Otevřít hlavní menu

Chlorid rtuťnatý

chemická sloučenina

Chlorid rtuťnatý, triviální název sublimát, je bezbarvá krystalická nebo práškovitá látka, sloučenina chloru a rtuti, ve které je oxidační číslo rtuti II. Připravuje se zahříváním síranu rtuťnatého s chloridem sodným, při čemž vzniklý chlorid rtuťnatý z reakční směsi sublimuje:

Chlorid rtuťnatý
Model molekuly

Model molekuly

Vzorec

Vzorec

Obecné
Systematický název Chlorid rtuťnatý
Triviální název Sublimát
Anglický název Mercury(II) chloride
Německý název Quecksilber(II)-chlorid
Sumární vzorec HgCl2
Vzhled Bílá krystalická nebo práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 231-299-8
Indexové číslo 080-010-00-X
Vlastnosti
Molární hmotnost 271,5 g/mol
Teplota tání 276 °C
Teplota varu 302 °C (sublimuje)
Hustota 5,44 g/cm3 (25 °C)
4,44 g/cm3 (280 °C)
Rozpustnost ve vodě 4,66 g/100 g (0 °C)
5,43 g/100 g (10 °C)
6,59 g/100 g (20 °C)
7,3 g/100 g (25 °C)
8,14 g/100 g (30 °C)
10,2 g/100 g (40 °C)
13,52 g/100 g (50 °C)
17,77 g/100 g (60 °C)
31,13 g/100 g (80 °C)
55,41 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
25,2 g/100 g (0 °C)
51,5 g/100 g (20 °C)
141,6 g/100 g (40 °C)
166,7 g/100 g (60 °C)
ethanol
42,5 g/100 g (0 °C)
47,1 g/100 g (20 °C)
55,3 g/100 g (40 °C)
pyridin
15,1 g/100 g (0 °C)
25,2 g/100 g (20 °C)
dále rozpustný v acetonu, kyselině octové a dioxanu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
Rozpustný v benzenu, sirouhlíku
Relativní permitivita εr 6,52 (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita - 3,798 42·10−6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky a=593,3 pm, b=1 275,3 pm, c=432,5 pm
Koordinační geometrie Lineární
Tvar molekuly Lineární
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -230,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 70,7 J/g
Entalpie varu ΔHv 213 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 249 J/g
Standardní molární entropie S° 140,02 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -182,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,273 J K-1 g-1
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H341 H361f H300 H372 H314 H410
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R28, R34, R48/24/25, R50/53
S-věty S1/2, S36/37/39, S45, S60, S61
Teplota vznícení Není vznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.
HgSO4 + 2 NaCl → HgCl2 + Na2SO4

Průmyslově se vyrábí většinou přímou reakcí plynného chloru s kovovou rtutí za zvýšené teploty:

Hg + Cl2 → HgCl2,

nebo působením chloru na chlorid rtuťný:

Hg2Cl2 + Cl2 → 2 HgCl2.

Ve vodném roztoku tvoří s chloridy komplexní soli, např.

HgCl2 + 2 NaCl → Na2[HgCl4].

Chlorid rtuťnatý snadno těká. Jak v parách, tak v krystalické mřížce nacházíme tříatomové molekuly, ve kterých jsou na jeden atom rtuti vázány kovalentními vazbami dva atomy chloru. Proto ve vodném roztoku se jen velice málo disociuje.

Chlorid rtuťnatý je rozpustný ve vodě, zejména horké, ale ještě lépe je rozpustný v organických rozpouštědlech: v methanolu, ethanolu, glycerolu, diethyletheru, benzenu aj.

Je to velmi prudký jed, který zasahuje především játra a ledviny. Může se vstřebávat i kůží. Minimální smrtelná dávka LDLo je u člověka přibližně 20 mg/kg. Byla prokázána i jeho teratogenita. Je nebezpečný i pro životní prostředí, především vodní, kde velmi dlouho přetrvává a velice obtížně se likviduje. Podobně jako jiné sloučeniny rtuti se hromadí v zasažených organismech a vstupuje tak do potravního řetězce, čímž se může dostávat až do lidské potravy a způsobovat chronické otravy.

PoužitíEditovat

Dříve se používal jako desinfekční prostředek v případech, kdy nešlo o přímý kontakt s člověkem nebo zvířaty, dnes vzhledem k značnému riziku pro člověka i životní prostředí se jeho použití omezuje. V lékařství se používá jeho složka fixačních činidel v histologii (např. Zenkerovo činidlo). Používal se také jako impregnační činidlo dřeva proti hnilobě (např. u železničních pražců). Byl podezříván jako jed použitý při domnělé vraždě astronoma Tycho Brahe 24. října 1601 v Praze; vědecké zkoumání to ale nepotvrdilo.

LiteraturaEditovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.