Disociace
Disociace je děj, při kterém dochází k štěpení komplexů, molekul nebo solí na menší molekuly, ionty nebo radikály. Tento proces je často vratný. Disociace je opačný děj k asociaci a rekombinaci. U silně polárních látek je disociace podmínkou rozpouštění. U kyselin a zásad, které mohou být rozpustné i v nedisociované formě, se udává disociační konstanta, tedy poměr disociované a nedisociované formy (pro danou koncentraci). U slabých kationtů/aniontů dochází k hydrolýze.
Disociační konstantaEditovat
Pokud disociace probíhá vratně lze popsat rovnovážný stav pomocí disociační konstanty. Největší disociační účinek má voda (tento fakt souvisí s velkou relativní permitivitou vody → εr = 81). Molekula vody se chová jako elektrický dipól.[1]
![{\displaystyle K_{d}={\frac {[A][B]}{[AB]}}}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/9b13699b9fc40d1094a3c85fc2940483dc861b04)
Typy disociaceEditovat
Elektrolytická disociaceEditovat
Elektrolytická disociace je rozpad iontových látek na jednotlivé ionty. Tento děj probíhá ve dvou krocích :
- Rozklad krystalové mřížky — molekuly rozpouštědla vytrhávají z krystalové mřížky jednotlivé ionty
- Obalování (solvatace) — molekuly rozpouštědla solvatují (obalí) ionty látky.
Tepelná disociaceEditovat
Podobný děj způsobený dodáním tepla z okolí.[1]
PříkladyEditovat
- H2SO4 → 2H+ + SO42– (disociace kyseliny)
- KOH → K+ + OH– (disociace zásady)
- NaCl → Na+ + Cl– (disociace soli)
ReferenceEditovat
- ↑ a b VOŽENÍLEK, Jan. GYMNASIUM F. X. ŠALDY. Vedení elektrického proudu v kapalinách: Poznámky & ilustrace. 2010. Dostupné z: http://jan.gfxs.cz/studium/files/elektro/elektrolyty.pdf
