Disociace

Disociace je děj, při kterém dochází k štěpení komplexů, molekul nebo solí na menší molekuly, ionty nebo radikály. Tento proces je často vratný. Disociace je opačný děj k asociaci a rekombinaci. U silně polárních látek je disociace podmínkou rozpouštění. U kyselin a zásad, které mohou být rozpustné i v nedisociované formě, se udává disociační konstanta, tedy poměr disociované a nedisociované formy (pro danou koncentraci). U slabých kationtů/aniontů dochází k hydrolýze.

Disociační konstanta

Pokud disociace probíhá vratně lze popsat rovnovážný stav pomocí disociační konstanty. Největší disociační účinek má voda (tento fakt souvisí s velkou relativní permitivitou vody → εr = 81). Molekula vody se chová jako elektrický dipól.

$AB\Leftrightarrow A+B$

$K_{d}={\frac {[A][B]}{[AB]}}$

Typy disociace

Elektrolytická disociace

Elektrolytická disociace je rozpad iontových látek na jednotlivé ionty. Tento děj probíhá ve dvou krocích :

1. Rozklad krystalové mřížky — molekuly rozpouštědla vytrhávají z krystalové mřížky jednotlivé ionty
2. Obalování (solvatace) — molekuly rozpouštědla solvatují (obalí) ionty látky.

Tepelná disociace

Podobný děj způsobený dodáním tepla z okolí.

Příklady

• H₂SO₄ → 2H⁺ + SO₄^2– (disociace kyseliny)

• KOH → K⁺ + OH^– (disociace zásady)

• NaCl → Na⁺ + Cl^– (disociace soli)

Reference

Autoritní data: GND: 4131115-2 | PSH: 5649 | LCCN: sh85038500 | WorldcatID: lccn-sh85038500