Arnošt Chotek z Chotkova

český šlechtic a rakouský generál z významného rodu Chotků

Arnošt hrabě Chotek z Chotkova (Arnošt Antonín Karel Boromeus Jan Nepomuk Nicephorus říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína; 13. března 1844 Praha24. ledna 1927 Veltrusy) byl český šlechtic a rakouský generál ze starého rodu Chotků. Od mládí sloužil v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, souběžně působil ve vysokých dvorských hodnostech u různých členů habsburské dynastie. Do roku 1918 byl dědičným členem Panské sněmovny a předposledním soukromým majitelem zámku ve Veltrusech.

Arnošt hrabě Chotek
z Chotkova a Vojnína
Portrét hraběte Arnošta Chotka v uniformě c. k. generála jízdy (Jan Vochoč, 1919, zámek Veltrusy)
Portrét hraběte Arnošta Chotka v uniformě c. k. generála jízdy (Jan Vochoč, 1919, zámek Veltrusy)
6. majitel chotkovského majorátu
Veltrusy[pozn. 1]
Ve funkci:
1911 – 1927
(v Československu byly rodinné fideikomisy zrušeny v roce 1924)
PředchůdceEmerich Chotek
NástupceKarel Chotek
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1911 (?) – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceEmerich Chotek z Chotkova
Nástupcezánik monarchie
Tajný rada
Ve funkci:
1895 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alžběty
Ve funkci:
1895 – 1903
Nástupcearcivévodkyně zemřela
Pobočník arcivévody Albrechta Rakousko-Těšínského
Ve funkci:
1890 – ?
Člen tělesné gardy císaře Františka Josefa I.
Ve funkci:
? – ?
C. k. komoří
Ve funkci:
1874 – 1918
Nástupcezánik monarchie
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství a Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostplukovník (1897), generálmajor (1903)

Narození13. března 1844
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. ledna 1927 (ve věku 82 let)
Veltrusy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníChotkovská hrobka v Nových Dvorech
RodičeJindřich Chotek z Chotkova (1802–1864) a Karolína z Eltzu (1810–1862)
Příbuzníbratr: Emerich Chotek (1833–1911)
bratr: Ferdinand Chotek (1838–1913)
bratr: Rudolf Chotek (1832–1894)
Profesevoják a politik
Náboženstvířímskokatolické
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra v armádě a u dvora

editovat
 
Chotkův palác na Malé Straně, rodiště Arnošta Chotka

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Chotků, narodil se v Chotkovském paláci v Praze na Malé Straně jako čtvrtý a nejmladší syn hraběte Jindřicha Chotka (1802–1864) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky von und zu Eltz (1810–1862). Dětství trávil střídavě na rodových sídlech v Kačině a ve Veltrusech. Stejně jako další členové rodu Chotků vynikal v kresbě a jeho dětské kresby i práce z pozdějšího věku jsou dnes uloženy ve sbírkách Národní galerie. Základní vzdělání získal v Kutné Hoře (poblíž hlavního rodového sídla v Kačině), poté dálkově studoval gymnázium v Praze a odmaturoval v roce 1866. I když byl jako příslušník vlivného šlechtického rodu v roce 1864 zproštěn vojenské služby (po zaplacení předepsané taxy), za prusko-rakouské války v roce 1866 vstoupil jako dobrovolník do armády. I když se po maturitě zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po válce již jako podporučík zůstal v armádě.

 
Erb Chotků z Chotkova a Vojnína

Jako důstojník sloužil v 60. a 70. letech nejprve v Pardubicích, poté strávil několik let v Horních Uhrách a následně působil u několika posádek na různých místech v Čechách. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím, v té době byl též členem tělesné gardy císaře Františka Josefa I. Souběžně postupoval v hodnostech a od roku 1890 byl jako major pobočníkem arcivévody Albrechta. V letech 1895–1903 byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty a v roce 1895 získal titul tajného rady. Arcivévodkyni Alžbětu doprovázel na cestách za jejími potomky a pobýval díky tomu mimo jiné v Bavorsku, Itálii nebo Španělsku. V roce 1897 byl povýšen na plukovníka, při pobytech ve Vídni měl k dispozici vlastní byt. Z titulu hofmistrovské funkce organizoval ještě pohřeb arcivévodkyně Alžběty a především pobyt její dcery, španělské královny Marie Kristiny ve Vídni. Při odchodu na penzi byl povýšen na generálmajora,[2] obdržel Řád železné koruny a byla mu přiznána penze ve výši 6 600 korun ročně (1903). Ve výslužbě žil nadále ve Vídni a byl členem řady spolků a institucí. Řadu let si vedl pečlivé deníkové záznamy, díky nimž je podrobně zmapován jeho soukromý život i profesní kariéra.[3]

Rodinné a majetkové poměry

editovat
 
Zámek Veltrusy v podobě z počátku 20. století

V roce 1911 po smrti staršího bratra Emericha (1833–1911) zdědil velkostatek Veltrusy, kam se hned nastěhoval. K veltruskému velkostatku v té době patřilo 2 064 hektarů půdy[4]. Druhou část Emerichova dědictví (Kačina, Nové Dvory) převzali spříznění Thun-Hohensteinové, s nimiž Arnošt Chotek vedl několikaletý spor o finanční vyrovnání. Po bratru Emerichovi převzal Arnošt také dědičné místo v rakouské Panské sněmovně a příležitostně zajížděl do Vídně, převážně ale pobýval ve Veltrusech. Měl zájem na vyrovnaném hospodaření velkostatku, realizoval také četné stavební úpravy zámku. V červenci 1914 se zúčastnil pohřbu své vzdálené sestřenice Žofie Chotkové zavražděné při atentátu v Sarajevu, za první světové války poskytl část veltruského zámku pro potřeby Červeného kříže. I když byl věrným stoupencem Habsburků, překvapivě dobře se vyrovnal se zánikem monarchie a vznikem Československa. Se zapojením do veřejného života ve Veltrusech mu mimo jiné pomohla dobrá znalost češtiny, kterou ovládal již od dětství (a také z českého jazyka maturoval). Do chodu veltruského velkostatku zasáhla pozemková reforma, ale Pozemkový úřad přihlédl k uměleckým hodnotám komplexu veltruského parku a zámku. Bylo ve veřejném zájmu, aby ochranu kulturních památek mohli Chotkové nadále financovat z výnosů velkostaku. Od roku 1921 žil ve Veltrusech Arnoštův předurčený dědic Karel Chotek (1887–1970) z velkobřezenské větve rodu, který později částečně převzal i správu velkostatku.

Arnošt Chotek zemřel na zámku Veltrusy 24. ledna 1927 ve věku 82 let. Čistá hodnota jeho majetku byla v dědickém řízení vyčíslena na necelých šest miliónů korun. Univerzálním dědicem se stal poslední potomek rodu Chotků Karel Chotek (1887–1970), který již v předešlém roce zdědil také Velké Březno.

Řády a vyznamenání

editovat

Během vojenské služby získal několik ocenění, vzhledem ke své dlouholeté službě u arcivévodkyně Alžběty obdržel i vyznamenání od zahraničních panovníků. Kromě toho byl čestným rytířem Maltézského řádu.[5]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Poznámky

editovat
  1. Fideikomis byl zřízen hrabětem Rudolfem Chotkem (1706–1771), který neměl mužského potomka, dne 1. března 1770 na základě císařského povolení z 11. května 1755 a 13. února 1770 pro prvorozené svého rodu. Svěřenství tvořily statky Jeviněves, Ouholice č. Ostrova, Všestudy, Dušníky, Vepřek, Vojkovice, Kozomín a Chlumín (Klomín), dále pak dvůr Lhota s pozemky u Dědibab (Jedibab), dům U Zlatého melounu a k němu přistavený Kaplanovský dům na Starém Městě v Praze. V době vzniku byl fideikomis oceněn na 296 600 zlatých.[1] Nové Dvory byly alodiálním statkem.

Reference

editovat
  1. LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 43. 
  2. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generälitat; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
  3. HRADECKÁ, Vladimíra: Poklidné dny venkovského šlechtice v neklidné době. Z deníkových záznamů Arnošta hraběte Chotka in: Chotkové a Kutnohorsko; Státní oblastní archiv v Praze, Praha, 2015 s. 65–70 ISBN 978-80-86772-92-9 dostupné online
  4. PROCHÁZKA, J. F.: Topographisch-Statistischer Schematismus des Grossgrunbesitzes in Königreiche Böhmen; Praha, 1894 s. 79–82 dostupné online
  5. Přehled řádů a vyznamenání Arnošta Chotka in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 45 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat