Žofie Jagellonská (1464–1512)

provdaná braniborská markraběnka

Žofie Jagellonská (polsky Zofia Jagiellonka, německy Sofia Jagiellonka) (4. května 1464, Krakov5. října 1512, Ansbach) byla polskou královnou, litevskou kněžnou, braniborskou markraběnkou (1487) v Ansbachu a Bayreuthu. Pocházela z rodu Jagellonců. Byla dcerou Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, dcery Albrechta I. Habsburského. Dne 14. února 1479 se provdala za za braniborského markraběte Fridricha I. Braniborsko-Ansbašského (14601536).[pozn. 1] Byla matkou Albrechta Braniborsko-Ansbašského, velmistra Řádu německých rytířů.[1]

Žofie Jagellonská
markraběnka braniborsko-ansbašsko-kulmbašská
Žofie Jagellonská
Žofie Jagellonská
Doba vlády 1486–1512
Manžel Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský
Narození 4. května 1464
Krakov
Úmrtí 5. října 1512
Ansbach
Pohřeb 1512
Pohřbena Klášter Heilsbronn
Potomci Alžběta (*/† 1480)
Kazimír (1481–1527)
Markéta (1483–1532)
Jiří ( 1484–1543)
Žofie (1485–1537)
Marie (*/† 1486)
Anna (1487–1539)
Barbora (1488–1490)
Albrecht (1490–1568)
Fridrich (1491–1497)
Jan (1493–1525)
Alžběta (1494–1518)
Barbora (1495–1552)
Fridrich (1497–1536)
Vilém (1498–1563)
Jan Albrecht (1499–1550)
Fridrich Albert (1501–1504)
Gumpert (1503–1528)
Dynastie Jagellonci
Otec Kazimír IV. Jagellonský
Matka Alžběta Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Rodový původ a dětstvíEditovat

Byla druhou dcerou a šestým potomkem Kazimíra IV. Jagellonského a jeho ženy Alžběty Habsburské. Jméno Žofie dostala na památku své babičky, Sofie Litevské, vdově po Vladislavu II. Jagellovi.

Jejími sourozenci byli:

Byla pokřtěna v Krakově, biskupem Janem Gruszczyńskim erbu Poraj (14051473).[pozn. 2] O vzdělání a výchově se nedochovaly žádné dokumenty.

Svatební politikaEditovat

V roce 1468 byl připraven plán na zásnuby Žofie s Maxmiliánem I. Habsburským, synem císaře Fridricha III. Habsburského. S nabídkou přijel 8. dubna 1468 olomoucký biskup Protáz Černohorský z Boskovic (14581482),[2] posel uherského krále Matyáše Korvína. Olomoucký biskup usiloval o manželství uherského krále s Hedvikou Jagellonskou (14571502). Druhá dcera, Žofie se měla provdat za Maxmiliána I. Habsburského.

Tímto způsobem měly princezny, předat práva k nabytí polského královstvíHedvika Uhrám a Žofie Rakousku. Matka obou princezen Alžběta Habsburská byla sestrou zemřelého a bezdětného Ladislava Pohrobka, českého a uherského krále, rakouského knížete. Díky této sňatkové politice by měl Kazimír IV. Jagellonský záruky, že v budoucnu budou vládnout v Uhrách a Rakousku jeho vnukové po ženské linii.

Manželství obou princezen mělo vytvořit také velkou koalici Jagellonců, Korvínů a Habsburků proti českému králi Jiřímu z Poděbrad.

Kazimír IV. Jagellonský zůstal s tímto plánem nevyslyšen. Krátce po návštěvě Protáze Černohorského, se 16. května 1468 ohlásil posel Jiřího z Poděbrad, Albrecht Kostka z Postupic a jménem svého panovníka předložil nabídku, kdy nástupnictví na českém trůnu nabídl jednomu ze synů Kazimíra IV. Jagellonského.

Svatba s Fridrichem I. Braniborsko-AnsbašskýmEditovat

 
Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský a Žofie Jagellonská. Dvojportét od Hanse Kambergera

Není písemně doloženo, kdy došlo k politické přípravě svatby Žofie a Fridricha I. Braniborsko-Ansbašského, syna braniburského markraběte Albrechta III. Achilla. Historici připouští, že k tomu mohlo dojít okolo roku 1470, kdy v Braniborsku byli polští poslové Dersław z Rytwian erbu Jastrzebiec (14141478)[pozn. 3] a Stanislaw Ostroróg erbu Nalecz (14001477).[pozn. 4][3] V roce 1473 polští poslové Pawel Jasienski z Jasience (†1485),[pozn. 5] starosta chelmský a belzský a Stanisław Kurozwecki erbu Poraj (14401482),[pozn. 2] královský kancléř a sekretář, vedli vyjednávání o sňatku mez Žofii a Fridrichem I., které byly zakončeny svatební smlouvou, podepsanou dne 7. prosince 1473 v německém Cadolzburgu.

Otec Žofie, Kazimír IV., hledal mezi německými knížaty spojence, kteří by mu pomohli vyvinout nátlak na císaře Fridricha III. Habsburského, aby uznal jako nového českého krále jeho nejstaršího syna Vladislava Jagellonského. Současně otec Fridricha I., Albrecht III. Achilles, byl znepokojen expansí uherského krále Matyáše Korvína do Slezska a do Lužice. Hledal tedy spojenectví mezi jeho nepřáteli, kterými byli u Jagellonci.[pozn. 6]

Detaily manželství byly projednávány ještě několik let. K plánované svatbě na 20. března 1474 nedošlo (per procura), ani k plánovanému setkání poslů Jagellonců se zástupci Hohenzollernů v Pniewách dne 23. června 1747. V říjnu 1475 byla v Poznani podepsána manželská smlouva, kterou podepsal Fridrich II. Sesselmann (14101483), německý duchovní a lubušský biskup (za Hohenzollerny) a Stanisław Kurozwecki, krakovský kanovník (za Jagellonce). Věno Žofie mělo činit 32 000 florenů.

Dne 11. listopadu 1475 Albrecht III. Achilles přislíbil své budoucí snaše věno ve výši 64 000 florenů. Svatba se měla konat v Poznani, ale Albrecht III. změnil místo na Frankfurt nad Odrou.

Dne 13. února 1479 se Žofie, rozloučila s rodinou, a odjela z Piotrkowa do Frankfurtu. Na cestě ji doprovázeli mimo jiné warminský biskup Andrzej Oporowski erbu Sulima (†1483), poznaňský vévoda Maciej Moszynski erbu Lodzia (14201492/1493),[pozn. 7] lučický vévoda Mikolaj z Kutna erbu Ogonczyk (1430–1493)[pozn. 8] a dvorní maršál Piotr Kurozwecki řečený Piorun (†1499).[pozn. 2][pozn. 9]

Dne 14. února 1479 se Žofie ve Frankfurtu na Odrou provdala za Fridricha I., braniborského markraběte na Ansbachu. Jak napsal kronikář Jan Dlugosz, byla to skromná svatba: „bylo tak tiše a uboze, že ani královským dvořanům nebylo dopřáno běžného jídla, a královští poslanci, rytíři a úředníci, kteří přijeli s královnou, nedostali žádné dary."[4]

S výplatou věna Žofii byly jisté komplikace. Dne 25. prosince, na Boží hod roku 1479, měl Kazimír IV. zaplatit první splátku věna ve výši 6 000 guldenů. Polský král požádal o přesunutí termínu, s čímž Albrecht III. souhlasil.[5][pozn. 10] Z důvodu, že věno bylo vyplaceno, nemohla Žofie převzít na ně vázané majetky, které ji byly Albrechtem III. přislíbeny.

Žofie jako braniborská markraběnkaEditovat

 
Žofie Jagellonská

Dne 11. března 1486 zemřel Albrecht III. Achilles, braniborský markrabě a tchán Žofie. Její manžel Fridrich I. spolu se svým bratrem Zikmundem Braniborským (14681495) zdědili Franky. Fridrich I. dostal Ansbach, Zikmund dostal Bayreuth, jejich matka Markéta Bádenská získala vdovská práva. Žofie se stala markraběnkou v Ansbachu.

V roce 1486 manželský pár hostil v Ansbachu císaře Fridricha III. Habsburského.

Po dobu manželství existovala situace s nevyplacením věna nevěsty, tedy Žofie. V roce 1489 Vladislav II. slíbil Fridrichovi I., že přiměje svého otce k výplatě věna. Za vyplacené peníze měl Fridrich I. získat české léno ve Francích. V roce 1493 poslal Fridrich I. družinu k Janu I. Olbrachtovi, aby si vyzvedli peníze z věna. Dne 30. září 1495 psala Žofie dopis Vladislavu II., aby jí vyplatil slíbené peníze. Věno bylo vyplaceno až jejím synům, v několika splátkách v letech 1533, 1535 a 1537.

Fridrich I. udržoval kontakt s bratry Žofie. Na jaře 1494 byl na sjezdu v Levoči, kde byl přítomen Vladislav II., Jan I. Olbracht, Zikmund I. Starý, také kardinál Fridrich Jagellonský (14681503). Také plánoval více utužit vtahy mezi rody Hohenzollernů a Jagellonci, kdy Barbora, mladší sestra Žofie si měla vzít Joachima I Nestora (14841535), bratrance Fridricha I., jako nástupce na braniborském trůnu. Vladislav II. se měl oženit s Amalií (1461–1481), sestrou Fridricha I.. K realizaci těchto záměrů nedošlo.[pozn. 11]

Z dopisu Anny, dcery Fridricha II. Saského a vdově po Albrechtu III., z 13. dubna 1505 lze vyčíst, že v té době byla Žofie již vážně nemocná. V březnu 1509 spolu se svým manželem a synem Jiří byla v Praze, kdy se účastnila korunovace svého bratrance Ludvíka II. Jagellonského.

Žofie zemřela 5. října 1512 v Ansbachu. Byla pochována v cisterciáckém klášteře Heilsbronn. Její manžel uspořádal nezvykle okázalou smuteční hostinu, kdy v průběhu jedné noci bylo vypito 1500 měřic vína (8773,5 litrů),[pozn. 12] byli snědeni 2 voli a 600 ryb.[1]

PotomciEditovat

 
Jeden ze synů Žofie, Albrecht Braniborsko-Ansbašský, velmistr Řádu německých rytířů. Socha je umístěna na hradě Malbork v Polsku.

V manželství Žofie Jagellonská a Fridricha I. Braniborsko-Ansbašského se narodilo osmnáct dětí. V historii rodu Jagellonců byla Žofie jedinou ženou, která měla tolik dětí.

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Někdy je uváděn jako Fridrich starší Hohenzollern.
  2. a b c Polský šlechtický erb Poraj, neboli Rosa, Rosa Alba, Růže, Růžice, Stoice, Una Rosa, je polský šlechtický erb, který má český původ z pánů z růže, viz heslo Dělení růží.
  3. Polský šlechtický erb Jastrzębiec (Accipiter, Bolesta, Boleszczyc, Boleszyc, Boleszycz, Boleścic, Jastrząb, Jastrząbek, Jastrzęby, Kamiona, Kaniowa, Kudborz, Kudbrzyn, Lubrza, Ludbrza, Łazanki, Łazęka, Nagóra, Zarazy). Spojený s vyvoláním šlechtického jména Bolesta, Kamiona, Lubrza, Łazęka, Łazęki, Nagody, Nagora, Nagóra, Nagórę, Zarazy.
  4. Polský šlechtický erb Nalecz (polsky Nałęcz), Choczennica (česky Točenice), Łęczuch (česky Řetěz), Nalancz, Nalencz, Nałęczyta, Nałonie, Pomłość, Toczennica, Toczenica. Patří mezi nejstarší polské erby, byl nalezen na pečeti z roku 1293. Erbovní legendy jej spojují s počátkem prvních Piastovců. Je podobný Řádu točenice, ale bez ledňáčka.
  5. Polský šlechtický erb Poronia (podle Niesieckieho), nebo erb Gozdawa (podle Bonieckieho a trvzení Długosze).
  6. Matyáš Korvín v roce 1471 byl části české šlechty jmenován českým králem, díky tomu se dostal do konfliktu s Jagellonci.
  7. Polský šlechtický erb Łodzia (Lodzic, Łodzic, Navis, Nawa).
  8. Polský šlechtický erb Ogończyk (Cauda, Hogon, Ogon, Ogoniec, Powała, Pogończyk). Spojený s vyvoláním šlechtického jména Powała i Sudkowicz.
  9. Piorun = Blesk
  10. Na finanční situaci polského krále měly vliv náklady na tzv. třináctiletou válku (1454–1466). Historici odhadují náklady na 1 200 000 zlatých uherských.; Krzysztof Baczkowski, Dzieje Polski późnośredniowiecznej (1370-1506), s. 213–214.
  11. Vladislav II. Jagelonský byl tou dobou manželem Barbary Hohenzollern (Barbora Braniborská, 1464–1515), jiné sestry Fridricha I., a později Beatrix Neapolské (1457–1508), vdovy po Matyáši Korvínovi. tyto manželství byly anulovány v roce 1500. Jan I. Olbracht se v roce 1496 rozhodl provdat svou sestru Barboru za saského knížete George der Bärtige, zvaného Jiří Bradatý (1471–1539).
  12. 1 měřička je asi 5,849 litrů. Lze ji dále dělit na: 1/16 korce, tedy 3 pinty, tedy 12 žejdlíků, tedy 1/4 věrtele. V němčině die Metzen.

ReferenceEditovat

  1. a b DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. ISBN 83-08-02577-3. S. 495–507. 
  2. Posloupnost biskupů: Protáz Černohorský z Boskovic [online]. Arcibiskupství olomoucké [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  3. DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. S. 495. 2020-03-07.
  4. DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. S. 498. 2020-03-07
  5. BACZKOWSKI, Krzysztof. Dzieje Polski późnośredniowiecznej (1370-1506). První. vyd. [s.l.]: Fogra Oficyna Wydawnicza, 1999. 327 s. (Wielka Historia Polski (tom 3)). ISBN 8385719407. 
  6. DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. S. 501. 2020-03-07.
  7. DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. S. 571-572. 2020-03-07.
  8. DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. S. 572. 2020-03-07.

LiteraturaEditovat

Řazeno dle data vydání od nejnovějšího.

  • Wdowiszewski Zygmunt, Genealogia Jagiellonów i Domu Wazów w Polsce, Kraków 2005, s. 110–112.
  • BACZKOWSKI, Krzysztof. Dzieje Polski późnośredniowiecznej (1370-1506). První. vyd. [s.l.]: Fogra Oficyna Wydawnicza, 1999. 327 s. (Wielka Historia Polski (tom 3)). ISBN 8385719407.
  • DUCZMAL, Małgorzata. Jagiellonowie. Leksykon biograficzny. První. vyd. Poznań – Kraków: Wydawnictwo Literackie, 1996. 656 s. ISBN 83-08-02577-3. S. 495–507.
  • Rudzki Edward, Polskie królowe, t. 1, Warszawa 1990, s. 134, 141, 148, 153, 154.
  • Dworzaczek Włodzimierz, Genealogia, Warszawa 1959.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Braniborsko-ansbašská markraběnka
Předchůdce:
Anna Saská
14861512
Žofie Jagellonská (1464–1512)
Nástupce:
Emílie Saská
Braniborsko-kulmbašská markraběnka
Předchůdce:
Anna Saská
14951512
Žofie Jagellonská (1464–1512)
Nástupce:
Zuzana Bavorská