Zlatá louka

Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace; Zlatá louka
	IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
	PR Zlatá louka
Základní informace
Vyhlášení	14. května 1993
Vyhlásil	Správa CHKO Železné hory
Nadm. výška	470–490 m n. m.
Rozloha	11,41 ha
Poloha
Stát	Česko
Okres	Havlíčkův Brod
Umístění	Podmoklany, Nový Studenec
Souřadnice	49°42′50,04″ s. š., 15°46′22,8″ v. d.
	Zlatá louka
Další informace
Kód	1671
	Obrázky, zvuky či videa na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Zlatá louka je přírodní rezervace v kraji Vysočina, severovýchodně od města Chotěboř v okrese Havlíčkův Brod. Nachází se v katastrálních územích obcí Podmoklany a Nový Studenec. Lokalita je součástí chráněné krajinné oblasti Železné hory. Rozkládá se na 11,4 hektarech v nadmořské výšce 470–490 metrů.

Přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1993. Je tvořena ze slatiniště, vlhkých luk a lužních olšin. Zlatá louka vyniká především bohatstvím obojživelníků a výskytem jedenácti druhů ostřic a dvou druhů orchidejí. Louka je udržována kosením a likvidováním náletů Základní organizací ČSOP Chotěboř.

Historie

Přírodní rezervace Zlatá louka

Do poloviny minulého století byla až na jeden porost plocha současné rezervace téměř výlučně luční. Od dané doby došlo ke změně a v současnosti lesní porosty zabírají 25 % území. Většina z těchto porostů však není součástí pozemků určených k plnění funkci lesa a podle katastru nemovitostí jsou vedeny jakou louky. Oproti tomu některé jiné pozemky jsou zařazeny do kategorie lesa, protože zarostly v osmdesátých letech 20. století, avšak dnes mají luční charakter. ^[2]

Přírodní rezervace Zlatá louka byla vyhlášena 14. května 1993 Správou chráněné krajinné oblasti Železné hory a je spravována Agenturou ochrany přírody a krajiny, regionálním pracovištěm Vysočina.

Přírodní poměry

Rezervaci tvoří slatiniště, vlhké louky a lužní olšiny s mírným úklonem k severu. Obojživelníků bylo na lokalitě zjištěno devět druhů, což je skoro polovina druhů obojživelníků žijících v Česku.^[2]^[3]

Geomorfologie, pedologie a geologie

Geomorfologický vznik chráněné lokality je značně nejasný, nejspíše k němu došlo po svahovém posunu a vytvoření čelního valu. Nacházejí se zde typické organozemě i půdy glejové.^[2]

Geologické podloží je tvořeno vápnitými glaukonitickými slínovci – jedná se o usazeniny druhohorního moře, které jsou staré přibližně devadesát milionů let. Na povrchu vyvěrají puklinové prameny, jež danou lokalitu udržují vlhkou po celý rok. Silné zavodnění společně s nízkým obsahem živin umožnilo vznik slatiniště, kde vrstva humolitu dosahuje mocnosti až 2,5 metru. Voda je minerálně bohatá vysokým obsahem vápníku, s čímž souvisí omezená dostupnost fosforu. Došlo tak ke vzniku unikátních společenstev druhů adaptovaných na limitaci fosforem.^[3]^[4]

Flóra

Nejzajímavějším společenstvím lokality je ostřicovo-mechové slatiniště v jižní často přírodní rezervace. Vyskytuje se zde jedenáct druhů ostřic, z nichž některé jsou velice vzácné např.: ostřice Davallova (Carex davalliana), o. šupinoplodá (C. lepidocarpa). Dále zde rostou dva druhy orchidejí: kruštík bahenní (Epipactis palustris) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). V přírodní rezervaci se vyskytují též rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), bařička bahenní (Triglochin palustre), tolije bahenní (Parnassia palustris) a bledule jarní (Leucojum verum).

Z dřevin zde převažuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), jež je doprovázena břízou bělokorou (Betula pendula). Místy rostou smrk ztepilý (Picea abies) a dub (Quercus sp.). V bylinném patře upoutají pozornost především hustě trsnaté traviny bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a ostřice latnatá (Carex paniculata), místy také přeslička největší (Equsetum telmateia). V okrajových částech rezervace se vyskytují druhově pestré a květnaté mezofilní louky. Stav podmáčených luk je dosti neutěšený.^[2]^[3]

Bledule jarní
Prstnatec májový
Rosnatka okrouhlolistá
Kruštík bahenní

Fauna

Fauna na území rezervace je poměrně úzce spjata s mokřadním ekosystémem. Slatiniště hostí společenstva měkkýšů, např.: vrkoč Geyerův (Vertigo geyeri), vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo) nebo kuželík tmavý (Euconulus praticola).

V tůni na západním okraji lokality se pravidelně rozmnožují obojživelníci čolek horský (Triturus alpestris), čolek obecný (Triturus vulgaris), ropucha obecná (Bufo buffo), rosnička zelená (Hyla aborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) a Skokan zelený (Pelophylax esculentus). Lokálně významná je také poměrně silná populace ještěrky živorodé (Zootoca viviparia) a užovky obojková (Natrix natrix).

Zlatá louka je příliš malým biotopem specializovaným na to, aby se zde udržely větší populace druhů ptáků. I tak se zde vyskytují dráhy vázané na vlhké louky: bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), cvrčilka zelená (Locustella naevia), c. říční (Locustella fluviatilis), linduška luční (Anthus pratensis), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris aj.) a druhy vyhledávající sušší louky s rozptýlenými dřevinami: ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice slavíková (Sylvia borin), linduška lesní (Anthus trivialis). Na jihu jsou zastoupeny i lesní druhy: brhlík lesní (Sitta europaea), králíček obecný (Regulus regulus), pěvuška modrá (Prunella modularis), strakapoud malý (Dendrocopos minor). Z vzácnějších a větších druhů se lze setkat s holubem doupňákem (Columba oenas), motákem pochopem (Circus aeruginosus), strakapoudem prostředním (Dendrocopos medius), nebo výrem velkým (Bubo bubo). V roce 2010 zde byla zastižena nenápadná sluka lesní (Scolopax rusticola), jedná se o jediný doložený záznam z chráněné krajinné oblasti Železné hory.^[2]^[5]

Ochrana přírody

Kosení Zlaté louky

Na lokalitě je stále znatelné ukončení zemědělského obhospodařování mokřadních společenstev, které vedlo k postupné degradaci a sukcesi vzácných společenstev s ohroženými druhy rostlin. Na ortofotosnímcích z padesátých let 20. století je patrné, že skoro celé území až na drobné lení porosty, bylo zemědělsky obhospodařováno kosením. Naopak na snímcích z osmdesátých let 20. století let je již patrné, že lokalita byla ponechána ladem a došlo tak k téměř úplnému zárustu dřevinami. Území začalo být udržováno kosením po vzniku CHKO Železné hory v roce 1991. Od té doby došlo k částečnému úbytku rákosin a náletů dřevin v nejcennější partii. Na kosení a udržování této rezervace se podíle Základní organizace ČSOP Chotěboř a studenti z Ekoklubu Gymnázia Chotěboř.^[2]

Odkazy

Reference

↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Maloplošná zvláště chráněná území. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Přírodní rezervace Zlatá louka [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.
↑ FALTYSOVÁ, Helena; BÁRTA, František, a kol. Chráněná území ČR. Svazek IV. Pardubicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN 80-86064-44-1.
↑ Scolopax rusticola. ISOP Portál [online]. [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zlatá louka na Wikimedia Commons

[94ba6e2ac795871335d8f5b0599abde3b274d7b5-1] Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].

[:0-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Maloplošná zvláště chráněná území. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.

[:1-3] Přírodní rezervace Zlatá louka [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.

[chu-4] FALTYSOVÁ, Helena; BÁRTA, František, a kol. Chráněná území ČR. Svazek IV. Pardubicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN 80-86064-44-1.

[5] Scolopax rusticola. ISOP Portál [online]. [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]