Užovka obojková

Užovka obojková (Natrix natrix)[2] je nejrozšířenější evropský nejedovatý had z čeledi užovkovitých (Colubridae), podčeledi Natricinae a rodu Natrix. V České republice je nejhojnějším druhem hada. Žije především v blízkosti vody. Živí se hlavně obojživelníky a rybami. Mezinárodní svaz ochrany přírody uvádí tuto užovku jako málo dotčený druh, nicméně zpráva je informačně chudá a letitá (1996) a potřebuje aktualizovat.[3]

Jak číst taxoboxUžovka obojková
alternativní popis obrázku chybí
Užovka obojková
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď užovkovití (Colubridae)
Podčeleď Natricinae
Rod užovka (Natrix)
Binomické jméno
Natrix natrix
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Užovka obojková, detailní záběr hlavy

Rozšíření a poddruhyEditovat

Tento had se široce vyskytuje v nížinách kontinentální Evropy, od jižní Skandinávie po jižní Itálii, na Britských ostrovech s výjimkou Irska a Skotska. Obývá i severozápadní Afriku a jihozápadní Asii. Populace na tomto rozsáhlém areálu se rozpadá na řadu poddruhů,[4] je jich uznáváno až 15 a navzájem se od sebe liší zbarvením. Nejznámější jsou tyto:

  • Natrix natrix natrix: nominátní poddruh, žije ve střední, severní a východní Evropě včetně Skandinávie, Pobaltí a Ukrajiny až po Krym. Zbarvení je šedé až zelenavé, většinou bez skvrn, obojek na krku má žlutou barvu, kresba na hlavě je dobře vyvinuta.
  • N. n. astreptophora: žije na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe, zbarvení zelenohnědé, s malými černými tečkami, obojek a kresba na hlavě slabě vyvinuté nebo chybí, duhovka oka jasně červená.
  • N. n. cetti: žije na Sardínii, má šedé zbarvení s příčnými černými pruhy, které jsou často zdvojené nebo řetízkovité, obojek slabý nebo chybí.
  • N. n. corsa: žije na Korsice, podobná předešlé, ale podkladově zbarvení je světlejší, pásky širší, ale nejsou zdvojené, obojek slabý.
  • N. n. cypriaca : žije na Kypru, šedé zbarvení s černými puntíky na hřbetě, obojek slabý.
  • N. n. gotlandica: žije na Gotlandu, malý, tmavě zbarvený poddruh s dobře vyvinutým obojkem, mnoho jedinců je melanických.
  • N. n. helvetica: žije ve Francii, Švýcarsku a v Británii, má hnědé až rezavé zbarvení s černými skvrnami, obojek žloutkově žlutý a velmi výrazný, stejně jako kresba na hlavě.
  • N. n. persa: žije na Balkáně, v malé Asii a v Íránu, má světle šedé zbarvení s dvěma podélnými žlutými nebo bělavými pruhy na hřbetě, obojek světlý a dobře vyvinutý. Dorůstá největší velikosti ze všech poddruhů.
  • N. n. scutata: žije na Ukrajině východně od Dněpru a v Rusku až po Bajkal, má světlé zbarvení se zelenavými tóny, obojek dobře vyvinutý. ale velmi světle žlutý až bělavý.
  • N. n. sicula: žije na Sicílii, má šedé zbarvení, obojek slabý, špička čenichu žlutočervená.
  • N. n. schweizeri: žije na řeckém ostrově Milos, má tmavě šedé zbarvení s velkými černými puntíky na hřbetě, obojek slabý.

Poddruhy z Itálie a západní Evropy byly v roce 2017 překlasifikovány na samostatný druh Natrix helvetica, k tomuto druhu se přiřazují poddruhy N. n. helvetica, N. n. cetti, N. n. corsa a N. n. sicula. V České republice i jinde počty tohoto druhu během posledních desetiletí klesají. Důvodem je ztráta či fragmentace životního prostředí, zbytečné zabíjení lidmi i ztráty během migrace na silnicích.

VzhledEditovat

Užovka obojková je náš nejběžnější had, kolem štíhlého a dlouhého těla má 19 řad šupin. Hlavu mají mírně odlišenou podle pohlaví. Samice ji mají širší, zploštělejší a zřetelnější krk. Samci ji mají méně odlišitelnou od krku a protáhlejší. Samice jsou celkově větší. Samci měří nejčastěji 50 až 80 cm, samice 60 až 120 cm. Největší exempláře však dosahují délky až ke 150 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 50 až 515 g.[5] V dobrých podmínkách se dožívají maximálně 15 až 20 let[5]; nejstarší jedinec v zajetí se dožil 23 let.

Barvu má různou, obvykle tmavě zelenou nebo hnědou, s charakteristickými žlutými nebo oranžovými, černě a bíle lemovanými půlměsíčitými skvrnami za hlavou. Některým jedincům půlměsíčky za hlavou chybí. Existují i exempláře šedé či černé, břicho mají však všechny užovky světlejší.

Od užovky podplamaté se kromě barvy odlišuje hlavně počtem šupin na hlavě. Užovka obojková má 7 retních štítků (užovka podplamatá 8), 1 předoční štítek (užovka podplamatá 2 až 3) a 2 až 4 záoční štítky (užovka podplamatá 3 až 5).

Ekologie a chováníEditovat

 
Ropucha obecná (Bufo bufo) požíraná užovkou obojkovou, okres Písek, Česko

Vyskytuje se většinou v blízkosti vody, ale ani tohle není pravidlo. Často se objeví na vinicích nebo v blízkosti lidských obydlí. Vyznačuje se značnou prostorovou aktivitou. Je skvělý plavec a dovede se dobře potápět.

PotravaEditovat

Živí se obojživelníky a rybami, méně často ještěrkami, hmyzem a jinými menšími živočichy. Nejčastější a většinou preferovanou kořistí jsou skokani a ropuchy, případně jiné druhy žab ve všech vývojových stádiích. Z jiných obojživelníků konzumuje čolky a mloky.[6] Někdy ve skladbě kořisti mohou hrát zásadní roli ryby mnoha různých druhů (převažují kaprovité).[5] V jižních oblastech se mezi kořistí častěji vyskytují ještěrky a případně jiní plazi. V malé míře jsou pak zastoupeni drobní savci, hmyz a plži.

RozmnožováníEditovat

 
Užovka obojková schovaná pod dřevem, okres Náchod, Česko

Přes zimu ulehá do zimního spánku a páří se krátce po jarním probuzení v dubnu až v květnu. Předtím se však vždy ještě svléká. Její vejce jsou dlouhá asi jen 3 centimetry s kožovitým povrchem jsou kladena po osmi až čtyřiceti kusech (vzácně až 50) v červnu a v červenci. V některých oblastech kladou užovky vejce hromadně na jedno místo, takže se tam může najít až 1500 vajec. Většinou jsou kladena v náplavových hromadách u řek, do hromad dřeva, listí a podobně. Známé jsou také případy, kdy klade svá vejce do kompostu. Před příchodem zemědělství byly užovky obojkové daleko méně početné. Právě díky kompostům se velmi rozšířily. V poslední době však kompostů ubývá a tak ubývá i užovek. Mláďata se líhnou po šesti až deseti týdnech. Vejce potřebují teplotu nejméně 21 °C. Mladí hadi jsou dlouzí 15 až 20 centimetrů a jsou samostatní ihned po vylíhnutí.

Obrana, predaceEditovat

Užovka obojková je ve srovnání s ostatními hady neobyčejně rychlá, dokáže vyvinout rychlost až 6,7 kilometrů za hodinu. Útěk je její hlavní obranná strategie. Protože nemá jedový aparát, na obranu dokáže produkovat zapáchající tekutinu z kloaky, nebo předstírá smrt (tento obranný mechanismus se nazývá thanatoza). Někdy naznačuje také útok, ale neotvírá při něm čelisti. Další možností je stočení do klubíčka a hlasité syčení. Pokud ani tento způsob obrany nezabere, tak může kousnout. Užovky rodu Natrix mají sice jedovaté sliny, které působí hlavně na obojživelníky, pro člověka však nepředstavují vůbec žádné nebezpečí.

Největším nepřítelem užovek je člověk, dalšími pak jezevci, ježci, divoká prasata, lasicovité šelmy, lišky, kočky a ptáci (draví nebo brodiví). Výjimečně jsou usmrceny i jinými plazy např. užovkou hladkou.[5]

MytologieEditovat

Staří Slované a Baltovépohanském období věřili, že užovka obojková je „had se zlatou korunkou“, „hadí král“ či „had hospodáříček“, který přináší štěstí do domu, pokud se usadí v jeho blízkosti. Užovkám obětovali lidé mléko, přestože ho hadi nepijí. V Podkrkonoší dříve kolovala pověra, že pokud byl had ve stavení usmrcen, do roka zemře i hospodář.[5] Ve známé litevské pověsti se vypráví o dívce Egle, která se vdala za Žaltyse, krále užovek. Toho ale zavraždili její bratři a Egle s dětmi se proměnila ve stromy.

Hrozby, ochranaEditovat

V celé Evropě dochází k poklesu stavů tohoto hada. Důvody jsou především změny hospodaření v krajině, intenzifikace zemědělství, fragmentace biotopů a místně i v důsledku intenzivní automobilové dopravy.[5]

V České republice je zvláště chráněna jako ohrožený druh.[7] Je chráněna ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jí užívaná přirozená i umělá sídla a její biotop.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grass Snake na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-10]
  2. HORČIC, Richard. Užovka obojková [online]. www.ifauna.cz, 2010-01-01 [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  3. European Reptile & Amphibian Specialist Group. Grass Snake (Natrix natrix). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 1996-08-01 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  4. HUDECZEK, Jakub; KUBÁT, Jan. Užovka obojková (Natrix natrix; Linnaeus, 1758) [online]. www.biolib.cz [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f MORAVEC, Jiří, a kol. Fauna ČR - Plazi / Reptilia. Praha: Academia, 2015. S. 337-363. 
  6. SPARREBOOM, Max. Salamanders of the Old World: The Salamanders of Europe, Asia and Northern Africa. [s.l.]: BRILL, 2014. 431 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-28562-0. (anglicky) Google-Books-ID: 7Z6XCgAAQBAJ. 
  7. Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.
  8. § 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění.

LiteraturaEditovat

  • MORAVEC, Jiří, a kol. Plazi. Fauna ČR. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 531 s. ISBN 978-80-200-2416-9. Kapitola Natrix natrix – užovka obojková, s. 337–363. 
  • Příroda v ČSSR. Práce – nakladatelství a vydavatelství ROH, 1988.

Externí odkazyEditovat