Ťuhýk obecný
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) je malý druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae).
Ťuhýk obecný | |
---|---|
Samice (dole) a samec (nahoře) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | ťuhýkovití (Laniidae) |
Rod | ťuhýk (Lanius) |
Binomické jméno | |
Lanius collurio (Linnaeus, 1758) | |
Rozšíření ťuhýka obecného (zeleně hnízdiště, modře zimoviště, šipky vyznačují tahové cesty) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poddruhy
editovatRozlišují se dva poddruhy ťuhýka obecného:
- ťuhýk obecný evropský (Lanius collurio collurio) – většina Evropy a západní Sibiř;
- ťuhýk obecný asijský (Lanius collurio kobylini) – Krym, Kavkaz, severní Írán a území dále na východ.
Za samostatný poddruh Lanius collurio pallidifrons bývají někdy označovány i populace žijící v severní Asii od západní Sibiře na východ.[2]
Popis
editovatVětší než vrabec (délka těla 16–18 cm), s dlouhým ocasem a dosti silným hákovitým zobákem. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 22,5–34 g. Mezi pohlavími je vyvinutý výrazný sexuální dimorfismus. Samec má popelavě šedé temeno, široký černý pruh přes oko, rudohnědý pláštík a hnědorůžovou hruď a břicho. Ocas je černý s bílými skvrnami po stranách u kořene. Samice je zespodu krémově bílá, jemně tmavě vlnkovaná, temeno má hnědé nebo hnědošedé, oční proužek hnědý a pláštík matněji hnědý. Mladý pták se podobá samici, ale na rozdíl od ní má husté vlnkování na svrchní straně těla a ramenní letky s béžovými špičkami a černými proužky u konce.[2][3]
Hlas
editovatJako varovné volání používá chraptivé „gek–gve“, při vzrušení mlaskavé „ček“, jindy volá široce "brééééét".[4] Svensson uvádí varování: nosové drsné „vív“, pomalu opakované. Pokud „vív“ obsahuje i zpěv, slouží jako teritoriální hlas.[3] Zpěv je nevýrazný a tichý, složený z drsných a vrzavých zvuků, prokládaný imitacemi hlasů jiných druhů ptáků.
Rozšíření
editovatDruh s evropským typem rozšíření. Areál sahá od Pyrenejského poloostrova přes celou Evropu východně až do dálné Asie po zhruba 90. poledník a jižně do kyrgyzských stepí.[5] Ťuhýk obecný je tažný pták, s hlavními zimovišti ve východní a jižní Africe. Hnízdí v otevřené obhospodařované krajině s křovinami.[2][3]
Výskyt v Česku
editovatV ČR hnízdí na většině území od nížin po hory, nejvýše v Krkonoších v 1420 m n. m. Od 60. let 20. století se početnost na českém území silně snižovala. Zvrat nastal v 80. letech, kdy došlo k mírnému nárůstu stavu, který se plně projevil na konci minulého a na začátku 21. století. Velikost hnízdní populace byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 25 000–50 000 párů, v období let 2001–2003 na 30 000–60 000 párů.[2][6]
Na naše území přilétá od konce dubna do počátku května, odlétá koncem července a v průběhu srpna, jednotlivě i v září.[2]
Potrava
editovatŤuhýk obecný se živí hlavně hmyzem a dále pavouky, jinými bezobratlými, drobnými savci, ptáky, plazy a obojživelníky. V pozdním létě a na podzim požírá také plody rostlin.[2] V západním Polsku bylo rozborem žaludků a vývržků zjištěno 4392 kusů kořisti, z toho 98,9 % bezobratlých, nejčastěji brouků (přes 51 %), blanokřídlých (22 %), rovnokřídlých (12,9 %) a ploštic (7,2 %); 64 obratlovců bylo zastoupeno hlavně hlodavci (přes 80 %), dále šesti ptáky (4 strnadi obecní, 1 sýkora modřinka a 1 neidentifikovaný druh), třemi ještěrkami a třemi žábami.[7] Rozborem 80 žaludků v ČR byli z téměř výlučně zastoupeného hmyzu zjištěni nejvíce brouci (58,2 %), blanokřídlí (17,4 %), rovnokřídlí (6,8 %) a motýli (6,5 %). Z obratlovců byla identifikována pouze jedna mladá užovka a jeden hraboš.[8]
Průměrná denní spotřeba potravy mláďat odpovídá 50–56 % jejich tělesné hmotnosti. Jeden pár během tříměsíčního hnízdního období spotřebuje více než 4600 kusů kořisti.[9]
Potravu ptáci vyhlížejí z vyvýšeného místa a chytají ji na zemi i v letu. Kořist často napichují na trny keřů jako zásobu potravy do budoucna, většinou ji však nespotřebují.[2]
Hnízdění
editovatHnízdí jednotlivě, teritoriálně. Samec na hnízdiště přilétá zpravidla o 1–3 dny dříve než samice a obsazuje rozlehlý okrsek, do kterého se zpěvem a dalšími nápadnými hlasy snaží lákat protahující samice. Jednou zvolený revír často využívá opakovaně. Hnízdo je v křovinách, v ČR nejčastěji v trnce a růži, méně často na stromech, polokeřích a v bylinách. Stavebním materiálem jsou stébla, stonky, větvičky, listy, kořínky a mech, hnízdní kotlinka je vystlána jemnějšími vlákny, chlupy, žíněmi a někdy i peřím. Stavba hnízda trvá obvykle šest dnů a podílejí se na ní oba ptáci. Hnízdí jednou ročně od května do července, v případě zničení snůšky klade až čtyři náhradní. Snůška čítá 5–6 (2–7) růžově hnědých, olivově zelených nebo popelavě šedých, nejčastěji u tupého pólu hustě tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 21,87 × 16,48 mm. Inkubace začíná po snesení předposledního vejce a trvá 14–16 dnů, sedí pouze samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 12–15 dnech. Další 3–4 týdny jsou pak krmena mimo ně. Ztráty při hnízdění v ČR kolísají mezi 40–80 %. Nejčastějšími příčinami jsou predace (strakou, sojkou, vránou) spolu s chladným a deštivým počasím v době pobytu mláďat na hnízdě. Nejvyšší známý věk ve volné přírodě je 7 let, v zajetí 8 let.[2]
Význam a ochrana
editovatŤuhýk obecný bývá tradičně označován za škůdce drobného ptactva, ovšem z potravních studií vyplývá, že většina ťuhýků ptáky neloví a pokud ano, tak ojediněle, o čemž svědčí i četná úspěšná vyhnízdění drobných pěvců v těsné blízkosti hnízd ťuhýka.[9] Z hmyzu požírá hlavně druhy člověku škodící nebo hospodářsky bezvýznamné, užitečný hmyz tvoří pouze malou část potravy.[8] V ČR je ťuhýk obecný dle přílohy III vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb. dle zákona č. 395/1992 Sb., zvláště chráněným druhem v kategorii ohrožený.[2]
Pták roku
editovatŤuhýk obecný byl Českou společností ornitologickou zvolen Ptákem roku 1996.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f g h i HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 354. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ HECKER, Katrin. Atlas ptáků: 230 evropských druhů. Praha: Grada, 2015. 189 s. ISBN 9788024755120. OCLC 923584220 S. 68.
- ↑ CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 370–371. ISBN 978-80-86858-88-3.
- ↑ TRYJANOWSKI, P.; KARG, M. K.; KARG, J. Diet composition and prey choice by the red-backed shrike Lanius collurio in western Poland. Belgian Journal of Zoology. 2003, roč. 133, čís. 2, s. 157–162. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-08. Archivováno 8. 9. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b NEČAS, J. Potrava ťuhýka obecného (Lanius collurio L.). Sylvia. Roč. 7, čís. 3–4, s. 33–50. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-08. Archivováno 8. 9. 2014 na Wayback Machine.
- ↑ a b HOLÁŇ, V.; FORMÁNEK, J. Pták roku 1996 ŤUHÝK OBECNÝ. Praha: Česká společnost ornitologická, 1996. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-17. Archivováno 17. 4. 2012 na Wayback Machine.
Literatura
editovat- HECKER, Katrin a HECKER, Frank. Atlas ptáků: 230 evropských druhů. Překlad Karolína Heroldová. Praha: Grada, 2015. 189 s. Průvodce do kapsy. ISBN 978-80-247-5512-0.
- SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
- ŠŤASTNÝ, Karel a DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: Státní zemědělské nakl. ve spolupráci se Státním pedagogickým nakl., 1984. 174 s. Lesnictví myslivost a vodní hospodářství.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu ťuhýk obecný na Wikimedia Commons
- Galerie ťuhýk obecný na Wikimedia Commons
- Biolib
- http://www.birdlife.cz/index.php?ID=1022
- iFAUNA.cz