Wikipedie

Vachta trojlistá

druh rostliny

Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) je bíle kvetoucí pionýrská rostlina z čeledi vachtovité, jediný zástupce rodu vachta. Dosahuje výšky 15–30 cm. V ČR je chráněna zákonem.[3] Lidový název je hořký jetel (díky hořké chuti a listům, které tvarem připomínají právě listy jetele).

Jak číst taxoboxVachta trojlistá
alternativní popis obrázku chybí
Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďvachtovité (Menyanthaceae)[2]
Rodvachta (Menyanthes)
Binomické jméno
Menyanthes trifoliata
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma editovat

  • trojan vodní
  • trojice vodní
  • vachta třílistá
  • bobřek
  • hořký jetel
  • třílistník
  • třírožka
  • vodní jetel[4]

Název editovat

Latinské Menyanthés bývá odvozováno z řeckého menýein – odhaliti se, ukazovati se, a anthos – květina, zřejmě pro nápadné květy.

Popis editovat

Vachta trojlistá je asi 15–30 centimetrů vysoká vytrvalá bylina hořké chuti.

 
Vachta trojlistá

Kořeny editovat

Oddenek je dlouhý, válcovitý, plazivý, 10–15 mm tlustý, plný, větvený s šupinovitými, později opadavými listy. Z úlomku oddenku může vyrůst nová rostlina.[L 1]

 
Porost vacht trojlistých

Stonek a listy editovat

Dolní části lodyh jsou vystoupavé, nesou vždy několik listů. Listy jsou pochvaté, dlouze řapíkaté, trojčetné, s lístky téměř přisedlými nebo podlouhle obvejčitými, 4–8(–12) cm dlouhé a 1,7–3,0(–5,5) cm široké. Lístky jsou tupé, celokrajné až mělce chobotnatě vroubkované, s vyniklou zpeřenou žilnatinou. Pochva je 3–5 cm dlouhá, řapík až 20 (25) cm dlouhý, plný, s aerenchymatickým pletivem a nápadnými cévními svazky.[L 1]

Květy editovat

Vachta trojlistá kvete v květnu až červnu. Stopky květenství vyrůstají z úžlabí dolních listů (listenů) a jsou 15–30(–35) cm dlouhé. V horní části s 3–7 cm dlouhým hustým pravidelným hroznem vyrůstá v úžlabí široce kopinatých listenů 10–20 oboupohlavných květů. Květní stopky jsou 5–10 mm dlouhé. Květy jsou různočleněné. Kalich je pětičetný, 2–3 mm dlouhý, s kratičkou květní trubkou a vejčitě kopinatými tupými cípy, stejně dlouhým|i jako korunní trubka. Cípy mají na vnitřní straně má dlouhé, husté a měkké brvité třásně, vně růžové, uvnitř bílé. Tyčinek je 5, se střelovitými fialovými prašníky, čnělka je nitkovitá s dvojklanou bliznou, semeník je svrchní.[L 1]

 
Listy

Plody a semena editovat

Plodem je široce elipsoidní až vejcovitá, jednopouzdrová tobolka dlouhá 8–12 mm. Tobolky mají dvě chlopně a nepravidelně pukají. Semena jsou zploštělá, elipsoidní až čočkovitá, hladká, světle hnědá, až 2,5 mm v průměru. Semena dobře klíčí, mohou dlouhodobě plovat na vodní hladině. Vyklíčit mohou i po projití trávicím traktem živočichů.[L 1]

Stanoviště editovat

Rašelinné a jiné mokré louky, pramenné mísy, vodní příkopy, okraje tůní, někdy i zatemňované břehy rybníků a prosvětlené bažinné vrbové křoviny na rašelinných půdách. Vachta trojlistá je světlomilná rostlina žijící na zbahnělých půdách často i přeplavených vodou, většinou chudých na živiny. Preferuje kyselé substráty (Hewett (1964) uvádí ze severního Walesu rozpětí pH 4,7 – 7,1). Snáší plné oslunění.[L 1]

Výskyt editovat

Cirkumboreální druh rozšířený hlavně v tempetárním a boreálním pásu Eurasie a Severní Ameriky, jižněji v horách, na severu nejdále v arktické Sibiři, na jihu nejdále v jižním Japonsku.[L 1]

 
Květenství

V Česku editovat

Roste od planárního do montálního stupně, těžiště výskytu se však nachází v od kolinního do submontálního stupně, výškově od 300 do 650 m max. (1200 m – Krušné hory, Klínovec; Šumava, úpatí Blatného vrchu). Vyšší frekvencí výskytu se vyznačuje například Ašský výběžek, Slavkovský les, Český les, Třeboňská pánev, polovina Českomoravské vrchoviny, Žďárské vrchy, Železné hory aj.[L 1]

Varialibilita editovat

Jako fylogeneticky starý druh a v systému dosti izolovaný taxon jeví poměrně malou proměnlivost. V rámci celkového areálu nejnápadnější odchylkou je menšími květy odlišná Menyanthes trifoliata var. minor Rafin, charakteristická pro východní část Severní Ameriky, Hultén však uvádí malokvěté a bělokvěté rostliny i např. z Tibetu a provincie Jün-nan v Číně. Jen za stanovištními poměry podmíněné ekomorfózy lze považovat ponořenou Menyanthes trifoliata var. submersa Glück, terestickou Menyanthes trifoliata var. terrensis Glück a velkolistou Menyanthes trifoliata var. macrophylla Bolzon

Význam editovat

Užívá se list, který se sbírá v době květu. Suší se rychle ve stínu nebo jen krátce na slunci, v případě umělého sušení za teplot nepřesahujících 50 °C. Droga obsahuje glykosidní hořčiny menyanthin a meliatin, cholin, pektin, třísloviny, organicky vázaný jód, vitamín C, flavonoidy, rutin, třísloviny, organické kyseliny, saponiny, sacharidy, silici, fytoncidy a snad i alkaloid gentianin, dále cholin, invertní cukr a kyselinu fosforečnou.

Vachta zlepšuje trávicí funkce, zvyšuje sekreci trávicích šťáv, ovlivňuje střevní peristaltiku, příznivě působí na činnost jater a žlučníku, tlumí pocity nevolnosti spojené se zvracením, působí mírně projímavě a příznivě ovlivňuje krvetvorbu. Podává se obvykle buď ve formě prášku (čtyřikrát denně na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (dvě až tři polévkové lžíce drogy na šálek vody, pije se jeden šálek denně až obden). Při leukémii nebo během léčby ozařováním se také osvědčila směs z vachty (50 %), bazalky (30 %) a zeměžluče (20 %), z níž se připravuje rovněž nálev. Protože se jedná o drogu potenciálně mírně toxickou (možná přítomnost alkaloidů), není vhodná pro těhotné a kojící ženy. Vachta trojlistá, stejně jako ostatní amara, nesmí být použita při zvýšené kyselosti žaludečních šťáv a při zánětlivých onemocněních žaludku a střev.[L 2]

 
Detail květu

V dnešní době se využívá především homeopaticky a jako okrasná vodní rostlina v zahradách.

Ochrana editovat

Vachta je zařazena mezi ohrožené rostliny (C3) a je chráněna zákonem. Neměla by se tedy ve volné přírodě trhat.

 
Po odkvětu

Trpí hlavně úbytkem stanovišť vhodných k růstu (meliorace, těžba rašeliny, vysušování zamokřených luk).[5]

Pro rok 2020 byla v Německu a Rakousku zvolena Rostlinou roku.

Variety editovat

Menyanthes trifoliata var. trifoliata
Menyanthes trifoliata var. minor Rafin
Menyanthes trifoliata var. submersa Glück
Menyanthes trifoliata var. terrensis Glück
Menyanthes trifoliata var. macrophylla Bolzon

 
Aerenchymatické pletivo

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ www.mobot.org
  3. ↑ http://www.biolib.cz/cz/glossarytermtaxa/id3282/?taxonid=14871
  4. ↑ biolib.cz – taxonomie(česky)
  5. ↑ informace na kvetenacr.cz

Literatura editovat

  1. ↑ a b c d e f g SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky, díl 6.. 1. vyd. [s.l.]: Academica, 1997. 8020003061. 
  2. ↑ JANČA, J.; ZENTRICH, J. A. Herbář léčivých rostlin, díl 5.. [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vachta_trojlistá&oldid=21317284“