Otevřít hlavní menu
Ašský výběžek

Ašský výběžek je označení výběžku českého území, které na úplném západě Čech vybíhá do území Německa. Ašský výběžek je také nazýván Ašsko (německy Ascher Ländchen). Mezi lety 1850-1960 tvořilo tzv. Zemský okres Aš (německy Landkreis Asch) a po 2. světové válce politický okres Aš.[1]

K 1. 1 2010 žilo v Ašském výběžku 17,949 obyvatel na 143,75 km².[2]

V Ašském výběžku se nachází nejzápadnější bod Česka jakož i nejzápadnější česká železniční stanice.

Obsah

GeografieEditovat

Ašský výběžek je geograficky součástí Smrčin, jejichž podcelky, Ašská vrchovina a Hazlovská pahorkatina se ve výběžku rozprostírají. Nejvyšším vrcholem je Háj (758 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Štítarský vrch (717 m) nebo Studánecký vrch (696 m).

Hlavní vodní tok Ašska tvoří Bílý Halštrov, který pramení v Halštrovských horách, mezi Aší a Hazlovem. Dalšími vodními toky jsou Ašský potok, Hazlovský potok, Hranický potok nebo Újezdský potok.

Ašský výběžek zahrnuje katastrální území měst Aše a Hranic, a obcí Hazlov, Krásná a Podhradí. Zaniklá sídla jsou vyznačena v závorkách a kurzívou.

HistorieEditovat

Ve 12. století bylo Ašsko součástí Fojtska (Vogtland). Region byl dlouho součástí Chebska, v jehož rámci byl roku 1775 trvale připojen k Čechám, a to po vydání tzv. Temperamentních bodů. Po vzniku Československa byl součástí odtrženecké německé provincie Německé Čechy, která byla záhy vojenskou cestou připojena k Československé republice a opětovně začleněna do Čech. Po podepsání Mnichovské dohody bylo toto území až do konce druhé světové války součástí Sudet, a bylo obýváno převážně německým obyvatelstvem. V této době bylo Ašsko velkou a bohatou průmyslovou oblastí. Po skončení války byl Ašský výběžek navrácen Československu a veškeré německé obyvatelstvo bylo odsunuto na německá území. Většina okrajového Ašska se poté ocitla v zakázaném hraničním pásmu, proto byla v celém výběžku zachována nádherná příroda. Bohužel, většina textilních či papírenských továren byla zavřena, protože tehdejší československá dosidlovací politika nebyla schopna zajistit dostatečné množství pracovních sil.

SoučasnostEditovat

Značná spolupráce českých, bavorských a saských měst přispěla k obnově či k vytvoření několika turistických přechodů, z nichž většina sleduje již před válkou existující, dopravní či obchodní cesty, které byly v průběhu komunismu zapomenuty i zničeny. Všechna města a obce ašského výběžku jsou členy česko-německého mikroregionu Přátelé v srdci Evropy, a sdružení Ašsko.

Bývalé hraniční přechodyEditovat

Do vstupu Česka do Schengenského prostoru existovaly v Ašském výběžku tyto hraniční přechody s Německem:

DopravníEditovat

TuristickéEditovat

Kromě níže uvedených hraničních přechodů existovala další místa, kde bylo možné přejít po cestách či tzv. „signálkách“ do sousedních německých vesnic, která jsou téměř na státních hranicích (například Gürth, Sigmundsgrün nebo Schönberg).

  • Horní Paseky - Bad Brambach
  • Krásná - Neuhausen
  • Trojmezí - Prex

Památky na AšskuEditovat

V Ašském regionu se nenachází velké množství památek. Většina z těch, které přežily druhou světovou válku byly zničeny během komunismu, ať už z důvodu vandalismu, rozkrádání či nedostatkem péče ze strany státu.

Hrady a zámkyEditovat

zaniklé hrady a zámky:

Ostatní památkyEditovat

Německé názvy měst a obcí AšskaEditovat

Všechna města, obce i vesnice na Ašsku byla po druhé světové válce přejmenována.[3] Jediný název který přežil patří městu Aši, i když už v počeštěném tvaru. Zde je seznam německých exonym pro obce v Ašském výběžku:

  • Aš - Asch
  • Dolní Paseky - Niederreuth
  • Doubrava - Grün
  • Hazlov - Haslau
  • Horní Paseky - Oberreuth
  • Hranice - Rossbach (Rossbach bei Asch)
  • Kamenná - Steinpöhl
  • Kopaniny - Krugsreuth
  • Krásná - Schönbach
  • Lipná - Lindau
  • Mokřiny - Nassengrub
  • Nebesa - Himmelreuth, Himmelreich
  • Nový Žďár - Neuenbrand
  • Otov - Ottengrün
  • Pastviny - Friedersreuth
  • Podhradí - Neuberg
  • Polná - Hirschfeld
  • Skalka - Rommersreuth
  • Studánka - Thonbrunn
  • Štítary - Schildern
  • Trojmezí - Gottmannsgrün
  • Újezd - Mähring
  • Verneřov - Wernersreuth
  • Vlastislav - Seichenreuth
  • Výhledy - Steingrün

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Historie správy Sudet Archivováno 27. 2. 2012 na Wayback Machine (německy)
  2. Ročenka města Aše (2010), MÚ Aš 2011
  3. Hamelika 1997/č. 05-06

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Města a městečka západočeského kraje, Jan Pelant (1988)
  • Aš v zrcadle času, Kolektiv autorů, vydal MěÚ Aš, (2005)
  • Obce Ašska v proměnách času, Kolektiv autorů, vydal Domovský spolek okresu Aš, Muzeum Aš (2008)
  • Publikace "Podhradí", vydal Obecní úřad Podhradí

Externí odkazyEditovat