Otevřít hlavní menu
Zvracení na staré malbě

Zvracení (latinsky vomitus, řecky emesis) je nervově řízený, koordinovaný reflex, při kterém je obsah žaludku evakuován ústním otvorem ven.

Nervové řízeníEditovat

Zvracení je ovládáno centrem zvracení v dorzální části retikulární formace prodloužené míchy. Neurony tohoto centra dostávají signály z:

Na přenosu informace o vyvolání zvracení se podílí řada neurotransmiterů - acetylcholin, histamin, serotonin, dopamin.

PříčinyEditovat

  1. Centrální - podráždění centra zvracení v prodloužené míše při otravách, uremii, při požitých léků, nitrolební hypertenzi u edému mozku
  2. Periferní - příčina je v trávicím ústrojí - onemocnění žaludku, žlučníku, jater, slinivky, střev

-Mimo trávicí ústrojí-podráždění rovnovážného ústrojí nebo v těhotenství

PrůběhEditovat

Zvracení je zpravidla předcházeno nevolností a může být doprovázeno závratěmi, poklesem krevního tlaku a bradykardií. Na začátku zvracení dochází k hlubokému nádechu, uzavření dýchacích cest, poté následuje silná kontrakce bránice a svaloviny břicha a zároveň ochabnutí dolního svěrače jícnu.

Chronické zvraceníEditovat

Chronické zvracení má za následek hypovolemii, hyponatremii, alkalózu, hypokalemii, dále může při zvracení dojít k tvorbě trhlin ve stěně jícnu (Mallory-Weisův syndrom) až protrhnutí žaludku[zdroj?], zvyšuje se riziko vzniku erozi zubní skloviny a zánětů dutiny ústní. Život ohrožující je aspirační pneumonie.

SymptomEditovat

Zvracení není jenom obranný reflex, kdy se snižuje možnost poškození organismu požitou škodlivou látkou, ale také důležitý symptom. Posuzují se okolnosti vzniku zvracení, vzhled a zápach zvratků.

TerapieEditovat

Při léčbě zvracení se dbá především na rehydrataci organismu. K dispozici jsou rehydratační roztoky, které nahradí i ztracené ionty. Při gastroenteritidě bývá toto opatření dostačující. Potlačit zvracení lze působením na receptory neurotransmiterů podílejících se na nervovém řízení zvracení.

LiteraturaEditovat

  • SILBERNAGL, Stefan. Atlas patofyziologie člověka. Praha: Grada, 2001. 390 s. ISBN 80-7169-968-3. (česky) 
  • LÜLLMAN, Heinz. Farmakologie a toxikologie. Praha: Grada, 2004. 725 s. ISBN 80-247-0836-1. (česky) 
  • MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. 379 s. ISBN 978-80-247-1356-4. (česky) 
  • (anglicky) Essentials of Pathophysiology, 2003

Externí odkazyEditovat