Skokan hnědý

Skokan hnědý (Rana temporaria) je druh evropské žáby z čeledi skokanovití. Žije ve velké části Evropy, s výjimkou většiny Pyrenejského poloostrova, jižní Itálie a jižního Balkánu. Nejzápadnější hranicí výskytu je Irsko, kde se dlouho a nesprávně předpokládalo, že je to vysazený druh. Nachází se i v Asii a na východ do Japonska.

Jak číst taxoboxSkokan hnědý
alternativní popis obrázku chybí
Skokan hnědý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída obojživelníci (Amphibia)
Řád žáby (Anura)
Čeleď skokanovití (Ranidae)
Rod skokan (Rana)
Binomické jméno
Rana temporaria
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Rana hyla Linnaeus, 1758
  • Rana muta Laurenti, 1768
  • Rana alpina Laurenti, 1768
  • Rana campanisona Laurenti, 1768
  • Rana rufa Lacépède, 1788
  • Rana atra Bonnaterre, 1789
  • Rana flaviventris Millet de la Turtaudière, 1828
  • Rana temporaria var. canigoensis Boubée, 1833
  • Rana glacialis Boubée, 1833
  • Rana scotica Bell, 1839
  • Rana platyrrhinus Steenstrup, 1846
  • Rana temporaria var. typus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. montanus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. maximus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. verrucosus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. cinereus Koch, 1872
  • Rana temporaria var. gracilis Koch, 1872
  • Rana temporaria var. acutirostris Fatio, 1872
  • Rana temporaria var. obtusirostris Fatio, 1872
  • Rana fusca honnorati Herón-Royer, 1881
  • Rana honnorati Herón-Royer, 1881
  • Rana muta var. subconcolor Camerano, 1884 "1883"
  • Rana muta var. flavomaculata Camerano, 1884 "1883"
  • Rana muta var. nigroguttata Camerano, 1884 "1883"
  • Rana muta var. atra Camerano, 1884 "1883"
  • Rana fusca var. longipes Müller, 1885
  • Rana temporaria parvipalmata López-Seoane, 1885
  • Rana temporaria var. marmorata Werner, 1897
  • Rana temporaria var. entzi Werner, 1897
  • Rana méhelyi Bolkay, 1912 "1911"
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Má tři odlišná stádia vývinu – pulec, suchozemské mládě a dospělý jedinec. Má korpulentní tělo se zaobleným pyskem, předními nohami a krátkými (vzhledem k ostatním druhům skokanů) zadními končetinami přizpůsobenými na pohyb ve vodě a vyskakování na pevninu. Často jsou zaměňovány s ropuchou obecnou (Bufo bufo), ale skokani se dají snadno rozeznat, protože mají delší nohy, skáčou a mají vlhkou pokožku, zatímco ropuchy se plazí a mají suchou, bradavicemi posetou pokožku. Vajíčka těchto dvou druhů se také liší v tom, že skokani je mají ve shlucích, ale ropuchy je kladou v dlouhých řetězcích. Skokani hnědí vylučují na kůži temporin, dehtu podobnou směs peptidů s antibakteriálním účinkem.[2] Pojmenován je podle tmavých skvrn na boku hlavy z latinského tempora = spánky, spánky.[3]

Skokan hnědý a skokan zelený se chovají a loví pro maso, protože např. ve Francii a v Asii jsou žabí stehýnka delikatesou.[4]

Skokani hnědí dorůstají délky 6 až 9 cm, zřídka i více. Zbarvení je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy. Na hřbetní straně těla bývají nepravidelné skvrny. Na nohách jsou tmavší příčné pruhy. Zadní nohy jsou silně vyvinuty a umožňují skoky o délce až 1 m, a také velmi dobré plavání a potápění.[5]

vokalizace

TaxonomieEditovat

Protože je skokan hnědý ve svém vnějším vzhledu velmi variabilní, byly popsány různé varianty/poddruhy.

Mezi izolované poddruhy (hlavně jihozápadní část areálu rozšíření), které vznikly geografickou izolací v horských oblastech s klimatickými výkyvy, patří:

Mezi sporné poddruhy patří:

  • R. t. gasseri je nomen nudum, popis taxonu nebyl nikdy publikovaný.[9]

PopisEditovat

Dospělý skokan má délku těla od 6 do 9 cm[10] (jiný zdroj od 8 do 10 cm[11]), hřbet a boky mohou být od olivově zelené[12] do šedohnědé, hnědé, olivově hnědé, šedé, nažloutlé a červenohnědé.[13] Může však pokožku zesvětlit nebo ztmavnout a přizpůsobit se okolí.[12] Pokud se nachází ve vodě s vysokým obsahem železa, může být červený. Někteří jedinci mají i neobvyklé zbarvení – ve Skotsku se našli černí i červení jedinci a nalezeni byli se i albíni se žlutou kůží a červenýma očima.[12]Během období páření se barva samců obvykle změní do šedé.[12] Průměrná hmotnost dosahuje 22,7 g; samice je obvykle o něco větší než samec. Dožívá se do 8 let.[12] V zajetí se jedinec může dožít až 18 let.[14]

Hlava je krátká a zaoblená. Boky, končetiny a hřbet pokrývají nepravidelné tmavé skvrny[12], obvykle mají tmavou skvrnu za okem.[13] Všeobecně nemá skokan hnědý na středu hřbetu pruh, pokud ho má je poměrně slabý.[13] Vzhledem podobný skokan ostronosý, který má ve středu zad pruh se snadno od skokana hnědého odlišuje. Podbřišek je bílé nebo žluté barvy (příležitostně více oranžové u samic) a může být hnědě flekatý nebo oranžově flekatý.[12] Oči jsou hnědé s transparentními vodorovnými zornicemi, skokani ostronosí mají průhledné vnitřní víčka na ochranu očí, zatímco jsou pod vodou.[12] Přestože má skokan hnědý delší zadní končetiny než ropucha obecná, jsou kratší než končetiny skokana štíhlého, se kterým sdílí část svého rozšíření. Delší zadní končetiny a jemnější zbarvení skokana štíhlého jsou hlavní rysy, kterými se liší. Samci mají přední končetiny mnohem silnější, což je způsobeno reprodukčním chováním (samec drží samici v poloze amplexus).

Rozšíření a prostředíEditovat

Oblastí výskytu je Evropa kromě nejjižnějších částí, v ČR žije na celém území.[15] Areál skokana hnědého zasahuje také do celé severní Asie až po Japonsko. V Evropě žije ze všech žab nejseverněji.[5]

Skokani hnědí se vyskytují do nadmořské výšky asi 2 500 m. Na prostředí nemají zvláštní nároky, pouze nesmí být příliš suché. Nejvhodnější jsou vlhké nížiny.[5]

 
Skokan hnědý v trávě

Způsob životaEditovat

Kromě období rozmnožování žije skokan hnědý na souši. Zdržuje se ve vlhkých úkrytech a za potravou vychází v noci nebo i ve dne za deštivého nebo vlhkého počasí.[5] Potravou je mu různý hmyz, pavouci, žížaly, slimáci či drobní korýši.[16] Koncem října či začátkem listopadu vyhledávají skokani zimoviště. Zimují buď na dně menších vodních nádrží (avšak s hloubkou minimálně 50 cm), nebo nezamrzajících úkrytech v zemi. Probouzejí se časně na jaře, když začíná odtávat led.[5][16]

RozmnožováníEditovat

Rozmnožování probíhá časně na jaře, hned po probuzení žab ze zimní strnulosti. Pokud žáby přezimovaly na dně vodní nádrže, většinou se ve stejné nádrži i množí.[16] Samci se ozývají mručivým vrrru – vrrru – vrrru.[15] Snůška má podobu rosolovitého chuchvalce plovoucího při hladině a obsahuje obvykle 1 000 až 2 500 vajíček[15], ale velké samice s dobrou kondicí mohou naklást až 4 000 vajíček.[16] Ve vajíčkách je tmavý pól (směřující vzhůru) a světlý pól (směřující dolů). Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny, k proměně v malé žabky potřebují asi 2 až 3 měsíce. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života.[16]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-11]
  2. MANGONI, Maria Luisa; GRAZIA, Antonio Di; CAPPIELLO, Floriana. Naturally Occurring Peptides from Rana temporaria: Antimicrobial Properties and More. Current Topics in Medicinal Chemistry. 2016, roč. 16, čís. 1, s. 54–64. PMID: 26139114. Dostupné online [cit. 2019-03-04]. ISSN 1873-4294. PMID 26139114. 
  3. Kultúra slova. [s.l.]: Vydavatelʹstvo Slovenskej akadémia vied. 418 s. Dostupné online. (slovensky) Google-Books-ID: WP4oAQAAIAAJ. 
  4. BERNHARD., Grzimek,. Grzimek's animal life encyclopedia.. 2nd ed. vyd. Detroit: Gale volumes <1-6, 8-17> s. ISBN 0787653624, ISBN 9780787653620. OCLC 49260053 
  5. a b c d e DIESENER, Günter, DIESENEROVÁ, Ruth, REICHHOLF, Josef. Obojživelníci a plazi. Praha: IKAR, 1997, str. 80
  6. IVAN., Zwach,. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Vyd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl 141 pages s. ISBN 8020900535, ISBN 9788020900531. OCLC 25629811 
  7. a b c VEITH, MICHAEL & VENCES, MIGUEL & VIEITES, DAVID & NIETO-ROMÁN, SANDRA & PALANCA,. vieites.berkeley.edu [online]. 2002. Dostupné online. 
  8. JEROEN,, Speybroeck,. Field Guide to the Amphibians and Reptiles of Britain and Europe. London: [s.n.] 1 online resource (320 pages) s. ISBN 9781472925633, ISBN 1472925637. OCLC 957323746 
  9. a b VENCES, Miguel; NIETO-ROMÁN, Sandra; VIEITES, David R. Discordant Patterns of Nuclear and Mitochondrial Introgression in Iberian Populations of the European Common Frog (Rana temporaria). Journal of Heredity. 2012-03-01, roč. 103, čís. 2, s. 240–249. Dostupné online [cit. 2019-03-05]. ISSN 0022-1503. DOI:10.1093/jhered/esr136. (anglicky) 
  10. STERRY, Paul. Complete British Wildlife Photoguide. Londýn: HarperCollins, 1997. ISBN 0-583-33638-8. (anglicky) 
  11. IVAN., Zwach,. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Vyd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakl 141 pages s. ISBN 8020900535, ISBN 9788020900531. OCLC 25629811 
  12. a b c d e f g h Common frog, grass frog [online]. BBC [cit. 2007-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  13. a b c SERGIUS L., Kuzmin. Rana temporia [online]. AmphibiaWeb, 10 November 1999 [cit. 2007-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. M. N. Denisowa (1969), zitiert bei Schlüpmann & Günther (vgl. Lit.)
  15. a b c http://www.biolib.cz/cz/taxon/id330/
  16. a b c d e DIESENER, Günter, DIESENEROVÁ, Ruth, REICHHOLF, Josef. Obojživelníci a plazi. Praha: IKAR, 1997, str. 82

Externí odkazyEditovat