Yekta Uzunoğlu

Kurdský lékař, spisovatel a překladatel
(přesměrováno z Yekta Uzunoglu)

Yekta Uzunoğlu (kurdsky Yekta Geylanî, * 10. května 1953 Silvan) je kurdský aktivista, spisovatel, překladatel, lékařpodnikatel s kurdsko-arménskými kořeny. Od roku 1971 upozorňuje na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu, IrákuSýrii. Je autorem překladů mj. částí Bible a děl Karla Čapkačeštiny do kurdštiny a naopak kurdské poezieprózy do češtiny a němčiny.

MUDr. Yekta Uzunoglu
Yekta Uzunoğlu (2017)
Yekta Uzunoğlu (2017)
Narození 10. května 1953 (66 let)
Turecko
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1994 vede četné soudní spory s českým státem; od roku 1994 byl několikrát odsouzen za různé trestní činy a posléze osvobozen, v souvislosti s těmito spory taktéž vysoudil různá finanční odškodnění. Některé civilní i trestní případy nejsou dodnes (2018) uzavřeny.

Život a politické aktivityEditovat

Mládí a působení v ČSSREditovat

Narodil se roku 1953 v tureckém městě Silvan (kurdsky Farqin) jako třetí dítě kurdského právníka Ahmeta Uzunoğlu. Od roku 1970 studoval francouzštinu na Institut de TourainePaříži. Po vojenském puči v Turecku v březnu 1971 získal stipendium na studia v ČSSR.[1]

Během studia se přátelil s disidenty a pronásledovanými lidmi zejména z řad adventistické církve, pro které pořádal společně s Pavlem Martáskem přednášky o Svaté zemi. Roku 1975 se zúčastnil hladovky na švédském velvyslanectví v ČSSR, kterou kurdští studenti protestovali proti vydávání kurdských studentů z ČSSR do Iráku pod vedením Saddáma Husajna. Roku 1976 spoluzaložil s Prof. Dr. Pavel Marťásek DrSc.[2] a Vladimir Kořenský v komunistickém Československu ilegální nakladatelství ARARAT, jež se věnovalo samizdatovým publikacím mj. jeho vlastních děl o Kurdech a Kurdistánu v češtině a děl francouzských autorů z University Sorbonne Prof. Joyce Blau ve francouzštině.[3][4][5][6][1][7]

V roce 1978 se podílel na založení kurdského Červeného půlměsíce. V roce 1979 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, pak mu nebylo prodlouženo vízum a byl vyhoštěn z ČSSR. Následně odjel do Paříže, kde mu bylo uděleno výzkumní stipendium na Pasteurově ústavu; namísto toho však v březnu 1980 odjel jako humanitární pracovník právě vznikající organizace Lékaři bez hranic do Íránu a posléze do Iráku. V listopadu téhož roku mu turecká vláda za jeho angažmá v rámci MSF odebrala cestovní pas.[1]

Působení v SRNEditovat

V roce 1981 získal status politického uprchlíka ve Spolkové republice Německo, kde začal spolupracovat s hnutím Amnesty International. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů Institut Kurde de Paris a rovněž kurdského institutu v Bonnu; až do roku 1988 byl jeho ředitelem.[8][9]

V roce 1987 vytvořil s pomocí protestantské církve kurdské vysílání celosvětové rozhlasové stanice Radio Monte Carlo. V letech 1987–1988 přednášel na různých místech Evropy o lidských a kulturních právech menšinRomů.[1] V roce 1988 poprvé v kurdské historii nejen že zahájil kurdské vysílání na krátkých vlnách v Rádio Monte Carlo, ale účinkoval i sám osobně.[10]

Po roce 1989Editovat

 
Yekta Uzunoğlu s Václavem Havlem (2006)

Krátce po Sametové revoluci se vrátil do ČSFR, kde koncem roku 1990 založil pobočku své obchodní společnosti. Od roku 1991 uveřejňoval články týkající se lidských práv a pořádal mezinárodní semináře k ekonomickým reformám v ČSFR. V roce 1992 se podílel na vzniku československo-turecké bilaterální smlouvy o spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V roce 1993 založil v ČR, NěmeckuTurecku různé obchodně-výrobní společnosti. V roce 1994 podepsal smlouvu s firmou ŠKODA-Praha, čímž se jedna z jeho firem stala výhradním zástupcem automobilky na Středním východě. V roce 1996 mu bylo uděleno německé občanství.[1]

V říjnu 2015 uspořádal Uzunoglu na pozvání syrských kurdských ozbrojených sil YPG a YPJ návštěvu poslance Evropského parlamentu Jaromíra Štětiny do Kobane. Společně překročili 800 km přes syrský Kurdistán, Rojavu. Jaromír Štětina ve funkci místopředsedy podvýboru Evropského parlamentu vyzval zástupce syrských Kurdů a jejich organizací YPG a YPJ k návštěvě Evropského parlamentu a zasedání Výboru, aby byli svědky situace na místě.[11][12]

Soudní spory s českým státemEditovat

Obvinění z mučení (1994–2007)Editovat

V noci z 13. na 14. září 1994 byl Uzunoğlu spolu s třemi dalšími Kurdy zadržen příslušníky OBOZ pod osobním velením Josefa Opavy (později odsouzeného jako člen takzvaného Berdychova gangu), a až do uvalení vazby o téměř tři dny později (s překročením tehdejší zákonné lhůty 24 hodin, tedy protiprávně) zadržován.[13][14][15]

16. září 1994 byla na Uzunoğlua uvalena vazba. Dle tiskové zprávy detektiva OBOZ, Jiřího Gregora, Uzunoğlu „obchodoval se zbraněmi a drogami". Oficiálně byl však o měsíc později obviněn z „mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti"

Do 10. dubna 1995 byly všechny části obvinění staženy zpět jakožto bezpředmětné, s výjimkou mučení. Toho se měl Uzunoğlu dopustit v noci z 8. na 9. září na Otanu Göksenovi a večer 13. září na dvou osobách (včetně vlastního bratrance). V obou případech měli Uzunoğluovi asistovat zbylé tři zadržené osoby, z nichž jedna je jeho synovcem – ten však byl dle spisu zatčen už odpoledne, tedy před údajným mučením. Ani v této podobě však nebyla obžaloba Městským soudem v Praze přijata, rozhodnutí definitivně potvrdil 14. února 1995 Vrchní soud v Praze.[16]

Mezitím byla šestiměsíční vazba celkem čtyřikrát prodloužena, naposledy kvůli překročení zákonné hranice dvou let dokonce Nejvyšším soudem České republiky. V té době byl dle tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla i týrán.[16][1]

V roce 1996 dostal německé občanství, ještě ve vazbě v bezpečnostní cele bezpečnostního patra Vazební věznice Ruzyně.[16][1]

12. března 1997 byl Uzunoğlu propuštěn z vazby a ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za „pomluvu a lživou zprávu poskytnutou ČTK“. V květnu odjel navštívit rodinu do Turecka, odkud mu v červnu bylo zakázáno vyjet.[1]

V té době byl nadále stíhán pro údajné omezování osobní svobody a mučení tureckého ilegála-emigranta Otana Göksela aias Gürkana Gönena[17][18][19][20].[21] Toto jméno bylo během procesu obžalovaným prokázáno jako falešné a dotyčný přiznal, že v ČR žije už od 80. let na falešný pas. Začal tvrdit, že se jmenuje Gurkan Gönen, nicméně i pravost této identity byla obžalovaným u soudu zpochybněna.[22] Dle zprávy Inspekce MV ČR pracoval Göksen/Gönen jako agent přímo pod kpt. Horákem, jenž řídil zatčení Uzunoğlua.[23] Rovněž byl dlouhodobým konfidentem StB.[24]

 
Yekta Uzunoglu se světícím biskupem pražským Mons. Václavem Malým 21.12. 2015

Dne 3. března 2006 byl na Uzunoğluovu podporu zveřejněn otevřený dopis „Žalujeme",[25] který podepsaly významné osobnosti veřejného života, konkrétně: Pavel Dostál, Táňa Fischerová, František Janouch[26], Karel Jech, Květa Jechová, Svatopluk Karásek, Jaroslav Kořán, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg, Jiřina Šiklová, Věněk Šilhán, Libuše Šilhánová, Jaromír Štětina a Petruška Šustrová.[27][28]

V březnu 2007 Uzunoğlu zahájil na protest proti vleklému procesu hladovku, kterou po 11 dnech ukončil, jednodenní hladovkou ho podpořila řada lidí včetně bývalého prezidenta Václava Havla.[29]

Dne 29. března 2007 uložil Obvodní soud pro Prahu 4 Uzunoğluovi za „vydírání a mučení jednoho cizince“ (Gürkena Gönena) dvouletý podmíněný trest vězení se zkušební dobou na pět let a zprostil jej obžaloby „z mučení dalších dvou cizinců“. Jeho dva spoluobžalované, souzené v nepřítomnosti, odsoudil soud k vyhoštění na deset let. Uzunoğlu označil rozhodnutí soudu za fašizující a proti verdiktu se odvolal, obavy o spravedlivý průběh procesu vyjádřila podle tisku i mezinárodní organizace Amnesty International.[30][16][31]

31. července 2007 jej odvolací pražský městský soud osvobodil a zrušil tak dřívější rozsudek obvodního soudu.[32]

Obvinění z dalších trestních činů (od 2016)Editovat

Dne 3. března 2016 byla na něj u Okresního soudu Praha-východ podána obžaloba pro trestný čin křivého obvinění a dva přečiny pomluvy. V této věci proběhlo jediné hlavní líčení v prosinci 2016; další byly zrušeny na žádost Uzunogly a v důsledku omluv, odůvodněných lékařskými zprávami ze švýcarskýchegyptských nemocnic. Jelikož se v mezidobí, kdy měl být léčen, věnoval publicistické činnosti a na sociální síti a dalších webech prezentoval cestovatelské fotografie z různých zemí světa, byl soudem v březnu 2017 vyzván, aby doložil podrobné lékařské zprávy o svých hospitalizacích a sdělil, kde se v tomto období pohyboval.[33]

Protože Uzunoğlu na výzvu soudu nereagoval (a to ani v prodloužené lhůtě), dne 21. dubna 2017 byl vydán soudní příkaz k jeho zatčení, jež proběhlo dne 28. dubna 2017. Dalšího dne byl nicméně přijat jeho písemný slib a jeho vazba byla nahrazena probačním dohledem. Uzunoglu okamžitě podal proti tomuto usnesení okresního soudu stížnost ke Krajskému soudu v Praze, která byla dne 30. dubna 2017 zamítnuta.[33]

Uzunoğlu pak proti rozhodnutím obou nižších soudů podal ústavní stížnost, v níž namítal porušení svého práva na zákonného soudce; rozhodovala o něm totiž soudkyně okresního soudu, která u něj předtím nařídila domovní prohlídku. K tomuto pochybení podle něj nepřihlédl ani krajský soud. Ústavní soud jeho stížnost přijal, nálezem ze dne 2. února 2018 rozhodl, že je částečně důvodná (napadená rozhodnutí z důvodu porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce zrušil, ale neposuzoval jejich obsah) a usnesení obou soudů proto zrušil.[33]

Zatykač Turecka v roce 2019Editovat

V roce 2015 navštívili na žádost poslance Jaromíra Štětiny, místopředsedy Výboru pro bezpečnost a obranu Evropského parlamentu, Dr. Yekta Uzunoğlu s poslancem Evropského parlamentu Jaromírem Štětinou Severní Sýrii - Rojavu, aby se přesvědčili o situaci ve válce proti ISIS.[34][35] Po návratu z cesty MUDr. Uzunoglu sdílel několik fotografií z jejich návštěvy na své stránce Twitter, které byly stejné jako fotografie, co sdílel poslanec Jaromír Štětina na svém osobním účtu Twitter a tyto fotografie lze nalézt také na oficiální webové stránce EP. V lednu 2019 Turecko vydalo zatykač na MUDr. Uzunoglu právě kvůli těmto fotografiím na jeho stránce Twitter. Aby se zabránilo uvěznění MUDr. Uzunoglu, který je německým občanem, v ČR a jeho vydání do Turecka, Amnesty International, kurdský PEN klub a poslanci EP varovali německou i českou vládu před tímto krokem.[36][37][38][39]

DíloEditovat

KnihyEditovat

Překlady do kurdštinyEditovat

Překlady do češtinyEditovat

OceněníEditovat

V dubnu 2006 obdržel Cenu Františka Kriegla, již uděluje Nadace Charty 77, a to „za dlouholetý a neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost jak za komunistického režimu (zakončený jeho vyhoštěním z Československa v roce 1979), tak i po listopadu 1989, kdy byl v roce 1994 zatčen a celých 31 měsíců vězněn, a již skoro 12 let se na české polistopadové justicí domáhá spravedlivého procesu a očištění svého jména.“[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i Nadace Charty 77: Nadace Charty 77 vyhlašuje Cenu Františka Kriegla. [Ekolist.cz [online]. BEZK, z.s., 2006-04-22 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  2. Středočeské inovační centrum [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-04. (česky) 
  3. Yekta Uzunoğlu: Çapxane Ararat'ın Hikayesi - 3. Nerina Azad [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (turecky) 
  4. PIRTUKWEJE. Pirtûk û Wêje [online]. 2017-06-02 [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (německy) 
  5. RiaTaza [online]. 2019-02-25 [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KURDOLOGIE, Österreichische Gesellschaft zur Förderung der; STUDIEN, Europäisches Zentrum für kurdische; SCHMIDINGER, Thomas. Wiener Jahrbuch für Kurdische Studien (Ausgabe 2/2014): Schwerpunkt: Die Geschichte von kurdischen Studien und Kurdologie. Nationale Methodologien und transnationale Verflechtungen. [s.l.]: BoD – Books on Demand 622 s. Dostupné online. ISBN 9783944690322. (německy) Google-Books-ID: sOukCQAAQBAJ. 
  7. Yekta Uzunoğlu: Çapxane Ararat'ın Hikayesi - 1. Nerina Azad [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (turecky) 
  8. BAUER, Antje. Türkische Fundamentalisten machen mobil. Die Tageszeitung: taz. 1987-07-13, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0931-9085. (německy) 
  9. KURDOLOGIE, Österreichische Gesellschaft zur Förderung der; STUDIEN, Europäisches Zentrum für kurdische; SCHMIDINGER, Thomas. Wiener Jahrbuch für Kurdische Studien (Ausgabe 2/2014): Schwerpunkt: Die Geschichte von kurdischen Studien und Kurdologie. Nationale Methodologien und transnationale Verflechtungen. [s.l.]: BoD – Books on Demand 622 s. Dostupné online. ISBN 9783944690322. (německy) Google-Books-ID: sOukCQAAQBAJ. 
  10. RiaTaza [online]. 2019-04-28 [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Visit of Jaromír Štětina MEP to Kobani. www.eppgroup.eu [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. CÁPOVÁ, Michaela. FOTO ze zničeného Kobani: Jen Kurdové mohou zastavit islamisty. Echo24 [online]. 2015-10-23 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  13. https://web.archive.org/web/20120519175133/http://www.uzunoglu.info/causa.html
  14. {title}. www.jaromirstetina.cz [online]. [cit. 28-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-04-2015. 
  15. Yekta Uzunoglu: případ, o který už nikdo nestojí. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  16. a b c d Fair trial concerns in the case of Yekta Uzunoglu [online]. Amnesty International, March 2007 [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  17. http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A060914_141031_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. 
  18. Kurdové  a Kurdistán - zpravodajství. kurdove.ecn.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  19. Kurdové  a Kurdistán - zpravodajství. kurdove.ecn.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  20. LUKÁŠ, Jiří. PROHLÁŠENÍ AMNESTY INTERNATIONAL KE KAUZE UZUNOGLU. old.spoleksalamoun.com [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-09. 
  21. SPURNÝ, Jaroslav. Turecké hospodářství. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2018-07-09]. 
  22. Uzunoglu označil svědka za atentátníka na papeže. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  23. Islamistický trojský kůň v ČR. www.novarepublika.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  24. Islamistický trojský kůň v ČR. www.novarepublika.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  25. http://kurdove.ecn.cz/dokumenty.shtml?x=1588690
  26. http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A060914_141031_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  27. Stanovisko ČHV. Yekta Uzunoglu. Dostupné online [cit. 2017-06-03]. (česky) 
  28. http://neviditelnypes.lidovky.cz/dokument-zalujeme-035-/p_spolecnost.aspx?c=A070314_181413_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. 2007-03-15 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online. 
  29. Uzunoglu ukončil hladovku, v úterý jde k soudu. iDNES.cz [online]. 2007-03-25 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  30. Uzunoglu po 12 letech slyšel rozsudek. Má podmínku. iDNES.cz [online]. 2007-03-29 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  31. République tchèque. Inquiétudes concernant l'équité du procès de Yekta Uzunoglu - Amnesty International Sénégal. www.amnesty.sn [online]. [cit. 2017-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-17. (francouzsky) 
  32. Odvolací soud osvobodil po 13 letech Uzunoglua. iDNES.cz [online]. 2007-07-31 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. 
  33. a b c Nález Ústavního soudu ČR č. číslo: III. ÚS 1920/17 ze dne 13. února 2018 [online]. Ústavní soud ČR [cit. 2018-07-13]. Dostupné online. 
  34. Jaromír Štětina byl kdysi uvězněn. Islámský stát o nás věděl. Lékař Yekta Uzunoglu se vrátil ze Sýrie a vypráví. page-maintitle-short-default [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. 
  35. Visit of Jaromír Štětina MEP to Kobani. www.eppgroup.eu [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Amnesty International: Problematická situace v Turecku a Yekta Uzunoglu | 12. 4. 2019. Britské listy [online]. 2019-04-12 [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. DAVID, Vystavil Ivan. Turecko zneužívá institut Interpolu k pronásledování novinářů a spisovatelů v zahraničí kritických k Turecku [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. 
  38. Stanovisko Amnesty International: Turecká republika – MUDr. Yekta Uzunoglu | Vlastenecké noviny [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (česky) 
  39. Stanovisko Amnesty International: Turecká republika – MUDr. Yekta Uzunoglu | Vlastenecké noviny [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (česky) 
  40. Knihovnička PENu a ČvT. archive.is [online]. [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat