Jiřina Šiklová
Jiřina Šiklová, rozená Heroldová[1] (17. června 1935 Praha – 22. května 2021[2] Praha) byla česká socioložka, publicistka, spisovatelka známá angažovaností v gender studies a politice. Mezi lety 1956 a 1969 byla členkou KSČ, kde působila v reformním křídle. Podepsala Chartu 77 a za svoji práci pro český disent byla vězněna.[3]
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. | |
---|---|
Jiřina Šiklová (10. května 2021) | |
Rodné jméno | Jiřina Heroldová |
Narození | 17. června 1935 Praha Československo |
Úmrtí | 22. května 2021 (ve věku 85 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | spisovatelka, socioložka, sociální pracovnice, vysokoškolská učitelka, novinářka, politička a publicistka |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Témata | sociologie, publicistika a genderová studia |
Ocenění | medaile Za zásluhy 1. stupeň (1999) Cena 1. června (2012) |
Politická příslušnost | KSČ (1956–1969) |
Děti | dcera Lucie a syn Jan |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatNarodila se v rodině lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Po maturitě na gymnáziu vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (studium ukončila v roce 1958).
Patřila mezi zakládající členy katedry sociologie na Filozofické fakultě UK (Eduard Urbánek, Jan Sedláček, Jiřina Šiklová, Bedřich Bauman, Martin Marušiak; 1965).[4] Disertační práci, v níž se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí, rozšířila ve studii o tehdejším hnutí západních rebelů (vyd. 2012).[5]
Od roku 1956 byla členkou KSČ. Angažovala se např. na podzim roku 1967 po zastavení vydávání Literárních novin, kdy přemlouvala kolegy, aby zůstali ve straně a podpořili rodící se reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině „Červení proti“. V roce 1969 ze strany vystoupila. (Doba členství J. Šiklové v KSČ je v některých publikacích uváděna nepřesně.[6][7]) Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem, a kde se zapojila do disentu.[5][8]
Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Podepsala Chartu 77.
V normalizačních letech byla perzekvována a od 8. května 1981 vězněna za pašování nelegální[8] literatury; byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím.[pozn. 1][9][10] Na svobodu byla z vazby propuštěna koncem března 1982. Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.[11]
Po změně režimu v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii na FF UK v Praze. Zde iniciovala založení katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie), kterou do roku 2000 vedla. Založila, vedla a podporovala Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze (nezisková organizace Gender Studies založená v listopadu 1991 v bytě Jiřiny Šiklové jako odborná knihovna, tzv. Curriculum centrum, a kontaktní středisko českých ženských organizací se později rozrostla na obecně prospěšnou společnost s širším záběrem[12]).
V roce 2009 kandidovala za Stranu zelených ve volbách do Evropského parlamentu,[13] v roce 2010 pak vedla kandidátku Zelených za královéhradecký kraj ve volbách do sněmovny;[14] Ani v jedněch volbách však Strana zelených nezískala žádný mandát.
Byla členkou správní rady několika nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakční rady zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy, [15] European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).
Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice.[16] Odpor Čechů k přijímání uprchlíků zdůvodňovala nedostatkem vzdělání a myšlenkovou zakořeněností v dobách komunismu a vyzývala lidi, aby se islámu nebáli.[17][18]
Na přelomu tisíciletí vystupovala rovněž na kulturních podvečerech, pořádaných Masarykovým demokratickým hnutím v Praze i v Kopřivnici.
Byla patronkou festivalu demokracie a občanské společnosti Zlínské jaro, na kterém se účastnila řady diskusí v letech 2011 až 2019.
Zemřela dne 22. května 2021 ve věku 85 let.[19] Pohřbena byla v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[20]
Ocenění
editovat- V roce 1995 získala Jiřina Šiklová ocenění Žena Evropy za přínos integraci Evropy.[1]
- V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně.
- V únoru 2000 získala plaketu Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.
- V roce 2005 a 2015 vydalo Československé dokumentační středisko, o. p. s., spolu s americkým novinářem a mecenášem Jimem H. Ottawayem Jr. k narozeninám Jiřině Šiklové dvojjazyčnou publikaci Kočka, která nikdy nespí.[21]
- V roce 2020 u příležitosti jejích 85. narozenin obdržela Stříbrnou medaili Senátu Parlamentu České republiky, nominoval ji nezávislý senátor Pavel Fischer.
Dílo, výběr
editovat- Jiřina Šiklová: Omlouvám se za svou nepřítomnost: dopisy z Ruzyně 1981–1982. Praha: Kalich, 2015.
- Jiřina Šiklová: Vyhoštěná smrt. Praha: Kalich, 2013. Úvahy o umírání a smrti.
- Jiřina Šiklová: Stoupenci proměn. Praha: Kalich, 2012. Studie o studentském protestním hnutí 60. let 20. stol.
- Jiřina Šiklová; Michal Plzák a Magdalena Čechlovská. Bez ohlávky: (rozhovory). Praha: Kalich, 2011. Knižní rozhovor suplující memoáry zachycuje politický, profesní i soukromý život.
- Jiřina Šiklová: Matky po e-mailu. Praha: Kalich, 2009. Úvahy o vztahu matka–dcera, o stárnutí, smrti, péči o nemohoucí příbuzné, paliativní péči, o tom, zda opravdu jen žena je určena k pečování o druhé, na pozadí e-mailové korespondence dvou žen ve věku 60–65 let, které se starají o své staré matky a které se jedna druhé časem svěří, jak je péče svazuje, že mívají na umírající příbuzné zlost atp. Traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je neodsoudil. Dopisy jsou proloženy odbornými radami aj.
- Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce. Praha: Kalich, 2007. Kniha koncipovaná jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce je dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi.
- Jiřina Šiklová: Deník staré paní. Praha: Kalich, 2003 a 2008. Beletristický návod s prvky populárně-naučné literatury, jak zvládat stáří a prožít je šťastně a smysluplně, je užitečný čtenářům bez ohledu na kalendářní věk, protože deníkové poznámky české důchodkyně jsou dobře srozumitelné i mladým, kteří stárnutí a stáří sdílejí se stárnoucími a starými.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Na udání agenta StB Pavla Muraška zadržela policie karavan s tiskovinami, který do Československa již deset let vypravoval exulant Jan Kavan, a zatkla přes třicet lidí. Aféra „francouzského kamionu“ patří k nejdramatičtějším událostem v dějinách českého disentu – deset klíčových postav bylo téměř rok vězněno ve vazbě, další stíhala policie na svobodě.
Reference
editovat- ↑ a b ŠIKLOVÁ, Jiřina. Matky po e-mailu. Praha: Kalich, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7017-124-0. Kapitola Jiřina Šiklová, s. 157–159.
- ↑ Ve věku 85 let zemřela socioložka Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-05-22 [cit. 2021-05-22]. Dostupné online.
- ↑ KAISER, DANIEL. Disident : Václav Havel, 1936-1989. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 276 s. Dostupné online. ISBN 80-7432-012-X, ISBN 978-80-7432-012-5. OCLC 535717632
- ↑ Historie katedry. In: Katedra sociologie [online]. ©2015 [cit. 5. 12. 2019]. Dostupné z: https://ksoc.ff.cuni.cz/okatedre/historie-katedry/
- ↑ a b PETRÁŇ, Josef a PETRÁŇOVÁ, Lydia. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948–1968–1989). Praha: Karolinum, 2015, s. 361. ISBN 978-80-246-2994-0.
- ↑ Podivný případ Jiřiny Šiklové. Zvědavec [online]. 6. 12. 2005 [cit. 2016-01-10]. Dostupné online.
- ↑ HAVRÁNEK, Josef. Jiřina Šiklová a společnost s ručením omezeným. Virtually [online]. 28. ledna 2010 [cit. 2016-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282.
- ↑ KAISER, Daniel. Vězení (1979–1983). In: KAISER, Daniel. Disident: Václav Havel 1936–1989. Praha: Paseka, 2009, s. 160–174. ISBN 978-80-7432-012-5.
- ↑ KAISER, Daniel. Zdálo se mi, že to srdce nemůže utáhnout. Lidovky.cz [online]. 16. listopadu 2009 [cit. 5.12.2019]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ ŠVEHLA, Marek. Naučila jsem se koukat za sebe. Respekt [online]. 21. 6. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Historie Gender Studies, o. p. s. In: Gender Studies [online]. Aktualiz. 18. 3. 2013 11:30 [cit. 4. 12. 2019] Dostupné z: https://genderstudies.cz/gender-studies/historie.shtml?x=237046 Archivováno 9. 4. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Evropský parlament 2009 > Celkové výsledky hlasování > Přednostní hlasy – SZ na oficiálním webu volby.cz
- ↑ Poslanecká sněmovna 2010 > Výsledky hlasování – výběr územní úrovně > Královéhradecký kraj > Přednostní hlasy – SZ na oficiálním webu volby.cz
- ↑ Jiřina Šiklová. Listy: dvouměsíčník pro kulturu a dialog [online]. 2003–2011 [cit. 2016-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. ISSN 1210-1222.
- ↑ KOUŘIL, Vít. Ženy u nás mají slušnou pozici. Sedmá generace [online]. 2007-05 [cit. 2008-03-17]. Roč. 14, čís. 05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-12.
- ↑ RODRIGUEZ, Veronika. Ovládá nás nechuť dělit se s utečenci, říká Jiřina Šiklová. Proto se cítíme ohroženi. Aktuálně.cz [online]. Economia, 27. 11. 2015 19:15 [cit. 3.12.2019]. Dostupné online.
- ↑ FRANTOVÁ, Libuše. Nebojte se islámu, vždyť se od křesťanství zase tolik neliší, vyzývá Jiřina Šiklová. Politici by prý místo populismu měli lidem vysvětlit, co je morální povinnost. Parlamentní listy [online]. 07.06.2015 8:35 [cit. 2016-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Zemřela socioložka Jiřina Šiklová. Signatářce Charty 77 bylo 85 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-22 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online.
- ↑ RESPEKT. Chybí společná myšlenka. Zemřela Jiřina Šiklová. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
- ↑ Kočka, která nikdy nespí = The Cat Who Never Sleeps. In: Gender Studies [online]. 16. 6. 2005 [cit. 4. 12. 2019] Dostupné z: http://genderstudies.cz/jirina/kocka.html Archivováno 15. 8. 2020 na Wayback Machine.
Literatura
editovat- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence: od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
- PETRÁŇ, Josef a PETRÁŇOVÁ, Lydia. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948–1968–1989). Praha: Univerzita Karlova, nakl. Karolinum, 2015. 1132 s. ISBN 978-80-246-2994-0. Přístup členům UK také z: http://sfx.is.cuni.cz/sfxlcl3?url_ver=Z39.88-2004&url_ctx_fmt=info:ofi/fmt:kev:mtx:ctx&ctx_enc=info:ofi/enc:UTF-8&ctx_ver=Z39.88-2004&rfr_id=info:sid/sfxit.com:azbook&sfx.ignore_date_threshold=1&rft.object_id=3710000000611276&rft.object_portfolio_id=3710000005123518&svc.fulltext=yes
- PREČAN, Vilém, ed. a ŠIKLOVÁ, Jiřina. Kočka, která nikdy nespí: to Jiřina Šiklová on her birthday = The cat who never sleeps. Praha: James H. Ottaway, 2005. 320 s. [20] s. obr. příl. ISBN 80-239-5935-2 (v knize neuvedeno).
- PREČAN, Vilém, ed. a ŠIKLOVÁ, Jiřina. Kočka, která nikdy nespí II: Jiřině Šiklové k narozeninám. [2. aktualiz. a rozšíř. vyd.] Praha: James H. Ottaway, Jr, 2015. 340 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-260-9258-2.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina Šiklová na Wikimedia Commons
- Osoba Jiřina Šiklová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Šiklová
- J. Šiklová: Lidé necítí odpovědnost za své životy (17. 11. 2019)
- Názory Jiřiny Šiklové v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 (2017)
- Jiřina Šiklová. ... ale zbytečně nadává na zrcadlo, když má sám křivá ústa. MF Dnes. 14. března 2013
- Jiřina Šiklová – video z cyklu České televize 13. komnata (2008)
- KOUŘIL, Vít: Ženy u nás mají slušnou pozici – rozhovor s Jiřinou Šiklovou v časopise Sedmá generace 2007, č. 5