Otevřít hlavní menu

Hlavní líčení je stadium trestního řízení, v němž se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného a případně též o uložení ochranného opatření a náhradě škody (újmy) poškozenému.[1] Soud přezkoumává obvinění obsažená v obžalobě (popř. v návrhu na potrestání), a to zásadně za účasti veřejnosti. Obviněný se zde už označuje jako obžalovaný. Provádí se zde především dokazování, po jeho skončení již zní závěrečné řeči a následuje rozhodnutí soudu.

V hlavním líčení rozhoduje soudní senát, v takovém případě hlavní líčení řídí jeho předseda, nebo samosoudce (jestliže horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let – § 314a ). Hlavní líčení není bezvýjimečné stádium trestního řízení před soudem, samosoudce totiž může bez projednávání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz za podmínek uvedených v § 314e TŘ, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, byl-li ale proti němu podán včas odpor, je k projednání věci nařízeno hlavní líčení (§ 314g odst. 2 TŘ).

Hlavní líčení končí zpravidla rozsudkem: obžalovaný je uznán vinným, nebo je obžaloby zproštěn (§ 225 odst. 1 TŘ); popř. i dalšími způsoby, např. vrácením věci státnímu zástupci (§ 221 TŘ), postoupením věci (§ 222 TŘ), zastavením (§ 223 TŘ) či přerušením trestního stíhání (§ 224 TŘ) apod.

ReferenceEditovat

  1. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 3., aktualizované a doplněné. vyd. Praha: Leges, 2013. 864 s. S. 573. 

Externí odkazyEditovat