William Blake
William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník a tiskař.[2][3] Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý,[4] dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu.[5][6]
William Blake | |
---|---|
William Blake na portrétu od Thomase Philipse (1807) | |
Narození | 28. listopadu 1757 Soho, Londýn, Království Velké Británie |
Úmrtí | 12. srpna 1827 (ve věku 69 let) Soho, Londýn, Spojené království Velké Británie a Irska |
Místo pohřbení | Bunhill Fields Burial Ground |
Povolání | básník, malíř, tiskař |
Národnost | anglická |
Období | preromantismus |
Žánr | poezie, mystika |
Významná díla | Zpěvy nevinnosti a zkušenosti, Snoubení nebe a pekla. Prorocké knihy |
Manžel(ka) | Catherine Blake (neé Boucher) (1762-1827) |
Rodiče | James Blake[1] a Catherine Hermitage[1] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea.[7][8] Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly.[9] Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake (narozena Wright). Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.
Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem.[10]
Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka (v St Mary’s Church v Battersea). Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický.[11]
Myšlení a názory
editovatBlake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon.
Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem 18. století považovány za zastaralou formu umění. Ani tak se rytectví nechtěl vzdát a rozešel se kvůli tomu se spoustou ochotných mecenášů.[12]
V jeho staromilectví tkvěla obrovská rozporuplnost, protože v některých věcech byl naopak velmi inovátorský a revolucionářský. Podporoval Americkou revoluci a po určitou dobu života sympatizoval s myšlenkami Velké francouzské revoluce; chvíli se pohyboval v politických kruzích kolem radikálně smýšlejících osobností, včetně Josepha Johnsona (nakladatel), Williama Godwina, Thomase Paina a dalších.[13] Nikdy nevstoupil do žádné politické strany.
Mysticismus
editovatKromě rytectví psal a maloval, v čemž mu pomáhaly jeho bohaté vize, které sám popisoval jako nespecifické, ale jasné hypnagogické obrazy přicházející mezi spánkem a probuzením. Věci se mu ve vizích jevily v jiných podobách, například slunce jako hostitel velebeného Boha a tygr jako ztělesnění kreativní a zároveň destruktivní energie. Vedle vizí budoucnosti se mu zjevovali také mrtví přátelé a andělé.[14] Jednoznačně ale odmítal být označován za jasnovidce nebo fantastu.[15]
Ve zralém věku usiloval o vytvoření vlastní mystické filosofie navazující na Jakoba Böhma, Paracelsa a Emanuela Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho „mystické svatby“ převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.
Literární činnost
editovatLiterární význam
editovatBlake byl nepochopený za života, upozaďován po smrti, a nakonec zapomenut, až jeho životopis začal zpracovávat Alexander Gilchrist (asi 1860). Kniha Life of William Blake okamžitě změnila Blakeovu pověst. Skutečně doceňován začal být až ve 20. století. Zasloužili se o to zejména Geoffrey Keynes, Northrop Frye a S. Foster Damon.
Mnohé osobnosti uměleckých kruhů, například June Singer, tvrdily, že Blake předběhl svou dobu. Diana Hume George dokonce prohlašovala, že Blake může být považován za předchůdce Sigmunda Freuda.
V padesátých letech 20. století měla Blakeova tvorba obrovský vliv na beatníky a zejména na velikány, jakými byli Allen Ginsberg, Bob Dylan, Jim Morrison, Van Morrison a Aldous Huxley. Zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson je velkým obdivovatelem Williama Blakea, zhudebněnou báseň Jerusalem můžeme najít na albu The Chemical Wedding.
V roce 2002 se William Blake umístil na 32. místě v průzkumu BBC o 100 nejvlivnějších Britů.[16]
Básnické dílo
editovatMnohé z jeho prvotních literárních počinů provází pastorální motivy, jako třeba beránek v básni Beránek (Zpěvy nevinnosti – 1789, Zpěvy zkušenosti – 1794). Zpěvy nevinnosti bývají někdy kritiky označovány za až příliš naivní, Blake, kterému v době jejich vzniku bylo 30 let, se vrací do dětství a ve světě hledá, nachází a obdivuje krásu. V kontrastu k nim jsou právě Zpěvy zkušenosti, které zobrazují jakési rozčarování, uvědomění si zákonů, které lidskou duši svazují, a objevuje se zde mnohem více symbolů.[11]
Významný je také Blakeova báseň Tiriel, kde se opět vrací k nevinnosti dítěte a příkazů, jež ho poutají, tentokrát ze strany rodičů, a také pozdější Kniha Thel, v níž se objevuje většina motivů vycházejících z Blakeových vizí. Nejznámější Blakeovou básní je ale bezesporu Tygr (The Tyger).[17]
Bibliografie
editovatKnihy označeny hvězdičkou patří mezi takzvané Prorocké knihy (Prophetic Books), ve kterých Blake vytvořil vlastní mytologii vycházejí z jeho vizí.
- Poetical Sketches (1769–1777).
- An Island in the Moon (1784).
- There is No Natural Religion (1788).
- All Religions are One (1788, editováno 1795).
- Songs of Innocence (1789, Zpěvy nevinnosti).
- Tiriel* (1789).
- The Book of Thel* (1789–1790, Kniha Thel).
- The Marriage of Heaven and Hell (1790–1793, Snoubení nebe a pekla), próza obsahující radikální útok na uznávané hodnoty jako je osvícenský racionalismus, na pokrytectví církve i na samo Desatero, doplněná aforismy Proverbs of Hell (Pekelná přísloví).
- The French Revolution (1791), báseň, ve které básník popisuje rozklad zkorumpované francouzské monarchie a pokrytecké církve; vysvětluje, jak americká revoluce vyvolala revoluci francouzskou. Báseň měla mít sedm části, v korekturách se dochovala pouze její první část, ostatní jsou ztraceny.
- A Song of Liberty (1792).
- Visions of the Daughters of Albion* (1793).
- Songs of Innocence and of Experience (1794, Zpěvy nevinnosti a zkušenosti), součástí Zpěvů zkušenosti je Blakeova slavná báseň The Tyger (Tygr) známá i podle jejího prvního verše Tyger Tyger, burning bright (Tygře, tygře, žhavě žhneš).[18]
- Continental prophecies*
- America a Prophecy* (1793, Amerika: Proroctví),
- Europe a Prophecy* (1794–1821, Evropa: proroctví),
- The Song of Los* (1795, Píseň Losova),
- The Book of Urizen* (1794, Kniha Urizenova).
- The Book of Los* (1795, Kniha Losova).
- The Book of Ahania* (1795, Kniha Ahanie).
- Vala, or The Four Zoas* (1795–1807, Vala aneb čtyři Zoa), nedokončeno.
- Milton* (1804–1810).
- Jerusalem. The Emanation of the Giant Albion* (1804–1820, Jeruzalém. Emanace gigantického Albionu).
-
Kniha Thel
-
Vidění dcer Albionu
-
Zpěvy nevinnosti a zkušenosti
-
Kniha Urizenova
-
Kniha Ahánie
-
Milton
Odraz v kultuře
editovat- Songs and Proverbs of William Blake (1965, Písně a přísloví Williama Blakea), cyklus písní anglického hudebního skladatele Benjamina Brittena na texty vybrané z Pekelných přísloví a Zpěvů zkušenosti.[19]
- Songs of Innocence and of Experience (1967), folkrockové album amerického básníka Allena Ginsberga.[20]
- Songs of Innocence a Experience (1984), cyklus písní pro sólisty, sbory a orchestr amerického hudebního skladatele a klavíristy Williama Bolcoma na Blakeovy texty.[21]
- Tiriel (1985, Тириэль), opera na vlastní anglické libreto ruského skladatele žijícího v Anglii Dmitrije Smirnova. Je založená na této Blakeově prorocké knize a na některých jeho dalších básních, především na Zpěvech nevinnosti a zkušenosti. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny.
- Thel (1986, Тэль), druhá opera na vlastní anglické libreto skladatele Dmitrije Smirnova založená na Blakeově prorocké knize. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny.
- The Marriage of Heaven and Hell - Part I. (1995) a The Marriage of Heaven and Hell - Part II. (1996), alba americké power metalové skupiny Virgin Steele inspirované dílem Snoubení nebe a pekla.[22]
- The Chemical Weddings (1998), album anglického hevymetalového zpěváka a skladatele Bruceho Dickinsona inspirované prorockými knihami a další poezií Williama Blakea.
- Songs of Innocence (2014) a Songs of Experience (2017), alba irské rockové skupiny U2 inspirované stejnojmennými Blakeovými díly. Zpěvák Bono si z nich vypůjčil nápad porovnávat osobu, kterou se člověk stane na základě zkušeností, s osobou ve věku nevinnosti.[23] Mnoho textů obsahuje dialog mezi nevinností a zkušeností.[24]
Česká vydání
editovat- Překlady několika básní uveřejnil Jaroslav Vrchlický ve své knize Moderní básníci angličtí, Praha: Josef R. Vilímek (1898).
- Tiriel, Olomouc: Čeněk Beran (1927), přeložil Otto František Babler.
- Výbor básní, Praha: Jan Otto (1929), přeložil Jaroslav Skalický.
- Snoubení nebe a pekla, Olomouc: Čeněk Beran (1931), přeložil Otto František Babler.
- Tři prózy, Praha: Edice MDN (1935), přeložil Arnošt Vaněček.
- Kniha Thel, Svatý Kopeček (1935), přeložil Otto František Babler.
- Vidění dcer Albionových, Praha: Jaroslav Picka (1939), přeložil Arnošt Vaněček.
- Kniha Ahánie, Praha: Jaroslav Picka (1945), soukromá bibliofile.
- Svět v zrnku písku, Praha: Mladá fronta (1964), přeložil Jiří Valja, znovu Praha: Lubor Maťa (2010), ISBN 978-80-7287-057-8.
- Napíšu básně kytkám na listy, Praha: Československý spisovatel (1981), přeložil Zdeněk Hron, znovu Praha a Litomyšl: Paseka 1996 a Praha: Garamond 2017. ISBN 978-80-7407-395-3.
- Snoubení nebe a pekla, Liberec: Dauphin (1994), přeložil Jaroslav Skalický a Otto František Babler.
- Snoubení Nebe a Pekla, Praha a Litomyšl: Paseka (1999), přeložila Sylva Ficová, souběžný anglický text na reprodukcích originálních grafických listů. ISBN 80-7185-234-1.
- Písničky nevinnosti a zkušenosti, Praha: BB art (2001), přeložil Zdeněk Hron. ISBN 80-7257-444-2.
- Prorocké knihy, Praha: BB art (2002), přeložil Zdeněk Hron.
- Tygře, tygře, žhavě žhneš, Praha: Dokořán (2010), přeložil Zdeněk Hron. ISBN 978-80-7363-306-6.
- První z mých andělů: dopisy, Praha: Malvern (2014), přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic. ISBN 978-80-87580-96-7.
- Pohlavím: Brány ráje, Praha: Malvern (2014), přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic. ISBN 978-80-87580-78-3.
Výtvarné umění
editovatChronologie
editovat- 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
- 1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
- 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
- 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
- 1800–1803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
- Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób[25] a k Dantově Božské komedii.
- 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
- 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života
Přínos výtvarnému umění
editovatV druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.
Výtvarná díla (výběr)
editovat- Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění (1785, Joseph's brethren bowing down before him) – The Fitzwilliam Museum, Cambridge.
- Zpěvy nevinnosti: Ztracené dítě (1789, Songs of Innocence: The Little Boy Lost) – National Gallery of Victoria. Melbourne.
- Pravěk dní (1794, Ancient of Days) – Glasgow University Library, Glasgow.
- Newton (1795) – Tate Gallery, Londýn.
- Hekaté (1795, Hekate) – Tate Gallery, Londýn.
- Velký rudý drak (1803–1805, The Great Red Dragon), série čtyř akvarelů inspirovaná biblickou knihou Zjevení Janovo:
- Velký rudý drak a žena oděná sluncem I. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed with the Sun) – National Gallery of Art, Washington.
- Velký rudý drak a žena oděná sluncem II. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed in Sun) – Brooklyn Museum, New York
- Velký rudý drak a šelma vystupující z moře (The Great Red Dragon and the Beast from the Sea) – National Gallery of Art, Washington.
- Číslo bestie je 666 (The Number of the Beast is 666) – The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie.
- Satan vylévá morové rány (1826–1827, Satan pours on the plagues – Tate Gallery, Londýn.
-
Pravěk dní
-
Newton
-
Velký rudý drak a žena oděná sluncem I.
-
Velký rudý drak a šelma vystupující z moře
-
Číslo bestie je 666
-
Satan vylévá morové rány
Blakeovy ilustrace k dílům jiných autorů (výběr)
editovatKromě toho, že ilustroval vlastní knihy, je Blake autorem mnoha ilustrací k Bibli a k následujícím literárním dílům:
- 1779 – William Shakespeare: King Lear (Král Lear).
- 1786 – William Shakespeare: A Midsummer Night's Dream (Sen noci svatojánské).
- 1791 – Mary Wollstonecraftová: Original Stories from Real Life.
- 1793 – John Gay: Fables by John Gay with a Life of the Author.
- 1796 – Gottfried August Bürger, Lenora.
- 1797 – Edward Young: The Complaint, or Night-Thoughts on Life, Death, and Immortality (Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti).
- 1798 – Thomas Gray: Poems (Básně).
- 1805 – Robert Blair: The Grave (Hrob).
- 1806 – William Shalespeare: Richard III..
- 1806 – William Shalespeare: Hamlet.
- 1808 – John Milton: Paradise Lost (Ztracený ráj).
- 1809 – William Shalespeare: Henry VIII. (Jindřich VIII.).
- 1810 – Geoffrey Chaucer: The Canterbury Tales (Canterburské povídky).
- 1819–1820 – John Varley: Visionary Heads.
- 1821 – Robert John Thornton: Virgil.
- 1824–1827 – John Bunyan: The Pilgrim's Progress (Poutníkova cesta), nedokončeno.
- 1825–1827 – Dante: Divine Comedy (Božská komedie), nedokončeno.
-
Ilustrace k Nočnímu rozjímání Edwarda Younga
-
Ilustrace k básní Hrob Roberta Blaira
-
Ilustrace k Poutníkově cestě Johna Bunyana
-
Shakespeare: Richard III.
-
Shakespeare: Hamlet
-
Ilustrace k Dantovu Peklu
Blakeovy ilustrace k Bibli (výběr)
editovat- 1799 – Abraham and Isaac (Abrahám a Izák)
- 1799 – The Last Supper (Poslední večeře), tj., Poslední večeře Ježíše Krista,
- 1800 – The Soldiers Casting Lots for Christ's Garments (Vojáci losují o Ježíšův oděv)
- 1803 – The Creation of Eve (Stvoření Evy)
- 1803 – The Baptism of Christ (Kristův křest)
- 1803 – The Third Temptation (Třetí pokušení), tj. třetí Kristovo pokušení
- 1805 – Cain Fleeing from the Wrath of God (Kain prchá před hněvem Božím)
- 1805 – Jacob's Dream (Jákobův sen)
- 1805 – Christ in the Sepulchre, Guarded by Angels (Kristus v hrobce hlídaný anděly')
- 1808 – Adam and Eve (Adam a Eva)
- 1810 – Christ Blessing (Kristovo pořehnání)
- 1823–1826: The Book of Job (Kniha Jób)
- 1825 – The Parable of the Wise and Foolish Virgins (Podobenství o prozíravých a pošetilých pannách)
-
Poslední večeře
-
Vojáci losují o Ježíšův oděv
-
Stvoření Evy
-
Kain prchá před hněvem Božím
-
Jákobův sen
-
Kristus v hrobce hlídaný anděly
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Peter Ackroyd: Blake. 1995. ISBN 978-1-85619-278-1.
- ↑ G.E. Bentley, William Blake, British writer and artist — Encyclopaedia Britannica.
- ↑ William Blake.. www.bl.uk [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-31.
- ↑ Saving Blake.
- ↑ William Blake, Artist, Poet (1757–1827).
- ↑ William Blake.
- ↑ Poet William Blake.
- ↑ David Ross, William Blake, biography.
- ↑ William Blake.
- ↑ William Hayley, English poet and biographer — Encyclopaedia Britannica.
- ↑ a b BLAKE, William. Snoubení nebe a pekla. Přeložil Otto František BABLER, přeložil Jaroslav SKALICKÝ. Liberec: Dauphin, 1994. ISBN 80-901842-5-1.
- ↑ BLAKE, William. Svět v zrnku písku. Přeložil Jiří VALJA, ilustroval Květa KRHÁNKOVÁ. Praha: Maťa, 2010. Bouře. ISBN 978-80-7287-057-8.
- ↑ EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. ISBN 0394309863. Str. 4–8.
- ↑ Biography William Blake.
- ↑ EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. ISBN 0394309863. Str. 3–18.
- ↑ BBC – Great Britons – Top 100". Internet Archive. Archived from the original on 4 December 2002. Retrieved 12 April 2013.
- ↑ The Tyger, poem by Blake - Encyclopaedia Britannica.
- ↑ BLAKE, William. Tygr /The Tiger/. Český jazyk: Studentský underground [online]. 2005.10-15 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Texts to vocal works by Benjamin Britten - The LiederNet Archive.
- ↑ MANN, James. Allen Ginsberg & William Blake. Ink 19 2017
- ↑ LESSNAU, Laura. Songs of Innocence wins four Grammy Awards. University of Michigan News 2006
- ↑ Virgin Steele – Encyclopaedia Metallum
- ↑ GREENE, Andy. Bono on How U2’s ‘Songs of Experience’ Evolved, Taking on Donald Trump [online]. RollingStone, 2017-09-20 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hopeful Symmetry: A Blakeian Look at U2’s Songs Of Experience [online]. In Search of Rock God, 2017-12-13 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ William Blake 1757–1827.
Literatura
editovat- ACKROYD, Peter. Blake. 1. vyd. [s.l.]: Paseka, 2000. 390 s. ISBN 80-7185-317-8.
- ACKROYD, Peter. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl.. [s.l.]: BB art, 2004. 488 s. ISBN 80-7341-293-4.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je William Blake
- Obrázky, zvuky či videa k tématu William Blake na Wikimedia Commons
- Galerie William Blake na Wikimedia Commons
- Autor William Blake ve Wikizdrojích
- Autor William Blake ve Wikizdrojích (anglicky)
- Osoba William Blake ve Wikicitátech
- Osoba William Blake ve Wikicitátech (anglicky)
- Plné texty děl autora William Blake na projektu Gutenberg (anglicky)
- (anglicky) The William Blake Archive
- (anglicky) William Blake – Poetry Foundation
- (česky) William Blake – Aertmuseum Archivováno 1. 4. 2021 na Wayback Machine.