Wikipedie

Walter Minor 4

invertní řadový čtyřválcový letecký motor
(přesměrováno z Walter Minor 4-III)

Walter Minor 4-I a Walter Minor 4-II byly invertní řadové vzduchem chlazené letecké motory, vyvinuté konstrukčním oddělením pod vedením Ing. Františka Adolfa Barvitia v Akciové společnosti Walter, továrně na automobily a letecké motory v Praze – Jinonicích.[1] Byly ve výrobě 13 let (1934–1939 a 1945–1947), nepočítáme-li válečné přerušení výroby. Počty vyrobených motorů verzí 4-I a 4-II oficiální prameny neuvádějí[2], na portále Občanské sdružení valka.cz se udává počet vyrobených motorů 157.[3][4] Na modernizaci řadových pístových motorů Minor pracoval ing. Bohuslav Šimůnek tajně už za války.[5] Pokračováním výrobní řady předválečných Minorů byly v letech 1946–1960 motory Walter Minor 4-III a Walter Minor 4-III-S a v letech 1956–1964 motory Walter M-332.

Minor 4
Walter Minor 4-II
Walter Minor 4-II
Typřadový vzduchem chlazený invertní letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktéring. F.A. Barvitius, ing. Bohuslav Šimůnek (4-III, M-332)
První rozběh1934
Vyrobeno kusů157
Výroba4-I (1934–1936), 4-II (1935–1947)
Další vývojWalter M-332
VariantyWalter Minor 4-III (1946–1960)
Walter Minor 4 charakteristiky (1934)

Vznik a užití Minor 4-I, 4-II editovat

Prvním invertním, čtyřválcovým motorem vyráběným v jinonické továrně byl motor Walter Junior (1932–1936). Na něj navázaly čtyřválcové motory řad Minor 4, Major 4 a Mikron. Vývojem a výrobou motoru Walter Minor 4-I (1934) a Walter Minor 4-II (1936) pro dvoj- a čtyřmístná jedno- i dvoumotorová sportovní letadla sledovala továrna Walter především dostatečnou výkonnost při zajištění vyhovujících letových vlastností letadla při minimalizované hmotnosti a minimálních rozměrech motoru, aerodynamický tvar umožňující i jednoduchou zástavbu a kapotáž, jednoduchou, robustní a trvanlivou konstrukci a konečně malou spotřebu pohonných hmot, jednoduchou obsluhu a servis. Oba motory se lišily minimálně. Verze 4-II měla o 10 k vyšší výkon, o 2 kg nižší hmotnost a karburátor konstrukce Walter. Na svou dobu šlo pokročilou konstrukci, která disponovala ocelovými válci, hliníkovými hlavami a rozvodem OHV. [6]

 
Walter Minor 4 (detail válce)

V letech 1933–1934 byl ve výrobě sportovní vzpěrový hornoplošník Letov Š-239. V roce 1935 probíhala tzv. Národní letecká sbírka na podporu akce 1000 nových pilotů. V rámci této akce byly ze získaných prostředků například pořízeny všechny vyrobené letouny Š-239 (15 ks) s motory Walter Minor 4, které byly poskytnuty Ústřední pilotní škole.[7]

V červenci 1936 byly motory Walter Minor 4-I úspěšné v závodě sportovních letadel „12 heures d´Angers“ v kategorii do 4 l objemu motoru zvítězil major gen. št. Josef Kalla na letounu Beneš-Mráz Be-502 Bibi, uletěl 1229,04 km v průměrné rychlosti 204,04 km/h a současně skončil v celkové klasifikaci na 2. místě a v téže kategorii do 4 l byl třetí ing. Hausman na letounu Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor.[8] Závod na 12 hodin, který spočíval v ulétnutí nejdelší vzdálenosti, byl pro nepřízeň počasí zkrácen na 6 h. Světové rekordy byly ustanoveny 6. června 1937, když škpt. ing. Vl. Šimůnek na letounu Be-502 Bibi na vzdálenosti 100 km dosáhl průměrné rychlosti 220,940 km/m a škpt. Vojt. Žáček na stejném stroji na vzdálenosti 1000 km dosáhl rychlosti 214,233 km/h.[9] Letadla Be-50 Beta-Minor a Be-51 Beta-Minor dobyla ve dnech 22.–29. srpna 1937 v italské soutěži „Raduno del Littorio” skvělého úspěchu. Kpt. J. Polma s nadp. Janem Červenkou na kabinovém letadle Beneš-Mráz Be-51 Beta-Minor se umístili na 4. místě mezi 53 účastníky, kteří ze 76 startujících soutěž dokončili. Další letadla Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor řízená nadpor. Škopem a por. Maláčem, Ing. Svobodou a J. Steinbaurem, řed. Ing. Polákem a Ing. Jílkem, získala jedenácté, třinácté a čtrnácté místo,[10] ačkoliv v témže závodě musela další osádka Šlouf-Placák nouzově přistát na mořskou hladinu. Téhož roku v československém Národním letu získaly Be-50 třetí, čtvrté, šesté a sedmé umístění. Dalších sportovních úspěchů dosáhly Be-50 v mezinárodní rallye Curych–Paříž a v leteckém závodě státy Malé dohody v roce 1938, v němž Be-50 získala čtvrté místo v kategorii I.A a šesté v kategorii II.A. Typ také získal ve své kategorii (letounů s objemem motoru do 4 litrů) tři mezinárodní rekordy. Dva byly výškové, první z nich v hodnotě 5603 m získala na podzim 1937 (9. listopadu) osádka kpt. Jan Červenka - por. Vlad. Kučera[11] na stroji imatrikulovaném OK-EAC, následovaný v únoru 1938 výstupem osádky Červenka–Záleská do výše 5935 m. Tento rekord však byl brzy překonán letounem Tatra T.101. V březnu 1938 pak osádka Kulhánek–Zelený dosáhla rychlostního rekordu na stokilometrové trati v hodnotě 196,635 km/h.[12] Zmiňovaného závodu státy Malé dohody v roce 1938 se zúčastnily i letouny Be-555 Super Bibi, což byl jejich první ostrý start. Posádky ing. Zdeněk Svoboda – ing. Stanislav Konečný z Aeroklubu Č. Budějovice (OK-BEX, st. č. 45) a Miroslav Plecitý – Vincenc Hodek z Aeroklubu RČs. (OK-BEJ, st. č. 46) ve své kategorii (IIA) obsadily 3. a 9. místo. Tento nepříliš výrazný výkon byl přičítán spíše nezkušenosti pilotů s novým strojem nežli jeho vlastnostem a schopnostem.[13]

 
Walter Minor 4 (1936)

Popis motoru Minor 4-I, 4-II editovat

Invertní řadové vzduchem chlazené pístové letecké motory Walter Minor 4 měly vrtání válců 105 mm a zdvih 115 mm.

Výhodná specifická hmotnost 1 kg/k (max. výkon ku hmotnosti) byla dosažena rozsáhlým použitím hliníkových a magnesiových lehkých slitin. Dominantní z těchto materiálů byla Al-slitina HIDUMINIUM RR, původně používaná společností Rolls-Royce. Vynikala vlastnostmi, které při zachování specifické hmotnosti hliníku jsou srovnatelné co do pevnosti, pružnosti a tažnosti s ocelemi. Měly dobré metalurgicko-technologické vlastnosti, byly dobře kovatelné a tepelně zpracovatelné.[14]

V klikové skříni odlité z magnesiové slitiny (elektron) byl uložen čtyřikrát zalomený klikový hřídel z chromniklové oceli v pěti kluzných ložiscích vylitých kompozicí a v kuličkovém ložisku s hlubokou drážkou. Spojovací tyče s dělenou hlavou byly kovány z Al-slitiny HIDUMINIUM RR 56, pouzdro ojnice bylo vyplněno ložiskovým materiálem. Písty byly odlity z Al-slitiny HIDUMINIUM RR 53 a následně tepelně zušlechtěny. Každý píst měl 2 stírací a 1 těsnící kroužek. Válce byly standardně z oceli. Válce s hlavami z Al-slitiny byly přitaženy ke skříni dlouhými šrouby. Rozvod OHV disponoval v každé hlavě sacím a výfukovým ventilem, které byly ovládány vačkovým hřídelem uloženým v klikové skříni. Vačkový hřídel byl poháněn ozubeným převodem od zadního konce klikového hřídele. Vahadélka byla ukryta v pouzdrech z elektronu, připojených na hlavy válců. Také zvedací tyčinky byly zakryty teleskopickými pouzdry z hliníkových trubek. Mazání motoru se suchou skříní bylo tlakové, cirkulační s jedním tlakovým a s jedním vratným kolečkovým čerpadlem oleje. Tlak oleje byl regulován automaticky. Čištění oleje zabezpečovaly tři snadno vyjímatelné filtry v tělese olejových čerpadel.[6]

 
Walter Minor 4 (1936)

Zapalování bylo dvojité, levotočivé magnety Scintilla PNR4-DA měly automatické řízení předstihu. Levé magneto mělo odtrhovací spojku k usnadnění nastartování motoru. Invertní karburátor Stromberg NAR 42-I (později Walter-Claudel HOD36N AI48-DX) byl připojen na plechové sací potrubí. Motor se spouštěl mechanickým startérem Walter Mechano 4 s ruční klikou a tento startér byl namontován na zadní víko motoru. Další pomocné pohony byly rovněž instalovány na tomto zadním víku. Náhon tachometru s převodem 1:2 byl na levé straně klikové skříně, kde byla i příruba pro připojení benzinového čerpadla AC-PE 389, které bylo poháněno excentrem od vačkového hřídele. S motorem byl dodáván plechový sběrač vzduchu, který rozváděl chladicí vzduch stejnoměrně ke všem válcům. Upevnění motoru na draku letounu bylo realizováno čtyřmi postranními čepy s bohatě dimenzovanými gumovými ložisky.[15]

 
Walter Minor 4-III (1946)
 
Walter Minor 4-III, pohled šikmo zezadu (1946)
 
Walter Minor 4-III (1946)

Vznik a užití Minor 4-III/Minor 4-IIIS editovat

Walter Minor 4-III (typové označení M-133) ing. Bohuslava Šimůnka byl dán do výroby a homologován podle podmínek PICAO počátkem roku 1946, jako první letecký motor vyrobený ve svobodné Evropě.[16] Zachoval si parametry předválečných Minorů 4: vrtání 105 mm, zdvih 115 mm, celkový objem válců 3 983 cm3, byl však zvýšen kompresní poměr na 6:1 a otáčky motoru a tím zvýšen výkon, nominální na 105 k (77 kW) při 2500 ot/min a cestovní na 80 k (59 kW) při 2350 ot/min při snížené hmotnosti suchého motoru na 90,5 kg, spotřebě paliva na 245 g·h−1·k−1 / 333 g·h−1·kW−1 a spotřebě oleje na 2–8 g·h−1·k−1 / 3–11 g·h−1·kW−1[17]

Kliková skříň byla odlita z elektronu, klikový hřídel byl vykován z chromvanadiové oceli, čepy byly nitridovány, písty a ojnice vykovány ze slitiny hliníku, válce byly z ocelových výkovků s nitridovanými pracovními plochami, rozvod OHV a oběžné tlakové mazání se suchou skříní. Od svých předchůdců se hlavně lišil v tom, že hliníkové odlitky byly nahrazeny výkovky a v tom, že použité ocele Poldi byly komplexněji legovány.

V příslušenství došlo více méně k náhradě některých zahraničních komponent, popř. k náhradě výrobky Walter modernější konstrukce. Karburátor Walter typu 45 a 2 magneta Scintilla Vertex NVK-4 a AVK-4. Na přání byla montována dvojitá palivová pumpa 2M50, odstíněné zapalování, ruční spouštěč Walter R25 nebo elektrický RE25 a 4 závěsné čepy s gumovými tlumiči vibrací.[18] Walter Minor 4-III hned po svém uvedení na trh byl montován do československých letadel Zlín 26 Trenér/C5, Zlín 381/C-106, Mráz M-1 Sokol, Aero C-4/C-104, Aero Ae-45/Aero Ae-45S Super.[19] V dalších letech přibyly aplikace na letounech XLD-40 Mír/L-40 Meta-Sokol, Z-126 Trenér 2/C-105, Praga E-112, Praga E-211, Aero Ae-50, Hodek HK-101 atd.

 
Walter Minor 4-III-S (1946)
 
Walter Minor 4-III-S (1946)

Walter Minor 4-III-S (typové označení M-333), představený na prvním poválečném aerosalónu v Paříži, byl vybaven vypínatelným, odstředivým kompresorem s převodem 1:7,4, čímž jeho startovací výkon stoupl až na 120 k (88 kW) při 2600 ot/min. Kompresor zvýšil hmotnost motoru na 97,3 kg. Později byl nainstalován krátce na letounu Mráz M-1 Sokol, ale příliš se neosvědčil, protože u něj byly problémy s uchlazením motoru.[17] Dále byl Minor 4-III modifikován v roce 1956 jako Walter M-332/Minor Sc (140k) s vypínatelným kompresorem, nízkotlakým vstřikováním paliva před sací ventily, rozvodem OHC a elektrickým spouštěčem a v roce 1959 byla zahájena sériová výroba šestiválcové verze Walter M-337/Minor Sh (210k).[20]

Motorů Walter Minor 4-I/4-II v letech 1934–1947 bylo vyrobeno 157 ks,[3][4] typů 4-III bylo v období 1946–1960 vyrobeno celkem 3092 ks a motorů Walter M-332 (1956–1964) dalších 1192 ks. Celkem bylo vyrobeno v Jinonicích 4441 těchto čtyřválcových motorů.[2]

Další vývoj po roce 1964 editovat

Po roce 1964, co se firma Walter soustředila pouze na vývoj a výrobu proudových (M701) a turbovrtulových motorů (M601, M602), byla výroba pístových motorů včetně konstrukční skupiny ing. B. Šimůnka převedena do společnosti Avia v Praze 9 – Letňanech (tehdy Automobilové závody n.p.), která motory Walter M-322 vyráběla pod názvem Avia M332. Ale ani v tomto podniku výroba nevydržela, po téměř 30 letech je výroba opět přemístěna. Proces delimitace do LOM Praha s.p. byl ukončen v roce 1992. Od tohoto roku se LOM PRAHA s.p. stal hlavním projektantem invertních pístových motorů s výhledem pokračovat ve vývoji a sériové výrobě motorů a náhradních dílů. V druhé polovině r. 1992 byla zahájena výroba čtyřválcového motoru typu M332A. Po té následovaly i další modifikace včetně nové verze M132 pro akrobacii pro pevnou nebo stavitelnou vrtuli. LOM Praha s.p. tyto motory zavedené do výroby v roce 1934 vyrábí – po zmíněných modifikacích – i v 21. století po téměř 90 letech od jejich vzniku.[20]

Varianty editovat

Walter/Motorlet:

  • Minor 4-I (1934–1936)
  • Minor 4-II (1936–1947)
  • Minor 4-III (1946–1960)
  • M-332 (1956–1964)

Avia: Avia M332

LOM Praha: M332A/M332AK/M332C, M132A/M132AK

Použití Walter Minor 4 a M-332 editovat

Specifikace (Minor 4-I a Minor 4-II) editovat

Hlavní technické údaje editovat

  • Typ: vzduchem chlazený, pístový, invertní, letadlový řadový čtyřválec[3][14][15]
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 115 mm
  • Celková plocha pístů: 346,4 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 3 983 cm³
  • Celková délka se startérem: 1 120 mm
  • Šířka: 440 mm
  • Výška: 630 mm
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 93 (4-II), 95 kg (4-I)

Součásti editovat

  • Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil na válec, rozvod OHV
  • Zapalování: 2 magnety Scintilla PNR4-DA, ruční startér Walter Mechano 4
  • Příprava palivové směsi: karburátor Stromberg NAR 42-I (4-I), Walter-Claudel HOD36N AI48-DX (4-II)
  • Požadavek na paliva: min. 68oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 250–260 g·h−1·k−1 / 340–354 g·h−1·kW−1
  • Mazací soustava: suchá kliková skříň, tlakové, oběžné
  • Spotřeba oleje: 8–12 g·h−1·k−1 / 10,9–16,3 g·h−1·kW−1
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem
  • Směr otáčení vrtule: vlevo při pohledu ze zadu
  • Převod na vrtuli: 1:1

Výkony editovat

  • Nominální, jmenovitý výkon: 75 k (55,1 kW) při 2250 ot/min (4-I), resp. 85 k (62,5 kW) 2260 ot/min (4-II)
  • Maximální (vzletový) výkon: 85 k (62,5 kW) při 2550 ot/min. (4-I), resp. 95 k (69,9 kW) při 2550 ot/min (4-II)
  • Kompresní poměr: 5,3:1
  • Poměr nom. výkon/objem: 21,3 k/l (15,7 kW/l) 4-II
  • Poměr max. výkonu k hmotnosti (specifická hmotnost): 1,0 k/kg (0,75 kW/kg) 4-II
  • Specifická výkonnost: 1,12 kg/k (0,82 kg/kW) 4-II

Galerie editovat

  •  
    Aero C-104 (1946)
  •  
    Aero C-104 (1946)
  •  
    Aero Ae-45 (1947)
  •  
    Aero Ae-45 (1948)
  •  
    Aero Ae-45 (1948)
  •  
    Aero Ae-45 (1948)
  •  
    Aero Ae-45S Super (1954)
  •  
    Aero Ae-145 Super Aero (1959)
  •  
    Beneš-Mráz Be-50 (1935)
  •  
    Beneš-Mráz Be-51 (1936)
  •  
    Beneš-Mráz Be-502 Bibi (1936)
  •  
    Beneš-Mráz Be-502 Bibi (1936)
  •  
    Beneš-Mráz Be-555 Super Bibi (1938)
  •  
    Beneš-Mráz Be-555 Super Bibi na aerosalonu v Paříži (1938)
  •  
    CSS-10C (SP-BAK, 1949)
  •  
    Koolhoven F.K.46L (1936)
  •  
    Koolhoven F.K.46L (1936)
  •  
    Letov Š-239 (OK-ELM) (1934)
  •  
    Letov Š-239 (OK-VOV) a Walter Minor 4 (1934)
  •  
    Letov Š-239, letka 10 letadel (1934)
  •  
    Meindl A.VII b (1935)
  •  
    Mráz M-1A Sokol (1946)
  •  
    Mráz M-1C Sokol (1947)
  •  
    Mráz M-1C Sokol (1947)
  •  
    Mráz M-1E Sokol (1947)
  •  
    Orličan L-40 Meta Sokol (1957)
  •  
    Praga E-40.1 (1937)
  •  
    Praga E-210 (1937)
  •  
    Praga E-210 (1937)
  •  
    Praga E-210 a umístění motorů Walter Minor 4 (1937)
  •  
    Praga E-210 (1939)
  •  
    Praga E-211, 1. prototyp OK-BFA (1947)
  •  
    Praga E-211 a umístění motorů Minor 4-III (1947)
  •  
    Praga E-211 na letecké výstavě v Bruselu (1947)
  •  
    Zlín Z-381/C-106 (1946)
  •  
    Zlín Z-26 Trener/C-5 (1947)
  •  
    Zlín Z-26 Trener (1947)
  •  
    Zlín Z-26 Trener (1947)
  •  
    Zlín Z-126/C-105 (1953)
  •  
    Zlín Z-126 (1953)
  •  
    Zlín Z-126 Trenér (1953)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojkso, 1983. 368 s. S. 221–222, 272–273. 
  2. ↑ a b DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c FLIEGER, Jan. Walter Minor 4-I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b PALIGA, Janko. Walter Minor 4-II [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 7.10.2017 [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Velký den Waltrovky. Rudé právo. 2.3.1946, roč. 1946, čís. 52, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ a b SCHMID, J. ing. Nový motor Walter Minor 4, 85–95 ks. Letectví. Únor 1935, roč. 15. (1935), čís. 2, s. 41–43. Dostupné online. 
  7. ↑ Co bylo doposud pořízeno z Národní letecké sbírky?. Jihočech. 14.11.1935, roč. 38, čís. 47, s. 3. Dostupné online. 
  8. ↑ Význačné úspěchy v posledních letech. Bulletin Walter. 15.6.1937, roč. 1937, čís. 3, s. 40. 
  9. ↑ SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 227–233. Dostupné online. 
  10. ↑ Velký úspěch našeho letectví v největším mezinárodním závodu. Pestrý týden. 18.9.1937, roč. 12. (1937), čís. 38, s. 22. Dostupné online. 
  11. ↑ Mezinárodní a národní letecké rekordy československé, dosažené v roce 1937. Letectví. Leden 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 1, s. 25–27. Dostupné online. 
  12. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Choceňská továrna Beneš-Mráz, s. 193–205. 
  13. ↑ BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336–339, 342–343. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Walter Minor 4-I. Bulletin Walter. 15.10.1934, roč. 1934, čís. 10–11, s. 12. 
  15. ↑ a b Walter Minor 4-II. Bulletin Walter. 15.1.1936, roč. 1936, čís. 1–2 (January), s. 56. 
  16. ↑ České hlavy a ruce vyrobily první letecký motor ve svobodné Evropě. Rudé právo. 21.2.1946, roč. 1946, čís. 44, s. 1–2. Dostupné online. 
  17. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 161–162, 208–209. 
  18. ↑ FABINGER, F. dr. ing. a kol. OK - Československo. I. vyd. Praha: ČS. ZÁVODY KOVODĚLNÉ A STROJÍRENSKÉ, národní podnik, PRAHA XVII – JINONICE, 1946. 120 s. 
  19. ↑ CZECHOSLOVAK AIRCRAFT AND AERO ENGINES. I. vyd. Praha: KOVO, TRADING COMPANY, 1949. 40 s. 
  20. ↑ a b O nás. Praha 10 - Malešice: LOM PRAHA s.p. [cit. 2019-02-17]. http://www.pistovemotory.cz/o-nas

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Minor_4&oldid=23744875“