Vrbovka úzkolistá
Vrbovka úzkolistá či vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium, synonymum Chamaenerion angustifolium) je vytrvalá léčivá bylina z čeledi pupalkovité (Onagraceae).
 Vrbovka úzkolistá | |
|---|---|
.JPG) Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | myrtotvaré (Myrtales) |
| Čeleď | pupalkovité (Onagraceae) |
| Rod | vrbovka (Epilobium) |
| Binomické jméno | |
| Epilobium angustifolium L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
editovatLatinské druhové pojmenování angustifolium je složeninou slov angustus (tj. úzký) a folium (tj. list) a poukazuje na úzké listy rostliny. Lidově se vrbovka v češtině označuje též jako: chmýří, Ivanův čaj, koptický čaj, kurilský čaj a pejří.[1]
Taxonomie
editovatNěkteří autoři druh řadí do rodu Chamerion, pak rostlinu většinou česky nazývají jako vrbka úzkolistá, např. Květena ČR.[2] Kubát 2001 včleňuje rod Chamerion do rodu Epilobium ve stejném pojetí jako ho měl Linné.[3]
Popis
editovat
Jedná se o vytrvalou rostlinu dosahující výšky nejčastěji 50–200 cm.[3] Oddenky jsou dlouhé a plazivé, z nich vybíhají dlouhé světlé podzemní výběžky.[2] Kořeny rostliny jsou tlusté a zdřevnatělé. Lodyha je většinou jednoduchá, zřídka chudě větvená, často červenavě naběhlá, lysá, jen v horní části řídce přitiskle pýřitá, báze lodyhy nedřevnatí.[2] Vrbám podobné listy jsou střídavé, poměrně četné, přisedlé až krátce řapíkaté. Čepele jsou nejčastěji čárkovitě nebo podlouhle kopinaté až podlouhle eliptické, na líci tmavozelené, na rubu sivozelené s vyniklou žilnatinou, asi 5–20 cm dlouhé a 1–2 cm široké, na okraji mírně zvlněné a trochu podvinuté.[3] Květy jsou uspořádány v květenstvích, v bohatých vrcholových dlouhých pyramidových hroznech a vyrůstají z paždí listenu. Květy jsou čtyřčetné, kališní lístky jsou 4, o málo kratší než korunní lístky. Korunní lístky jsou taky 4, jsou nejčastěji 10–16 mm dlouhé, na vrcholu zaokrouhlené nebo velmi mírně vykrojené, horní trochu větší než dolní, proto jsou květy mírně souměrné, jsou růžově purpurové barvy, zřídka bělavé. Ve střední Evropě kvete nejčastěji v červnu až v září.[2]
Tyčinek je obvykle 8. Semeník se skládá ze 4 plodolistů, je spodní, čnělka je přímá, blizna je čtyřlaločná.[2] Květní vzorec je ✶/↓ K4 C4 A4+4 nebo 4+0 Ğ(4).[4] Její pylová zrna jsou velká, trojhranná, se třemi otvory a zrnitým povrchem.[5] Plodem je asi 4–8 cm dlouhá tobolka, je přitisle pýřitá, v obrysu čárkovitého tvaru, čtyřhranná a čtyřpouzdrá, otvírá se 4 chlopněmi, obsahuje mnoho semen.[2] Semena jsou cca 1–1,3 mm dlouhá, na vrcholu s chmýrem, osemení je hladké.[2] Jedna tobolka obsahuje až 500 semen, což znamená, že jedna rostlina může za rok vytvořit až 80 tisíc semen.[6] Šíří se pomocí větru (anemochorie). Počet chromozómů je 2n=36, mimo ČR i 72 nebo 108.[2]
Rozšíření
editovat
Vrbovka úzkolistá má rozsáhlý areál. Roste v téměř celé Evropě, i v severských oblastech Islandu a Grónska, v Asii, včetně Malé Asie, Kavkazu, Sibiře, Dálného východu a Japonska. Její areál zabírá také velké části Severní Ameriky, s výjimkou jihovýchodních částí Spojených států amerických.[7] V Česku jde o hojně rozšířený druh, který je v rámci vegetační stupňovitosti zastoupen od planárního (tj. nížinného) až po alpinský stupeň.[8][9]
Roste především na lesních a lesu blízkých stanovištích, jako jsou lesní světliny, lemy a paseky, kde může tvořit nápadnou dominantu porostu.[3] Jde o antrakofilní rostlinu, což znamená, že se jí dobře daří na spáleništích.[10] Zároveň jde o významný pionýrský druh. Vrbovka úzkolistá je rovněž zastoupena na různých ruderálních stanovištích (tj. v prostředí člověkem významně pozměněném a dále ponechaném vlastnímu vývoji), jako jsou rumiště, okraje cest a silnic, železniční náspy, lomy, výsypky apod. Zpravidla roste v pospolitých porostech na kamenitých, štěrkovitých, hlinitopísčitých či hlinitých půdách.[11]
Obsažené látky
editovatRostlina obsahuje flavonoidy, třísloviny a steroly.[11] V listech je přítomen gallatonin, triterpeny, pektin, vitamín C a alkaloidy. Květy naproti tomu obsahují nonasean, cerylalkohol, chanerol s cytistatickým působením a sitosterin, zatímco kořeny polysacharidy.[12]
Využití
editovatLéčitelství
editovat
Drogou rostliny jsou listy, z nichž se připravuje nálev, či se přidávají do čajových směsí. Méně často se sbírá květ, kvetoucí nať či oddenek.[13] Vrbovka úzkolistá odstraňuje pocit psychického napětí, úzkosti a tísně, snižuje psychicky způsobené bolesti hlavy, působí proti nespavosti a má protizánětlivý účinek a chrání sliznice, především sliznice trávicího ústrojí. Příznivý vliv má taktéž při průjmových infekčních chorobách.[14] Má rovněž příznivý účinek při prostatických potížích, podobně jako vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum), která je za tímto účelem používána častěji. S ohledem na obsah látek hormonální povahy pomáhá při problémech souvisejících s klimakteriem.[13] Severoamerický indiánský kmen Dena'ina používal mízu z vrbovky při ošetření ran, neboť věřil, že má protizánětlivé účinky.
I přes své hojné rozšíření se v českém lidovém léčitelství prakticky nepoužívá.[11] V českém herbáři z roku 1899 se v souvislosti s vrbovkou píše: „Kořen a letorosty mladé jedí se. Kořen a listy potřebují se za lék, jenž obměkčuje, rozhání a svírá.“[15]
Další užití
editovatZe sušených listů vrbovky úzkolisté lze připravit čaj, který se kromě jiných míst pije hojně v oblasti Ruska a Kavkazu.[16] V tomto regionu je známý pod různými názvy, a to jako čaj Ivanův, kaporský, koptský, kurilský či koptický, a svého času se jednalo o nejoblíbenější nealkoholický nápoj v Rusku.[13] Změna v popularitě nastala v důsledku nástupu černého čínského čaje, především v oblastech za Uralem se však pije i nadále.[13]
Mladé listy a výhonky se zejména v severních oblastech (Anglie, Kanada, Kamčatka) vaří jako zelenina podobná salátu nebo zelí.[8][16] Použití našly i jako listová zelenina, a mladé výhonky před rozkvětem rostliny lze připravovat jako chřest. Mají trochu hořkou chuť a jsou bohaté na provitamín A a vitamín C. Severoamerický indiánský kmen Dena'ina je rovněž používal jako doplněk stravy pro své psy. Na severozápadě Spojených států amerických je vrbovka používána jako umělé sladidlo a přidává se do cukrovinek, džemů, zmrzlin (včetně indiánské zmrzliny sxusem) a sirupů.
Chmýří lze po odkvětu spřádat.[8]
Kultura
editovat
Vrbovka úzkolistá patří od roku 1957 mezi symboly teritoria Yukon, nacházejícího se v severozápadní části Kanady, a je vyobrazena na jeho vlajce.[17] V roce 2002 byla ve Spojeném království v rámci kampaně County Flowers zvolena květinou Londýna. S městem ji totiž spojuje historie. Když nacistické Německo během druhé světové války Londýn bombardovalo, byla vrbovka jakožto pionýrský druh jednou z prvních, která začala růst na ruinách, a symbolizovala tak obnovu města.[18]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ RYSTONOVÁ, Ida. Byliny a jejich lidové názvy. Praha: Vodnář, 1996. 333 s. Dostupné online. ISBN 80-85255-82-0. Kapitola V.
- ↑ a b c d e f g h SMEJKAL, Miroslav. Epilobium L.. In: SMEJKAL, Miroslav. Květena České republiky, vol. 5. Praha: Academia, 1997. S. 99–132.
- ↑ a b c d KIRSCHNER, Jan. Epilobium L.. In: KUBÁT, Karel et al. eds. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 436–440.
- ↑ RONSE DE CRAENE, Louis P. Floral Diagrams: An Aid to Understanding Flower Morphology and Evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-521-49346-8. S. 209. (anglicky)
- ↑ HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2007. 124 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 99.
- ↑ SMALL, Ernest; CATLING, Paul M. Canadian Medicinal Crops. Ottawa: NRC Research Press, 1999. 240 s. Dostupné online. ISBN 0-660-17534-7. S. 55–59. (anglicky)
- ↑ Plants of the World Online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2024-02-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c GRAU, Jürke; JUNG, Reinhart; MÜNKER, Bertham. Bobulovité užitkové a léčivé rostliny. Překlad Jiří Váňa. Praha: Knižní klub + Ikar, 1996. 287 s. ISBN 80-7176-369-1. Kapitola Užitkové rostliny, s. 106.
- ↑ KAPLAN. Distribution of Epilobium angustifolium in the Czech Republic [online]. Česká botanická společnost [cit. 2024-02-08]. Dostupné online.
- ↑ SVOBODOVÁ, Irena. Vrbka (vrbovka) úzkolistá (Epilobium angustifolium) [online]. iDNES.cz, 2008-09-29 [cit. 2014-12-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c vrbka (vrbovka) úzkolistá [online]. Květena ČR [cit. 2014-12-20]. Dostupné online.
- ↑ Epilobium angustifolium – vrbovka úzkolistá (vrbka úzkolistá) [online]. Herbář Wendys [cit. 2014-10-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Léčivá síla rostlin: Vrbka úzkolistá (Chamaerion angustifolium). dTest. Listopad 2005. Dostupné online. ISSN 1210-731X.
- ↑ JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin, 5. díl. Praha: Eminent, 1997. 216 s. ISBN 80-85876-32-9.
- ↑ Český herbář. Praha: Nakladatelství Alois Hynek, 1899. S. 250.
- ↑ a b Kolektiv autorů. Zahradnický slovník naučný. Svazek 5, R–Ž. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 674 s. ISBN 80-7271-075-3. S. 468.
- ↑ Emblems and Symbols [online]. Government of Yukon [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-12. (anglicky)
- ↑ Rosebay willowherb [online]. Platlife [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Šablona:Commonscatc
Taxon Chamerion angustifolium ve Wikidruzích- Renfana: Epilobium angustifolium L. [online]. Swedish Museum of Natural History [cit. 2014-12-20]. Mapa rozšíření vrbovky úzkolisté. Dostupné online. (anglicky)
- KAPLAN. Distribution of Epilobium angustifolium in the Czech Republic [online]. Česká botanická společnost [cit. 2024-02-09]. Mapa rozšíření vrbovky úzkolisté v ČR. Dostupné online.
- Epilobium [online]. Ottův slovník naučný [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-04.
- HOSKOVEC, Ladislav. EPILOBIUM ANGUSTIFOLIUM L. – vrbovka úzkolistá / vŕbovka úzkolistá [online]. botany.cz, 2007-07-29 [cit. 2014-12-20]. Dostupné online.
