Otevřít hlavní menu
Pálení knih po převratu v roce 1973

Vojenská diktatura v Chile (španělsky dictadura militar de Chile) byla autoritativní vojenská vláda v Chile mezi lety 1973–1990. Diktatura vznikla po svržení demokraticky zvolené vlády prezidenta Salvadora Allendeho během státního převratu realizovaného s přímou podporou CIA[1][2][3] 11. září 1973. V čele diktatury stála vojenská junta vedená generálem Augustem Pinochetem.

Obsah

PopisEditovat

Převrat byl výsledkem kolapsu ekonomiky a hrozící občanské války,[4] Augusto Pinochet několik měsíců před převratem potíral snahy armády o ozbrojený převrat.[4][5] Pinochet diktaturu označoval za nutnou, vzhledem k násilným snahám levice o destabilizaci země a směřoval zemi k demokracii, poté co pomine nebezpečí levicové diktatury, podporované SSSR a Kubou.[6][7]

Hodnocení režimuEditovat

Režim se vyznačoval systematickým potlačováním politických stran a pronásledováním levicové opozice. Souhrnná zpráva tzv. Rettigovy komise, vytvořené z Pinochetových odpůrců i stoupenců pod oficiálním názvem Národní komise pravdy a usmíření, z roku 1990 uvádí počet 2 279 obětí (146 osob odsouzeno válečným tribunálem k trestu smrti, 131 osob zemřelo během střetů při demonstracích, 101 osob zastřeleno při pokusech o útěk, 39 osob zemřelo během přestřelky, 90 osob zabito soukromými osobami, 815 dalších úmrtí a 957 zmizelých),[8][9] následná vyšetřování komisí zřízených prezidentem Ricardem Lagosem i jeho nástupkyní Michelle Bacheletovou odhalila v letech 2004 a 2011 další případy. Celkový počet obětí perzekuce uznaný v roce 2011 vládou prezidenta Sebastiána Piñery činí 40 018 osob, z toho 3 065 zabitých nebo násilně zmizelých.[10][11][12] Došlo k mučení tisíců vězňů[zdroj?] a více než 200 000 Chilanů bylo donuceno odejít do exilu.[13]

Diktatura položila základy současného politického a ekonomického života v Chile. Dva roky po převratu začala s realizací radikálních klasickoliberálních ekonomických reforem - navržených týmem ekonomů vzdělaných na amerických univerzitách známým jako Chicagští chlapci - které byly v ostrém kontrastu s levicovou politikou S. Allendeho. Augusto Pinochet udělal ze země ostrov ekonomické stability, v jinak problémy zmítaném sektoru zemí jako Argentina či Brazílie, což platilo ještě 30 let po převratu. Někdy se tomu, co nastalo po spuštění ekonomických reforem, říkalo "ekonomický zázrak Chile". V zemi stoupla životní úroveň, snížila se dětská úmrtnost, prodloužil se věk dožití, zlepšila se zdravotní péče, snížily se daně, došlo k rozšíření a stabilizaci střední vrstvy, výdaje státu klesly o 25%.[8][14][5][6][4] Podle údajů Světové banky klesla nezaměstnanost a zvyšil se HDP.[15]

Následný vývoj zeměEditovat

V roce 1978 souhlasilo v referendu 78,6 % voličů s pokračováním Pinochetovy vlády a současným směřováním země.[16] V roce 1980 došlo k nahrazení ústavy z roku 1925, nová ústava nařizovala další prezidentské referendum s jedním kandidátem v roce 1988 a návrat k demokratickému politickému zřízení v roce 1990. Nově zvolený prezident Patricio Aylwin převzal od Pinocheta moc v roce 1990, nicméně ten zůstal na svém postu vrchního velitele armády až do roku 1998, kdy získal doživotně křeslo v chilském senátu, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku 1980. Pinochet sám nechal vypsal opakovaně referendum o své vládě a když v roce 1988 prohrál, poměrem 45 % ku 55 % odevzdaných hlasů, předal moc zvolenému Patricio Aylwinovi. Pinochetův nástupce Patricio Aylwin ponechal v platnosti hospodářská opatření Pinochetovy vlády, vládu Pinocheta shrnul slovy: „Brutální, ale účinná.“.[4][8][14][17]

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Military dictatorship of Chile (1973–90) na anglické Wikipedii a Vojenská diktatúra v Čile na slovenské Wikipedii.

  1. NEWS, A. B. C. CIA Admits Involvement in Chile. ABC News [online]. 2006-01-06 [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. 
  2. ​Dostawał pieniądze od KGB. Polska Agencja Prasowa przemilcza ten fakt [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. 
  3. CIA Activities in Chile — Central Intelligence Agency. www.cia.gov [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. 
  4. a b c d Augusto Pinochet: Padouch, nebo hrdina?. finmag.penize.cz [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  5. a b ŽÍDEK, L.. Chilská ekonomika za Pinocheta. Brno, 2004 [cit. 2004-12-21]. 16 s. sborník. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Adam. Dostupné online.
  6. a b KRAUS, Josef. Pinochetovo Chile – případová studie autoritativního režimu. Brno, 2007 [cit. 2016-06-05]. 36 s. bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Stanislav Balík. s. 7. Dostupné online.
  7. Chalupa (1999), s.439.
  8. a b c AZET.SK. Komentár: Pinochet - štátnik a vlastenec. aktuality.sk [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  9. Report of the Chilean National Commission on Truth and Reconciliation. www.usip.org [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-01. 
  10. Chile recognises 9,800 more victims of Pinochet's rule - BBC News. BBC News [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Pinochet’s regime official victims’ list increased by 9.800 to 40.018. MercoPress [online]. 18. 8. 2011. Dostupné online. 
  12. Country profile: Chile. BBC News. 16 December 2009. Dostupné online [cit. 31 December 2009]. (anglicky) 
  13. WRIGHT, T.C.; OÑATE, R. Encyclopedia of Diasporas: Immigrant and Refugee Cultures Around the World. Redakce Ember M.. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chilean Diaspora, s. 57–65. (anglicky) 
  14. a b Pinochetův režim: ekonomická stabilita, jíž padly za oběť tisíce lidí | Svět. Lidovky.cz [online]. 2013-09-11 [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  15. http://nf.vse.cz/socd/2011/brabec-petr.pdf Archivováno 15. 10. 2014 na Wayback Machine Národohospodářské fakulty VŠE, str. 12
  16. SPOONER, Mary Helen. Soldiers in a Narrow Land: The Pinochet Regime in Chile. Brno: [s.n.], 2007. 36 s. S. 7. (angličtina) 
  17. Chalupa (1999), s. 451.