Ekonomická nerovnost

Možná hledáte: Sociální nerovnost.

Ekonomická nerovnost nebo příjmová nerovnost je míra nerovnosti v množství bohatství nebo v příjmu mezi jednotlivci v dané společnosti. Nerovnost lze posuzovat z mnoha různých hledisek. Mezi ty nejdůležitější patří nerovnost výsledků, kterou můžeme dále rozdělit na příjmovou nerovnost a nerovnost bohatství, a nerovné příležitosti. Nerovné příležitosti ve společnosti vedou k vyšší příjmové nerovnosti a naopak.[1]

Giniho koeficient znározňuje nerovnost v bohatství mezi jednotlivci uvnitř jednotlivých zemí

Ve svém základním principu je měřítkem chudoby, blahobytu i míry přerozdělení v rámci daňových či sociálních systémů.[2] Dle některých zdrojů patří rostoucí ekonomická nerovnost k nejvážnějším sociálním, ekonomickým a politickým problémům současnosti.[3]

PříčinyEditovat

 
Země podle celkového bohatství (biliony USD)
 
Rostoucí ekonomická nerovnost v USA v letech 1989–2013

Existují různé úhly pohledu na příčiny ekonomické nerovnosti. Dle Paula A. Samuelsona jsou příčiny, které způsobují ekonomickou nerovnost tyto:[4][5]

  • Schopnosti a dovednosti: Lidé se liší svými schopnosti, tyto diference vedou k různým pracovním dovednostem, a tudíž k různé výši platů a mezd. Diference ve schopnostech mohou být tělesné, povahové nebo duševní. Diference mohou být spojené s biologickým dědictvím, ekonomickým a sociálním prostředím.
  • Intenzita práce: Diference vynaloženého úsilí lidí v jejich zaměstnání.
  • Rozdíly v povolání: Část diference v povolání lze vysvětlit dobou odborné přípravy na povolání, typem práce, místem výkonu práce, odvětvím národního hospodářství.
  • Rozdíly ve vzdělání: Diference, které odráží rozdíly v kvalitě pracujících.
  • Pracovní diskriminace: Jedná se především o diskriminaci na základě pohlaví, věku, národnosti a náboženství.
  • Dědictví, úspory a ochota přijímat riziko: Z těchto příčin vyplývá nerovnost v bohatství v domácnostech, kde vzniká kapitálová nerovnost a disproporce ve vlastnictví půdy.

Další příčinyEditovat

Dle M. Lapáčka mají na příjmové nerovnosti ve státě podíl i další faktory, než jen a pouze výše uvedené příčiny. Navíc dle něj tyto faktory nikdy nepůsobí zcela izolovaně, ale pokaždé se rozvíjejí v oboustranné součinnosti. Některé z těchto negativních faktorů lze účinně ovlivnit státními intervencemi, u jiných je tato eventualita omezená, a to především u těch faktorů, které vznikají na základě působení tržních sil. Jedná se o tyto faktory:[6]

  • Rozdíly v příjmech ze závislé činnosti a rozdíly v příjmech z podnikání, které závisí na jednotlivých druzích činnosti
  • Stav aktiv a majetku a s tím související dělení lidí ve společnosti na bohaté a chudé
  • Fiskální nástroje státní politiky - např. daňový systém státu
  • Uplatňovaná sociální politika státu
  • Výše absolutně a relativně chápaného konceptu sociální chudoby
  • Limity chudoby ve společnosti
  • Disponibilní úspory v domácnostech.

Jak už bylo zmíněno, pojem „nerovnost“ je úzce spjat s pojmem „rovné příležitosti“. Například Richard Tawey ve své eseji píše, že všem lidem by mělo být „stejnou měrou umožněno naplno využít všeho, co vlastní.“

V novější ekonomické literatuře se determinanty ekonomických výsledků dělí do dvou skupin na základě práce Johna Roemera. První skupina je dána „okolnostmi“, tyto determinanty lidé nemohou ovlivnit (např. pohlaví, rodinné zázemí, rasa). Druhou skupinu tvoří „úsilí“, za tu nese každý člověk osobní odpovědnost. Rovnosti příležitostí lze dosáhnout pokud „okolnosti“ přestanou hrát roli a vše bude záviset na osobním „úsilí“.[7]

I přes proklamaci rovnosti, lidé chtějí nerovnost tím, že chtějí výhody.[8]

VýpočetEditovat

 
Státy světa podle narovnaného indexu lidského rozvoje

Existuje několik způsobů, jak přistupovat k měření ekonomické nerovnosti. Nejčastěji se měří buď jako poměr mezi průměrným bohatstvím pětiny nejbohatších k průměrnému bohatství nejchudší pětiny obyvatel, anebo Giniho koeficientem, což je bezrozměrné číslo mezi 0 a 1. Někdy se místo pětin (kvintilů) užívají pro měření desetiny (decily). Mezi další způsoby měření například patří

  1. Lorenzova křivka
  2. Variační koeficient
  3. Giniho index
  4. Atkinsonův index nerovnosti[2][9]
  5. Theilův index nesouladu[2][9]
  6. Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20
  7. Index Robina Hooda
  8. Saezova-Pikettyho nerovnost (SPI)[10]
 

Giniho indexEditovat

Giniho index je jedna ze standardních charakteristik měřící příjmovou nerovnost. Je založen na Lorenzově křivce. Tento index můžeme interpretovat tak, že vyjadřuje nakolik se Lorenzova křivka liší od absolutně rovnoměrného rozdělení příjmů. Může nabývat hodnot 0 až 1. Přičemž hodnota 0 vyjadřuje dokonalou rovnost v rozdělení příjmů a 1 absolutní nerovnost příjmů. Giniho index můžeme obecně definovat jako

 
kde A je plocha mezi Lorenzovou křivkou pro absolutně rovnoměrné rozdělení příjmů a Lorenzovou křivkou a B je plocha pod Lorenzovou křivkou. Pokud položíme že Lorenzova křivka je určena jako funkce   Poté lze B vyjádřit pomocí integrálu jako
 
Mimo Grafickou interpretaci lze Giniho index spočítat také pomocí vzorce
 
což můžeme interpretovat jako průměr rozdílu příjmů   mezi všemi páry jednotlivců.

Giniho index je sledován také Světovou bankou.

Palma ratioEditovat

Poměr Palma (anglicky Palma ratio) řeší citlivost Giniho indexu na změny v prostředních 50% a naopak necitlivost na změny vysoko a nízko. Tato metoda je pojmenována podle chilského ekonoma Gabriela Palmy, který si tvrdí, že příjmy střední třídy představují zhruba polovinu HDP, zatímco druhá polovina je rozdělena mezi nejbohatších 10% a nejchudších 40%, zatímco podíl těchto dvou je velmi rozdílný.

Palma ratio tedy měří podíl příjmů mezi nejbohatšími 10% a nejchudšími 40%.[11]

Atkinsonův index nerovnostiEditovat

Jedním z alternativních způsobů měření nerovnosti ve společnosti je Atkinsonův index nerovnosti. Poprvé byl popsán britským ekonomem Anthonym Atkinsonem. K vypočítání jeho hodnoty se nejdříve určí tzv. spravedlivý průměrný příjem (ye). Jeho definicí je „rovnoměrně rozdělený příjem ve skupině, který vytvoří stejnou úroveň blahobytu, jako stávající rozložení příjmů“. Ten se dá vypočítat následovně:

 
  • yi odpovídá vyrovnanému příjmu i-té skupiny
  • e je parametr averze lidí vůči nerovnosti
  • n odpovídá počtu příjmových skupin

Parametr averze vůči nerovnosti vypovídá o míře tolerance společnosti k rovnostářství. Teoreticky může nabývat hodnost <0; ∞). Při hodnotě 0 je lidem nerovnost lhostejná, při hodnotě ∞ by se pak společnost zajímala pouze o jedince s nejnižším příjmem. Reálně nabývá ye hodnost přibližně v rozmezí intervalu <0,4;3>. Samotný Atkinsonův index se poté spočítá takto:

 
  • µ odpovídá současnému průměrnému příjmu na osobu.

Atkinsonův index I může nabývat hodnot <0;1>. Čím více se budou blížit výše průměrnému příjmu ve skupině spravedlivému průměrného příjmu ve společnosti, tím více se bude I blížit nule, tím bude rozdělení příjmů rovnoměrnější, až, teoreticky, v bodě 0, naprosto rovnoměrné. Naopak na druhou stranu směrem k hodnotě 1 budou příjmy čím dál více nerovnější.

Theilův index nesouladuEditovat

Další z možných ukazatelů příjmové nerovnosti ve společnosti. Je odvozen Pomocí tzv. entropie, což je míra nejistoty (chaos). Konkrétně tento index pracuje s Shannonovou entropií. Shannonova entropie je informační entropie definovaná jako míra neurčitosti ve zprávě. V souvislosti s příjmy je entropie dána vzorcem

 
kde N je počet osob a   je příjem i-té osoby. Dále pro výpočet indexu potřebujeme znám maximální entropii, kterou lze vyjádřit jako  . Následně je Theilův index definován jako rozdíl maximální entropie A Shannonovy entropie daných dat. Což lze zapsat následujícím vzorcem.

 
kde   je průměrný příjem.

Theilův index T může nabývat hodnot <0;ln(n)>. Při hodnotě 0 (nulová nerovnost, absolutní rovnost) obdrží každý průměrný příjem, naopak pokud by T nabylo hodnoty přirozeného logaritmu (absolutní nerovnost), veškerý příjem by obdržela pouze jedna osoba. Index je tedy shora omezen hodnotou  . Lze i znormalizovat a upravit tak aby nabýval hodnot od 0 do 1. Poté takto upravený vzorec nazýváme normovaný Theilův index a můžeme ho určit vzorcem

 

Theilův index nesouladu se dá také dobře použít při rozdělení populace do několika podskupin (například krajů, případně jiných územních celků). Vzorec pro tento výpočet pak vypadá takto:

 
  • yi je podíl příjmu podskupiny i na celkovém příjmu
  • Ti je Theilův index pro podskupinu i
  • n je počet podskupin
  • xi je průměrný příjem v podskupině i
  • x je průměrný příjem ve společnosti

Výpočet Theilova indexu v jeho prosté (nevážené) i vážené formě a také rozklad Theilova indexu na jeho vnitro-skupinovou a mezi-skupinovou složku je možno provést např. pomocí volně dostupné aplikace EasyStat[12]

Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20Editovat

 

Je definován jako poměr objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejvyššími vyrovnanými příjmy ve společnosti (5. kvintil) k objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejnižšími vyrovnanými příjmy ve společnosti (1. kvintil)[13][nedostupný zdroj]. Výsledný koeficient vyjadřuje příjmy nejbohatší 20 % vrstvy obyvatelstva k poměru 20 % nejchudší vrstvy obyvatelstva, čím vyšší koeficient je, tím jsou vyšší příjmy nejbohatší vrstvy obyvatelstva.

Index Robina HoodaEditovat

Index Robina Hooda, označován také jako Hooverův index, je nejjednodušší metodou výpočtu nerovnosti. Jedná se podíl všech příjmů, které by musely být přerozdělovány, aby bylo dosaženo rovnoměrného rozdělení. Tedy, pokud je Hooverův index rovný nule, jedná se zcela rovnoměrné rozdělení a není potřeba přerozdělovat žádné zdroje. Naopak, pokud je Hooverův index 1, je potřeba přerozdělit 100% příjmu, který momentálně popírá pouze jedna rodina. Hooverův index se pohybuje mezi 0 a 1.

Teorie lidského kapitáluEditovat

Definice lidského kapitálu podle OECD pojímá lidský kapitál jako znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha.[14]

Tuto teorii zpracoval druhé polovině 20. stolení americký ekonom Gary S. Becker. Ve svém díle Human capital, A Theoretical and empirical analysis with special reference to eduaction Becker tvrdí, že investicemi do lidského kapitálu, především investicemi do vzdělání, lze efektivně zvyšovat produktivitu a budoucí příjmy.

Jako každá teorie, ani tato není všeobecně přijímána bez kritiky. Teorie lidského kapitálu není jediným vysvětlením pozitivního vztahu mezi kvalifikací a příjmem. Ekonomové se shodují na pozitivní korelaci mezi těmito jevy, avšak i zde platí vědecká zásada: korelace neimplikuje kauzalitu. Tedy vyšší vzdělaní, schopnosti a dovednosti nemusí nutně znamenat vyšší hladinu příjmu.[15]

Ekonomická nerovnost v ČREditovat

 
Příjmová nerovnost v České republice

Na příjmovou nerovnost v České republice měla zásadní vliv transformace ekonomiky v 90. letech 20. století z plánované ekonomiky na tržní ekonomiku. Po dlouhém období, kdy byl v socialistickém Československu uplatňován prakticky ve všech sférách princip nivelizace – včetně vyrovnávání mezd, příjmů a úspor, tak došlo ke zvýšení nerovnosti v příjmech.[16]

Podle údajů Giniho index (Eurostat data 2019) patří ČR třetí příčka zemí s nejnižším indexem menší index má pouze Slovensko a Slovinsko. Tedy Česká republika je stále jedním ze státu s nejnižší nerovností příjmů. ČR má hodnotu tohoto indexu 24 k porovnání celoevropský průměr je 30,7.

Podle další metody měření nerovnosti příjmů kvantilovým podílem jehož statistiku poskytuje Eurostat (Eurostat data 2019). je ČR společně se Slovenskem zemí s nejmenším rozdílem příjmů dosahuje hodnoty 3,34, přičemž evropský průměr je 5,09.

Z těchto dvou ukazatelů a světové bilance Giniho indexu lze usoudit že ČR je i celosvětově jedním z příjmově nejvyrovnanějších států.

Ekonomická nerovnost ve světěEditovat

Společnost lovců a sběračů byla rovnostářskou společností; ekonomická nerovnost se pak vyvíjela již od starověku.[17] S velikostí měst roste i nerovnost v nich.[18] Dle organizace Oxfam, v roce 2010 vlastnilo 388 jedinců stejné množství jmění jako chudší polovina světové populace. Tohle číslo kleslo na 85 osob v roce 2014 a v roce 2015 na 80 jedinců. V roce 2016 62 osob vlastnilo stejné množství bohatství jako nejchudší polovina obyvatelstva, t.j. 3,6 miliardy lidí.[19][nedostupný zdroj] Lidé přijímají existenci jednoho daného miliardáře než skupiny miliardářů.[20] Evropa se drží stále jako jedna z oblastí světa s největší ekonomickou rovností zatímco největší ekonomickou nerovnost pozorujeme na středním východě. Podle dat ze světové banky se ve světě Giniho index pohybuje spíše kolem hodnot 35-45.

Nerovnost mezi zeměmiEditovat

U zemí s různou sociální a hospodářskou strukturou můžeme pozorovat velmi odlišné rozdělení příjmů. Nejméně rovné rozdělení příjmů vykazují tržně orientované země (například Spojené státy). Naopak státy severní Evropy (tzv. státy blahobytu) mají nejmenší nerovnosti. Největší nerovnosti pozorujeme ve středně bohatých zemích, zejména v zemích Latinské Ameriky (Brazílie, Argentina).[21]

Chudoba a nerovnostEditovat

Chudoba je vcelku relativní pojem, vyjadřuje podmínky, za kterých lidé nemají dostatečný příjem. Je ale velice těžká vytyčit hranici mezi tím, kdo je chudý a kdo ne. V 60. letech byla ve spojených státech chudoba oficiálně definována jako takový příjem, který nepostačuje k nákupu základních potravin, oblečení, přístřeší a ostatních nezbytných věcí. Podle této definice potřebovala čtyřčlenná rodina v roce 2008 na přežití $21.200. Tato suma vyjadřuje "hranici chudoby".

V 20. století můžeme ve Spojených státech pozorovat všechny fáze cyklického vývoje nerovnosti. Do 2. světové války zaznamenávali Spojené státy klesající nerovnost, poté do roku 1980 nastalo období stabilního poměru, ale v posledních 30 letech nerovnost roste. Příjmy nebohatších Američanů prudce rostli, zatímco příjmy chudých stagnovaly.[21]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. EVROPSKÝ SEMESTR – TEMATICKÝ PŘEHLED ODSTRAŇOVÁNÍ NEROVNOSTÍ [online]. European Commission [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  2. a b c Bc. Petr Kovář. PŘÍJMOVÁ NEROVNOST V MODELOVÝCH ZEMÍCH. Praha, 2012. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta financí a účetnictví
  3. For richer, for poorer. The Economist [online]. 2012-10-11 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. ISSN 0013-0613. (anglicky) 
  4. STRATIL, Zdeněk. Vliv krize na příjmovou nerovnost. Praha, 2014. 77 s. Diplomová práce. Fakulta financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické. Vedoucí práce Stanislav Klazar. Dostupné online.
  5. Samuelson P.A. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991, ISBN 80-205-0192-4
  6. LAPÁČEK, M. Ekvivalenční stupnice a příjmová nerovnost [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2008. 33 s. [cit. 2014-05-16]. Dostupné http://nf.vse.cz/download/veda/workshops/inequality.pdf Archivováno 5. 1. 2015 na Wayback Machine.
  7. ATKINSON, Anthony Barnes. Ekonomika nerovnosti. [s.l.]: [s.n.] 
  8. COUNTS, Laura. Despite ideals, people don't really like reducing inequality, study finds. phys.org [online]. 2022-05-06 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b FIALA, Jan. Dopady aplikace systému osobního zdanění na českou daňovou politiku. Brno, 2012. 90 s. Diplomová práce. Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Robert Jahoda. Dostupné online.
  10. Gini Index demonstrates Saez-Piketty Inequality. lasttechage.com [online]. 2014-08-24 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. NEJEZCHLEBOVÁ, Andrea. Ekonomický růst a nerovnost. Brno, 2015. 79 s. Diplomová práce. Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Miroslav Hloušek. Dostupné online.
  12. NOVOTNÝ, Josef; NOSEK, Vojtěch; JELÍNEK, Karel. EasyStat 1.0 – Uživatelský manuál [online]. Praha: Přírodovědecká fakulta UK, 2014. Dostupné online. 
  13. Definice dle: ČSÚ, (on-line), (citace říjen, 25.,2004), Přístup z internetu: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/o/3007-03-v_roce_2001-metodicke_vysvetlivky
  14. OECD - Lidský kapitál. Důležité je vědět!. www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  15. ŘEHULA, Michal. Teorie lidského kapitálu a její dopady na strategické řízení lidských zdrojů v České republice. Brno, 2010. 62 s. Diplomová práce. Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce David Póč. Dostupné online.
  16. TUREČKOVÁ, K. Příjmová nerovnost v České republice. Analýza pro ekonomy [online]. Karviná: Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2007 [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://tuleja.rs.opf.slu.cz/data/analyz/AO_0702.pdf Archivováno 4. 1. 2015 na Wayback Machine., s. 2.
  17. HAUGHNEY, Kathleen. Modern economic theory explains prehistoric Mediterranean societies. phys.org [online]. 2019-05-10 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Santa Fe Institute. Study: As cities grow in size, the poor 'get nothing at all'. phys.org [online]. 2021-08-17 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Ekonomická nerovnost nebezpečně narůstá, varuje odbornice. eurozpravy.cz. Publikováno 20. ledna 2016.
  20. GRABMEIER, Jeff. People love the billionaire, but hate the billionaires' club. phys.org [online]. 2021-10-18 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. a b SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie. 19. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1947. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • (Hoeller a Joumard 201) ANON., 2014. Přerozdělování [online]. [vid. 3. leden 2015].
  • HOELLER, Peter a Isabelle JOUMARD, 2014. Income Inequality In Oecd Countries: What Are The Drivers And Policy Options? [online]. Singapore, SGP: World Scientific Publishing Co. ISBN 9789814518529. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10813535
  • Samuelson P.A. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991, ISBN 80-205-0192-4
  • Pavel Körner. CHUDOBA V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ: TEORIE A PRAXE. Praha, 2001. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních věd.
  • Blanka Sudová, Analýza příjmových nerovností, Plzeň 2016, Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd Katedra matematiky Diplomová práce

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat