Otevřít hlavní menu

Cena A. M. Turinga (anglicky ACM A.M. Turing Award) je ocenění udělované každoročně Asociací výpočetní techniky (ACM) jednotlivcům za jejich technický přínos v oboru informatiky. Přínos by měl mít trvalou a výraznou důležitost pro celý obor. Většina oceněných osobností byli informatici.

Cena je pojmenována po Alanu Mathisonovi Turingovi (19121954), britském matematikovi, který je považován za jednoho ze zakladatelů moderní informatiky. Turingova cena je někdy označována za „Nobelovu cenu informatiky“, neboť je nejdůležitějším oceněním v tomto oboru.

Turingovu cenu sponzoruje společnost Google Inc.; momentální výše ceny je 1 000 000 USD (dříve měla cena hodnotu 250 000 dolarů).

Seznam nositelůEditovat

Rok Nositel Přínos
1966   Alan J. Perlis pokročilé metody programování, tvorba překladačů
1967   Maurice Wilkes uložený program, programové knihovny
1968   Richard Hamming numerické metody, systémy automatického kódování, kódy pro detekci a opravu chyb
1969   Marvin Minsky umělá inteligence
1970   James H. Wilkinson numerická analýza, lineární algebra, „zpětná“ analýza chyb
1971   John McCarthy umělá inteligence
1972   Edsger Dijkstra věda a umění programovacích jazyků
1973   Charles Bachman databázové technologie
1974   Donald Ervin Knuth analýza algoritmů a návrh programovacích jazyků
1975   Allen Newell a   Herbert A. Simon umělá inteligence, psychologie lidského vnímání, zpracování seznamů
1976   Michael O. Rabin a   Dana S. Scott nedeterministické počítače
1977   John Backus vysokoúrovňové programování, formální metody specifikace programovacích jazyků
1978   Robert Floyd metodologie tvorby účinného a spolehlivého software
1979   Kenneth Iverson programovací jazyky a matematická notace, implementace interaktivních systémů, výukové využití APL, teorie a praxe programovacích jazyků
1980   C. Antony R. Hoare definice a návrh programovacích jazyků
1981   Edgar Frank Codd systémy pro řízení bází dat, obzvláště relační databáze
1982   Stephen Cook výpočetní složitost
1983   Ken Thompson a   Dennis Ritchie obecná teorie operačních systémů, implementace operačního systému UNIX
1984   Niklaus Wirth vývoj programovacích jazyků
1985   Richard M. Karp teorie algoritmů, zvláště teorie NP-úplnosti
1986   John Hopcroft a   Robert Tarjan návrh a analýza algoritmů a datových struktur
1987   John Cocke teorie překladačů, architektura rozsáhlých systémů, vývoj počítačů typu RISC
1988   Ivan Sutherland počítačová grafika
1989   William Kahan numerická analýza
1990   Fernando Corbató CTSS a Multics
1991   Robin Milner LCF, programovací jazyk ML, CCS
1992   Butler W. Lampson distribuovaná prostředí osobních počítačů
1993   Juris Hartmanis a   Richard E. Stearns teorie výpočetní složitosti
1994   Edward Feigenbaum a     Raj Reddy rozsáhlé systémy umělé inteligence
1995   Manuel Blum teorie výpočetní složitosti a její aplikace na kryptografii a ověřování programů
1996   Amir Pnueli temporální logika, ověřování programů a systémů
1997   Douglas Engelbart interaktivní výpočty
1998   James Gray databázové transakční operace
1999   Frederick Brooks architektura počítačů, operační systémy, softwarové inženýrství
2000     Andrew Chi-Chih Yao teorie počítání včetně generování pseudonáhodných čísel, kryptografie a výpočetní složitosti
2001   Ole-Johan Dahl a   Kristen Nygaard objektově orientované programování
2002   Ronald L. Rivest, Adi Šamir a Leonard Adleman šifrování s veřejným klíčem
2003   Alan Kay objektově orientované programování
2004   Vint Cerf a Robert E. Kahn protokoly TCP/IP
2005   Peter Naur návrh programovacích jazyků (ALGOL 60), návrh překladačů a umění a praxe počítačového programování
2006   Frances E. Allenová optimalizující překladače, automatická paralelizace provádění
2007   Edmund M. Clarke,   E. Allen Emerson a     Joseph Sifakis práce na automatických způsobech hledání návrhových chyb v počítačovém hardwaru a softwaru [1]
2008   Barbara Liskovová praktické a teoretické základy návrhu programovacích jazyků a systémů, zejména s ohledem na datovou abstrakci, odolnost vůči chybám a distribuované výpočty
2009   Charles P. Thacker průkopnický návrh a realizace osobního počítače a četné vynálezy, které pomohly rozšíření místních sítí (LAN)
2010   Leslie G. Valiant převratné příspěvky k teorii počítání, včetně teorie pravděpodobně přibližně správného učení, složitosti počítání a algebraických výpočtů a teorie paralelních a distribuovaných výpočtů
2011     Judea Pearl fundamentální příspěvky k rozvoji umělé inteligence prostřednictvím rozvoje kalkulu pro pravděpodobnostní a kauzální vyvozování
2012     Silvio Micali a     Shafi Goldwasser práce v oblasti teorie složitosti, která položila teoretické základy moderní kryptografii a zavedení nových efektivních metod ověřování matematických důkazů v této oblasti[2]
2013   Leslie Lamport příspěvky ke spolehlivosti a konzistenci počítačových systémů
2014   Michael Stonebraker zásadní přínos k vývoji moderních databázových systémů[3]
2015   Whitfield Diffie a   Martin Hellman vynalezení a rozšíření asymetrické kryptografie s veřejným klíčem,[4] včetně použití pro elektronické podpisy, a praktického způsobu výměny kryptografických klíčů[5]
2016   Tim Berners-Lee zásluhy o rozvoj webových technologií, především protokolu HTTP, World Wide Web (WWW) i prvního webového prohlížeče.[6]
2017   John Hennessy a   David Patterson systematický, kvantitativní přístup k návrhu a vyhodnocování počítačových architektur s trvajícím dopadem na mikroprocesorový průmysl

ReferenceEditovat

  1. Tisková zpráva ACM o Turingově ceně 2007 (anglicky). www.acm.org [online]. [cit. 15-02-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-12-2008. 
  2. Shafi Goldwasser - A.M. Turing Award Winner [online]. ACM. Dostupné online. 
  3. http://amturing.acm.org/award_winners/stonebraker_1172121.cfm
  4. DIFFIE, W.; HELLMAN, M. New directions in cryptography. IEEE Transactions on Information Theory. 1976, svazek 22, čís. 6, s. 644–654. Dostupné online. DOI:10.1109/TIT.1976.1055638. 
  5. Whitfield Diffie - A.M. Turing Award Winner, acm.org
  6. Padesátou „IT Nobelovku“ získal Tim Berners-Lee, vynálezce WWW a HTTP. technet.idens.cz [online]. 2017-04-04 [cit. 2017-04-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat