Taka protisečná
Taka protisečná (Tacca leontopetaloides) je tropická bylina patřící v některých oblastech mezi základní potraviny potřebné k přežití. Její význam spočívá v obsahu velkého množství polysacharidů (škrobu), které jsou zdrojem výživy pro část lidské populace.
 Taka protisečná | |
|---|---|
 Taka protisečná (Tacca leontopetaloides) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | smldincotvaré (Dioscoreales) |
| Čeleď | smldincovité (Dioscoreaceae) |
| Rod | taka (Tacca) |
| Binomické jméno | |
| Tacca leontopetaloides (L.) Kuntze, 1891 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Rozšíření editovat
Rostlina je pravděpodobně původní v širokém tropickém areálu od západní Afriky přes jižní Asii až do severní Austrálie. Je také rozšířena téměř v celé Oceánii, na některé ostrovy byla dopravena lidmi až při jejich osidlování.
Ekologie editovat
Přirozenými stanovišti tohoto druhu jsou nevysoké vegetace blízko mořského pobřeží, kde je plné oslunění. Nejčastěji roste v malých skupinách na travnatých stanovištích pod řídkým porostem palem či křovin a také po okrajích nížinných deštných pralesů, obvykle v nadmořské výšce pod 200 m. Vyžaduje pravidelně teplé a vlhké klima o průměrných teplotách 23 až 28 °C, v sušším období rostlina neroste a zatahuje.
Rostliny mají svůj sezónní rytmus. Během vegetačního období je stará hlíza nahrazena novou hlavní hlízou, která vyroste z bočního oddenku vyrůstajícího ze staré hlízy. Přitom vzniká i několik menších vedlejších hlíz. Tento cyklus trvá 8 až 10 měsíců, po zbytek roku je období klidu.
Popis editovat
Vytrvalá, okolo 1 m vysoká vzpřímená bylina bez stonku, jejíž listy rostou přímo hlízy. Na povrchu hnědá a na řezu bílá škrobnatá hlíza je vzdáleně podobná bramboru, je široce elipsoidní, roste až 50 cm hluboko, mívá v průměru až 20 cm a může vážit téměř 0,9 kg. Z hlízy vyrůstají až 100 cm dlouhé duté řapíky tvarově variabilních listů, jejichž čepele široké až 120 cm jsou dvakrát až třikrát dlanitodílné až dlanitě složené a mají přetrhovaně zpeřené lístky.
Společně s listy z hlízy vyrůstá pevný, vztyčený, dutý, květonosný stvol vysoký až 1,7 m zakončený okolíkem s 20 až 40 oboupohlavnými květy se čtyřmi až dvanácti vejčitými zákrovními listeny v přeslenu. Na květních stopkách vyrůstají až 20 cm dlouhé, velmi úzké listence, které v době kvetení ční do prostoru a později povadle visí. Zvonkovitý květ má ve dvou kruzích šest zelenavých, asi 5 cm dlouhých, vytrvalých, masitých okvětních lístků vespod srostlých v trubku. Šest tyčinek je nitkami srostlých s okvětními lístky a uprostřed květu je krátká čnělku s deštníkovitou trojklanou bliznou rostoucí ze spodního semeníku. Květy jsou opylovány hmyzem, nejčastěji mouchami.
Plod je 5 cm velká, žlutavá, vejčitá tobolka zavěšená na stopce, obsahuje 6 mm velká zploštělá semena vypadávající v době zralosti chlopněmi na vrcholu. Semena mají bílá houbovitá osemení která postupně vysychají.
Rozmnožování editovat
Taka protisečná se množí semeny nebo hlízami. Semena mohou být rozptylována mořskou vodou, díky houbovitému osemení plavají po hladině i několik měsíců. Semena roznášejí ptáci kteří plody požírají, hlavně z rodu kruhoočko (Zosterops). Rostliny pěstované ze semen vytváří prvým rokem jen celistvé listy, kvetou a mají hlízy vhodné ke konzumaci teprve třetím rokem.
Mimo nahodilého šíření semeny jsou rostliny distribuovány hlavně lidmi. Mnohde se uměle pěstují, drobné sekundární hlízy se vysazují do hloubky 15 cm v odstupu 60 cm v řádcích 45 cm, nejlépe na začátku období dešťů. Když listy počnou vadnout, hlízy se vykopou a krátkodobě mohou být uloženy pro pozdější použití.
Význam editovat
Čerstvé hlízy jsou nepoživatelné v důsledku přítomnosti hořkých toxických látek. Nastrouhané hlízy se proto násobně máčejí v mořské vodě a vymačkávají, škodlivé látky se vyplaví. Získaný produkt, škrobová mouka, se buď hned vaří a vznikají kašovité pokrmy, nebo se suší na slunci a pečou se z ní různé placky nebo i chléb. V některých oblastech se nastrouhané hlízy balí do listů, ukládají do jam a nechávají se zkvasit, tím se odbourají obsažené toxické látky.
Zejména v minulosti byla taka protisečná v tropech důležitou plodinou, v současnosti její význam poklesl a slouží jen jako potravina v nouzi. Je nahrazována hlavně maniokem, z něhož je výroba pokrmů méně náročná na práci.
Z usušených a vybělených listů domorodci v nedávné minulosti pletli sukně a vyráběli klobouky a rybářské sítě. V tradiční medicíně se hlízy obsahující množství saponinu používají proti úplavici, průjmu, otokům a proti hadímu uštknutí.[2][3][4][5][6][7]
Galerie editovat
-
Okolík se zavřenými květy -
Květ -
Plody -
Hlíza
.jpg)
.jpg)
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Taka protisečná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.05.2011 [cit. 2015-09-16]. Dostupné online.
- ↑ POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Taka protisečná [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1908 [cit. 2015-09-16]. Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Tacca leontopetaloides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MERLIN, Mark. People and Plants of Micronesia: Tacca leontopetaloides [online]. University of Hawaii at Manoa, Honolulu, HI, USA [cit. 2015-09-16]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Plant Resources of Tropical Africa: Tacca leontopetaloides [online]. Prota4U, Network Office Europe, Wageningen University, Wageningen, NL [cit. 2015-09-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Tacca leontopetaloides [online]. Lucid Key Server, Australian Tropical Rainforest Plants, AU [cit. 2015-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-18. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu taka protisečná na Wikimedia Commons 
Taxon Tacca leontopetaloides ve Wikidruzích
