Svízel moravský
Svízel moravský (Galium valdepilosum) je vytrvalá, často poléhavá, planě rostoucí rostlina s drobnými, bílými kvítky, jeden z mnoha druhů rodu svízel vyrůstajících v české přírodě. Je považován za glaciální relikt s disjunktivním rozšířením, převážně je vázán na otevřená stanoviště se sníženou konkurencí ostatních druhů rostlin.[1]
 Svízel moravský | |
|---|---|
 Galium valdepilosum | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hořcotvaré (Gentianales) |
| Čeleď | mořenovité (Rubiaceae) |
| Rod | svízel (Galium) |
| Binomické jméno | |
| Galium valdepilosum Heinr. Braun, 1886 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření
editovatSvízely moravské se rozšířily v několika zemích Střední Evropy (Česká republika, Německo, Polsko, Rakousko) a k nim přiléhajícím Dánsku a Ukrajině.
Druh se vyskytuje se ve dvou poddruzích:
- Galium valdepilosum Heinr. Braun subsp. valdepilosum - je nacházen v České republice, Německu, Polsku, Rakousku a na Ukrajině.
- Galium valdepilosum Heinr. Braun subsp. slesvicense (Sterner ex Hyl.) Ehrend. - roste pouze v izolované arele v Dánsku.
V ČR vyrůstá roztroušeně v teplejších oblastech Čech (České středohoří, okolí Prahy, údolí řeky Ohře a Vltavy) a Moravy (okolí Brna, údolí řeky Dyje a jihovýchodní předhůří Českomoravské vrchoviny). Těžiště výskytu se nachází v nižším stupni pahorkatin a vrchovin.[1][2][3]
Ekologie
editovatSvětlomilný, suchomilný a teplomilný druh vyskytující se na kamenitých až skalnatých stráních, výhřevných sutích i ve světlých dubových, dubohabrových či borových lesích. Je konkurenčně slabou rostlinou a proto s úspěchem roste na mělkých, vysychavých, skeletových a málo výživných půdách, kde se vyskytuje jen málo odolných druhů. Preferuje minerálně bohaté půdy, které mohou být slabě kyselé nebo zásadité. Vyskytují se na hadcových i nehadcových lokalitách, na silikátových i bazických horninách (vyjma vápence).[1][3][4]
Karyologie
editovatDruh svízel moravský je tvořen rostlinami diploidního (2n = 22) a tetraploidního (2n = 44) cytotypu. Areály rozdílných cytotypů se nepřekrývají a jsou od sebe oddělené, není známa smíšená populace. Diploidní druhy rostou na jihozápadě Moravy a na severu Rakouska. Tetraploidní druhy se na Moravě vyskytují severně od diploidů, v Čechách, v Německu ve východním Bavorsku a pohoří Harz a v jižním Polsku. V Dánsku jsou rostliny poddruhu slesvicense také tetraploidní.
Diploidi obecně preferují otevřené lesy, rostou více na kyselých půdách a mají menší listy, květy i merikarpia. Tetraploidi jsou schopni růst v mírně zapojené travnaté vegetaci, vyskytují se častěji na zásaditých půdách a mají lodyhy v dolní polovině nápadně chlupatější.[1][4][5]
Popis
editovatVytrvalá bylina vyrůstající v řídkých trsech z tenkých, široce rozvětvených kořenů s oddenky. Lodyhy vysoké 15 až 30 cm jsou křehké, poléhavé nebo vystoupavé a od spodu větvené. Jsou v průřezu čtyřhranné a v dolní části s krátkými internodiemi bývají načervenalé a porostlé krátkými chloupky, prostřední internodia jsou dvakrát až čtyřikrát delší než listy. Lodyhy jsou porostlé listy s palisty uspořádanými v šesti až osmičetných přeslenech. Listy i palisty mají stejný vzhled, jsou tence kopinaté až obkopinaté, 10 až 20 mm dlouhé a 1 až 2 mm široké. Na konci jsou špičaté s chrupavčitou osinou, na povrchu lysé nebo krátce chlupaté, po obvodě podvinuté a hladké nebo s nazpět směřujícími tvrdými chlupy. Mimo květných lodyh rostou z trsů i mnohé přízemní sterilní lodyhy.
Drobné květy na stopkách jsou uspořádány do latovitého, rozvolněného, hodně větveného, vejčitého květenství. Kolovitá koruna o průměru asi 3 mm má čtyři ploché, na konci zašpičatělé lístky bílé barvy. Dvě částečně srostlé čnělky mají kulovitou bliznu. Přenos pylu zajišťuje hmyz, květy se opylují jak cizím, tak i vlastním pylem.
Plodem je ledvinovitá dvounažka rozpadající se ve zralosti na dvě 1 až 1,5 mm velká merikarpia, která jsou tmavohnědá, lesklá a mají výrazné kuželovité hrbolky. Semena (merikarpia) bývají rozšiřována převážně zoochoricky.[1][3][4][5]
Možnost záměny
editovatSvízeli moravskému se podobá jen slabě morfologicky odlišný svízel sudetský (Galium sudeticum), který se liší hlavně nižšími (polokulovitými) hrbolky na povrchu merikarpií. Jeho značná podobnost způsobovala mylnou představu odborníků o větším rozšířená svízele moravského.[3]
Ohrožení
editovatSvízel moravský je vzhledem ke svému ostrůvkovitému výskytu a slabé kompetiční odolnosti při zarůstání stanovišť náletovými dřevinami a jinými rostlinami ohodnocen "Červeným seznamem cévnatých rostlin z roku 2012" jako ohrožený druh (C3).[1][6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f KNOTEK, Adam. Evoluční historie polyploidního komplexu Galium pumilum agg.. Praha, 2012 [cit. 09.11.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Filip Kolář. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Galium valdepilosum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2016-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c d MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Svízel moravský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.09.2015 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Svízel moravský [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 05.05.2014 [cit. 2016-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b KNOTEK, Adam. Evoluční vztahy tetraploidních zástupců skupiny Galium pusillum.... Praha, 2014 [cit. 09.11.2016]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Filip Kolář. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 09.11.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu svízel moravský na Wikimedia Commons 
Taxon Galium valdepilosum ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření svízele moravského v ČR
