Wikipedie

Staroměstská vodárna

vodárna v Praze

Staroměstská vodárna je novorenesanční budova bývalé Městské vodárny staroměstské v Praze na Novotného lávce u Karlova mostu. Vodárna byla postavena podle návrhu architekta Antonína Wiehla z roku 1883. Návrh figurálních sgrafit zpracovali Mikoláš Aleš a František Ženíšek a ornamentální sgrafita navrhl Jan Koula[1]Budova je od 12. května 1936 Muzeem Bedřicha Smetany a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, číslo rejstříku 38320/1-105.[2]

Staroměstská vodárna
Staroměstská vodárna
Staroměstská vodárna
Účel stavby

muzeum

Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiAntonín Wiehl návrh sgrafit Mikoláš Aleš, František Ženíšek a Jan Koula
Výstavba1883
Přestavba1936 na muzeum
Současný majitelMuzeum Bedřicha Smetany
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
UliceNovotného lávka
Souřadnice50°5′8″ s. š., 14°24′47″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky38320/1-105 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis domu editovat

 
Antonín Wiehl – architekt

Bývalá Staroměstská vodárna je situována na Novotného lávce na pravém břehu Vltavy. Na kvádrové terase, vystupující z Vltavy, je volně postavená dvoupatrová budova, jejíž druhé patro je v atice. V přízemí je budova vodárny připojena k sousednímu domu. Fasáda má 7 × 3 osy. Přízemí průčelí je v celé ploše zdobeno rustikou. Rustika zdobí i nároží budovy. V prvém patře průčelí fasádu tvoří hladké režné zdivo. Ve druhém patře průčelí je ve střední ose jediné okno a po jeho stranách ornamentální a figurální sgrafita. sgrafita zdobí i bohatě členitý štít. V prvém patře směrem k řece je tříosá lodžie. Fasádu směrem k řece je zdobena stejně jako fasáda na průčelí: první patro tvoří režné zdivo a ve druhém patře mezi okny ornamentální a figurální sgrafita. Na fasádě Staroměstské vodárny jsou kombinovány barvy černá (na sgrafitech) a světle hnědá.[1]

Autoři Staroměstské vodárny editovat

Antonín Wiehl zpracovával u Staroměstské vodárny pouze návrh fasády, protože přízemí bylo vystavěno jako projekt stavebního úřadu města Prahy. Architektonický návrh zpracovával poté, kdy v Praze postavil již pět činžovních domů a další stavby. Na budově uplatnil všechny oblíbené prvky fasády ve svém stylu české novorenesance: hladké režné zdivo, ornamentální a figurální sgrafita a stupňovitý bohatě členitý štít. Jako u svých předchozích návrhů pouze vymezil plochu pro sgrafita a malby a svou představu o barvě a námětech. Návrh výtvarné výzdoby Staroměstské vodárny svěřil třem významným malířům z generace Národního divadla: Mikoláši Alšovi a Františku Ženíškovi, kteří zpracovali návrh figurálních sgrafit a Janu Koulovi, který je autorem návrhu ornamentálních sgrafit. Malby na budově podle jejich návrhů provedl Janez Šubic (v dobových časopisech také pravopis Subič, Šubić).[1][3]

Historie domu editovat

 
Staroměstská vodárna a vodárenská věž (Aqwis)

V místě Staroměstské vodárny je na konci 15. století zmiňováno několik mlýnů a vodárenská věž, ze které bylo zásobováno vodou z Vltavy Staré Město a jeho kašny. Staroměstská vodárenská věž byla v historii opakovaně poničena. V letech 1878–1888 byla provedena rekonstrukce, získala novogotickou podobu a byla zvýšena o jedno patro a byl v ní instalován velký hodinový stroj.[4][5][4] V roce 1883 byla postavena nová budova vodárny podle návrhu architekta Antonína Wiehla. Věžní vodojem přestal svému účelu sloužit v roce 1880. Vodárna v budově Staroměstské vodárny ukončila provoz v roce 1913. Obě budovy byly zásluhou Společnosti Bedřicha Smetany nákladně zrekonstruovány a od 12. května 1936 v budově vodárny sídlí Muzeum Bedřicha Smetany.

Staroměstská vodárna v současnosti editovat

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je bývalá Staroměstská vodárna zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek.[6]Muzeum Bedřicha Smetany je součástí expozic Českého muzea hudby, které je součást Národního muzea v Praze[7]

Galerie Staroměstská vodárna editovat

Autoři sgrafit editovat

Staroměstská vodárna editovat

  •  
    Staroměstská vodárna (Jorge Royan)
  •  
    Staroměstská vodárna (Jan Polák)
  •  
    Staroměstská vodárna (High Contrast)
  •  
    Staroměstská vodárna (Хомелка)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38320/1-105 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  4. ↑ a b SOUKUP, Jiří. Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží. Praha: Weinfurter, 1905. Dostupné online. Kapitola Mlýny staroměstské s vodárnou, s. 15-19. 
  5. ↑ STAŇKOVÁ, Jaroslava; ŠTURSA, Jiří. Pražská architektura : významné stavby jedenácti století. Praha: [s.n.], 1991. ISBN 80-900209-6-8. 
  6. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Muzeum Bedřicha Smetany [online]. Praha: Národní muzeum v Praze [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-11. 

Literatura editovat

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů. Zlatá Praha II.. 16. 4. 1909, roč. XXVI, čís. 30, s. 357–358. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • Muzeum Bedřicha Smetany [online]. Praha: Národní muzeum v Praze [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-11. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • SOUKUP, Jiří. Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží. Praha: Weinfurter, 1905. Dostupné online. Kapitola Mlýny staroměstské s vodárnou, s. 15-19. 
  • STAŇKOVÁ, Jaroslava; ŠTURSA, Jiří. Pražská architektura : významné stavby jedenácti století. Praha: [s.n.], 1991. ISBN 80-900209-6-8. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Staroměstská_vodárna&oldid=23756505“