Otevřít hlavní menu

Sporýš lékařský (Verbena officinalis) je vytrvalá, okolo půl metru vysoká bylina kvetoucí v červenci a srpnu drobnými, slabě fialovými nebo narůžovělými květy v klasnatém květenství. V české přírodě je rostlinou nepůvodní; je považován za archeofyt, neboť rostl na území České republiky již před koncem 15. století. Byl sem zavlečen pravděpodobně neúmyslně coby plevelužitkovými rostlinami, ale snad i vědomě pro jeho tehdy vyhlášené léčebné a magické účinky.[1][2]

Jak číst taxoboxSporýš lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Sporýš lékařský (Verbena officinalis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď sporýšovité (Verbenaceae)
Rod sporýš (Verbena)
Binomické jméno
Verbena officinalis
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení sporýše lékařského
Květenství s květem

RozšířeníEditovat

Původní areál sporýše lékařského zahrnuje oblast sahající od Středozemního moře na východ až po Himálaj a na jih až po Kapverdské ostrovy, Mauritánii a Etiopii. Později jako archeofyt se rozšířil téměř po celé Evropě a západní Asii. Po objevení Nového světa se dostal i do Severní Ameriky a s usnadněním cestování a transportu zboží i do východní, střední a jižní Afriky, východní a jihovýchodní Asie a severní a východní Austrálie. Nyní je rostlinou téměř kosmopolitní.

Je jediným druhem rodu sporýš (celkem tvořeného asi 250 druhy), který se vyskytuje dlouhodobě a trvale na českém území. Mimo něj bývají do české přírodě příležitostně zavlékány původem americké druhy: sporýš peruánský (Verbena peruviana) od roku 1853, sporýš tuhý (Verbena rigida) od roku 1967, sporýš klasnatý (Verbena bonariensis) od roku 1983 a hybrid sporýš zahradní (Verbena × hybrida).[1][3][4]

EkologieEditovat

Je hemikryptofytem rostoucím na čerstvě vlhkých, na živiny, hlavně dusík bohatých, slabě zásaditých či slabě kyselých půdách, které bývají písčitohlinité až hlinité. Vyskytuje se na mezích, pastvinách, úhorech, podél cest, na březích vodních toků, ale také na ruderálních stanovištích i jako plevel v zahradách, a to od nížin do podhorského stupně. Dokáže po mnoho let růst i na místě s konkurencí progresivnějších rostlin. Jako světlomilná rostlina inklinuje k teplejším, plně osluněným místům.

Vyskytuje se v oblastech termofytika a částečně i v přiléhajících územích mezofytika, na velkých částech republiky však chybí (např. v severozápadních Čechách), obvykle je přítomen do nadmořské výšky nejvýše 500 m n. m. Nyní ale ustupuje následkem hojné likvidace k životu příhodných stanovišť. Kvete v červenci a srpnu, drobné květy ve štíhlých květenstvích nakvétají postupně od spodu. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][2][5]

PopisEditovat

Většinou vytrvalé, řidčeji jednoleté bylinylodyhou vysokou 30 až 70 cm vyrůstají z uzlovitého kořene. Lodyha je přímá, tuhá, čtyřhranná, dole dřevnatí, výše se větví a je krátce chlupatá. Porostlá je křižmostojnými, krátce řapíkatými až přisedlými, tuhými, jednoduchými, podlouhlými, šedozeleně zbarvenými listyčepelí až 7 cm dlouhou a 4 cm širokou. Listy bez palistů jsou hrubě zoubkované až peřenoklané a oboustranně chlupaté.

Na vrcholu lodyhy a větví, vzácně též v úžlabí listů, vyrůstají klasy mnohokvětého květenství dlouhé 5 až 14 cm, jejichž vřetena se za plodu prodlužují až na 23 cm. Pravidelné, oboupohlavné květy s listeny mají trubkovitý, pěticípý, 3 mm dlouhý, membránovitý, vytrvalý kalich a dále řepicovitou, asi 5 mm dlouhou korunu s trubkou tvořenou pěti tupými laloky světle fialové, růžové nebo vzácněji bílé barvy. V květu jsou čtyři tyčinky nesoucí vejcovité prašníky; dvě z nich jsou delší a všechny jsou až do horní poloviny přirostlé k nálevkovité korunní trubce. Gyneceum je cenokarpní, vzniklo ze dvou plodolistů a později se z něj vyvine čtyřpouzdrý horní semeník; v každém pouzdru je po jednom vajíčku. Čnělka je krátká a na vrcholu má bliznu se dvěma drobnými laloky. Opylení zajišťují hlavně motýli a jiný hmyz s dlouhým sosákem, případně může dojít k samoopylení.

Plod je uzavřen ve vytrvalém kalichu a ve zralosti se rozpadá na čtyři hnědé tvrdky s tvrdým oplodím. Tvrdky jsou podlouhle vejčité, až 2 mm dlouhé, světle hnědé, na spodní straně bradavčité a na horní síťované.[1][2][5][6][7]

VýznamEditovat

Dříve byl sporýš lékařský považován za magickou rostlinu s afrodisiakálními účinky, dokonce měl chránit lidské tělo před střelami; tuto vlastnost dokladuje staročeské pojmenování rodu "železník", které se dodnes zachovalo ve slovenském jménu rostliny. Byl hojně používán v lidovém léčitelství při bolesti v krku, nachlazení nebo chronické bronchitidě pro usnadnění odkašlávání, při špatné činnosti jater, ledvin, u problémů se zažíváním; působí močopudně, urychluje regeneraci organismu a zvyšuje odolnosti proti stresu. Působí slabě neuralgicky a pomáhá při psychogenně podmíněných tzv. tenzních bolestech hlavy, zmírňuje pocit úzkosti, strachu, podráždění a slabosti. Čerstvé výhonky se konzumují formou salátu a ze sušené nati se vaří čaj. Sbírá se nahořklá lodyha na počátku kvetení, kdy obsahuje hlavně mnohé hořčiny, třísloviny, glykosidy, silice a hlavně alkaloidy verbenalin a verbenin a enzymy emulsin a invertin. Nyní je v Česku považován za ohroženou rostlinu, což omezuje sběr z volné přírody, některá zahradnictví však nabízejí jeho semena.[2][5][8][9]

RozmnožováníEditovat

Rostlina se může za příhodných podmínek na stanovišti rozmnožit rozrůstáním kořenové hlavy, na větší vzdálenosti svými semeny (tvrdkami). Při umělém množení se semena vysévají na jaře buď do studeného skleníku nebo přímo na stanoviště. Zhruba za tři týdny nato semena vyklíčí a koncem léta se semenáčky přesadí na trvalé stanoviště, dalším rokem mohou při dostatku živin vykvést.[9]

OhroženíEditovat

Sporýš lékařský postupně z české přírody mizí, což je připisováno úbytku vhodných, teplých stanovišť. Ta se z krajiny vytrácejí změnou obhospodařování (přeměna zemědělsky neobdělávaných stanovišť v ornou půdu, nebo naopak zarůstáním vzrůstnými plevelnými rostlinami či náletovými dřevinami), nebo využíváním míst k hospodářským účelům s ekonomickým přínosem. V "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky", třetí vydání z roku 2012, byl zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][5][10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Verbena officinalis [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 26.09.2009 [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Verbena officinalis, s. 551-552. 
  3. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.09.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Verbena officinalis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Železník lekársky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2018-09-14]. S. 175-177. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-15. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky) 
  6. Květena ČR: Sporýš lékařský [online]. Petr Kocián [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. (česky) 
  7. Verbena officinalis [online]. New England Wild Flower Society, Framingham, MA, USA [cit. 2018-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-15. (anglicky) 
  8. ŠÍDOVÁ, Kornélie. Sporýš lékařský [online]. MAFRA, a. s., Praha, rev. 31.06.2010 [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b Plants For a Future: Verbena officinalis [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.09.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat