Otevřít hlavní menu
George Fox, zakladatel kvakerů

Kvakeři (z angl. Quakers), oficiální název Náboženská společnost přátel (angl.: Religious Society of Friends) je náboženské hnutí vycházející z křesťanství založené Georgem Foxem v polovině 17. století v Anglii.

Jeho stoupenci si říkali „Přátelé pravdy“ a postupně vešli ve známost jednoduše jako „Přátelé“. Toto označení užívají dodnes. Označení „Přítel“ a „kvaker“ mají dnes stejný význam.

Název „kvaker“ byla původně hanlivá přezdívka. Vznikla odvozením z anglického slova to quake, třást se, které pravděpodobně poukazuje na dvě okolnosti. O kvakerech se říkalo, že se nábožným zanícením třesou. Na druhé straně vychází označení z příběhu George Foxe, zakladatele kvakerství, který při jednom ze svých mnoha soudních předvolání vyzval soudce aby „se třásl (to quake) před Bohem“. Soudce pak údajně zvolal: „Do šatlavy s tím kvakerem!“.

George Fox byl ve své době osvíceným buřičem, který zásadně nesouhlasil s tím, jak lidé, kteří se považovali za křesťany, nežili podle toho, co vyznávali.

Z niterné potřeby navrátit křesťanství původní čistotu a záměr vzniklo nakonec, na základě jeho vize Vnitřního světla, které prostupuje každým člověkem, kvakerské hnutí.

Jedním z nejcharakterističtějších rysů kvakerství je poznání, že každý člověk může mít přímý kontakt s Bohem, aniž by k tomu potřeboval prostředníky (kněží).

V samém středu kvakerského myšlení je učení o Vnítřním světle, podle něhož je v každém člověku přítomen kousek božskosti.

Tato vnitřní božkost nebo také „to od Boha“ se může, pokud je tomu otevřen, projevit v podobě úkolu nebo poslání, které má člověk na Zemi vykonat.

Kvakeři věří, že přímé spojení s Bohem se neprojevuje pouze v pasivním uctívání, ale v inspiraci ke konkrétním činům a práci ve prospěch celku i každého jednotlivce.

Protože kvakeři věří, že každý člověk má vnitřní božskost, není podle nich rozdíl mezi lidmi, např. podle barvy pleti, národnosti, věku, vyznání či pohlaví.

Také nosíme trochu jiné šaty než jiní lidé, aby nám to stále připomínalo, že se jim nemáme podobat. Jiní nosí odznaky své důstojnosti, my znamení své křesťanské pokory; vyhýbáme se zábavám, divadlu, hrám; byli bychom opravdu ubozí, kdybychom těmito nicotnostmi plnili srdce, v nichž má bydlit Bůh. (...) Nikdy nejdeme do války, ne proto, že bychom se báli smrti, neboť naopak žehnáme chvíli, která nás spojí s Nejvyšším; ale nejsme vlci ani tygři, ani dogy, nýbrž lidé, křesťané. Bůh náš, kterýž nám káže, abychom milovali nepřátele své a trpěli bez reptání, jistě nechce, abychom jezdili za moře rdousit své bratry... (...) A když po vyhraných bitvách celý Londýn je slavnostně osvětlen a na nebi šlehají blesky výstřelů a vzduch duní díkůvzdáním, vyzváněním, hraním na varhany a střelbou z kanonů, tu se jen mlčky otřásáme nad zabíjením, které vyvolává veřejné radování.

Voltaire, Filosofické listy, z vyznání kvakera v 1. listu[1]

Svědectví, podle nichž se kvakeři usilují žít a současně je dál šířit, jsou tzv. SPICES:

Kvakeři se záměrně vyhýbají vytváření náboženských autorit a vnitřních hierarchií.

V duchu svých Svědectví tradičně stáli u kořene významným společenských změn jako např. zrušení otroctví, reformy vězeňství, hnutí za rovnoprávnost žen a mužů, ochrany lidských práv, práv dětí, hnutí za nenásilí, ochrany přírody, přírodních zdrojů a mnoho dalších.

V roce 1947 byla kvakerům - Společnosti přátel - jako zatím jedinému náboženskému hnutí udělena Nobellova cena za mír.

Na světě je 377 000 kvakerů, z nichž 52% v Africe.

Obsah

Čeští kvakeřiEditovat

V České republice se Přátelé – kvakeři scházejí pravidelně od r. 2003. V současnosti je jejich hlavním místem setkávání Praha a 1-3x do roka střídavě Plzeň, Písek a Brno.

Přátelé se scházejí každou neděli dopoledne v pražské Kateřinské ulici. [1]

Setkání jsou otevřená veřejnosti.

Dějiny kvakerstvíEditovat

Kvakerské hnutí vzniklo v Anglii 17. století odtržením části přívrženců od tehdejší Anglikánské církve. Šířili potom na tehdejší dobu kacířskou myšlenku, že Ježíš Kristus přišel na zemi, aby lidem ukázal cestu přímého napojení na Boha, bez potřeby kazatelů a pastorů. Mezi těmito křesťanskými posly bylo také mnoho aktivních žen.

Důraz byl tehdy kladen na osobní prožitek Boha skrze Ježíše Krista a studium bible.

Kvakeři se zaměřili na čistotu jednání a prožívání tak, aby bylo v souladu se světlem Božím.

V minulosti byli kvakeři známí mimo jiné tím, že nosili prosté oblečení, odmítali skládat přísahu (králi nebo pravdomluvnosti u soudu), aktivně vystupovali proti otroctví, odmítali bojovat ve válkách a nekonzumovali alkohol. Tím se stali často odtrženými od ostatní společnosti.

Dnešní kvakeři jsou běžní lidé, kteří podle vlastního uvážení a svědomí žijí v duchu SPICES a obvykle nekonzumují alkohol.

Kvakeři byli také aktivní v obchodu a průmyslu. Založili textilní a obuvnické manufaktury, např. Cadbury, Rowntree a C. & J. Clarks, banky a finanční ústavy, jako např. Barclays , Lloyds a další.

Prakticky, morálně i finančně podporovali zrušení otroctví, reformu vězeňství a projekty sociální rovnoprávnosti, jako např. práva žen, dětí a další.

Mezi kvakery bylo vždy mnoho aktivních žen, které významně ovlivňovaly dějiny. Za první známou kvakerku, zvanou též matka kvakerů, je považována Margaret Fellová, pozdější manželka George Foxe.

George Fox (1624-1691)Editovat

George Fox byl zakladatelem kvakerského hnutí a jedním z těch, kdo se zklamali v tehdejším praktikování křesťanské víry. Na hoře Pendle Hill u Lancasteru měl vidění, že skrze každého člověka prozařuje světlo Boží a každý má tedy možnost přímého spojení s bohem, bez kněží a jiných prostředníků. Podle jeho slov mu Bůh ukázal místa, kde se má scházet s lidmi a šířit svou víru. Cestoval potom po Anglii, Holandsku a Barbadosu, aby šířil myšlenku Krista, který ukázal lidem přímou cestu k Bohu. Foxovi následovníci považovali křesťanství ve své době za odpadlické a věřili, že jsou jeho reformátory.

O Foxově smýšlení a víře dobře vypovídá jeden z jeho známých výroků: „Říkáš, že Kristus řekl tohle a apoštolové tamto. Ale co řekneš ty?“.

Fox byl často vězněn a v roce 1650 odsouzen za kacířství. Podle jeho autobiografie to byl soudce Bennet, kdo jako první nazval nové křesťanské hnutí v Anglii „kvakery“. To quake znamená v angličtině „třást se“ a Fox ho užil při napomenutí soudce, aby se „třásl před slovem Božím“. Fox se tím nejspíše odvolával na biblické svědectví Izajáše 66:2 a Ezdráše 9:4. Ačkoli byl název „kvaker“ míněn soudcem posměšně („Do šatlavy s tím kvakerem!“), stal se postupně čestným názvem pro stoupence nového křesťanského směru: Quakers – kvakeři.

Další označení jako Praví křesťané, Děti světla nebo Přátelé pravdy jsou inspirována Novým zákonem a pochází z období raného křesťanství.

Významné osobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VOLTAIRE. Voltaire: myslitel a bojovník. 1. svazek. Filosofie [a] náboženství. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1957. 599 s. cnb000152853. [Citovaný text z 1. listu („O kvakerech) je na str. 109–110.]

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15 díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. [„Kvakeři" na str. 448–449.] Dostupné online
  • VOLTAIRE. Filosofické listy. In: VOLTAIRE. Voltaire: myslitel a bojovník. 1. svazek. Filosofie [a] náboženství. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1957. 599 s. cnb000152853. [O kvakerech pojednávají první čtyři listy na str. 107–119.]

Externí odkazyEditovat