Tajga
Tajga (rusky тайга́, islandsky barrskógabeltið; souvisí s mongolskými[2] a turkickými[3] jazyky) nebo Severský jehličnatý les je biom , který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Je charakterizovaný jehličnatými lesy tvořenými převážně smrky a jedlemi (temný les), borovicemi a modříny (světlý les).
| Tajga | |
|---|---|
 švédský smrkový les | |
 rozšíření severských jehličnatých lesů | |
| Ekologie | |
| Biogeografické oblasti | palearktická, nearktická |
| Geografie | |
| Rozloha | 17 000 000 km2[1] |
| Kontinenty | Evropa, Asie, Severní Amerika |
| Státy | Rusko, Mongolsko, Japonsko, Norsko, Švédsko, Island, Finsko, Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Saint-Pierre-et-Miquelon (Francie) |
| Podnebí | Dfc, Dwc, Dsc, Dfd, Dwd, Dsd |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tajga je označována za největší suchozemský biom na světě[4]. V Eurasii pokrývá většinu Švédska, Finska, velkou část Ruska od Karélie na západě až k Tichému oceánu (včetně velké části Sibiře), velkou část Norska a Estonska, část Skotské vysočiny, některé nížinné/pobřežní oblasti Islandu a oblasti severního Kazachstánu, severního Mongolska a severního Japonska (na ostrově Hokkaidó). V Severní Americe pokrývá většinu vnitrozemí Kanady, Aljašku a části severní části přilehlých Spojených států amerických.[5]
Hlavní dřeviny se v závislosti na délce vegetačního období a letních teplotách ve světě liší. Skandinávská a finská tajga se skládá ze směsi smrků, borovic a bříz, ruská tajga má v závislosti na regionu smrky, borovice a modříny, zatímco východosibiřská tajga je rozsáhlý modřínový les; tajga Severní Ameriky je převážně smrková.
Tajga ve své současné podobě je relativně nedávným jevem, existuje teprve posledních 12 000 let od začátku holocénu a pokrývá území, které bylo v pozdním pleistocénu mamutí stepí nebo pod skandinávským ledovcem v Eurasii a pod Laurentidským ledovcovým štítem v Severní Americe.
Ačkoli ve vysokých nadmořských výškách přechází tajga přes Krummholz do alpínské tundry, nejedná se výhradně o alpínský biom a na rozdíl od subalpínského lesa je velká část tajgy nížinná.
Pro tajgu je hrozbou globální oteplování[6] a způsob, jakým by měl být pohlcený nebo vypuštěný oxid uhličitý[7] zpracováván v rámci uhlíkového účetnictví, je sporný.[8]
Obecná charakteristika editovat
Tajga se vyskytuje především na Sibiři, zejména v její střední a východní části, dále ve Skandinávii, poloostrově Kola, ve Finsku a v Karélii a v severozápadním Rusku, Na americkém kontinentu se vyskytuje ponejvíce v Kanadě a na Aljašce.
Základní podmínkou pro rozšíření jehličnatých lesů je podnebí – především délka vegetačního období, kdy po dobu 1–4 měsíců průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C. Na severu tajga přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra), na jihu pak v biom smíšených a listnatých opadavých lesů, případně do chladné lesostepi. Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadaným jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda z půdy vymývá sloučeniny železa, které klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu. Na takových půdách se potom vytvářejí bažiny, močály a rašeliniště, které jsou pro severskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase. Významnou biologickou roli v cyklické obnově porostů tajgy hrají často i velkoplošné lesní požáry.
Flóra editovat
Rostlinná složka tajgy je poměrně druhově chudá a dosti uniformní. Co do fyziognomie porostů lze rozlišit dva základní druhy tajgy. Takzvaná tmavá tajga se vyskytuje na vlhčích, živinami bohatších půdách, zpravidla mimo permafrost; jedná se o zapojené lesy s převahou smrků a jedlí a hustým, často neprostupným podrostem z keříčků různých druhů brusnic, vysokých bylin a bohatého mechového patra. Naproti tomu takzvaná světlá tajga pokrývá klimaticky extrémnější stanoviště např. ve vyšších horách, v oblastech s velkými výkyvy teplot (východní Sibiř), chudou či suchou půdou, rašeliništi nebo na permafrostu; v řídkém, někdy až parkově rozvolněném porostu dominují modříny, které tvoří i nejsevernější hranici lesa, a světlomilné borovice; významný je výskyt odolných drobných listnáčů a keříků, zvláště břízy, osiky a vrby. Společná pro všechny oblasti je přítomnost cirkumboreálních (obtočnových) vegetačních prvků.
._%D0%9F%D0%BE%D0%BB%D1%8F_%D1%82%D1%83%D0%BA%D1%83%D0%BB%D0%B0%D0%BD%D0%BE%D0%B2_(%D0%BF%D0%B5%D1%81%D1%87%D0%B0%D0%BD%D1%8B%D0%B5_%D0%B4%D1%8E%D0%BD%D1%8B)._(10118322213).jpg)
Fauna editovat
Boreální jehličnaté lesy mají nápadně podobné zástupce živočišného světa, většinou jde o stejné nebo blízce příbuzné druhy. V eurasijské i severoamerické tajze se tak vyskytuje medvěd hnědý, vlk, liška obecná, rosomák severní, rys ostrovid, los, poletuška slovanská, bobr, křivka obecná, a datlík tříprstý. Na zimu přicházejí do tajgy sobi z tundry na severu.
Pouze v Eurasijské tajze žije burunduk páskovaný, sobol sibiřský, lovený pro cennou kožešinu. V lesích východní Asie žije kabar pižmový, lovený kvůli svému pravému pižmu. Z ptáků se zde vyskytuje ořešník kropenatý, jeřábník lesní, borové lesy preferující tetřev hlušec a také tetřívek obecný upřednostňující bažinnou tajgu. Hadi a obojživelníci jsou v tajze zastoupeni minimálně, vyskytuje se zde například zmije obecná či mlok sibiřský. Zato jehličnaté lesy, v nichž převládají 1 až 2 druhy dřevin, trpí kalamitním výskytem hmyzích škůdců – kůrovců, obalečů, pilatek a mnišek.[9][10]
Využití editovat
Hospodářsky významný je lov kožešinové zvěře a těžba dřeva (především Skandinávie). Lidská sídla se v pásmu jehličnatých lesů vyskytují jen sporadicky, podobně i síť silnic a železnic není příliš rozvinutá. Hlavní roli hraje letecká a vodní doprava. V těžbě nerostných surovin je nejvýznamnější ropa a zemní plyn na Sibiři a Aljašce.
V Česku editovat
S jehličnatými lesy se setkáváme často mimo oblast jejich přirozeného výskytu (např. Česko, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách nebo v podmáčených oblastech. Jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga, ovšem většina jehličnatých lesů je v Evropě pěstována uměle.
V Česku je kromě horské tajgy podle biologických průzkumů izolovanou oblastí tajgy území v oblasti Ralska, mezi Českou Lípou, Doksy, Stráží pod Ralskem a Bakovem nad Jizerou. Podle archeologa Petra Meduny specifický ráz místní krajiny souvisí s relativní neúspěšností Přemyslem Otakarem II. založených měst Bezděz, Doksy a Kuřívody.[11][12]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taiga na anglické Wikipedii.
- ↑ Taiga biological station: FAQ [online]. Wilds.m.ca [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.
- ↑ taiga | Definition of taiga in English by Oxford Dictionaries [online]. [cit. 2018-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 17, 2018.
- ↑ Definition of taiga | Dictionary.com [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Berkeley: The forest biome [online]. Ucmp.berkeley.edu [cit. 2019-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-20.
- ↑ List of Plants & Animals in the Canadian Wilderness [online]. Trails.com, 2010-07-27 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-14.
- ↑ GRAHAM, Karen. 'Zombie fires' may become more common as the climate warms [online]. 2021-05-19 [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carbon Emissions from Boreal Forest Wildfires | Union of Concerned Scientists [online]. [cit. 2022-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ How should the world's nations account for the carbon absorbed by their forests? We better figure it out [online]. 2021-05-18 [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HORNÍK, Stanislav; KOLEKTIV. Fyzická geografie II. Olomouc: SPN, 1986.
- ↑ ScienceDirect.com | Science, health and medical journals, full text articles and books.. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné online.
- ↑ BARTOZS, Jakub. Vědci se podívali nově na Máchův kraj a překvapivě našli tajgu. iDnes.cz [online]. 2010-07-04 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.
- ↑ URVÁLKOVÁ, Tamara. Tajga pod Bezdězem. Český rozhlas Plus [online]. 2014-01-23 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu tajga na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo tajga ve Wikislovníku
