Socialistická internacionála

mezinárodní politická strana (1951-současnost)

Socialistická internacionála (SI, anglicky Socialist International) je celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické, demokraticko-socialistické, labouristické, případně též sociálně liberální a levicově nacionalistické politické strany a hnutí. Ve své současné podobě existuje od roku 1951, kdy byla ustanovena na sjezdu ve Frankfurtu.

Socialistická internacionála
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Vznik3. června 1951
Právní formaspolek
SídloLondýn, Spojené království
Členové153 organizace
LídrJorgos Papandreu (2006–2022), António Guterres (1999–2005) a Pedro Sánchez
Oficiální websocialistinternational.org, internationalesocialiste.org a internacionalsocialista.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ideově navazuje na předválečnou Druhou internacionálu. Jako nevládní organizace má konzultativní status při OSN.

Českým zástupce při Internacionále je Sociální demokracie jako plnohodnotný člen, po dobu totalitního Československa držela exilová ČSSD post pozorovatele.

Od ledna 2022 je předsedou SI španělský předseda vlády Pedro Sánchez.

Fungování

editovat

SI je řízena Kongresem, který se schází každé tři až čtyři roky, a Radou, která zahrnuje členské strany a organizace, která se schází dvakrát ročně. Sekretariát Internacionály sídlí v Londýně, při SI existují výbory a pracovní skupiny, vytvářející stanoviska a programy na témata jako migrace, lidská práva, Blízký východ, kurdská otázka atd.[1]

Strana evropských socialistů (evropská politická strana) funguje jako přidružená organizace při SI.

Historie

editovat

První a druhá internacionála

editovat
Související informace naleznete také v článcích První internacionála a Druhá internacionála.

Mezinárodní dělnická asociace, známá také jako První internacionála, byla prvním mezinárodním orgánem, který sdružoval organizace zastupující dělnickou třídu. Byla založena dne 28. září 1864 v Londýně socialistickými, komunistickými a anarchistickými politickými skupinami a odbory. Napětí mezi umírněnými a revolucionáři vedlo k jejímu rozpuštění v roce 1876 ve Filadelfii.[2]

Druhá internacionála byla založena 14. července 1889 v Paříži jako sdružení socialistických stran. Rozpory v souvislosti s první světovou válkou však vedly v roce 1916 k rozpuštění Druhé internacionály.[3]

Meziválečná doba

editovat

Mezinárodní socialistická komise (ISC), známá také jako Bernská internacionála, byla založena v únoru 1919 na schůzce v Bernu stranami, které chtěly obnovit Druhou internacionálu.[4] V březnu 1919 vytvořily komunistické strany na schůzce v Moskvě Komunistickou internacionálu, která je nazývána Třetí internacionálou.[5]

Některé strany nechtěly být součástí vzkříšené Druhé internacionály (ISC) ani Kominterny. Na konferenci ve Vídni 27. února 1921 vytvořily Mezinárodní pracovní svaz socialistických stran (IWUSP, známý také jako Vídeňská internacionála, Vídeňský svaz nebo Druhá a půltá internacionála). Dne 27. února 1923 se ISC a IWUSP na zasedání v Hamburku spojily a vytvořily Internacionálu práce a socialismu LSI.[6] Vzestup nacismu a začátek druhé světové války vedly v roce 1940 k rozpuštění LSI.

Vznik socialistické internacionály

editovat

Socialistická internacionála vznikla v červenci 1951 ve Frankfurtu jako nástupce LSI.[7]

V období po druhé světové válce SI pomáhala sociálně demokratickým stranám při jejich obnově po konci diktatur v Portugalsku (1974) a Španělsku (1975). Až do svého ženevského kongresu v roce 1976 byly členskými stranami hlavně strany působící v evropských zemích a organizace měla pouze několik členů mimo Evropu a žádné zastoupení v Latinské Americe. Hlavní nárůst členství nastal v devadesátých letech. V osmdesátých letech vzala SI pod záštitu Sandinistickou národně osvobozeneckou frontu, jejíž levicová vláda byla v konfliktu se Spojenými státy, Stranu nezávislosti Portorika nebo FRELIMO. Status pozorovatelské strany získal například palestinský Fatah. Po pádu sovětského bloku byly přijaty některé ex-komunistické strany, odmítnuta ale byla například Socialistická strana Srbska (z důvodu nerespektování demokratických principů fungování státu).

Summity

editovat
  1.   Frankfurt nad Mohanem 1951
  2.   Milán 1952
  3.   Stockholm 1953
  4.   Londýn 1955
  5.   Vídeň 1957
  6.   Hamburk 1959
  7.   Řím 1961
  8.   Amsterdam 1963
  9.   Brusel 1964
  10.   Stockholm 1966
  11.   Eastbourne 1969
  12.   Vídeň 1972
  13.   Ženeva 1976
  14.   Vancouver 1978
  15.   Madrid 1980
  16.   Albufeira 1983
  17.   Lima 1986
  18.   Stockholm 1989
  19.   Berlín 1992
  20.   New York 1996
  21.   Paříž 1999
  22.   São Paulo 2003
  23.   Athény 2008
  24.   Kapské Město 2012
  25.   Cartagena 2017
  26.   Madrid 2022

Reference

editovat
  1. About us - Socialist International. www.socialistinternational.org [online]. [cit. 2024-08-19]. Dostupné online. 
  2. LAMB, Peter; DOCHERTY, James C. Historical dictionary of socialism. 2. ed. vyd. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 2006. 456 s. ([Historical dictionaries of religions, philosophies, and movements). Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5560-1. S. 176. 
  3. LAMB a DOCTHERTY, s. 302.
  4. LAMB a DOCTHERTY, s. 52.
  5. LAMB a DOCHERTY, s. 77.
  6. LAMB a DOCTHERTY, s. 197
  7. LAMB a DOCHERTY, s. 320.

Externí odkazy

editovat