Otevřít hlavní menu

Socialistická internacionála (SI, anglicky Socialist International) je celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické, demokraticko-socialistické, labouristické, případně též sociálně liberální a levicově nacionalistické politické strany a hnutí. Ve své současné podobě existuje od roku 1951, kdy byla ustanovena na sjezdu ve Frankfurtu.

Socialistická internacionála
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Státy, v nichž vládne politická strana, která je členem SI nebo má poradní hlas. (Stav k lednu 2015)
Vznik 3. června 1951
Právní forma spolek
Sídlo Londýn, Spojené království
Lídr Jorgos Papandreu
Oficiální web www.socialistinternational.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ideově navazuje na předválečnou Druhou internacionálu. Jako nevládní organizace má konzultativní status při OSN.

Českým zástupce při Internacionále je Česká strana sociálně demokratická jako plnohodnotný člen, po dobu totalitního Československa držela exilová ČSSD post pozorovatele.

Od ledna 2006 je předsedou SI řecký politik Jorgos Papandreu.

FungováníEditovat

SI je řízena Kongresem, který se schází každé tři až čtyři roky, a Radou, která zahrnuje členské strany a organizace, která se schází dvakrát ročně. Sekretariát Internacionály sídlí v Londýně, při SI existují výbory a pracovní skupiny, vytvářející stanoviska a programy na témata jako migrace, lidská práva, Blízký východ, kurdská otázka atd.

Strana evropských socialistů (evropská politická strana) funguje jako přidružená organizace při SI.

HistorieEditovat

Zpočátku byly členskými stranami hlavně strany působící v evropských zemích a organizace měla pouze několik členů mimo Evropu a žádné zastoupení v Latinské Americe. Hlavní nárůst členství nastal v devadesátých letech. V osmdesátých letech vzala SI pod záštitu Sandinistickou národně osvobozeneckou frontu, jejíž levicová vláda byla v konfliktu se Spojenými státy, Stranu nezávislosti Portorika nebo FRELIMO. Status pozorovatelské strany získal například palestinský Fatah. Po pádu sovětského bloku byly přijaty některé ex-komunistické strany, odmítnuta ale byla například Socialistická strana Srbska (z důvodu nerespektování demokratických principů fungování státu).

SummityEditovat

  1.   Frankfurt nad Mohanem 1951
  2.   Milán 1952
  3.   Stockholm 1953
  4.   Londýn 1955
  5.   Vídeň 1957
  6.   Hamburk 1959
  7.   Řím 1961
  8.   Amsterdam 1963
  9.   Brusel 1964
  10.   Stockholm 1966
  11.   Eastbourne 1969
  12.   Vídeň 1972
  13.   Ženeva 1976
  14.   Vancouver 1978
  15.   Madrid 1980
  16.   Albufeira 1983
  17.   Lima 1986
  18.   Stockholm 1989
  19.   Berlín 1992
  20.   New York 1996
  21.   Paříž 1999
  22.   São Paulo 2003
  23.   Athény 2008
  24.   Kapské Město 2012
  25.   Cartagena 2017

Seznam členůEditovat

Externí odkazyEditovat