Otevřít hlavní menu
Kresba upomínající na výročí Karafiátové revoluce
Demonstrace v Portu (25. dubna 1983)
Revolução dos Cravos

Pojem Karafiátová revoluce (portugalsky Revolução dos Cravos) označuje levicový vojenský puč, který započal 25. dubna 1974 v Lisabonu v Portugalsku, a úspěšně tak umožnil přechod od tehdejšího režimu autoritářské diktatury, zvaného též Estado Novo, k demokratické formě vlády. Masové demonstrace donutily rezignovat vládu, přední představitelé emigrovali do Brazílie.

Průběh a následkyEditovat

Pro revoluci bylo charakteristické zneužívání násilí k dosažení cílů. Začala ji v rozhlase zahraná píseň Grândola, Vila Morena od „Trubadúra svobody“ Zeca Afonse, během režimu zakázaného, která stejně jako jeho další písně provázely celou revoluci. Tisíce Portugalců vycházely do ulic měst, kde se tak mísily s vojenskými složkami. Revoluce však probíhala poklidně, a až na 4 oběti státní tajné policie PIDE (Polícia Internacional e de Defesa do Estado, česky Mezinárodní a státní obranná policie) nebyl při revoluci nikdo zabit. Lidé pokládali po ulicích a na zbraně vojáků červené karafiáty. Červená barva je též barvou socialismu a komunismu, což byly hlavní ideologické směry této revoluce, jelikož se jednalo o směry ideologicky opačné k režimu Estado Novo.

Celé toto období změn trvalo dva roky a bylo doprovázeno celkovým zmatkem ve společnosti a spory mezi levicovými a pravicovými stranami politického spektra. Tyto změny znamenaly též ukončení ne příliš kladně vnímané Portugalské koloniální války.

Revoluce ukončila tehdejší autoritářský režim Estado Novo, založený Antóniem Salazarem, který v zemi vládl od roku 1933 a uplatňoval represi politických svobod a občanských práv. Po revoluci byla sepsána nová ústava, zrušena cenzura, obnovena svoboda projevu, došlo k propuštění politických vězňů a portugalské kolonie získaly nezávislost.

PozadíEditovat

Za počátek revoluce je považován protest levicově orientovaných důstojníků nižších hodností z Portugalských ozbrojených sil proti výnosu Dec. Lei nº 353/73 z roku 1973. Tito byli sdruženi v tzv. Hnutí armádních sil (Movimento das Forças Armadas, MFA). Na jejich stranu se později přidaly i guerillové složky bojující za nezávislost portugalských kolonií v Africe.

Hnutí armádních sil dosadilo do vedení státu vojenskou juntu vystupující pod názvem Junta národní spásy (Junta de Salvação Nacional). Ta zemi následně vládla v letech 1974-1976. Funkci prezidenta junty, plnící de facto funkci prezidenta a předsedy vlády Portugalska zastával od 25. dubna 1974 António de Spínola. 30. září ho ve vedení junty vystřídal Francisco da Costa Gomes, který též působil jako prezident Portugalska a v úřadu působil až do 13. července 1976.

KolonieEditovat

Nový režim sliboval ukončení koloniálních válek a počátky vyjednávání s hnutími požadující nezávislost jednotilých kolonií. Na konci roku 1974 byli portugalští vojáci nuceni se stáhnout z Portugalské Guiney, čemuž následovalo v roce 1975 vyhlášení nezávislostí Kapverd, Svatého Tomáše a Princova ostrova, a Portugalské východní a Portugalské západní Afriky. Došlo též ke stažení vojáků z Portugalského Timoru.

Tyto události zapříčinily masový exodus portugalských občanů z bývalých afrických kolonií, především z Portugalské východní a Portugalské západní Afriky, což mělo za následek příliv uprchílků, zvaných retornados (z portugalského retornar – vrátit se), do Portugalska. Zdroje hovoří o půl až jednom milionu uprchlíků. Po jejich příchodu projevovali nesouhlas s politickými změnami. Byla založena salazaristická a frankistická hnutí, která měla též za následky bombové útoky v létě 1975 převážně v severním Portugalsku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carnation Revolution na anglické Wikipedii.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat