Rudolf Kinský

český šlechtic
(přesměrováno z Rudolf kníže Kinský)

Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova (30. března 1802 Praha[1]27. ledna 1836 Linec) byl český šlechtic, vlastenec, voják a rakouský diplomat.

Rudolf Kinský
Rudolf Fuerst Kinsky.jpg
6. kníže Kinský z Vchynic a Tetova
Ve funkci:
1812 – 1836
PředchůdceFerdinand Jan Kinský
NástupceFerdinand Bonaventura Kinský

Narození30. března 1802
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí27. ledna 1836 (ve věku 33 let)
Linec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
RodičeFerdinand Jan Kinský a Maria Charlotte von Kerpen
DětiFerdinand Bonaventura Kinský
PříbuzníRudolf Ferdinand Kinský, Vilemína Auerspergová, Karel Kinský, Františka Kinská z Vchynic a Tetova a Ferdinand Vincenc Kinský (vnoučata)
Profesepolitik
CommonsRudolf Fürst Kinsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Praze 30. března 1802 v paláci Kinských čp. 605/I na Staroměstském náměstí jako starší ze dvou synů později tragicky zesnulého knížete Ferdinanda Jana Kinského (1781–1812) a jeho manželky Karolíny Marie, svobodné paní z Kerpen, která byla dvorní dámou arcivévodkyně Žofie (matky budoucího císaře Františka Josefa I.). Byl v pořadí 6. knížetem v přímé linii.

V deseti letech osiřel. 12. května 1825 se Praze v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil s hraběnkou Vilemínou Alžbětou, dcerou c. k. polního zbrojmistra Jeronýma Colloredo-Mansfelda, která se narodila 20. července 1804 a zemřela 3. prosince 1871.

Společně během deseti let zplodili pět dcer a jednoho syna. Nejstarší dcera Marie Karolína (1826–1842), druhorozená Anna (1827–1828) ani třetí v pořadí Vilemína Alžběta (1831–1836) se nedožily dospělosti. Vysokého věku se dožila čtvrtá dcera Marie Karolína (1832–1904), provdaná za Theodora Thun-Hohensteina do Choltic, a pátá dcera Rudolfina Karolína (1836–1899), dědička slezského panství Velké Heraltice, roku 1859 provdaná za hraběte Františka Bellegarda, nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty.

Dědicem pražských nemovitostí, vídeňského paláce a panství Choceň byl prvorozený a jediný syn Rudolfův, 7. kníže Ferdinand Bonaventura Kinský (1834–1904), který se oženil s Marií z Liechstensteinu.

Rodina sídlila především v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Když pominuly důsledky krize z období napoleonských válek a státního bankrotu z roku 1811, hospodářská situace se stabilizovala a šlechtické velkostatky začaly opět prosperovat. Ve třicátých letech 19. století Rudolf Kinský rozšířil rodný palác o sousední domy čp. 605/I a 607/I a podle projektu pražského architekta Josefa Ondřeje Krannera dal přistavět dvorní trakt do Týnské uličky. Dále přikoupil velkostatky Horažďovice a Heřmanův Městec. Již roku 1830 dal podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Kocha zbudovat na jižním svahu Petřína, na místě bývalých vinic a tzv. Vrabcovny, romantickou Kinského zahradu s můstky, jezírkem a potůčky, a dále dvě letní stavby ve stylu klasicismu: horní velký letohrádek Kinských čp. 98 a spodní hospodářský objekt, zvaný dodnes Švýcárna. Témuž architektu zadal projekt rodinné klasicistní hrobky na místě otcovy tragické smrti ve Veltrusích. Od roku 1824 byl Rudolf Kinský také majitelem zámku Choceň, k němuž vdova Vilemína nechala v letech 1849–1850 přistavět nové pseudogotické křídlo a mariánskou kapli, opět podle návrhu knížecího architekta Kocha.

Rudolf svým dokonalým vystupováním a schopnostmi zapůsobil jako úspěšný diplomat ve službách císaře Františka I., především jako císařský tajný rada, komoří a rakouský vyslanec v Turíně a Parmě. Bydlel rovněž v rodinném paláci Kinských ve Vídni na Freyungu. Byl českým vlastencem, matka jej dala naučit česky z podnětu Josefa Dobrovského, jeho učitelem byl Václav Hanka.[2] Jako teritoriální vlastenec nechal zpřístupnit pro veřejnost skalní svět v Českém Švýcarsku okolo Jetřichovic. Proto je po něm pojmenován i Rudolfův kámen.

S obrozeneckým nadšením pomáhal založit Matici českou a pravidelně přispíval na vydávání jejích knih. Od roku 1824 podporoval Vlastenské (později Národní) muzeum v Praze.

V kasárnách v Linci se nakazil tyfem a náhle zemřel. Po slavném pohřbu v Praze dne 2. února roku 1836 bylo jeho tělo převezeno do rodinné hrobky v kostele sv. Isidora v Budenicích.

František Palacký byl hostem na Rudolfově svatbě, pracoval pro něj jako neplacený rodopisec a napsal k jeho náhlému úmrtí obdivný nekrolog.

VyznamenáníEditovat

Jako rytíř Řádu maltézských rytířů obdržel tato vyznamenání:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  2. Štulc, 1839, s. XX

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat