Rudolf Viest

československý generál

Rudolf Viest (24. září 1890, Revúca – 1944/1945?) byl slovenský divizní generál, velitel povstalecké armády na Slovensku v době Slovenského národního povstání, československý legionář v první světové válce[1] a jediný slovenský generál v předválečné ČSR.

Arm. gen. Rudolf Viest
Jan Nepomuk Langhans: Rudolf Viest
Jan Nepomuk Langhans: Rudolf Viest
státní ministr exilové vlády v Londýně
Ve funkci:
27. října 1941 – 12. listopadu 1942
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyJan Šrámek
státní ministr (v ministerstvu národní obrany) exilové vlády v Londýně
Ve funkci:
12. listopadu 1942 – 4. února 1945
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyJan Šrámek
2. ministr národní obrany exilové vlády v Londýně
(pověřen řízením)
Ve funkci:
19. září 1944 – 4. února 1945
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyJan Šrámek
PředchůdceSergěj Ingr
Nástupcenikdo (funkce zanikla)
Narození24. září 1890
Revúca
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1944/1945 (ve věku 54 let)
?
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
ChoťKvětoslava Viestová
PříbuzníDušan Viest (sourozenec)
Alma materVysoká škola válečná
Profesevoják, důstojník a politik
Náboženstvíluteránství
OceněníOdznak Československého partyzána (1947)
Řád Ľudovíta Štúra I. třídy – vojenské (1995)
Řád rumunské hvězdy
Řád čestné legie
komtur Řádu znovuzrozeného Polska
… více na Wikidatech
CommonsRudolf Viest
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Meziválečné obdobíEditovat

 
V hodnosti podplukovníka jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů

Mezi lety 1920–1939 působil jako důstojník Československé armády v diplomatických a velitelských funkcích. Nejvyšší funkce dosáhl jako velitel 6. a 7. armádního sboru. Roku 1933 dosáhl hodnost brigádního generála, v roce 1938 byl povýšen do hodnosti divizního generála. Za mobilizace v září 1938 velel jednotkám VI. sboru. Byl členem delegace na československo-maďarských mezivládních jednáních 9. až 13. října 1938, na kterých se ve smyslu Mnichovské dohody měla vyřešit otázka maďarské menšiny v Československu.

Druhá světová válkaEditovat

Od roku 1939 byl příslušníkem slovenské armády. Patřil ke skupině protifašisticky orientovaných důstojníků, udržoval styk s domácím odbojem i československou exilovou vládou v Londýně. Dne 14. března 1939 jako první podepsal prohlášení, ve kterém vystoupil proti činnosti, která vedla k odtržení Slovenska od ČSR. 29. srpna 1939 emigroval přes Maďarsko do Francie. Od 17. října 1939 byl členem Československého národního výboru v Paříži a velitelem tvořícího se exilového československého vojska. Od ledna 1940 velel 1. československé divizi ve Francii. Po okupaci Francie v červnu 1940 odešel do Anglie. Následně se stal členem Státní rady československé a ministrem československé exilové vlády v Londýně. Šlo o stoupence Edvarda Beneše.

Od 20. června 1944 byl zástupcem československého vládního delegáta pro osvobozená území. 22. srpna 1944 odletěl s československou vládní delegací z Anglie do SSSR. Odtud odletěl 6. října 1944 přes Moskvu s částí 2. československé paradesantní brigády do Banské Bystrice na pomoc SNP.

Poté se stal velitelem 1. československé armády na Slovensku po Jánu Golianovi a taktéž předsedou Rady na obranu Slovenska. Jeho prostřednictvím se československá exilová vláda pokoušela získat větší vliv ve vedení SNP a v armádě. V tomto období se však vojenská situace povstalecké armády začala zhoršovat. V noci z 27. na 28. října 1944 vydal v Donovalech poslední rozkaz: „Boj za slobodu Československa sa nekončí, bude pokračovať v horách“. Ve složitých podmínkách však nebyl schopen zabezpečit, aby se rozkaz dostal do všech povstaleckých vojenských jednotek, čímž přispěl k rozkladu povstalecké armády.

Dne 3. listopadu 1944 byl Viest s Golianem v Pohronském Bukovci zajat. Byli vyšetřováni v Banské Bystrici a Bratislavě, následoval transport do Berlína a odsouzení německým soudem k trestu smrti. Datum a místo jejich smrti není známé,[2] některé zdroje uvádí únor 1945 a koncentrační tábor Flossenbürg.[3]

VyznamenáníEditovat

 
Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana - povýšení do hodnosti armádního generála

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Viest na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 20-21, str.168-169
  2. ↑ gen. Rudolf Viest [online]. Muzeumsnp.sk [cit. 2013-05-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Rudolf Viest [online]. Vlada.cz [cit. 2013-05-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Válka.cz, Medaile za chrabrost Miloše Obiliče
  5. ↑ Válka.cz, Vojenský kříž
  6. ↑ Válka.cz, Pamětní medaile na válku 1914-1918
  7. ↑ Válka.cz, Hvězda 1939-1945
  8. ↑ Válka.cz, Odznak Československého partyzána

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Viest&oldid=19940681“