Otevřít hlavní menu

Rakouská hokejová reprezentace zastupuje v ledním hokeji na mezinárodní scéně od roku 1912 se dvěma několikaletými přestávkami Rakousko. Její medailové úspěchy jsou již více než sedmdesát let staré. Mnoho let se pohybovala při mistrovství světa v ledním hokeji mimo elitní skupinu A.

Přehled medailí
MS v ledním hokeji
Bronzová medaile Krynica Zdrój 1931 Rakousko
Bronzová medaile Praha 1947 Rakousko
ME v ledním hokeji
Bronzová medaile Praha 1912 Rakousko
Stříbrná medaile Štrbské Pleso 1925 Rakousko
Bronzová medaile Davos 1926 Rakousko
Zlatá medaile Vídeň 1927 Rakousko
Bronzová medaile Budapešť 1929 Rakousko
Bronzová medaile Berlin 1930 Rakousko
Zlatá medaile Krynica Zdrój 1931 Rakousko
Stříbrná medaile Berlin 1932 Rakousko
Stříbrná medaile Praha 1933 Rakousko
Bronzová medaile Praha 1947 Rakousko
Rakouská hokejová reprezentace na ZOH 2002 v Salt Lake City

Obsah

HistorieEditovat

Rakušané měli od počátku provozování ledního hokeje (tehdy pro odlišení od bandy hokeje označovaného jako kanadský) výhodu v tom, že ve Vídni mohli již od roku 1909 trénovat na umělé ledové ploše. Na mezinárodní scéně poprvé vystoupili v únoru na Mistrovství Evropy v ledním hokeji 1912Praze. Jednalo se o pražské Němce, kteří však reprezentovali dříve, než byl Rakouský svaz ledního hokeje přijat do tehdejší LIHG. Mistrovství Evropy bylo z tohoto důvodu posléze anulováno.[1] O rok později se již rakouské mužstvo zúčastnilo mistrovství právem, ale zcela propadlo, když skončilo bez bodu poslední.[2]

Po první světové válce Rakušané dlouho nemohli udržovat oficiální hokejové styky, protože jejich svaz byl na čtyři roky vyloučen z LIHG.[3] Na mezinárodní scénu se však vrátili v polovině 20. let velmi silní. Na třech za sebou jdoucích mistrovstvích Evropy postupně získali všechny tři medailová umístění. Zisk titulu slavili bez ztráty bodu na Mistrovství Evropy v ledním hokeji 1927, které se konalo ve Vídni.[4] Za skvělými výsledky týmu po návratu na mezinárodní scénu byla práce studenta medicíny Kanaďana Blakea Watsona, ale mistrovský titul s rakouským mužstvem získal jako trenér Gordon Dempsey.[5]

Při první účasti na turnaji konaném v rámci olympijských her Rakušané neprošli v roce 1928 základní skupinou, ale v následujících letech sbírali další medailové úspěchy. Nejprve to byla dvě třetí místa v hodnocení mistrovství Evropy.[6] Mistrovství světa v ledním hokeji 1931 bylo pro rakouský tým v historii nejúspěšnější.[7] Vyhrál přesně polovinu zápasů, což mu při výpadcích soupeřů stačilo ve světovém pořadí na třetí místo za zámořskými týmy i k zisku druhého titulu mistra Evropy.[8] O rok později se Rakousko zúčastnilo posledního samostatně konaného mistrovství Evropy v ledním hokeji, kde sice ani jednou neprohrálo, ale příliš mnoho remíz ho stálo titul.[9] V roce 1933 si Rakušané ještě na mistrovství světaPraze v rámci evropského pořadí druhé místo zopakovali. Od té chvíle se však již až do anšlusu Rakouska v roce 1938 nikdy tak vysoko jako v předcházejících letech neumístili.[7]

Po druhé světové válce se rakouský tým mohl díky oddělení země od Německa a opětovnému přijetí rakouského svazu do LIHG na mezinárodní scénu vrátit mnohem rychleji než po první světové válce.[10] Rakousko se tudíž již v roce 1947 na prvním poválečném mistrovství dočkalo posledního velkého hokejového úspěchu. Překvapivou výhrou nad Švédskem pomohlo k oběma titulům hostitelskému Československu a sobě k dosud poslední světové i evropské medaili.[7] Kromě nich si odvezlo od vděčných domácích též mnoho darů, kterým dominoval vagón uhlí.[11]

Lední hokej na olympijských hráchEditovat

Hokej na ZOH Místo ZOH Umístění
LOH – 1920   Antverpy (Belgie) nezúčastnili se
ZOH – 1924   Chamonix (Francie) nezúčastnili se
ZOH – 1928   Svatý Mořic (Švýcarsko) 5. místo
ZOH – 1932   Lake Placid (USA) nezúčastnili se
ZOH – 1936   Garmisch-Partenkirchen (Německo) 7. místo
ZOH – 1948   Svatý Mořic (Švýcarsko) 8. místo
ZOH – 1952   Oslo (Norsko) nezúčastnili se
ZOH – 1956   Cortina d'Ampezzo (Itálie) 10. místo
ZOH – 1960   Squaw Valley (USA) nezúčastnili se
ZOH – 1964   Innsbruck (Rakousko) 13. místo
ZOH – 1968   Grenoble (Francie) 13. místo
ZOH – 1972   Sapporo (Japonsko) nezúčastnili se
ZOH – 1976   Innsbruck (Rakousko) 8. místo
ZOH – 1980   Lake Placid (USA) nezúčastnili se
ZOH – 1984   Sarajevo (Jugoslávie) 10. místo
ZOH – 1988   Calgary (Kanada) 9. místo
ZOH – 1992   Albertville (Francie) nezúčastnili se
ZOH – 1994   Norsko (Lillehammer) 12. místo
ZOH – 1998   Japonsko (Nagano) 14. místo
ZOH – 2002   USA (Salt Lake City) 12. místo
ZOH – 2006   Itálie (Turín) nezúčastnili se
ZOH – 2010   Kanada (Vancouver) nezúčastnili se
ZOH – 2014   Rusko (Soči) 10. místo
ZOH – 2018 Jižní Korea  Jižní Korea (Pchjongčchang) nezúčastnili se

Mistrovství světa v ledním hokejiEditovat

Samostatná mistrovství Evropy v ledním hokeji a tituly z dalšíchEditovat

  • 1910nezúčastnili se
  • 1911nezúčastnili se
  • 1912 – 3. místo
  • 1913 – 4. místo
  • 1914–1924 – nezúčastnili se
  • 1925 – 2. místo
  • 1926 – 3. místo
  • 1927 – Titul mistra Evropy
  • 1929 – 3. místo
  • 1931 – Titul mistra Evropy
  • 1932 – 2. místo

Významné osobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. GUT, K; VLK, G. Světový hokej. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-056-2. S. 299. 
  2. Světový hokej (s. 521)
  3. GUT, K; PACINA, V. Malá encyklopedie ledního hokeje. Praha: Olympia, 1986. S. 359. 
  4. Světový hokej (s. 524 a 525)
  5. Světový hokej (s. 299)
  6. Světový hokej (s. 525 a 526)
  7. a b c Světový hokej (s. 300)
  8. Světový hokej (s. 526)
  9. Světový hokej (s. 527)
  10. Malá encyklopedie ledního hokeje (s. 359)
  11. JENŠÍK, M. První mistři světa. Praha: Olympia, 1997. ISBN 80-7033-438-X. S. 122. 
  12. Německo skončilo na 15. místě, ale jako pořadatel MS 2010 nemohlo sestoupit.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat