Wikipedie

Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804)

český politik a právník (1741–1804)

Prokop Oldřich hrabě Lažanský z Bukové (14. září 1741 Struhaře – 5. srpna 1804 Praha) byl český šlechtic, politik a právník ze starobylého rodu Lažanských z Bukové. V zemské správě Českého království dosáhl vysokých funkcí, byl nejvyšším purkrabím a nejvyšším kancléřem.[1] Majetek rodu rozšířil o řadu dalších statků a zajistil vysoké postavení Lažanským až do 20. století. Pro odlišení od svých potomků stejného jména v několika generacích bývá v literatuře označován jako Prokop I. Lažanský. Prvním sňatkem se spříznil s vlivnou rodinou Kolovratů, jeho druhá manželka Marie Ulrika, rozená von Falkenhayn (1765–1852) jako vdova zastávala vysoké funkce u dvora, nakonec byla dlouholetou nejvyšší hofmistryní císařovny Karolíny Augusty.

Prokop Oldřich
hrabě Lažanský z Bukové
Prokop Lažanský z Bukové, portrét z roku 1797
Prokop Lažanský z Bukové, portrét z roku 1797
Prezident Nejvyššího soudního úřadu
Ve funkci:
1802 – 1804
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceJosef von Mark
NástupceJindřich František z Rottenhanu
Nejvyšší český a první rakouský kancléř
Ve funkci:
1796 – 1802
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceLeopold Vilém Krakowský z Kolowrat
NástupceAlois Ugarte
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1792 – 1794
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceJindřich František z Rottenhanu
NástupceFrantišek Václav Kager ze Štampachu
Prezident Královské české společnosti nauk
Ve funkci:
1789 – 1794
PanovníkJosef II., Leopold II. , František II.
PředchůdceEvžen Václav Bruntálský z Vrbna
NástupceFrantišek Antonín z Hartigu
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
28. května 1789 – 1792
PanovníkJosef II., Leopold II.
PředchůdceFrantišek Josef Pachta z Rájova
NástupceFrantišek Jan z Běšin
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1784 – 1789
PanovníkJosef II.
Prezident apelačního soudu v Haliči
Ve funkci:
1780 – 1784
Hejtman Rakovnického kraje
Ve funkci:
1770 – 1771
PředchůdceJan Václav von Wasmuth
NástupceSeverin Langer z Langendorfu
Hejtman Berounského kraje
Ve funkci:
1765 – 1769
PředchůdceFrantišek Příchovský z Příchovic
NástupceFrantišek Čejka z Olbramovic
Narození14. září 1741 nebo 13. září 1741
Struhaře
České královstvíČeské království České království
Úmrtí5. srpna 1804 (ve věku 62 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť
  • I. (1768) Walburga Krakowská z Kolowrat (1751–1794)
  • II. (1799) Marie Ulrika z Falkenhaynu (1765–1852)
RodičeMaxmilián Václav Lažanský z Bukové (1710–1776) a Terezie z Lisova (1711–1785)
DětiProkop II., Jan, Maxmilián, Josef, Antonín
PříbuzníLeopold Lažanský z Bukové a Prokop Lažanský z Bukové (vnoučata)
Profesepolitik a právník
Náboženstvířímskokatolické
OceněníCísařský komorník (1760) a tajný rada (1780)
CommonsProkop Lažanský z Bukové
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Čestný občan Vídně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

editovat
 
Hrabě Prokop I. Lažanský, portrét z roku 1840 na základě předlohy z konce 19. století (autor neznámý, Národní muzeum Praha)

Narodil se na zámku Struhaře, který jen zřídka plnil úlohu rodinného venkovského sídla na rabštejnském panství. Byl synem plzeňského krajského hejtmana hraběte Maxmiliána Václava Lažanského z Bukové (1710–1776) a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky z Lisova (1711–1785).

Po studiích ve Vídni na Tereziánské akademii a Savojské rytířské akademii získal titul doktora práv (1760) a téhož roku se stal nadpočetným radou apelačního soudu. Později se angažoval v krajské správě, byl hejtmanem Berounského kraje (1765–1769) a Rakovnického kraje.[2] V letech 1772–1779 byl přísedícím zemského soudu a v roce 1780 byl jmenován prezidentem apelačního soudu v Haliči (1780–1784). Pak se vrátil do Prahy, kde byl viceprezidentem zemského gubernia, souběžně zastával funkce nejvyššího dvorského sudího (1784–1789) a nejvyššího zemského sudího (1789–1792).

V letech 1792–1794 byl jako prezident českého gubernia a nejvyšší purkrabí hlavním představitelem Českého království.[3] Poté byl povolán do Vídně do funkce ředitele státní účtárny (1794) a měl mimo jiné na starost financování císařské armády v době válek s revoluční Francií. Následně zastával funkci nejvyššího kancléře (1796–1802),[4] nakonec zastával post prezidenta Nejvyššího soudního úřadu ve Vídni (1802–1804).[5][6]

Celoživotně se hrdě hlásil k českému původu, v rodině se tradičně mluvilo česky.[7] Patřil také k osobnostem osvícenství a byl i svobodným zednářem. Jako státní úředník a stoupenec vídeňské politiky prosazoval myšlenky josefinismu a ačkoliv sám patřil ke staré domácí šlechtě, byl často kritizován pro nízkou loajalitu k českým stavovským zájmům. V nejvyšších funkcích mimo jiné prosazoval vyšší daňové zatížení šlechty a na zemském sněmu měl řadu vlivných oponentů (Jan Nepomuk Buquoy).[8]

Od roku 1789 byl prezidentem C. k. vlastenecko-hospodářské společnosti, pro kterou vypracoval dle nových statut Grundsätze nach welchen dir ö. p. Gesellschaft bestehen und geleitet werden soll.[9] V letech 1789–1794 byl prezidentem Královské české společnosti nauk, z této funkce sice odstoupil kvůli vytížení ve státní správě, ale do smrti zůstal jejím čestným prezidentem.[10]

Užíval šlechtický titul říšského hraběte, který rodina získala v roce 1637. V roce 1760 byl jmenován c. k. komořím a jako prezident soudu v Haliči obdržel v roce 1780 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. V roce 1799 získal čestné občanství ve Vídni.

Prokop Lažanský zemřel v Praze 5. srpna 1804 a pohřben byl v rodové hrobce v kostele Povýšení sv. Kříže v Chyši.

Majetkové poměry

editovat
 
Zámek Manětín, hlavní rodové sídlo Lažanských z Bukové

Po otci zdědil západočeská panství Manětín[11] a Rabštejn nad Střelou. Krátce předtím sice Lažanští přišli o zadlužené panství Chříč,[12] ale jeho vynuceným prodejem získal Prokop Lažanský prostředky na rozšiřování rodových statků a vybudování souvislého územního celku na sever od Plzně. V roce 1766 koupil v dražbě panství Chyše za 110 000 zlatých,[13] později v této lokalitě získal Lubenec (1774), Kalec (1787) a Drahonice (1787). Na rozdíl od svých předků a potomků nezasáhl do architektury rodových sídel, protože vzhledem k vytížení ve státních úřadech pobýval převážně v Praze nebo ve Vídni. O honosné rodové rezidence (zámek Manětín, zámek Rabštejn) oblíbené v předchozích generacích ostatně ani nejevil příliš velký zájem (jednalo se o majetek původně určený pro staršího předčasně zemřelého bratra Václava Maxmiliána a Manětín převzal Prokop až v roce 1785 až po úmrtí matky). V rezidenční síti upřednostňoval zámek Chyše, který sám koupil a zde se také s rodinou často zdržoval.

I když od mládí zastával funkce ve správě Českého království, původně neměl v Praze žádné soukromé sídlo. Po zrušení jezuitského řádu mu byl přidělen služební byt v budově bývalého jezuitského gymnázia na Malostranském náměstí.[14] Později je jeho pobyt v Praze doložen na adresách Jánský vršek č. p. 509[15] a Celetná č. p. 589, kde také zemřel. Ve Vídni pobýval v paláci na ulici Renngasse č.p. 161.[16]

Rodina

editovat
 
Walburga Lažanská, rozená Krakovská z Kolovrat (1751–1794), Prokopova první manželka

Prokop I. Lažanský byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1768 s Walburgou Krakovskou z Kolovrat (1751–1794), dcerou nejvyššího dvorského sudího hraběte Prokopa Krakovského z Kolovrat.[17] Příbuzenské spojení s vlivnou rodinou Kolovratů přispělo k Prokopově kariérnímu postupu.[18] O prestiži manželství svědčí i místo konání sňatku a jméno oddávajícího kněze. Svatba se konala v kapli pražského arcibiskupského paláce, obřad celebroval nevěstin strýc, pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchovic. Walburga se krátce po svatbě stala dámou Řádu hvězdového kříže (1769). Zemřela v roce 1794 ve věku 43 let ve Vídni, kde byla také pohřbena. Z manželství se narodilo celkem dvanáct dětí, synové Prokop II. a Jan (1774–1830) následovali otce v kariéře ve státních úřadech a založili dvě rodové větve, manětínskou a chyšskou. Třetí větev, tzv. vojenskou, založil syn Maxmilián (1776–1809), který sloužil v armádě.

Druhou manželkou Prokopa I. byla hraběnka Marie Ulrika (Udalrika) z Falkenhaynu (1765–1852), dcera hraběte Mikuláše Norberta Falkenhayna. Jejich svatba se konala 31. prosince 1799 ve vídeňské katedrále sv. Štěpána. Marie Ulrika byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Až po manželově smrti se na několik desetiletí zařadila mezi přední osobnosti císařského dvora a patří tak k významným ženským představitelkám rodu Lažanských. V letech 1808–1810 byla nejvyšší hofmistryní arcivévodkyně Marie Luisy,[19] v roce 1810 ji doprovázela do Paříže a zúčastnil se její svatby s francouzským císařem Napoleonem I. Následně zastávala post nejvyšší hofmistryně u dvora arcivévodkyně Marie Leopoldiny (1810–1817).[20] Během Vídeňského kongresu po skončení napoleonských válek patřila k aktivním organizátorkám společenského života pro zahraniční delegace. Když arcivévodkyně Marie Leopoldina odjela v roce 1817 do Rio de Janeira jako novomanželka brazilského císaře a portugalského krále Petra I., hraběnka Lažanská zůstala ve Vídni a od roku 1817 byla nejvyšší hofmistryní císařovny Karolíny Augusty, čtvrté manželky Františka I. Po úmrtí císaře Františka (1835) její vliv sice poklesl, na postu nejvyšší hofmistryně císařovny-vdovy ale setrvala až do své smrti.[21] Díky jejímu vlivu se později u dvora uplatnil také synovec generál Eugen von Falkenhayn.[22] Zemřela ve vídeňském Hofburgu 4. června 1852 a o týden později byla pochována v chyšském kostele Povýšení sv. Kříže po boku svého manžela, kterého přežila bezmála o čtyřicet let.

Děti z prvního manželství

editovat
  • 1. Walburga Františka (1769–1837), původně dáma Ústavu šlechtičen v Brně, ∞ 1799 Hugo svobodný pán von Eger (†1831)
  • 2. Prokop II. Jindřich (1771–1823), c. k. tajný rada, komoří, dvorský kancléř, zemský hejtman na Moravě, dědic panství Chyše, ∞ 1797 Terezie z Bretfeldu (1779–1833)
  • 3. Václav Rafael (1772–1799), ∞ 1798 Marie Isabela hraběnka z Kounic (1777–1838)
  • 4. Terezie Antonie (1773–1797)
  • 5. Jan Nepomuk (1774–1830), c. k. tajný rada, komoří, nejvyšší zemský sudí Českého království, dědic panství Manětín, Rabštejn nad Střelou, ∞ 1805 Marie Alžběta hraběnka Pálffyová z Erdödu (1782–1843), sestra Josefy z Trauttmansdorffu, manželky Janova mladšího bratra Antonína[23]
  • 6. Maxmilián (1776–1809), c. k. komoří, major, ∞ 1806 Antonie hraběnka z Trauttmansdorffu (1789–1866), spolumajitelka panství Nečtiny a Štěnovice
  • 7. Josef Filip Nerius (1777–1816), c. k. komoří, rytmistr, ∞ 1810 Marie Filipína baronka Perényi de Perény (1786–1850)
  • 8. Marie Anna (*/†1778)
  • 9. Karel Borromeus (*/†1779)
  • 10. Marie Anna (*/†1780)
  • 11. Antonín (1784–1847), c. k. komoří, ∞ 1814 Josefa hraběnka z Trauttmansdorffu (1793–1878), spolumajitelka panství Nečtiny
  • 12. Henrietta (1786–1862), ∞ 1809 Josef August hrabě Huyn (1773–1836), c. k. generální ředitel staveb v Přímoří

Prokop I. měl staršího bratra Václava Maxmiliána (1739–1770), který byl předurčeným dědicem hlavních rodových statků, zemřel ale tragicky, když se při pádu z koně smrtelně poranil kapesním nožem. Sestra Gabriela (1737–1772) byla první manželkou hraběte Vojtěcha Václava z Klebelsbergu (1733–1812), pozdějšího nejvyššího maršálka v Čechách, který se svým druhým sňatkem spříznil také s rodinou Krakovských z Kolovrat.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ PALACKÝ, František, CHARVÁT, Jaroslav: Přehled současný nejvyšších úředníků a důstojníků; Praha, 1832 (1941)
  2. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv Praha, 2021; s. 316, 323, 344 ISBN 978-80-7469-103-4
  3. ↑ Přehled představitelů státní správy v Čechách na webu worldstatesmen.org dostupné online
  4. ↑ Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Der Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender; Vídeň, 1801; s. 1 dostupné online
  5. ↑ Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 750–751 ISBN 80-7185-226-0
  6. ↑ Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Der Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender; Vídeň, 1802; s. 17 dostupné online
  7. ↑ SRŠEŇ, Lubomír: Malované závěsné portréty (II); Národní muzeum Praha, 2021; s. 368–369 ISBN 978-80-7036-683-7
  8. ↑ CERMAN, Ivo, KONEČENÝ, Michal: Tváře osvícenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021; s. 43, 47 ISBN 978-80-907400-8-2
  9. ↑ VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 88. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:f9b83548-a0ee-440f-8951-88cc7f1e3f61
  10. ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5 s. 432–433
  11. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3.; Praha, 1998 s. 750-752 ISBN 80-85983-15-X
  12. ↑ BĚLOHLÁVEK Miroslav a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. Západní Čechy. Praha, Svoboda 1985 s. 177
  13. ↑ BĚLOHLÁVEK Miroslav a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. Západní Čechy. Praha, Svoboda 1985 s. 115–116
  14. ↑ CERMAN, Ivo, KONEČENÝ, Michal: Tváře osvícenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021; s. 25 ISBN 978-80-907400-8-2
  15. ↑ Kaiserlich königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das Jahr 1800; Praha, 1800; s. 27 dostupné online
  16. ↑ Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Der Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender; Vídeň, 1804; s. 28 dostupné online
  17. ↑ Rodokmen Krakovských z Kolovrat dostupné online
  18. ↑ BORŮVKA, Vlastimil: Rodopis rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000; s. 94–95 ISBN 80-85228-61-0
  19. ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1808; Vídeň, 1808; s. 126 dostupné online
  20. ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1812; Vídeň, 1812; s. 139 dostupné online
  21. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen 1840; Gotha, 1840; s. 183 dostupné online
  22. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 158–159 dostupné online
  23. ↑ Rodokmen Trauttmansdorffů dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Prokop_Lažanský_z_Bukové_(1741–1804)&oldid=24905840“