Pidžin je souhrnný název pro dorozumívací jazyky, jejichž slovní zásoba i gramatika je založena na alespoň dvou (někdy ovšem i více) jazycích, vznikají především při kontaktu etnik obchodujících spolu nebo při kontaktu s kolonizátory. Takovéto jazyky mají tedy mj. charakter mezinárodního pomocného jazyka. Pidžinizované jazyky mají zjednodušenou a rozvolněnou gramatiku. Pidžinizované jazyky nemohou být nikdy mateřštinou, mohou se ovšem v mateřštinu vyvinout kreolizací. Například koncem 18. století se osvobození otroci mluvící různými jazyky sešli ve Freetownu a dorozumívali se pidžinizovanou angličtinou. Příští generace pro ni však vytvořila plnohodnotnou gramatiku a slovní zásobu (proces kreolizace) a vznikl nový jazyk krío. Podobným procesem pidžinizace a následné kreolizace vznikly pravděpodobně románské jazyky z latiny.

Pidžinizované jazyky existují po určitou dobu, pominou-li determinující aspekty, pidžin mizí. Někteří lingvisté (např. H. Ekkehard Wolf) odmítají považovat pidžiny za nedokonalé jazyky, ale dokazují, že mnohé pidžiny používají podobných jazykových nástrojů a jejich „nedokonalost“ odpovídá jejich funkci.

Příklady pidžinů editovat

Související články editovat

Literatura editovat

  • ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Praha: Votobia, 1996. Dostupné online. ISBN 80-85885-96-4. S. 397–398. 
  • HEINE, Bernd. African Languages. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0-521-66178-1. Kapitola H.Eckhard Wolff: Language and Society, s. 322–330. 
  • KLÉGR, Aleš; ZIMA, Petr. Světem jazyků. Praha: Albatros, 1989. S. 41–42 a 99-101.