Otevřít hlavní menu
Preservation of the Sign Language (1913)

Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách neslyšících, kde se dále vyvíjejí. Členy této komunity mohou být kromě neslyšících a nedoslýchavých také tlumočníci, přátelé a rodinní příslušníci neslyšících. Znakový jazyk také mohou používat lidé s poruchou řeči, jako jsou například některé případy afázie.

Reliéf ve znakovém jazyce "Život je krásný, buďte šťastni a mějte se rádi!" od sochařky Zuzany Čížkové na zdi školy pro sluchově postižené v Holečkově ulici v Praze - Smíchově

TerminologieEditovat

Užívají se podobné až těžko rozlišitelné pojmy

  • znakový jazyk
  • znakovaný jazyk,
  • znaková řeč,
  • posunková řeč, posunčina, která nemá přesnou definici a je spíše improvizovanou náhradou slovního dorozumívání. {{zdroj?}}

Znakový jazykEditovat

Znakový jazyk, např. český znakový jazyk, je nezávislý plnohodnotný dorozumívací systém sice národní (např. český), ale bez přímé návaznosti na mluvený jazyk, jako je čeština. Stejně jako je tomu u mluvených (a psaných) jazyků, tak i znakové jazyky se liší podle oblastí, zpravidla zemí. Přesto, když se setkají uživatelé dvou různých znakových jazyků, je komunikace značně jednodušší, než když se setkají dva lidé hovořící různými mluvenými jazyky. V tomto ohledu znakový jazyk otevírá cestu k mezinárodní komunitě neslyšících. Znakový jazyk však není univerzální a existuje mnoho navzájem bližších nebo vzdálenějších znakových jazyků, které jsou často navzájem nesrozumitelné. Obecně vzato každý mluvený (a psaný) jazyk má vedle sebe ještě jazyk znakový, pokud v místě, kde se hovoří tímto mluveným jazykem, existuje komunita neslyšících. Znakové jazyky jsou izolovány stejně jako mluvené jazyky geografickými a kulturními hranicemi, které oddělují obyvatelstvo. Přesto nejsou tyto znakové jazyky závislé na jazycích mluvených. Proto se můžeme setkat s označením národní znakový jazyk, který spíše odpovídá oblasti, kde se daný znakový jazyk používá. Např.

Znakovaný jazykEditovat

Znakovaný jazyk, např. znakovaná čeština, umělý jazykový systém, který má strukturu, skladbu mluvené češtiny, využívá gramatické prostředky češtiny, a který je artikulován současně se znaky českého znakového jazyka. Těmto umělým systémům pro různé národní verze však neslyšící mnohdy nerozumí, protože zpravidla neovládají gramatiku mluveného jazyka. Starší generace jsou zvyklé spíše na znakovanou češtinu.

Znaková řečEditovat

Znaková řeč je zákonem o znakové řeči definovaný termín, který označuje oba uvedené systémy dorozumívání neslyšících, tedy český znakový jazyk i znakovanou češtinu.

Poznámka k překladůmEditovat

Termín znaková řeč se vyskytuje v mnoha textech, a to napříč beletrií, publicistikou i odbornými texty, jedná se však o krajně nevhodné řešení. V překladových textech to lze přičítat i tomu, že je tato varianta uváděna ve slovnících jako (jediná) správná, například slovník na Seznamu chybně uvádí u francouzského langage des signes překlad znaková řeč hluchoněmých, u německého die Zeichensprache je uvedeno posunková řeč hluchoněmých, u italského lingua dei segni je to posunková řeč a u španělského lengua de señas je uvedena pouze znaková řeč. Pouze u angličtiny je správně uvedeno znakový jazyk, u italštiny je tento termín uveden jako další varianta.[1] Ve skutečnosti se však při překladech textů rozhodně nejedná o tzv. znakovou řeč, což je, jak je vysvětleno výše, pojem definovaný českým zákonem, zahrnující v sobě několik různých věcí, a jako takový je specifický pouze pro české prostředí. Pokud se jedná o konkrétní znakové jazyky, například American Sign Language (ASL) nebo langue des signes française (LSF), jediný vhodný překlad je vždy pouze (americký, francouzský...) znakový jazyk. Stejné chyby jsou i ve slovnících Lingea.[2] Je až s podivem, do jaké míry je špatná varianta v překladech rozšířená, když například v angličtině je sign language, nikoliv speech. Stejně problematické jsou i související termíny hluchý či hluchoněmý; pokud se nejedná o vlastnost, ale o označení nějaké osoby, správně je N/neslyšící.

ReferenceEditovat

  1. Seznam Slovník - on-line překlad z češtiny do angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny, ruštiny, slovenštiny a naopak. slovnik.seznam.cz [online]. [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. 
  2. Slovníky Lingea | On-line slovníky, překlady, gramatiky a konverzace. slovniky.lingea.cz [online]. [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • GABRIELOVÁ, D., PAUR, J.: Slovník znakové řeči, Horizont, Praha 1988
  • POTMĚŠIL, M.: Prstová abeceda, Federace rodičů a přátel sluchově postižených, Praha 1992
  • MACUROVÁ, A.: Dějiny výzkumu znakového jazyka u nás a v zahraničí, Česká komora tlumočníků znakového jazyka, Praha 2008, ISBN 978-80-87218-00-6
  • Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky. Schémata a stereotypy v mluvených a znakových jazycích. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017. ISBN 978-80-7308-727-2
  • FULKA, J.: Když ruce mluví. Gesto a znakový jazyk v dějinách západního myšlení. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017, ISBN 978-80-7308-747-0

Externí odkazyEditovat