Otakar Brůna

český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel

Otakar Brůna (31. ledna 1928, Vysoké Mýto17. října 2012) byl český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel.[1].[2]

Otakar Brůna
Narození31. března 1928
Vysoké Mýto
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. října 2012 (ve věku 84 let)
Povolánínovinář, redaktor, dramaturg a spisovatel
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo,
ČeskoČesko Česko
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vystudoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a na přelomu čtyřicátých a padesátých let studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1947 začal publikovat v regionálním tisku (například ve Východočeské záři) své první příspěvky týkající se československého filmu. Roku 1950 se stal redaktorem deníku Mladá fronta.[1]

Po absolvování základní vojenské služby (v letech 19541956) začal pracovat jako novinář v armádních časopisech. Do roku 1962 pracoval pro obdeník Dukla v Bratislavě a pak se stal vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Publikoval také v různých filmových periodikách (například Kino, Záběr a další). Krátce působil jako dramaturg Armádního divadla v Martině a v Československé televizi[1]

V roce 1974 se stal šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue.[1] a od roku 1976 do roku 1984 byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Svazu českých dramatických umělců Scéna, kde ale vedle odborných textů dostávaly prostor také příspěvky podporující kulturní politiku KSČ.[3] V devadesátých letech by redaktorem TV Prima a spolupracoval s populárními časopisy (například s měsíčníkem Astro Venuše).[1]

Začal jako básník. První samostatnou knihu Nebe plné hedvábí vydal v roce 1961. Pro mládež napsal dvě ideologicky motivované novely Čertovo kolo (1976) a Boj o perlu (1983). Nejznámější z jeho tvorby jsou však knižní podoby rozhovorů se známými herci (Juraj Kukura, Helena Růžičková, Zita Kabátová).[1] V roce 2001 obdržel za knihu literatury faktu Vladaři Dračích údolí cenu Miroslava Ivanova.[1]

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat