Otevřít hlavní menu

Osmitisícovka

14 nezávislých hor na Zemi vyšších než 8000 metrů nad mořem
Čo Oju, Lhoce, Makalu a Mount Everest, pohled ze stanice ISS
Letecký pohled na šest osmitisícovek v oblasti Khumbu v severní části Nepálu
Poloha všech 14 osmitisícovek na mapě

Osmitisícovka je označení Mezinárodní horolezecké federace pro horu, jejíž nadmořská výška přesahuje 8 000 m. Na Zemi se tyčí 14 osmitisícovek. Všechny se nacházejí v jižní Asii v pohořích Himálaj (10) a Karákóram (4). Vesměs byly poprvé zdolány v 50. letech 20. století, poslední Šiša Pangma roku 1964.

Obsah

Historie výstupůEditovat

První zaznamenaný pokus o výstup na osmitisícový vrchol podnikla expedice, kterou vedli Britové Albert Mummery a John Norman Collie, která v roce 1895 směřovala na Nanga Parbat. Expedice dosáhla výšky 6 100 m, následně však část výpravy strhla lavinu, ve který zahynuli Mummery a dva Gurkhové. Zbytek výpravy již ve výstupu nepokračoval a vrátil se zpět.[1]

Poprvé úspěšně vystoupili na osmitisícový vrchol Maurice Herzog a Louis Lachenal, kteří stanuli na vrcholu Annapurny dne 3. června 1950. Prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, byl Reinhold Messner. Své výstupy dokončil 16. října 1986 a to bez kyslíkového přístroje. O rok později, v roce 1987, to jako další dokázal polský horolezec Jerzy Kukuczka, když většina jeho výstupů byla novými cestami. První ženou, která nepochybně vylezla ne všechny osmitisícovky, byla španělská horolezkyně Edurne Pasabanová v roce 2011. Prvním Čechem pak byl horolezec Radek Jaroš, který dokončil své výstupy dne 26. července 2014 zdoláním hory K2.[2]

Seznam osmitisícovekEditovat

Hora[3] Výška Prominence Stát(y) Prvovýstup Výprava Prvolezci První zimní výstup Výstupů (do roku 2012)[4] Úmrtí (do roku 2012)[4]
Mount Everest 8850 m 8850 m Čína/Nepál 29. května 1953 Spojené království  Spojené království Edmund Hillary, Tenzing Norgay Krzysztof Wielicki, Leszek Cichy 5 656 223
K2 (Čhogori) 8611 m 4017 m Čína/Pákistán 31. července 1954 Itálie  Itálie Achille Compagnoni, Lino Lacedelli 306 81
Kančendženga 8586 m 3922 m Indie/Nepál 25. května 1955 Spojené království  Spojené království George Band, Joe Brown Krzysztof Wielicki, Jerzy Kukuczka 283 40
Lhoce 8516 m 0610 m Čína/Nepál 18. května 1956 Švýcarsko  Švýcarsko Fritz Luchsinger, Ernst Reiss Krzysztof Wielicki 461 13
Makalu 8463 m 2386 m Čína/Nepál 15. května 1955 Francie  Francie Jean Couzy, Lionel Terray Simone Moro, Děnis Urubko 361 31
Čo Oju 8201 m 2340 m Čína/Nepál 19. října 1954 Rakousko  Rakousko Joseph Joechler, Pasang Dawa Lama, Herbert Tichy Maciej Berbeka, Maciej Pawlikowski 3 138 44
Dhaulágirí 8167 m 3357 m Nepál 13. května 1960 Švýcarsko  Švýcarsko Rakousko  Rakousko Kurt Diemberger, Peter Diener, Nawang Dorje, Nima Dorje, Ernst Forrer, Albin Schelbert Andrzej Czok, Jerzy Kukuczka 448 69
Manáslu 8163 m 3092 m Nepál 9. května 1956 Japonsko  Japonsko Toshia Imanishi, Gyalzen Norbu Maciej Berbeka, Ryszard Gajewski 661 65
Nanga Parbat 8125 m 4608 m Pákistán 3. července 1953 Německo  Německo Rakousko  Rakousko Hermann Buhl Simone Moro, Alex Txikon, Muhammad Ali Sadpara 335 68
Annapurna 8091 m 2984 m Nepál 3. června 1950 Francie  Francie Maurice Herzog, Louis Lachenal Jerzy Kukuczka, Artur Hajzer 191 61
Gašerbrum I 8068 m 2155 m Čína/Pákistán 5. července 1958 USA  USA Andrew Kauffman, Peter Schoening Adam Bielecki, Janusz Golab 334 29
Broad Peak 8047 m 1701 m Čína/Pákistán 9. června 1957 Rakousko  Rakousko Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Marcus Schmuck, Fritz Wintersteller Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Tomasz Kowalski, Artur Malek 404 21
Gašerbrum II 8035 m 1523 m Čína/Pákistán 8. července 1956 Rakousko  Rakousko Josef Larch, Fritz Moravec, Hans Willenpart Simone Moro, Děnis Urubko, Cory Richards 930 21
Šiša Pangma 8027 m 2897 m Čína 2. května 1964 Čína  Čína 10 horolezců pod vedením Hsu Ching Simone Moro, Piotr Morawski 302 25

Možné rozšířeníEditovat

V roce 2012 Nepál a Pakistán navrhly Mezinárodní horolezecké federaci, aby šest vedlejších vrcholů u osmitisícovek (3 u Kančendžengy, 2 u Lhoce, 1 u Broad Peak), jejichž nadmořská výška přesahuje 8 000 m a prominence přesahuje 60 m, bylo reklasifikováno jako samostatné osmitisícovky.[5] Tento návrh však zatím podporu nezískal.

Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovekEditovat

 
Reinhold Messner jako první vylezl na všechny osmitisícovky v roce 1986
 
Jerzy Kukuczka (vlevo) vylezl na všechny osmitisícovky jako druhý v roce 1987, zahynul o dva roky později při výstupu na Lhoce

Horolezec, který prokazatelně zdolá všech 14 osmitisícových vrcholů, je symbolicky oceněn tzv. Korunou Himálaje.

Zdroj k tabulce:[6]

Jméno Období Věk Stát Bez umělého kyslíku
1 Reinhold Messner 1970-1986 42   Itálie 1.
2 Jerzy Kukuczka 1979-1987 39   Polsko Mount Everest s kyslíkem
3 Erhard Loretan 1982-1995 36   Švýcarsko 2.
4 Carlos Carsolio 1985-1996 33   Mexiko Makalu s kyslíkem
5 Krzysztof Wielicki 1980-1996 46   Polsko Mount Everest s kyslíkem
6 Juanito Oiarzabal 1985-1999 43   Španělsko 3.
7 Sergio Martini 1976-2000 51   Itálie Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
8 Pak Jŏng-sŏk 1993-2001 38   Jižní Korea
9 Ǒm Hong-gil 1988-2001 40   Jižní Korea Mount Everest, Kančendženga a K2 s kyslíkem
10 Alberto Iñurrategi 1991-2002 33   Španělsko 4.
11 Han Wang-jong 1994-2003 37   Jižní Korea Mount Everest, Kančendženga a Manáslu s kyslíkem
12 Ed Viesturs 1989-2005 46  Spojené státy americké 5.
13 Silvio Mondinelli 1993-2007 49   Itálie 6.
14 Ivan Vallejo 1997-2008 49   Ekvádor 7.
15 Děnis Urubko 2000-2009 35   Kazachstán 8.
16 Ralf Dujmovits 1990-2009 47   Německo Mount Everest s kyslíkem
17 Veikka Gustafsson 1993-2009 41   Finsko 9.
18 Andrew Lock 1993-2009 48   Austrálie Mount Everest s kyslíkem
19 João Garcia 1993-2010 43   Portugalsko 10.
20 Piotr Pustelnik 1990-2010 58   Polsko
21 Edurne Pasabanová 2001-2010 36   Španělsko Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
22 Abele Blanc 1992-2011 56   Itálie Kančendženga s kyslíkem
23 Mingma Šerpa 2000-2011 33   Nepál
24 Gerlinde Kaltenbrunnerová 1998-2011 40   Rakousko 11.
25 Vasilij Pivcov 2001-2011 36   Kazachstán Mount Everest s kyslíkem
26 Maxut Žumajev 2001-2011 34   Kazachstán 12.
27 Kim Džä-su 2000-2011 50   Jižní Korea
28 Mario Panzeri 2001-2012 48   Itálie 13.
29 Hirotaka Takeuči 1995-2012 41   Japonsko Mount Everest, Makalu a K2 s kyslíkem
30 Chhang Dawa Šerpa 2001-2013 30   Nepál
31 Kim Čchang-ho 2005-2013 43   Jižní Korea 14.
32 Jorge Egocheaga 2002-2012 45   Španělsko Mount Everest s kyslíkem
33 Radek Jaroš 1998-2014 50   Česko 15.
34/35 Romano Benet 1998-2017 55   Itálie 16./17.
34/35 Nives Meroi 1998-2017 55   Itálie 16./17.
36 Peter Hámor 1998-2017 52   Slovensko
37 Azim Geychisah 2008-2017 37 Írán  Írán 18.
38 Ferran Latorre 1999-2017 46   Španělsko
39 Òscar Cadiach 1984-2017 64   Španělsko 19.
40 Zhang Liang 2000-2018 54   Čína

Nejkratší čas na všech 14 vrcholů potřebovali Kim Čchang-ho a Jerzy Kukuczka - 7 let a 11 měsíců. Pozoruhodná je také hodnota Kukuczkových výstupů. Kromě úplně prvního výstupu (Lhoce 1979) podnikl všechny výstupy novými cestami nebo v zimě (v případě Čo Oju 1985 obojí). Novátorské výstupy podnikali také Reinhold Messner, Erhard Loretan nebo Krzysztof Wielicki.

Protože většina výše uvedených horolezců zlezla jednu nebo více osmitisícovek více než jednou, celkový počet jejich výstupů je vyšší. Už Messner jako první z nich podnikl celkem 18 úspěšných výstupů. Rekord v tomto směru drží Juanito Oiarzabal s 26 úspěšnými výstupy. Šerpa Phurba Tashi na všechny osmitisícovky sice nevylezl, má ale na svém kontě 30 úspěšných výstupů na osmitisícovky v letech 1998 až 2013, z toho Mount Everest 21-krát.[7]

Další pořadíEditovat

Horolezci jsou uvádění chronologicky, aktuální k roku 2011.[8]

13 vrcholůEditovat

12 vrcholůEditovat

11 vrcholůEditovat

10 vrcholůEditovat

Čeští horolezci, kteří stanuli nejvíckrát na osmitisícových vrcholechEditovat

Jméno Časové období Počet výstupů
Radek Jaroš 1998-2014 14 (Mount Everest, Kančendženga, Broad Peak, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat, Dhaulágirí, Makalu, Manáslu, Gašerbrum II, Gašerbrum I, Lhoce, Annapurna, K2)
Josef Rakoncaj 1983-1992 9 (2×K2, Lhoce, Broad Peak, Anapurna, Manáslu, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat)
Zdeněk Hrubý † 1995-2012 8 (Čo-Oju, Šiša Pangma, Gašerbrum I, Gašerbrum II, Dhaulágirí, Lhoce, Broad Peak, Nanga Parbat)
Martin Minařík † 1999-2009 7 (Manáslu, Kančendženga, Broad Peak, Šiša Pangma, Čo-Oju, Lhoce, Dhaulágirí)

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  2. Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  3. General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  4. a b Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613. 
  5. KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky) 
  6. All 8000ers - Climbers - First 14
  7. Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky) 
  8. All 8000ers - Climbers with 10 to 14 MAIN 8000ers

LiteraturaEditovat

  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách (původním názvem: Od Gašerbrumu po Everest). Překlad Marie Průšová. 1. vyd. Praha: Olympia, 1997. 183 s. ISBN 80-7033-466-5. (česky) 
  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4. (česky) 

Externí odkazyEditovat