Šiša Pangma

Šiša Pangma
	Šiša Pangma, pohled ze severu
Vrchol	8027 m n. m.
Prominence	2897 m
Izolace	91 km → Čo Oju
Seznamy	Nejvyšší hory #14; Osmitisícovky #14; Ultraprominentní hory
Poznámka	poslední zdolaná osmitisícovka
Poloha
Světadíl	Asie
Stát	Čína
Pohoří	Himálaj
Souřadnice	28°21′ s. š., 85°47′ v. d.
	Šiša Pangma
Prvovýstup	9. května 1964.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šiša Pangma (v úředním přepisu ČLR tibetštiny do latinky Xixabangma, čínsky 希夏邦马峰, pchin-jin Xīxiàbāngmǎ Fēng, v české transkripci si-sia-pang-ma feng, anglicky Shishapangma) je čtrnáctou nejvyšší horou světa a zároveň nejnižší osmitisícovkou (8027 m, uvádí se též 8013 m). Nachází se v jižní části středního Tibetu asi 120 km západně od masívu Mount Everestu a 11 km od hranic Nepálu.

Původní tibetský název hory shi sha sbang ma znamená „vrchol (hřeben) nad travnatými planinami“. čínský název Xīxiàbāngmǎ Fēng 希夏幫馬峰 je fonetickým přepisem názvu tibetského. V Sanskrtu je hora nazvaná Gosainthan, což lze přeložit jako „svaté místo“.

VýstupyEditovat

Šišapangma má tři vrcholy – hlavní (8027 m), centrální (8008 m) a západní (7968 m) spojené sněhovými hřebeny. Z vrcholů spadají čtyři úbočí: JZ, JV, SV, SZ.

1964 – Šiša Pangma se stala poslední zdolanou osmitisícovkou. Poprvé její vrchol zdolala 2. května 1964 čínská horolezecká expedice ve složení Xǔ Jìng 许竞 (vedoucí výpravy), Zhāng Jùnyán 张俊岩, Wáng Fùzhōu 王富洲, Wū Zōngyuè 邬宗岳, Chén Sān 陈三, Soinam Dorjê (Suǒnán Duōjí 索南多吉), Chéng Tiānliàng 程天亮, Migmar Zhaxi (Mǐmǎ Zháxī 米马扎西), Dorjê (Duōjí 多吉) a Yún Dēng 云登.

Protože hora leží celá v Tibetu, byla pro cizince nepřístupná až do roku 1980, kdy podruhé a potřetí vystoupili na její vrchol Němci (na jaře) a Rakušané (na podzim). Další rok – 1981 – vystoupila na vrchol první žena – Junko Tabei z Japonska Tyto i následující expedice vytvořily několik variant klasické čínské cesty v její horní části, kde křižuje SV úbočí.

1982 – Britové Doug Scott, Roger Barter-Jones a Alex McIntyre zlézají JZ stěnu pravým kuloárem alpským stylem. Sestupují poté J hřebenem a pravou částí JZ stěny.
1987 – Poláci Jerzy Kukuczka a Artur Hajzer vystupují na vrchol Z hřebenem alpským stylem.
1987 – Brit Alan Hinkes a Američan Steve Untch otevírají novou cestu v SZ stěně alpským stylem.
1989 – Andrej Štremfelj a Pavle Kozjek ze Slovinska zlézají novou trasu centrálním pilířem JZ stěny alpským stylem.
1990 – Wojciech Kurtyka (Polsko), Erhard Loretan a Jean Troillet (Švýcarsko) zdolávají centrální vrchol hory (8008 m) novou cestou levým kuloárem JZ stěny alpským stylem za 24 hodin. Jejich výstup o čtyři roky později opakují Erik Decamp a Catherine Destivelle z Francie.
1990 – Mezinárodní výprava L’esprite d’equipe ve složení Alan Hinkes (Velká Británie), Josef Rakoncaj (Československo), Mauro Rossi (Itálie), Pierre Royer, Frédéric Valet, Benoît Chamoux, Yves Detry (všichni z Francie) otevírá novou cestu levým kuloárem SZ stěny k centrálnímu vrcholu (8008 m).
1993 – Krzysztof Wielicki z Polska zlézá pravý kuloár JZ stěny alpským stylem sólo.
1995 – Španělé Carles Figueras a Josep Permané otevírají novou cestu nazvanou Corredor Girona vpravo od Wielického cesty.
2002 – Korejci Park Jun Hun a Kang Yeon Ryoung zlézají JZ stěnu vlevo od Slovinské cesty alpským stylem.
2005 – Piotr Morawski (Polsko) a Simone Moro (Itálie) dokončují první zimní výstup (15. ledna) na Šiša Pangmu španělskou cestou Corredor Girona. Krátce před nimi vystoupil sólo Britskou cestou v JZ stěně Francouz Jean-Christophe Lafaille. Protože výstup dokončil 11. prosince 2004, tedy před začátkem kalendářní zimy, nebyl jeho výstup uznán jako první zimní, ale „jen“ jako výstup „v zimních podmínkách“.