Otevřít hlavní menu

HorolezecEditovat

Mezi roky 1994 a 2012 dokázal úspěšně vystoupit na osm osmitisícovek a byl tak jedním z nejúspěšnějších českých lezců ve vysokých horách. V roce 2004 byl oceněn za účast na výstupu na Šiša Pangmu alpským stylem McIntyrovou cestou[1] (Zdeněk Hrubý, Radek Jaroš, Martin Minařík, Petr Mašek) cenou výstup roku, další výstup roku získal za účast na polárním přechodu Antarktidy s následným výstupem na Mount Vinson[2]. Za záchranu dvou Poláků a Španěla na Dhaulágirí byli on a Radek Jaroš vyznamenáni cenou fair play[3]. Účastnil se i dalších expedic. Na Mount Everestu se dostal do výšky 8650 m, na K2 do výšky 8000 metrů a na Kančendženze do výšky 8100 metrů. Pokoušel se vystoupit rovněž na Makalu a Nanga Parbat. Často lezl s Radkem Jarošem a v posledních letech byl jeho hlavním spolulezcem Marek Holeček. Společně se pokoušeli o prvovýstup jihozápadní stěnou na Gašerbrum I, který museli vzdát kvůli zdravotním problémům Hrubého a v roce 2011 zkoušeli prvovýstup v jižní, Rupalské stěně Nanga Parbatu, na který kvůli Zdeňkově zraněné ruce vyrazil Marek Holeček sám, jeho výstup se nezdařil kvůli špatnému počasí[4]. V roce 2012 se vrátili na Nanga Parbat, kdy se jim podařilo vylézt na vrchol Kinshoferovou cestou za těžkých podmínek. Český horolezecký svaz výstup ocenil čestným uznáním [5]. Zahynul tragicky na počátku srpna roku 2013 v Karákorámu během expedice, při níž se společně s Markem Holečkem podruhé neúspěšně pokoušeli o prvovýstup jihozápadní stěnou na Gašerbrum I. Při sestupu udělal technickou chybu při slaňování a zřítil se ze svahu mnoho stovek metrů.[6]

Osobní a pracovní životEditovat

Zdeněk Hrubý byl ženatý a měl dvě děti. Vystudoval kybernetiku na ČVUT a později ekonomii v Německu a Anglii. Kromě horolezce byl i funkcionářem. V roce 2009 byl zvolen předsedou Českého horolezeckého svazu. Byl rovněž členem klubu cestovatelů. Pracoval také v dalších vrcholných sportovních orgánech a spolurozhodoval o přesunech majetku po bankrotu Sazky a existenčních problémech Českého svazu tělesné výchovy a sportu.

Během své pracovní kariéry byl zaměstnán na Ústavu klinické biochemie Fakultní nemocnice v Motole (ved. doc. Jaroslav Masopust) a poté na Výpočetním středisku FNM (ved. Ing. Michal Jaroš), odkud odešel pracovat do Prognostického ústavu (řed. Valtr Komárek); po sametové revoluci [7] byl náměstkem místopředsedy vlády a ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD). Byl předsedou dozorčí rady ČEZ, členem prezidia Fondu národního majetku, stát zastupoval v představenstvu Českého Telecomu, Českých aerolinií a Sokolovské uhelné. Byl úspěšný i v akademických kruzích, spolupracoval na projektech s univerzitami v Oxfordu, Cambridgi a Harvardu. Jeho tragická smrt zmařila působení jako hostujícícho profesora na australské Národní univerzitě. Byl svobodným zednářem.[8]

Úspěšné výstupy na osmitisícovky a další vysoké horyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Fotogalerie Archivováno 7. 1. 2014 na Wayback Machine z výstupu na Šiša Pangmu
  2. Výstupy roku 2006
  3. Cena Fair Play pro Hrubého a Jaroše
  4. Interview s Aláhem
  5. Výstupy roku 2012
  6. Rekviem pro Zdendu. marekholecek.cz [online]. [cit. 2013-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07. 
  7. Pracovní kariéra Zdeňka Hrubého
  8. Rozloučení se Zdeňkem Hrubým
  9. S pilíř Talungu

LiteraturaEditovat

  • Kam dolétne sokol, výbor z deníků z výprav do velehor; Zdeněk Hrubý a Boris Hlaváček, ASA 2015, ISBN 978-80-87353-07-3, EAN: 9788087353073

Externí odkazyEditovat