Otevřít hlavní menu

Nukleová kyselina je biochemická makromolekulární látka tvořená polynukleotidovým řetězcem, který ve své struktuře uchovává genetickou informaci. Nukleové kyseliny tím určují program činnosti buňky a nepřímo i celého organizmu.

Nukleové kyseliny se z tohoto důvodu nalézají ve všech živých buňkách a virech. Nejběžnějšími nukleovými kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleová (DNA) a kyselina ribonukleová (RNA). Polynukleotidový řetězec je z chemického hlediska polymerem nukleotidů. V DNA i v RNA jsou vždy čtyři druhy nukleotidů. Jejich různým pořadím v řetězci lze dosáhnout obrovského počtu kombinací. Právě sekvence (různý sled) jednotlivých druhů nukleotidů – který se nazývá tzv. primární strukturou – v sobě uchovává genetickou informaci.

Nukleové bázeEditovat

DNA a RNA se tedy v primární struktuře liší tím, že RNA využívá na stejné funkce místo thyminu uracil. Takovou funkci mohou mít ale i další molekuly.[1] DNA vytváří stabilní dvoušroubovici, ve které jsou jednotlivá vlákna antiparalelní, jdou tedy proti sobě (na jednom konci molekuly se setkává zároveň 3´konec jednoho řetězce a 5´konec druhého a na druhém konci molekuly naopak).

RNA vytváří jednotlivé řetězce, které jsou komplementární s templátovou DNA. Zatímco funkcí DNA je genetickou informaci uchovat, RNA je funkční molekula sloužící k tomu, že danou informaci „dává do pohybu“. Genetická informace se prostřednictvím RNA realizuje v bílkovinu v procesu zvaném proteosyntéza. RNA je také mnohem méně stabilní, než DNA, která musí v buňkách vydržet po celý život.

Přenos genetické informace z jádra k ribozomůmEditovat

Proces přenosu genetické informace z jádra k ribozomům (kde dochází k využité této informace při syntéze bílkovin), se dá rozdělit do několika fází:

  1. Rozpletení DNA
  2. Transkripce DNA do mRNA
  3. Translace z mRNA na polypeptid (pomáhá rRNA v ribozomech a tRNA)

ReferenceEditovat

  1. https://phys.org/news/2019-11-dna-millions-genetic-molecules.html - DNA is only one among millions of possible genetic molecules