Wikipedie

Nýrsko

město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji

Nýrsko (německy Neuern) je západočeské město ležící v Pošumaví v okrese Klatovy (Plzeňský kraj) přibližně deset kilometrů od hranic s Německem. Městem protéká řeka Úhlava. Vzniklo patrně během 12. století,[4] první písemná zmínka pochází z roku 1327.[5] Žije zde přibližně 5 100[1] obyvatel.

Nýrsko
Pohled na kostel sv. Tomáše
Pohled na kostel sv. Tomáše
Znak města Nýrsko
znak
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecNýrsko
Obec s rozšířenou působnostíKlatovy
(správní obvod)
OkresKlatovy
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°17′38″ s. š., 13°8′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 113 (2024)[1]
Rozloha31,54 km²[2]
Nadmořská výška452 m n. m.
PSČ340 22
Počet domů1 092 (2021)[3]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 122
340 22 Nýrsko
info@mestonyrsko.cz
StarostaIng. Miloslav Rubáš
Oficiální web: www.sumavanet.cz/nyrsko
Nýrsko
Nýrsko
Další údaje
Kód obce556831
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Původ názvu a význam slova Nýrsko je nejasný. Všeobecně přijímanou variantou je spojitost se staroslovanským slovem nyra znamenající jámu, brloh nebo noru.[6] Latinský tvar Nyra pravděpodobně odráží původní název Nýřany. Tvar Nýrsko vznikl příponou, která označovala osadu obnovenou po zpustnutí.[7] Slovanský původ názvu města by naznačoval i původní osídlení Čechy, nicméně velmi rychle převážila německojazyčná populace, která zde převažovala až do konce druhé světové války. Méně časté vysvětlení názvu města usuzuje vznik z německé předpony neu-.[8]

V historický pramenech se název objevuje ve tvarech: Nyrzko (1327), Nyra, (1352–1405), Nirzsko (1379), in Nyersko (1419), „puol mčka Nyrska“ (1444), Niersko (1454), „in Superiori Nyrsscze“ (1456), „in opido Nirsstie“ (1465), u Nayrska (1468), Nyrsko (1497), w Nayrsstie (1504), z Nejřzka (1512), „z Dolejšieho Nejržka“ (1512), s Neyrskem (1541), Doleyssij Nyrsko (1542), s Horzeissim Neyrskem (1554), „Horzeyssy a Doleyssy mčko Nyrsko (1641), Ober-Neuern / Hornj Neyjrsko a Unter-Neuern / Dolnj Neyrsko (1789), Ober-Neuern / Hornj Negrsko) a Unter-Neuern / Dolnj Negrsko (1839) a Nýra, Nýrsko dolní, Ober-Neuern a Unter-Neuern (1854).[7]

Historie

editovat
 
Patrně nejstarší zachycení Nýrska na mapě Pavla Arentina
 
Nýrsko na mapě Kristiána Vettera publikované v Balbínově knize Miscellanea (1668)

Nýrsko se nacházelo na úpatí šumavských hvozdů, později nazývaných Královský hvozd[9] patrně již od 12. století.[4] První písemná zmínka pochází až z 8. června 1327, kde je město zmíněno jako majetek královské komory v listině Jana Lucemburského, který svěřuje výnos ze cla Petrovi z Rožmberka[5] společně s janovickým panstvím – šlo zde o výměnu za rakouskou Vitoraz.[10] Město se nacházelo na obchodní stezce z Čech do Bavorska.[zdroj?]

 
Fotografie náměstí a již neexistujícího kostela Čtrnácti svatých pomocníků.

Město bylo od počátku rozděleno do dvou částí. Starší z nich – Horní Nýrsko – bylo soustředěno kolem kostela svatého Tomáše a spadalo do majetku nedalekého hradu Pajrek. Ten byl postaven před rokem 1356 Janovskými z Janovic.[11] Do téhož roku se datuje oddělení janovického panství od pajreckého, majitelem hradu v té době byl Něpr z Pajreka a z Janovic. Od roku 1379 vlastnil panství i s městem Nýrskem Ondřej z Pajreka. Během husitských válek se majitel hradu, tehdy Jan z Pajreka, střídavě přikláněl na obě strany. Nejdříve je doložené jeho veřejné přiklonění k Žižkovi a straně táboritů, roku 1426 však zradil a umožnil cestu do Čech bavorským a švábským žoldnéřům. Následujícího roku jej již katolická strana počítala plně ke svým přívržencům. Poté, co však začali nabývat kališníci na Klatovsku opět převahy, svou stranu opět změnil.

Dolní Nýrsko, vznikající při brodu přes řeku Úhlavu, patřilo k bystřickému panství. První zachované zprávy uvádějí jako vlastníka Sezemu, syna Protivy z Dolan, který panství koupil v roce 1339.[12] Roku 1358 vystupuje jako patron nýrského kostela jakýsi Bušek z Bystřice, snad šlo o syna zmíněného Sezema. V následujících letech panství vícekrát měnil svého vlastníka, od roku 1369 jím byl Boček z Vilhartic, který ale statky brzy prodal Rackovi z Prostiboře. Ten je roku 1379 zmiňován jako vlastník Bystřice, Nýrska a vsi Pláně.

Od konce 15. století je také doložený městský znak se stříbrnou věží s otevřenou branou na červeném poli.[4] Zhruba ve stejné době se v okolí města 22. září 1467 odehrála tzv. bitva u Nýrska mezi křižáky z Bavorska a přívrženci Jiřího z Poděbrad vedené Rackem Janovským z Janovic. Křižáci byli na hlavu poraženi, přes dva tisíce jich padlo do zajetí a jejich vůdce, pan Kyvolf, byl v boji zabit. Pohraniční šarvátky a loupeže byly aktuální ještě po dlouhou dobu. Do tzv. janovické vojny z počátku 16. století se zapletl i tehdejší majitel Pajreka – Jindřich Kostomlatský z Vřesovic. Za své zločiny byl roku 1520 v Praze popraven. Od té doby je hrad Pajrek označován jako pustý.

Během 15. a 16. století došlo postupně k sjednocování obou částí města. Roku 1444 prodal Habart Lopata z Hrádku polovinu bystřického panství Oldřichovi Janovskému z Janovic, který roku 1446 dokoupil i druhou polovinu. Tím se obě panství dostaly do vlastnictví pánů Janovských z Janovic. K úplnému sloučení došlo ale až roku 1558, kdy se majitelem města stal Jan Koc z Dobrše, vlastník bystřického panství, který zakoupil již pustý hrad Pajrek a stal se tak vlastníkem jak Horního Nýrska, které patřilo do panství pajreckého, tak Dolního Nýrska, které patřilo do panství bystřického.

Roku 1593 získalo Nýrsko městská práva. V 19. století byla v Nýrsku významná výroba modrotisku. Významným pro rozvoj města bylo železniční spojení s Plzní a Bavorskem přes Železnou Rudu z roku 1876 a 1877. Roku 1895 byla do Nýrska z Vídně přeložena továrna na výrobu brýlí W. Eckstein a spol (pozdější Okula). Příjmení Bloch, které patřilo zdejší vlivné židovské rodině, vedlo k žertovnému označení obce za Blochowitz.[13] V roce 1938 bylo Nýrsko i s celým okolím kvůli převažujícímu německému obyvatelstvu připojeno k nacistickému Německu. Po druhé světové válce byla většina původních obyvatel vysídlena a do Nýrska se začali stěhovat Češi a repatrianti ze zahraničí. V 70. letech byla velká část historických staveb na náměstí původně Dolního Nýrska stržena, a to včetně kostela Čtrnácti svatých pomocníků a centrem města se stalo Masarykovo nábřeží.

Přírodní poměry

editovat

Do nejzápadnější části katastrálního území města zasahuje přírodní památka Chodská Úhlava. V městské části Zelená Lhota se nachází přírodní rezervace Lakmal a Zelenský luh.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[14][15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 3 323 3 762 3 778 3 932 4 572 5 032 5 705 4 390 4 270 4 494 4 864 4 989 5 109 4 990 4 753
Počet domů 484 528 542 571 604 677 853 942 784 784 784 865 949 1 033 1 092

Městská správa

editovat

Části města

editovat

Integrace okolních obcí do města

editovat
  • 1. ledna 1950 Nové Hodousice / sídlo MNV Hodousice, Nové Hodousice byla čtvrť kolem vlakového nádraží Nýrsko[16]
  • 1. dubna 1954 Stará Lhota / sídlo MNV[17][18][19]
  • 1. července 1960 Blata / sídlo MNV Hodousice[19][20]
  • 1. července 1960 Hodousice / sídlo MNV[19][20]
  • 1. ledna 1976 Bystřice nad Úhlavou / sídlo MNV[21]
  • 1. ledna 1976 Starý Láz / sídlo MNV Bystřice nad Úhlavou[21]
  • 1. ledna 1980 Zelená Lhota / sídlo MNV[19][22]
  • 1. ledna 1980 Hamry / sídlo MNV Zelená Lhota[19][22]
  • 1. ledna 1980 Zadní Chalupy / sídlo MNV Zelená Lhota, obec / osada Zadní Chalupy od 16. února 1952 součást obce Hamry[18][22][23][24] K 1. lednu 1955 je obec / osada Zadní Chalupy vedená jako zaniklá.[18][25]
  • 1. ledna 1992 Hamry – samostatná obec podle rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR čj. VSC/3 - 3981/91 ze dne 9. prosince 1991[25]

Územní příslušnost

editovat

Okula Nýrsko

editovat
Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Okula Nýrsko.
 
Vstup do závodu s podnikovou prodejnou

Okula Nýrsko je český podnik s dlouholetou tradicí zpracování plastických hmot, výroby vstřikovacích nástrojů a brýlových obrub. Základy současné firmy byly položeny již v roce 1895. Firma se specializuje na lisování výrobků z plastů, povrchové úpravy plastů lakováním, výrobu vstřikovacích forem a na výrobu obrouček brýlí.[33] Vyrábí také obličejové štíty, brýle Infrazor a svářečské brýle.

Počátky firmy se datují do roku 1873, kdy bratři Eksteinovi založili v Praze optickou dílnu. V roce 1887 byla dílna přesunuta do Vídně, kde se značně rozrostla. Vlastní historie nýrského podniku začíná rokem 1895, kdy sem byla z Vídně přesunuta výroba brýlové optiky a mechaniky.[33]

Firma svými výrobky zásobovala nejen Čechy a Moravu, ale i ostatní části rakousko-uherské monarchie. Počet zaměstnanců neustále vzrůstal a v roce 1939 přesáhl číslo 500.[33] Výroba nebyla přerušena ani během druhé světové války. K jejímu přerušení došlo až na konci války, kdy byl závod vybombardován.

Počátkem března 1946 byl zřízen národní podnik Okula. V roce 1951 došlo k rozšíření výroby nylonových a acetátových brýlí o nástrojárnu a zámečnickou dílnu. Roku 1958 se závod stal součástí sdružení podniků pro zdravotnickou výrobu SPOFA. Od té doby se zde začaly vyrábět i ochranné pracovní pomůcky. To jsou počátky současného dominantního výrobního programu – plastikářské výroby. V roce 1991 byl státní podnik Okula zařazen do první vlny kuponové privatizace a k 1. květnu 1992 byl transformován do podoby akciové společnosti. Privatizace firmy byla ukončena v polovině roku 1995.[33]

Doprava

editovat

Město stojí na křižovatce silnic II/190, II/191 a II/192. Podél jeho severovýchodního okraje vede železniční trať Plzeň – Železná Ruda-Alžbětín, na které stojí stanice Nýrsko.

Služby

editovat

Ve městě se nachází dvě základní a dvě mateřské školy, přírodní koupaliště, tenisové kurty, autokemp, in-line dráha se sjezdovkou, dům pro seniory, muzeum královského hvozdu, fotbalová hřiště, ledová plocha, lesní divadlo a mnoho dalších.

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Nýrsku.
  • Kostel svatého Tomáše je jednolodní gotický kostel s valenou klenbou s lunetami patrně z první poloviny 14. století, první písemná zmínka nicméně pochází až z roku 1352.[zdroj?] Podle nýrského historika Josefa Blaua byl kostel ve středověku opevněný a sloužil jako útočiště obyvatel města.[zdroj?] Tomu odpovídá i strategické umístění na kopci v dnešní Klostermannově ulici nad řekou Úhlavou s dobrým výhledem na okolí.
  • Zřícenina hradu Pajrek bývala dříve pohraničním hradem, který sloužil k ochraně nedaleké zemské cesty do Bavor. Hrad byl postaven v první polovině 14. století pány z Janovic.[11] Zachovala se z něj pouze zřícenina paláce a věže.
  • Židovský hřbitov leží na kopci za městem necelý kilometr jihovýchodně od kostela sv. Tomáše. Dochovalo se zde přes 350 náhrobků, z nichž nejstarší datovaný pochází z roku 1715.[34] Areál je chráněn jako kulturní památka.[35]
  • Pomník a hrob obětí okupace
  • Fara
  • Radnice
  • Muzeum královského hvozdu
  • Lesní divadlo Nýrsko

Osobnosti

editovat

Josef Blau

editovat

Josef Blau byl nýrský učitel, historik a městský kronikář. Narodil se v Nýrsku roku 1872[36] v rodině obuvníka. Vystudoval učitelský ústav v Praze, poté se vrátil zpět do okolí Nýrska, kde učil na okolních vesnických školách. Přímo v Nýrsku učil od roku 1929. Kromě toho vedl městskou kroniku a věnoval se historickým pracím, které mapovaly život obyvatel Šumavy.

Hans Watzlik

editovat

Hans Watzlik byl český spisovatel německé narodnosti. Narodil se roku 1879 v Dolním Dvořišti[37], do Nýrska se přestěhoval v roce 1902[zdroj?], kde učil na místní měšťanské škole až do roku 1924[zdroj?]. Od tohoto roku se začal naplno věnovat spisovatelské činnosti. Mezi jeho nejznámější díla patří například knihy Jiřina, Tři prózy nebo Farář z Dornlohu, za kterou byl v roce 1931 oceněn českou státní cenou za literaturu.[38]

Max Reiser

editovat

Max Reiser byl nýrský rabín. Pocházel z Hausbrunnu, kde se narodil roce 1839. V Nýrsku se stal rabínem v roce 1876[39] po smrti rabína Sterna. Byl literárně činný, sepsal celkem tři knihy – Rabbinische Weisheit,[40] Rätsel[41] a Biedermänner.[42] Zemřel 5. ledna 1913.[43]

Další osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Městské muzeum
  •  
    Nýrská přehrada
  •  
    Jezy u kempu
  •  
    Lesní divadlo
  •  
    Pohled na Nýrsko od Nových Pocinovic

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c Kolektiv. Nýrsko ve století proměn. 1. vyd. Klatovy: Občanské sdružení Vlastivědné muzeum v Nýrsku, 2002. 39 s. ISBN 80-239-5656-6. S. 3. 
  5. ↑ a b EMLER, Josef. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III. Praha: [s.n.], 1890. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-21. S. 523–524.  Archivováno 21. 10. 2014 na Wayback Machine.
  6. ↑ HARVALÍK, Milan. Divnopis odpoví, proč je Ublo Ublem [online]. Radio Praha, 2008. Dostupné online. 
  7. ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Nýrsko, Neuern, s. 241–242. 
  8. ↑ ČERNÝ, František; VÁŠA, Pavel. Moravská jména místní: Výklady filologické. [s.l.]: Nakl. Matice Moravské, 1907. 292 s. Dostupné online. S. 105. 
  9. ↑ ČERVENÁ, Vlasta; ROUDNÝ, Miroslav. Králováci na Šumavě. Naše řeč. 1982, roč. 65, čís. 2, s. 111–112. Dostupné online. 
  10. ↑ Petr I. z Rožmberka (+1347) [online]. Státní hrad a zámek Český Krumlov [cit. 2014-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-20. 
  11. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IX. Domažlicko a Klatovsko. Praha: František Šimáček, 1893. 268 s. Dostupné online. Kapitola Pajrek hrad, s. 131. Dále jen Sedláček (1893). 
  12. ↑ Sedláček (1893), s. 128.
  13. ↑ http://www.kohoutikriz.org/data/w_grosk.php - Kostelík Svatého kříže (kaple "Sancta crucis") v místě zvaném Kreuzwinkel ve farnosti Hamry, Pražské Jezulátko a hraběnka Kolowratová
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Kronika města Nýrska, číslo 4, čas. rozsah 1949 - 1959, uloženo v SOKA Klatovy. [s.l.]: [s.n.] S. 72. 
  17. ↑ Kronika Národní školy ve Staré Lhotě, čas. rozsah 1954 - 1962, uloženo v SOKA Klatovy. [s.l.]: [s.n.] S. 6. 
  18. ↑ a b c Administrativní lexikon obcí republiky Československé k 1. lednu 1955. Praha: Státní statistický úřad a Ministerstvo vnitra S. 96.,387.,575. 
  19. ↑ a b c d e f Seznam obcí ČSSR k 1. červenci 1960. Praha: Ministerstvo vnitra S. 69.,72.,221.,311. a 340. 
  20. ↑ a b c d Zákon číslo 36 / 1960 Sb. o územním členění státu ze dne 9. dubna 1960, účinnost od 11. dubna 1960, částka 15 / 1960. Praha: [s.n.] S. par. číslo 17. 
  21. ↑ a b c Kronika obce Bystřice nad Úhlavou, čas. rozsah 1956 - 1979, uloženo v SOKA Klatovy. [s.l.]: [s.n.] S. 108., 109. a 122. 
  22. ↑ a b c Úřední věstník číslo 9 / 1976 ze dne 14. května 1976, částka 3 / 1976 - od 1. července 1975 je obec Hamry částí obce Zelená Lhota. Praha: Ministerstvo vnitra ČSR 
  23. ↑ a b Úřední list ze dne 16.2.1952, částka 20. Sloučení obce Zadní Chalupy do obce Hamry. Praha: Ministerstvo vnitra S. 93. 
  24. ↑ a b Seznam matričních obvodů v českých krajích k 1.1.1950. Praha: Ministerstvo vnitra S. 23. 
  25. ↑ a b Úřední věstník číslo 1 / 1992 ze dne 15. dubna 1992, částka 1 / 1992 - obec Hamry ( a katastrální území Zadní Chalupy ) k 1. lednu 1992. Praha: Ministerstvo vnitra, civilně správní úsek 
  26. ↑ Dekret prezidenta republiky číslo 121 ze dne 27. října 1945 o územní organizaci správy, vykonávané národními výbory. Praha: [s.n.] S. částka 52., dne 13. listopadu 1945. 
  27. ↑ Seznam obcí v zemi České k 1. lednu 1948. Praha: Státní statistický úřad S. 58, položka 22. 
  28. ↑ Vládní nařízení číslo 3 / 1949 Sb. ze dne 18. ledna 1949 s účinností k 1. únoru 1949 o územní organizaci okresů v Českých zemí. Praha: [s.n.] S. částka 2., dne 26. ledna 1949. 
  29. ↑ Seznam obcí v zemích Českých k 1. únoru 1949. Praha: Státní statistický úřad S. 37, položka 71. 
  30. ↑ Vyhláška ministra vnitra číslo 13 ze dne 9. února 1951, částka 8, o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Praha: Ministerstvo vnitra S. 46. 
  31. ↑ Statistický lexikon obcí ČSSR 1965. Praha: Ústřední komise lidové kontroly a statistiky, a Ministerstvo vnitra S. 156. 
  32. ↑ Úřední věstník číslo 12 / 1979 ze dne 12. července 1979, částka 3 / 1979. Matriční obvod Nýrsko k 1. dubnu 1978. Praha: Ministerstvo vnitra S. čl. řím. 2. 
  33. ↑ a b c d Historie [online]. OKULA Nýrsko [cit. 2020-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-20. 
  34. ↑ zanikleobce.cz [cit. 2012-03-07]. Dostupné online. 
  35. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-19]. Identifikátor záznamu 131555 : Židovský hřbitov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  36. ↑ Matrika narozených města Nýrsko. [s.l.]: [s.n.], 1869-1888. 495 s. Dostupné online. S. 14. 
  37. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 22.05.20. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online. 
  38. ↑ Hans Watzlik [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.Literární ceny [cit. 2014-10-29]. Dostupné online. 
  39. ↑ https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=reiser
  40. ↑ REISER, Max. Rabbinische Weisheit : eine Sammlung talmudischer Sentenzen, Sprüche, Maximen und Erzählungen für Schule und Haus. 1. vyd. Pilsen: Wendelin Stanhauser, 1885. 32 s. Dostupné online. 
  41. ↑ REISER, Max. Ha-chida = Räthsel in hebräischer Sprache und Schrift mit deutscher Uibersetzung für Lehrende und Lernende in Schule und Haus. Beitrag zur Belebung der hebr. Sprache - praktische Anleitung zur Lösung der hebräischen Räthsel. Pilsen: Wendelin Steinhauser, 1884. 12 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-25.  Archivováno 25. 8. 2020 na Wayback Machine.
  42. ↑ REISER, Max. anshe ḥayl : Biedermänner!. 1. vyd. Pilsen: Wendelin Steinhauser, 1891. 25 s. Dostupné online. 
  43. ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, 1448 - N 1875-1908, 1910-1929, 1932-1935 O 1862-1937 Z 1864-1937. [s.l.]: Národní archiv Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-04. S. 296 (294).  Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine.

Literatura

editovat
  • KOLEKTIV. Nýrsko ve století proměn. 1. vyd. Klatovy: Občanské sdružení Vlastivědné muzeum v Nýrsku, 2002. 39 s. ISBN 80-239-5656-6. 
  • KŘÍŽ, Martin. Nýrsko: toulky minulostí města. 1. vyd. [s.l.]: Arkáda, 2003. 79 s. ISBN 80-254-9694-5. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nýrsko&oldid=23840387“