Otevřít hlavní menu

Janovice nad Úhlavou

město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji

Janovice nad Úhlavou (německy Janowitz an der Angel) je město v okrese KlatovyPlzeňském kraji, 8 km jihozápadně od Klatov. Žije zde přibližně 2 300[1] obyvatel. Město leží na jižním okraji Švihovské vrchoviny (podcelek Klatovská kotlina, okrsek Janovický úval) při ústí potoka Jelenky do řeky Úhlavy.

Janovice nad Úhlavou
náměstí s kostelem
náměstí s kostelem
Znak obce Janovice nad Úhlavou
znak
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0322 556394
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Klatovy
Historická země Čechy
Katastrální výměra 28,47 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 270 (2019)[1]
Nadmořská výška 412 m n. m.
PSČ 340 21 až 340 22
Zákl. sídelní jednotky 11
Části obce 11
Katastrální území 10
Adresa městského úřadu Harantova 132
34021 Janovice nad Úhlavou
Starosta Mgr. Michal Linhart
Oficiální web: www.janovice.cz
E-mail: mesto@janovice.cz
Janovice nad Úhlavou
Janovice nad Úhlavou
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Obec vznikla pravděpodobně mnohem dříve, než v roce 1290, kdy se uvádí první písemná zmínka o tom, že ves držel Jan, první známý příslušník rodu Janovských. Byla založena v blízkosti brodu na řece Úhlavě a důležité zemské stezky, která spojovala Bavorsko a české vnitrozemí. Ve druhé polovině 13. století byl postaven raně gotický kostel a hrad, z kterého pocházel rod Janovských z Janovic. Během 14. století bylo vybudováno městské opevnění s třemi branami a ves získala statut městečka. Po smrti Jana se měto stalo majetkem krále Jana Lucemburského, který ho v roce 1327 prodal Petrovi z Rožmberka, v roce 1334 připadlo opět Janu Lucemburskému, který ho předal zpět rodu Janovských. Držitelem byl nejprve Bohuslav z Janovic, poté Racek z Janovic. V roce 1376 zdědili janovický statek jeho synové Jan a Smil. Po rozdělení majetku zůstaly Janovice Janovi, který je měl v držení se svými syny Vilémem, Bavorem, Janem a Oldřichem.

V roce 1419 získal hrad s městečkem Oldřich, který majetek zapsal jako věno své manželce Jitce. Po jeho smrti v roce 1464 přešel majetek na manželku Jitku a děti Oldřicha, Bavora a Annu. Janovice pak vlastnil Oldřich a po jeho smrti přešly na syny Jindřicha a Heřmana. Po smrti Jindřicha v roce 1483 získal Heřman celé Janovice. Heřman vedl pomezní válku s Bavory, kterou ukončil až v roce 1511 smírem s králem Vladislavem Jagellonským.. Ten mu dal právo vybírat clo a povolil v městečku jednou týdně trh a dvakrát za rok výroční trhy. Heřman z Janovic i potom pokračoval v loupežích, proto jeho hrad obléhali nejprve Bavoři a poté s královským vojskem Zdeněk Lev z Rožmitálu, který hrad dobyl. Heřman uprchl a skrýval se v Bavorsku.

Není známo, jakým způsobem získal městečko s hradem Petr Suda z Řeneč, který je v této souvislosti uváděn v roce 1516. Petr Suda z Řeneč udělal z hradu útočiště pro loupeže. V roce 1520 oblehla a poté hrad dobyla vojska měst Klatovy, Plzeň a Stříbro s pomocí vojska pražských měst. Petr Suda uprchl a požádal krále Ludvíka Jagellonského o náhradu za janovický statek, kterou v roce 1523 dostal. V roce 1524 získal Janovice zpět Heřman z Janovic.

Po jeho smrti drželi Janovice společně jeho synové Jiří a Jindřich, potom syn Jiřího Jan Jindřich a v roce 1638 převzali Janovice synové Jana Jindřicha Jiří Gotthard a Oldřich Vilém. Po smrti bratra připadly celé Jiřímu Gotthardovi. V té době byl už hrad zchátralý a statek zadlužen, proto ho Jiří Gotthard prodal. Janovičtí tak opustili rodový statek po 400 letech. V roce 1674 koupil Janovice pražský arcibiskup Matyáš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Dalšími majiteli byl Jan Bedřich z Valdštejna, Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, od roku 1757 Karel Josef, říšský hrabě z Palmu, 1770 Karel Josef Palm a od roku 1839 Karel Antonín Bedřich Hohenzollern. K panství tohoto rodu patřily Janovice až do 20. století.

1837 - vyhořela radnice, přitom bylo zničeno množství vzácných spisů

1869 - založen první poštovní úřad v domě čp. 78

1873–1877 - vybudována železniční trať Plzeň - Klatovy - Železná Ruda. Vzniklo i nádraží v Janovicích

1874 - založen Sbor dobrovolných hasičů

1887 - založena četnická stanice

1893 - postaven most přes Úhlavu a Jelenku

1894 - založen Spořitelní a záložní spolek, pozdější Kampelička

1898 - založena jednota sokolská

1901 - provedena regulace potoka Jelenka

1905 - začala elektrifikace města poté, co postavilo Hospodářské strojní družstvo vodní elektrárnu.

1924 - postavena sokolovna

1938 - po záboru československého pohraničí byla nová hranice vzdálena od Janovic 1 kilometr

1950 - na podzim se u města usadila první stálá vojenská posádka

1951 - začala výstavba janovických kasáren

1954 - do nových kasáren se nastěhovala vojenská posádka

1955 - dokončena stavba vodovodu

1955 - začalo se stavět sídliště pro vojáky z povolání a jejich rodiny, v roce 1959 byla zahájena druhá etapa výstavby vojenského sídliště

1960 - sloučení obcí Veselí, Spůle, Rohozno, Hvízdalka a Ondřejovice pod Janovice nad Úhlavou

1966 - výstavba nového letního kina s kapacitou 1 200 míst

1980 - Janovice byly střediskovou obcí, pod kterou patřilo 21 spádových obcí: Hvízdalka, Ondřejovice, Rohozno, Spůli, Plešiny, Veselí, Petrovice nad Úhlavou, Běhařov, Dubová Lhota, Úborsko, Dolní Lhota, Novákovice, Lomec, Vacovy, Týnec, Horní Lhota, Javor, Klenová, Loreta, Loučany a Rozpáralka.

1986 - dokončeny dva nové domy pro vojáky z povolání

1989 - dokončena výstavba dvou domů pro členy Jednotného zemědělského družstva

1990 - osamostatnily se některé obce, které spadaly pod Janovice, byla obnovena činnost Junáka

1991 - 11. května přijela do města na oslavy výročí osvobození americkou armádou delegace v čele s velvyslankyní USA Schirley Temple Blackovou. Osamostatnily se obce Lomec a Novákovice

1992 - do provozu uvedeno nové autobusové nádraží

2004 - opustila město armáda, areál kasáren o rozloze 45 hektarů byl využit jako rozvojová zóna[2]

Zástupci městské samosprávyEditovat

Starostové:

1894–1919 Antonín Viták

1919–1923 Josef Bozděch

1923–1928 Václav Fiala

1928–1929 F. K. Pacner

1929–1935 Josef Kobler

1935–1942 Josef Bozděch

1942–1946 František Netal

Předsedové Místního národního výboru:

1946–1950 Josef Bozděch

1950–1953 Vojtěch Kadlec

1953–1954 František Janda

1954–1957 Jakub Vohnout

1957–1957 Jan Diviš

1957–1964 Václav Novák

1964–1966 Josef Kocík

1966–? Bartoloměj Steidl

1979–1990 Hynek Krátký

Starostové:

1990–? Josef Nikl

2000–? Ferdinand Pacner[2]

PamětihodnostiEditovat

  • Z janovického hradu se v přestavěné podobě zachovalo předhradí, na místě hradního jádra je nyní městský hřbitov.
  • Kostel svatého Jana Křtitele z druhé poloviny třináctého století[3]
  • Židovský hřbitov má přes 250 náhrobních kamenů a památník obětem holokaustu. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1705.
  • Pomník na hrobu vězňů transportu smrti
  • Vodní mlýn
  • Hospoda na náměstí

OsobnostiEditovat

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621), renesanční šlechtic,hudebník, spisovatel, cestovatel (Jako místo jeho narození je uváděna Klenová, ale není vyloučeno, že se narodil v Janovicích)

Ernst Rychnowski (1879–1934), hudební spisovatl, kritik

František Lom (1901–?), vědec, zemědělský ekonom a vysokoškolský profesor

Bedřich Feldman (1904–?) lékař

Václav Kybic (1909–1988), učitel a hudebník

Vilém Frenzl (?– 1963), pracoval jako obvodní lékař v Janovicích

Jaroslav Švenek (1927–1994), politický vězeň

Karel Jiřík (1930–2015), historik a archivář

Karel Pacner (* 1936), publicista a spisovatel

Miroslav Pacner (*1938), výtvarník

Jaroslav Bejvl (1941–2016), výtvarník a medailér

Části městaEditovat

ZajímavostiEditovat

Název města je zmíněn ve filmu Černí baroni. Právě v Janovicích totiž příslušníci Pomocných technických praporů pracovali v kamenolomu. Film byl natočen podle románu Miroslava Švandrlíka Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b KŘÍŽ, Martin. Janovice nad Úhlavou. Toulky minulostí města. 1. vyd. Klatovy: Arkáda pro Městský úřad v Janovicích nad Úhlavou, 2008. 80 s. 
  3. Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách. Příprava vydání Petr Jindra, Michaela Ottová. 1. vyd. Plzeň: Arbor vitae Západočeská galerie, 2013. 496 s. ISBN 978-80-7467-059-6. Kapitola Janovice nad Úhlavou, s. 200–201. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat