Otevřít hlavní menu

Mikulovice (Klášterec nad Ohří)

část obce Klášterec nad Ohří v okrese Chomutov

Mikulovice (německy Niklasdorf, Nickelsdorf) jsou zaniklá vesnice a místní část města Klášterec nad Ohří v okrese Chomutov. Nachází se asi 4,5 km na východ od Klášterce nad Ohří. Prochází tudy silnice II/568 a železniční trať Chomutov–Cheb. Ačkoliv zde v roce 2009 bylo evidováno 78 adres,[1] sestává jen z rekreačních objektů, neboť celá původní vesnice byla v souvislosti s plánovanou stavbou popílkoviště elektráren Prunéřov postupně vysidlována a její domy zbourány. Z původní obce zůstal stát jen kostel svatého Mikuláše se hřbitovem a kaplička u památné lípy. Kostel je dnes spravován Římskokatolickou farností - děkanstvím Kadaň.

Mikulovice
Kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 22 (2011)
Domů 78 (2009)
Nadmořská výška 320 m
Lokalita
PSČ 431 51
431 62
Obec Klášterec nad Ohří
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Mikulovice u Vernéřova (5,97 km²)
Zeměpisné souřadnice
Mikulovice
Mikulovice
Další údaje
Kód části obce 94358
Zaniklé obce.cz 56
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikulovice leží v katastrálním území Mikulovice u Vernéřova o rozloze 5,97 km2.[2]

Obsah

NázevEditovat

V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Nycolausdorf (1261), Niclasdorf (1352), Nicolai villa (1352), k Niklasdorffu (1431), Nyklsdorff (1481), Nikelsdorff (1545), na Mikulowiczych (1611), Nickelsdorf (1787) nebo Niklasdorf a Niklsdorf (1846).[3]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1261.[4] V té době nebo až v první polovině 14. století zde byl postaven kamenný jednolodní gotický chrám s hranolovou věží při západním průčelí. Počátkem 18. století byl barokně přestavěn, z vnitřní výzdoby stojí za zmínku dřevěné sochy světců přenesené do muzea v Chomutově.[5]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 425 obyvatel (z toho 202 mužů), kteří byli až na pět cizinců německé národnosti. Kromě čtyř evangelíků všichni patřili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 398 obyvatel: čtrnáct Čechoslováků, 383 Němců a jednoho cizince. S výjimkou jednoho evangelíka a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[4][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 405 349 353 374 393 425 398 238 198 171 137 2 7 22
Domy 65 66 67 74 67 69 70 65 43 40 39 1 6 7

PamětihodnostiEditovat

 
Zřícenina fary

V letech 1668–1670 barokně upravený kostel svatého Mikuláše na nízkém návrší je jedinou dochovanou stavbou ve vesnici.[9] Pod ním ještě stojí zřícenina fary.[10] Jižně od kostela, ještě před železniční tratí, stávala kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.[11]

Před likvidací obce byly sochy svatého Antonína a svatého Jana Nepomuckého z roku 1726, i s balustrádovým zábradlím a trojičný sloup z roku 1706,[5] patrně dílo Jana Brokoffa, přemístěny do Klášterec nad Ohří. Taktéž tam byl přemístěn i Mariánský sloup.

Jižně od vesnice se na vrchu Špičák nacházelo sídliště knovízské kultury. Archeologickým výzkumem zde byly nalezeny polozemnice, odpadní jámy, keramika a hromadný nález bronzových náramků. Lokalita však byla zničena kamenolomem.[12]

Na hřbitově u kostela svatého Mikuláše byl roku 1876 pohřben významný přírodovědec Anton Martius.[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 72. 
  4. a b Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  5. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Mikulovice, s. 380. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  8. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291. 
  9. Kostel sv. Mikuláše, Kat. území: Mikulovice u Vernéřova [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. 
  10. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-02]. Identifikátor záznamu 141954 : Fara. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  11. Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Kat. území: Mikulovice u Vernéřova [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. 
  12. SMRŽ, Zdeněk. Výšinná naleziště pravěku až raného středověku v okrese Chomutov. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 4–9. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat