Maxmilián I. Josef Bavorský

Maxmilián I. Josef Bavorský
	Maxmilián I. Josef Bavorský
	Maxmilián I./IV. Josef
Rodné jméno	Maximilian I. Maria Michael Johann Baptist Franz de Paula Joseph Kaspar Ignatius Nepomuk von Bayern
Narození	27. května 1756 ; Schwetzingen
Úmrtí	13. října 1825 (ve věku 69 let) ; Mnichov
Místo pohřbení	Kostel svatého Kajetána (Mnichov)
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie; Řád sv. Ondřeje; rytíř Řádu zlatého rouna; velkokříž Řádu svatého Josefa
Manžel(ka)	Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská; Karolína Frederika Vilemína Bádenská
Děti	Ludvík I. Bavorský; Augusta Bavorská; Karolína Augusta Bavorská; Karel Bavorský; Alžběta Ludovika Bavorská; Amálie Augusta Bavorská; Žofie Frederika Bavorská; Marie Anna Bavorská; Ludovika Bavorská; Maximiliana of Bavaria; Amalie Marie Auguste Prinzessin von Bayern; Karl Prinz von Bayern
Rodiče	Fridrich Michael Falcko-Zweibrückenský; Marie Františka Falcko-Sulzbašská
Příbuzní	Karl II. August, Amalie von Pfalz-Zweibrücken-Birkenfeld-Bischweiler a Maria Anna Falcko-Zweibrückenská (sourozenci); Ota I. Řecký, Maxmilián II. Bavorský, Matilda Karolína Bavorská, Luitpold Bavorský, Adéla Augusta Bavorská, Hildegarda Luisa Bavorská, Alexandra Bavorská, Adalbert Vilém Bavorský a Theodolinde Prinzessin von Bayern (vnuci)
Funkce	hrabě (Q1614009; 1776–1793); vévoda (Palatinate-Zweibrücken; 1795–1797); vévoda (Vévodství Berg; 1799–1806); kurfiřt (Bavorské kurfiřtství; 1799–1806); kurfiřt (Falcké kurfiřtství; 1799–1806); … více na Wikidatech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián I. Josef (Maria Michael Johann Baptist Franz de Paula Joseph Kaspar Ignatius Nepomuk, 27. května 1756, Schwetzingen u Mannheimu – 13. října 1825, Mnichov), byl německý kníže, od roku 1795 falckrabě zweibrückenský, od roku 1799 bavorský kurfiřt vládnoucí pod jménem Maxmilián IV. Josef. Roku 1806 byl od Napoleona povýšen a stal se prvním králem bavorským již jako Maxmilián I. Josef. Pro svoji oblíbenost byl poddanými nazýván „král Max“.

Obsah

1 Původ
2 Život
3 Potomci
- 3.1 Potomci z 1. manželství
- 3.2 Děti z 2. manželství
4 Zajímavost
5 Vývoj z předků
6 Reference
7 Literatura
8 Externí odkazy

PůvodEditovat

Pocházel z vedlejší rodové linie Wittelsbachů. Narodil se jako syn falckého (Pfalz-Birkenfeld-Bischweiler) vévody Fridricha Michaela Falcko-Zweibrückenského a jeho manželky Marie Františky.

ŽivotEditovat

Vyrůstal ve Francii, ale především ve Štrasburku, kde se také později stal plukovníkem v alsaském sboru francouzské armády. K moci se v Bavorsku dostal poté, co byl poslední mužský člen hlavní rodové linie Wittelsbachů, vévoda Christian IV., vyloučen z následnictví, jelikož se oženil s neurozenou ženou. Otec i starší bratři Maxmiliána I. Josefa byli již tehdy po smrti a následnictví tedy připadlo právě jemu. V únoru roku 1799 se stal ve svých 43 letech bavorským kurfiřtem jako Maxmilián IV. Josef. Pod jeho vedením se Bavorsko postavilo po bok Napoleona Bonaparta, jehož politika určovala osud této země až do roku 1813. Bavorsko poskytovalo Napoleonově armádě především vojáky (jen během francouzského tažení do Ruska zahynulo 30 000 bavorských vojáků). Na základě bratislavského míru (26. prosince 1805) a na znamení díků za vojenskou pomoc povýšil 1. ledna 1806 císař Napoleon Bavorsko na království a dosavadní kurfiřt Maxmilián IV. Josef přijal jako král jméno Maxmilián I. Josef. Nevlastní Napoleonův syn Evžen de Beauharnais (syn první ženy Napoleona Bonaparta Josefiny de Beauharnais) se navíc oženil s bavorskou princeznou Augustou Amálií. Bavorsko se stalo hlavním představitelem rýnského spolku. Po Napoleonově porážce u Lipska (roku 1813) Bavorsko zcela změnilo svou politickou orientaci a přidalo se k protifrancouzské koalici, kterou tvořilo Prusko, Rusko a Rakousko. Přeběhnutím k protifrancouzské koalici si bavorské království zajistilo svou budoucí existenci. V roce 1815 vstoupilo Bavorsko do německého spolku. V roce 1819 nechal Maxmilián I. Josef vypracovat ústavu. Po smrti krále Maxmiliána I. Josefa v roce 1825 usedl na trůn jeho syn Ludvík I. Bavorský.

PotomciEditovat

Maxmiliánovy dcery Ludovika, Marie Anna a Žofie Frederika

Maxmilián se 30. září 1785 v Darmstadtu oženil s princeznou Augustou Vilemínou Marii Hesenskou (1765–1796), dcerou lankraběte Jiřího Viléma Hesenského a jeho manželky hraběnky Luisy Leiningenské.

Potomci z 1. manželstvíEditovat

Ludvík Karel August (1786–1868), bavorský král ~ 1810 princezna Tereza Saská (1792–1854)
Augusta Amálie Ludovika (1788–1851) ~ 1806 Evžen de Beauharnais, italský vicekrál a první vévoda z Leuchtenburgu
Amálie Marie Augusta (1790–1794)
Šarlota Augusta Karolína (1792–1873)

~ 1808–1814 Vilém I. Württemberský, württemberský král
~ 1816 rakouský císař a uherský král František I.

Karel Teodor Maxmilián August (1795–1875)

~ 1823 Marie Anna Sofie de Pétin (1796–1838), 1823 svobodná paní z Bayrstorffu
~ 1859 Jindřiška Schoellerová (1815–1866), 1859 svobodná paní z Frankenburku

Rok po smrti první ženy (zemřela na 30. března roku 1796 tuberkulózu) uzavřel Maxmilián 9. března 1797 v Karlsruhe manželství s princeznou Karolínou Frederikou Vilemínou (1776–1841), dcerou dědičného prince Karla Ludvíka Bádenského a jeho manželky Amálie Bedřišky Hesenské, kterou všechny děti přijaly, kromě pozdějšího krále Ludvíka I., jako novou matku.

Děti z 2. manželstvíEditovat

Syn (*/† 1799)
Maxmilián Josef Karel Fridrich (1800–1803)
Alžběta Ludovika (1801–1873) ~ 1823 pruský král Fridrich Vilém IV. (1795–1861)
Amálie Augusta (1801–1877) ~ 1822 saský král Jan I. (1801–1873)
Marie Anna Leopoldina (1805–1877) ~ 1833 saský král Fridrich August II. (1797–1854)
Žofie Frederika Dorothea Vilemína (1805–1872) ~ 1824 rakouský arcivévoda František Karel Habsbursko-Lotrinský (1802–1878)
Ludovika Vilemína (1808–1892) ~ 1828 bavorský vévoda Max Josef (1808–1888)
Maxmiliána Josefa Karolína (1810–1821)

ZajímavostEditovat

Maxmilián I. Josef byl z matčiny strany dědečkem předposledního rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. a zároveň i jeho manželky císařovny Alžběty Bavorské zvané Sissi.

Vývoj z předkůEditovat

ReferenceEditovat

↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.

LiteraturaEditovat

RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)