Margriet Nizozemská

Nizozemská princezna, třetí dcera královny Juliány a prince Bernharda.

Princezna Margriet Francisca Nizozemská (* 19. ledna 1943, Ottawa, Ontario, Kanada) je třetí dcera královny Juliány a prince Bernharda. Jako teta vládnoucího panovníka, krále Viléma Alexandra, je členkou nizozemského královského domu a v současné době je osmou a poslední v řadě následníků trůnu.[2]

Princezna Margriet
Princezna Margriet (2005)
Princezna Margriet (2005)
Jiná jménaMargriet Francisca van Oranje-Nassau, van Lippe-Biesterfeld
Narození1919. ledna 1943 (79 let)
Ottawa, Ontario, Kanada
Alma materUniverzita v Leidenu
Povoláníúřednice
Oceněnívelkokříž Řádu svatého Olafa (1964)
velkokříž Řádu koruny
velkokříž Řádu dubové koruny
velkokříž Řádu Isabely Katolické
rytíř velkokříže Oranžsko-nasavského řádu
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníProtestantská církev v Nizozemsku
Manžel(ka)Pieter van Vollenhoven (1967 -)
DětiPrinc Maurits, princ Bernhard, princ Pieter-Christiaan a princ Floris
RodičeBernard z Lippe-Biesterfeldu a Juliána Nizozemská
RodOranžsko-nasavská dynastie
PříbuzníIrene Nizozemská, Christina Nizozemská a Beatrix Nizozemská (sourozenci)
Anastasia van Lippe-Biesterfeld van Vollenhoven[1], Lucas van Lippe-Biesterfeld van Vollenhoven[1] a Felicia van Lippe-Biesterfeld van Vollenhoven[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nizozemská královská rodina
Nizozemská královská rodina
JV král
JV královna

Princezna Margriet často zastupuje panovníka na oficiálních a polooficiálních událostech. Některé z těchto funkcí ji přivedly zpět do Kanady, země, kde se de facto narodila, a na akce pořádané nizozemským obchodním loďstvem, jehož je patronkou.

Narození a KanadaEditovat

Margriet se narodila princezně Juliáně Nizozemské a princi Bernhardovi z Lippe-Biesterfeldu. Její matka byla dědicem trůnu královny Vilemíny.[3]

Nizozemská královská rodina odešla do exilu, když bylo Nizozemsko za druhé světové války od roku 1940 okupováno nacistickým Německem, a žila v Kanadě. Margriet se narodila v Ottawské občanské nemocnici v Ottawě. Kanadská vláda dočasně prohlásila porodnici nemocnice za extrateritoriální.[4] Tím bylo zajištěno, že se novorozenec nenarodí v Kanadě a nebude, díky pravidlu ius soli, kanadským občanem. Místo toho dítě zdědilo nizozemské občanství pouze po své matce na základě pravidla ius sanguinis, podle kterého se řídí nizozemský zákon o státní příslušnosti. Dítě tak mělo nárok na nástup na nizozemský trůn. To by se stalo, pokud by dítě bylo mužského pohlaví, a proto by bylo dědicem Juliány, nebo kdyby její dvě starší sestry zemřely bez způsobilých potomků.

Je běžnou mylnou představou, že kanadská vláda prohlásila porodnici za nizozemské území. To nebylo nutné, protože Kanada následuje pravidlo ius soli, zatímco Nizozemsko následuje pravidlo ius sanguinis. Kanadě stačilo dočasně se zříci území.

Princezna Margriet byla pojmenována po kopretině (anglicky: marguerite), květině, která se nosila během války jako symbol odporu proti nacistickému Německu. Byla pokřtěna v Presbyteriánském kostele sv. Ondřeje v Ottawě dne 29. června 1943. Mezi jejími kmotry byli americký prezident Franklin D. Roosevelt, královna Marie (královna vdova Spojeného království), Martha, norská korunní princezna a Martine Roell (dvorní dáma princezny Juliány v Kanadě).[5]

Po válceEditovat

 
Margriet v roce 1964

Teprve v srpnu 1945, kdy bylo osvobozeno Nizozemsko, vstoupila princezna Margriet poprvé na nizozemskou půdu. Princezna Juliána a princ Bernhard se vrátili do paláce Soestdijk v Baarnu, kde rodina žila před válkou.

Během studia na univerzitě v Leidenu se princezna Margriet setkala se svým budoucím manželem Pieterem van Vollenhovenem. Jejich zasnoubení bylo oznámeno 10. března 1965 a vzali se 10. ledna 1967 v Haagu v kostele sv. Jakuba.[6] Bylo rozhodnuto, že jakékoli děti v manželství budou mít titul prince/princezny Oranžsko-Nasavské, van Vollenhoven, s oslovením Výsost. Jejich potomci už toto oslovení mít nebudou. Společně měli čtyři děti: Prince Mauritse (narozený 17. dubna 1968), Bernharda (narozen 25. prosince 1969), Pieter-Christiaana (narozen 22. března 1972) a Florise (narozen 10. dubna 1975).

Princezna a její manžel se usadili v pravém křídle paláce Het Loo v Apeldoornu. V roce 1975 se rodina přestěhovala do svého současného domova, Het Loo, který postavili v areálu paláce.

Zájmy a aktivityEditovat

Princezna Margriet se zvláště zajímá o zdravotní péči a kulturu. V letech 1987 až 2011 byla viceprezidentkou nizozemského Červeného kříže, který na její počest zřídil Fond princezny Margriet. Je členkou správní rady Mezinárodní federace národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

V letech 1984 až 2007 byla princezna Margriet předsedkyní Evropské kulturní nadace, která na počest její práce založila Cenu princezny Margriet za kulturní rozmanitost.

 
Princezna Margriet přijíždí do Ottawy na kanadský festival tulipánů v květnu 2002.

Je členkou čestné rady Mezinárodního paralympijského výboru.[7]

Tituly a osloveníEditovat

  • 19. ledna 1943 - 10. ledna 1967: Její královská výsost princezna Margriet Nizozemská, princezna Oranžsko-Nasavská, princezna z Lippe-Biesterfeldu
  • 10. ledna 1967 - současnost: Její královská výsost princezna Margriet Nizozemská, princezna Oranžsko-Nasavská, princezna z Lippe-Biesterfeldu, paní Van Vollenhoven

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenáníEditovat

  • Rytíř velkokříže Řádu nizozemského lva
  • Královská stříbrná svatební medaile královny Juliány a prince Bernharda, 1962 (7. ledna 1962)
  • Královská svatební medaile 1966 (10. března 1966)
  • Inaugurační medaile královny Beatrix (30. dubna 1980)
  • Královská svatební medaile 2002 (2. února 2002)
  • Inaugurační medaile krále Viléma Alexandra (30. dubna 2013)

Zahraniční vyznamenáníEditovat

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Juliust zur Lippe-Biesterfeld
 
 
Arnošt II. zur Lippe-Biesterfeld
 
 
 
 
 
 
Adelheid Clotilde z Castell-Castellu
 
 
Bernhard zur Lippe-Biesterfeld
 
 
 
 
 
 
Leopold Otto z Wartenslebenu
 
 
Karoline z Wartenslebenu
 
 
 
 
 
 
Mathilde Halbach
 
 
Bernhard Lippsko-Biesterfeldský
 
 
 
 
 
 
Wolfgang Adolf z Crammu
 
 
Aschwin ze Sierstorpff-Crammu
 
 
 
 
 
 
Hedviga z Crammu
 
 
Armgard ze Sierstorpff-Crammu
 
 
 
 
 
 
Ernst Moritz ze Sierstorpff-Driburgu
 
 
Hedwiga ze Sierstorpff-Driburgu
 
 
 
 
 
 
Karoline z Vincke
 
Margriet Nizozemská
 
 
 
 
 
Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Alexandra Pruská
 
 
Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Adolf Schwarzbursko-Rudolstadtský
 
 
Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská
 
 
 
 
 
 
Matylda Schonbursko-Waldenburská
 
 
Juliána Nizozemská
 
 
 
 
 
 
Vilém II. Nizozemský
 
 
Vilém III. Nizozemský
 
 
 
 
 
 
Anna Pavlovna Ruská
 
 
Vilemína Nizozemská
 
 
 
 
 
 
Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský
 
 
Emma Waldecko-Pyrmontská
 
 
 
 
 
 
Helena Nasavská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Margriet of the Netherlands na anglické Wikipedii.

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. The Dutch Royal House. web.archive.org [online]. 2011-01-25 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  3. Princess Margriet - Het Koninklijk Huis. web.archive.org [online]. 2013-12-12 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  4. ARCHIVED - Item Display - A Nation's Chronicle: The Canada Gazette - Library and Archives Canada. www.collectionscanada.gc.ca [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  5. The Gift of Tulips - National Capital Commission ::. web.archive.org [online]. 2009-10-13 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  6. PATHÉ, British. Orange Wedding. www.britishpathe.com [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Honorary Board. International Paralympic Committee [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  9. The Grand Duke Henri of Luxemburg and his wife Maria Teresa pose with.... Getty Images [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Son continues father’s legacy with W&M fellowship medallion. William & Mary [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat