Juliána Nizozemská
Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina (30. dubna 1909, Haag – 20. března 2004, Soestdijk, Baarn) byla nizozemská královna, oranžsko-nasavská kněžna, meklenburská vévodkyně a lippsko-biesterfeldská kněžna. Vládla v Nizozemsku od 4. září 1948 do 30. dubna 1980.
| Juliána | |
|---|---|
| Nizozemská královna | |
 Juliána v roce 1981 | |
| Doba vlády | 4. září 1948 – 30. dubna 1980 |
| Korunovace | 6. září 1948 Nieuwe Kerk (Amsterdam) |
| Úplné jméno | Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina |
| Narození | 30. dubna 1909 Palác Noordeinde, Haag, Nizozemsko |
| Úmrtí | 20. března 2004 (ve věku 94 let) Soestdijk Palace, Baarn,  Nizozemsko |
| Pohřbena | Nieuwe Kerk (Delft), Delft, Nizozemsko |
| Předchůdce | Vilemína |
| Nástupce | Beatrix |
| Manžel | Bernhard Lippsko-Biesterfeldský |
| Potomci | Beatrix Irene Margriet Christina |
| Dynastie | Oranžsko-Nasavští (de iure) Meklenburští (de facto) |
| Otec | Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský |
| Matka | Vilemína Nizozemská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí Editovat
Juliana byla jediná dcera královny Vilemíny a jejího manžela knížete Jindřicha Meklenburského. Panovala v Nizozemsku od abdikace své matky 4. září 1948 do vlastního odstoupení z trůnu v den svých narozenin 30. dubna 1980 (tento den, zvaný Dnem Královny – Koninginnendag, se stal státním svátkem a dodnes je každoročně oslavován).
Matka budoucí nizozemské královny dělala vše pro to, aby její jediná dcera neměla podobný smutný osud jako ona a aby se mohla bavit a vyrůstat s dětmi svého věku. Následnice trůnu byla vychovávána v prostotě, v občanském prostředí, protože však nizozemská ústava předpokládala, že při dosažení osmnácti let věku bude připravena k převzetí trůnu, byla její výchova více akcelerována, nežli u jiných dětí. Dva dny po osmnáctých narozeninách uvedla matka mladou ženu do „Raad van State“ (Státní rady). V tomtéž roce začala studovat na Univerzitě v Leidenu sociologii, ekonomii, základy práva, religionistiku, během studií se účastnila i přednášek o kultuře Surinamu a Antil, mezinárodních vztazích, mezinárodním právu, historii. Studovala privátně i základy islámu, náboženství praktikovaného v mnoha nizozemských koloniích. Získala titul doktora politických věd a velmi odpovědně se připravovala na svou budoucí roli královny.
Manželství Editovat
V souladu se zaběhnutými zvyky královna Vilemína začala hledat pro Julianu vhodného ženicha. V roce 1936 při příležitosti zimních olympijských her v Garmisch-Partenkirchenu poznala Juliana knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu. Její volba byla matkou akceptována a královský rod Orange-Nassau i celý nizozemský národ svatbu princezny a knížete Bernarda z Lippe-Biesterfeldu (7. ledna 1937 – ve výroční den svatby Julianiných prarodičů, krále Viléma III. Nizozemského a královny Emmy Waldecko-Pyrmontské, padesát osm let předtím) se vzrušením přivítal. Všude se objevily oranžové stuhy, ulice a náměstí Haagu byly ozdobeny osvětlenými sloupy. Kníže Bernard byl atraktivní mladý muž a třebaže nebyl playboy, byl osobou dynamického netradičního životního stylu; princezna Juliana se do něho zamilovala hluboce a její láska trvala celý život, přetrvavši odloučení během druhé světové války stejně jako občasné neshody či mimomanželské vztahy a veřejně známé nelegitimní potomky knížete.
Z manželství vzešly čtyři dcery:
- Beatrix (* 31. ledna 1938), nizozemská královna v letech 1980–2013, ⚭ 1966 Claus van Amsberg (6. září 1926 – 6. října 2002)
- Irene (* 5. srpna 1939), nizozemská princezna, ⚭ 1964 Karel Hugo Bourbonsko-Parmský (8. dubna 1930 – 18. srpna 2010), rozvod 1981
- Margriet (* 19. ledna 1943), nizozemská princezna, ⚭ 1967 Pieter van Vollenhoven (* 30. dubna 1939)
- Christina (18. února 1947 – 16. srpna 2019), nizozemská princezna, ⚭ 1975 Jorge Guillermo (* 1. srpna 1946), rozvod 1996
Panování Editovat
V roce 1948 královna Vilemína ve prospěch dcery abdikovala. Nová královna se odstěhovala z ponurého královského paláce v Haagu, aby vedla na venkově spokojený život s knížetem Bernardem a svými čtyřmi dcerami. Ještě před nástupem na trůn musela během několika týdnů na podzim roku 1947 a poté ještě 1948 zastupovat svou matku jako regentka z důvodu její nemoci, během níž nebyla schopná vykonávat panovnické povinnosti.
Nizozemci měli Julianu nesmírně rádi, jejím trůnem však v roce 1956 otřásl případ negramotné léčitelky Greet Hofmans, ve kterou Juliana vkládala naději na vyléčení své nejmladší dcery z hrozící slepoty. Hofmansová postupně získala na královnu velký vliv (někdy bývá dokonce přirovnávána k Rasputinovi a jeho vlivu na carevnu Alexandru) a začala se dokonce pokoušet ovlivňovat politické dění ve státě, což vyvolalo velké pobouření a odpor. Juliana uvažovala o abdikaci, nakonec však zůstala na trůně, Hofmansová ovšem musela odejít.
Abdikace Editovat
Po třiceti dvou letech panování královna Juliana – podobně jako její matka – abdikovala ve prospěch dcery. Své rozhodnutí ohlásila 31. ledna roku 1980 prostřednictvím televize: „Nebylo by ode mne rozumné další vykonávání mé funkce, když dříve nebo později se síly člověka začínají vyčerpávat a nemohu dělat svou práci tak jako dříve.“ Vybrala si den svých sedmdesátých prvních narozenin, aby podepsala abdikaci a z královského balkónu vyhlásila své poslední prohlášení: „Odstoupila jsem z trůnu. Představuji vám Beatrix, vaši novou královnu. Jsem šťastna, že jí mohu předat vládu, neboť vím, že bude v dobrých rukou.“
Závěr života a smrt Editovat
V poslední dekádě 20. století Juliana trpěla progresivní senilitou, Alzheimerovou chorobou, což královská rodina dlouho odmítala přiznat, v roce 2001 nicméně princ Bernard v televizním vystoupení připustil, že Juliana již nepoznává nikoho z rodiny.
Zemřela v paláci Soetsdijk v Baarnu ve věku 94 let, 20. března 2004 – přesně 70 let po své babičce Emmě de Waldeck y Pyrmont. Zemřela ve spánku na komplikace spojené se zápalem plic.
Byla balzamována (na rozdíl od své matky, která si to nepřála) a 30. března 2004 byla pohřbena po boku své matky Vilemíny v královském panteónu v Nieuwe Kerk v Delftu.
Tituly a vyznamenání Editovat
Vývod z předků Editovat
| Fridrich Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Jelena Pavlovna Ruská | ||||||||||||
| Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Fridrich Vilém III. | ||||||||||||
| Alexandra Pruská | ||||||||||||
| Luisa Meklenbursko-Střelická | ||||||||||||
| Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Karel Günther Schwarzbursko-Rudolstadtský | ||||||||||||
| Adolf Schwarzbursko-Rudolstadtský | ||||||||||||
| Luisa Ulrika Hesensko-Homburská | ||||||||||||
| Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská | ||||||||||||
| Otto Viktor Schönbursko-Waldenburský | ||||||||||||
| Matylda Schönbursko-Waldenburská | ||||||||||||
| Thekla Schwarzbursko-Rudolstadtská | ||||||||||||
| Juliána Nizozemská | ||||||||||||
| Vilém I. Nizozemský | ||||||||||||
| Vilém II. Nizozemský | ||||||||||||
| Vilemína Pruská | ||||||||||||
| Vilém III. Nizozemský | ||||||||||||
| Pavel I. Ruský | ||||||||||||
| Anna Pavlovna Ruská | ||||||||||||
| Marie Fjodorovna | ||||||||||||
| Vilemína Nizozemská | ||||||||||||
| Jiří II. Waldecko-Pyrmontský | ||||||||||||
| Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský | ||||||||||||
| Emma Anhaltsko-Bernbursko-Schaumbursko-Hoymská | ||||||||||||
| Emma Waldecko-Pyrmontská | ||||||||||||
| Vilém Nasavský | ||||||||||||
| Helena Nasavská | ||||||||||||
| Pavlína Württemberská | ||||||||||||
Odkazy Editovat
Reference Editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Juliana I de los Países Bajos na španělské Wikipedii a Juliana (królowa Holandii) na polské Wikipedii.
Externí odkazy Editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliána Nizozemská na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Vilemína |
.svg)
|
Nizozemská královna 1948–1980 |
|
Nástupce: Beatrix |
