Ius soli

Ius soli (lat., v překladu „právo místa“) je právní zásada, podle které dítě nabývá státní občanství toho státu, na jehož území se narodilo. V Evropě, Africe nebo v Asii není obvyklou, je uznávána převážně na americkém kontinentu. Konkrétně např. pro Spojené státy americké, kde platí, že dochází k fenoménům, kdy neamerické (často mexické) matky ilegálně překročí hranice za účelem toho, aby porodily na území USA, a dítě tak získalo americké občanství (tzv. „anchor babies“).^[1] Protikladem ius soli je zásada ius sanguinis („právo krve“).

Zásada ius soli se uplatňuje v České republice jen tehdy, pokud jsou oba rodiče apatridy nebo pokud je dítě mladší tří let nalezeno na českém území a jeho rodiče jsou neznámí.^[2]

Reference editovat

↑ MENJÍVAR, Cecilia; KANSTROOM, Daniel (eds.). Constructing Immigrant "Illegality": Critiques, Experiences, and Responses. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. 399 s. ISBN 978-1-107-04159-2. S. 98–99.
↑ § 5 a § 10 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] MENJÍVAR, Cecilia; KANSTROOM, Daniel (eds.). Constructing Immigrant "Illegality": Critiques, Experiences, and Responses. Cambridge: Cambridge University Press, 2014. 399 s. ISBN 978-1-107-04159-2. S. 98–99.

[2] § 5 a § 10 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.

[1]

[2]