Otevřít hlavní menu

Lokomotiva 240

řada lokomotiv

Lokomotiva řady 240 (do roku 1987 S 499.0) je elektrická lokomotiva na střídavý proud určená pro osobní i nákladní dopravu. Konstrukčně navazuje na starší řadu 230 (S 489.0), přičemž byla zvýšena maximální rychlost na 120 km/h a provedeny další úpravy. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda v letech 19681970 pod továrním označením Škoda 47E.

Elektrická lokomotiva řady 240
(dle označení UIC)
Lokomotiva 240.021 firmy ČD Cargo
Staré označení ČSD S 499.0, S 499.1
Tovární označení 47E
Základní údaje
Výrobce Škoda Plzeň
Rok výroby 19681970
Počet vyrobených kusů 145
Provozovatel (ČSD, ŽSR, ČD), ČDC,
ZSSK, ZSCS
Období provozu 1968–dosud
Trvalý výkon 3 080 kW
Maximální tažná síla 255 kN
Maximální rychlost 120 km/h
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 85 t
Délka přes nárazníky 16 440 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
120 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo´ Bo´
Napájecí soustava 25 kV / 50 Hz
Regulace pohonu spínání odboček transformátoru
Seznam českých a slovenských lokomotiv

HistorieEditovat

Po roce 1967 v souvislosti s pokračující elektrizací napájecí soustavou 25 kV 50 Hz vyvstala potřeba dalších nových lokomotiv navazujících na předchozí řadu 230. Byla proto zadána stavba další série lokomotiv, tentokrát se zvýšenou rychlostí na 120 km/h a dalšími změnami. Nová řada, označená jako S 499.0, byla vyrobena v následujících dvou letech v počtu 120 kusů a stroje byly přiděleny do dep v Bratislavě, Brně a Plzni. Stroje brzy našly uplatnění na celé síti se střídavou napájecí soustavou na území Československa a podstatně rozšířily lokomotivní park ČSD. Roku 1970 byly dvě zánovní lokomotivy S 499.0069 a 0070 upraveny pro rychlost 140 km/h, přeznačeny na řadu S 499.1 a podle jejich provedení začala ihned Škoda dodávat sérii o 25 kusech. Brzy po jejich uvedení do provozu se však ukázalo že této rychlosti lokomotivy nemají kde dosahovat a po roce 1978 byly přestavěny zpět na nižší hodnotu. Označeny byly jako S 499.0121–045 a v této podobě slouží na Slovensku do dnešních dnů.

KonstrukceEditovat

 
Lokomotiva v korporátním nátěru (styl Blonski)

Lokomotivy jsou skříňové, čtyřnápravové, se čtyřmi stejnosměrnými trakčními elektromotory. Stejně jako u předchozí řady 230 byl pro lokomotivní skříň použit sklolaminát a dostaly tak i stejný design. Elektrický proud lokomotiva odebírá pomocí dvou pantografů na střeše lokomotivy, ten prochází přes trakční transformátor, který slouží k regulaci výkonu, a dále je usměrňován křemíkovými usměrňovači na stejnosměrný proud. Největším rozdílem proti výchozímu typu je vybavení lokomotivy elektrodynamickou brzdou, jenž disponuje výkonem 2000 kW a pracuje v plném spektru rychlostí. Zbytek pohonného soustrojí je u obou řad shodný. Několik lokomotiv bylo zkušebně osazeno polopantografy, sériově ale tyto úpravy prováděny nebyly.

ProvozEditovat

 
Čelo slovenské lokomotivy řady 240
Lokomotiva řady 240 (ZSSK) v čele rychlíku odjíždějícího ze železniční stanice Bratislava hlavná stanica

Lokomotivy nacházejí od počátků provozu uplatnění v osobní i nákladní dopravě, včetně postrkové služby a dalších výkonů. Po vyrobení řady 242 se však jejich nasazení soustředilo spíše do nákladní dopravy, pouze na Slovensku, kam řada 242 nezajížděla, se udržely i v dopravě osobní. Po rozdělení Československa byly stroje této řady rozděleny mezi nástupnické společnosti České dráhy a Železnice Slovenskej republiky.

Česká republikaEditovat

V České republice byly stroje zpočátku dislokovány v tradičních lokalitách na jihu a západu republiky – šlo především o depa v Plzni, Českých Budějovicích a Brně. V devadesátých letech byly některé stroje přechodně deponovány i v depu Jihlava, po roce 1997 ale byly přesunuty jinam. Stejně tak opustily i plzeňské depo a v Čechách byly soustředěny pouze v jihočeské metropoli. Své výkony především v dopravě nákladních vlaků si ale držely nadále, příležitostně byly využívány i v dopravě osobní.

Na přelomu nového tisíciletí byl otevřen elektrifikovaný hraniční přechod Horní Dvořiště/Summerau (na trati z Českých Budějovic do Lince) a pro zajištění přetahů přes státní hranici bylo rozhodnuto o úpravě tří lokomotiv této řady na dvousystémové provedení. Vybrány byly stroje čísel 049, 055 a 062 a přestavba proběhla mezi lety 20032004 v depu v Českých Budějovicích. Upravené stroje byly označeny řadou 340 a kromě dvořišťského přechodu jsou od roku 2010 k vidění i na druhém jihočeském přechodu České Velenice/Gmünd. V přeshraniční dopravě tu slouží i nadále.

Nasazování v osobní dopravě skončilo v roce 2007, kdy vznikla nová nákladní divize ČD Cargo. Všechny lokomotivy této řady připadly právě jí, osobní dopravce si z čistě střídavých lokomotiv ponechal pouze řadu 242 a oba prototypy řady 263. Nový majitel u většiny strojů zprovoznil dvoučlenné řízení a lokomotivy tak jezdí často ve dvojicích. Provedeny byly i hlavní opravy a některé stroje byly opatřeny modrým firemním nátěrem. Zařazeny jsou do SOKV České Budějovice a Ostrava (depo Břeclav) a provozovány jsou nejen na území Česka, ale také Slovenska a od ledna 2010 také v Maďarsku.[1] Budějovické stroje mají na starost dopravu vlaků především v západních a jižních Čechách, s uhelnými vlaky zajíždějí až do Nového Sedla. Moravské depo vystavuje své stroje na hlavní tah Kutná HoraHavlíčkův Brod – Břeclav – Bratislava, s případným prodloužením až do Budapešti či Komárna. Po mnoho let je tradičním výkonem také manipulační vlak do Vyškova.

SlovenskoEditovat

V režii jednoho provozovatele (ŽSR) lokomotivy setrvaly do roku 2002, kdy vznikla dceřiná společnost ZSSK zabývající se provozováním drážní dopravy. Poslední změna nastala k 1.1.2005, kdy část lokomotiv převzal nákladní podnik ZSCS. Na rozdíl od České republiky však zůstaly lokomotivy také v osobní dopravě a i nadále jimi disponují oba dopravci (ZSSK i ZSCS) a jsou k vidění na všech typech vlaků. Svými provozovateli jsou přiděleny do dep v Bratislavě a Nových Zámcích.[2][3] Využívány jsou především v dopravě osobních vlaků a rychlíků na jižním Slovensku (tratě do Zvolena, Trenčína a Kút) a zajíždějí i do maďarských pohraničních stanic Rajka a Komárom. Také zde jsou lokomotivy postupně lakovány do korporátního schématu, konkrétně červenobílého stylu Blonski. V režii ZSCS slouží v nákladní dopravě ve stejné oblasti, zřídka zajíždějí i do Břeclavi či Budapešti.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ŠTEFEK, Petr. Lokomotivy 240 ČD Cargo v Maďarsku. Stránky přátel železnic [online]. Únor 2010 [cit. 2010-03-15]. Dostupné online. 
  2. Dislokace hnacích vozidel a řídicích vozů ZSSK. Stránky přátel železnic [online]. Prosinec 2007 [cit. 2010-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-11. 
  3. Dislokace hnacích vozidel ZSSK CARGO. Stránky přátel železnic [online]. Prosinec 2007 [cit. 2010-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-12. 

LiteraturaEditovat

  • KOLEKTIV, autorů. ŽM - atlas vozidel 1. díl. Elektrické lokomotivy ČD a ZSSK. Praha: M-Presse, 2000. 102 s. ISBN 977-12-121-8500-7. 
  • BITTNER, Jaromír; KŘENEK, Jaroslav; SKÁLA, Bohumil; ŠRÁMEK, Milan. Malý atlas lokomotiv 2011. Praha: Gradis Bohemia, 2011. 392 s. ISBN 978-80-86925-08-0. 

Externí odkazyEditovat