Otevřít hlavní menu

Lokomotiva 263 je jednosystémová lokomotiva určená pro provoz pod trakční soustavou se střídavým proudem o napětí 25 kV, 50 Hz. Lokomotiva je přezdívána princezna[1] a dle starého systému značení jí náleží řada S 499.2.

Elektrická lokomotiva řady 263
(dle označení UIC)
Lokomotiva 263.001 ČD v Brně
Staré označení ČSD S 499.2
Tovární označení 70E
Základní údaje
Výrobce Škoda Plzeň
Rok výroby 1984, 1988
Počet vyrobených kusů 12
Provozovatel (ČSD, ŽSR), ČD, ZSSK
Období provozu 1984–dosud
Trvalý výkon 3 060 kW
Maximální tažná síla 250 kN (prototypy)
300 kN (sériové lokomotivy)
Trvalá tažná síla 182 kN (prototypy)
176,3 kN (sériové lokomotivy)
Maximální rychlost 120 km/h
Vytápění vlaku Elektrické
Lokomotivní brzda elektrodynamická
(120–7 km/h)
samočinná tlaková
přímočinná
ruční
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 84,2 t
Adhezní hmotnost 84,2 t
Délka přes nárazníky 16 800 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
120 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo´ Bo´
Napájecí soustava 25 kV / 50 Hz
Regulace pohonu tyristorová pulzní
Přenos kroutivého momentu Kloubová spojka Škoda
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Vývoj, technikaEditovat

Řada 263 je vývojovým pokračováním dříve vyráběných lokomotiv řad 163 a 363 a prakticky vrcholem vývoje celé řady lokomotiv, označované jako x6x. Oproti předchozím typům však došlo k rozsáhlému použití polovodičových dílů, kde umožnily minimalizovat počet stykačů v elektrické části lokomotivy a tím zjednodušit údržbu a zvýšit spolehlivost. Zvnějšku je možné tuto řadu odlišit podle jiných žaluzií a hranatějších oken na boku (stejná skříň byla později použita i pro výrobu posledního realizovaného zástupce této platformy, řady 372). Lokomotivy byly objednány jako plánovaná náhrada starších řad 230 a 240, které měly už v té době za sebou 20 let provozu. Přestože šlo o další zdokonalení a nové lokomotivy vynikaly spolehlivostí a lepšími trakčními vlastnostmi než řady 163/363, bylo vyrobeno pouhých 12 kusů a Československé státní dráhy nakonec daly přednost univerzálnějším dvousystémovým lokomotivám řady 363.

Výroba a provozEditovat

Dva prototypy lokomotivy byly plzeňskou Škodovkou (tovární typ 70E) vyrobeny v roce 1984 a o rok později předány ČSD, kde byly zařazeny do depa Jihlava. Po důkladném zkušebním provozu bylo následně přistoupeno k sériové výrobě, z výše uvedeného důvodu ale bylo nakonec vyrobeno jen dalších deset lokomotiv, které byly dodány v roce 1988 do lokomotivního depa v Bratislavě. Po rozdělení Československa získaly nově vzniklé ČD pouze zmíněné dva prototypy, celá desetikusová série zůstala na Slovensku, kde je nyní provozována Železničnou spoločností Slovensko, jež stroje nasazuje na tratě v oblasti Bratislavy a západního Slovenska elektrizované soustavou 25 kV / 50 Hz. Všechny tamní lokomotivy prošly modernizací, která umožňuje jejich provoz s vratnými příměstskými soupravami (push-pull). Oba české kusy byly v roce 1995 předány do DKV Brno, kde stále zůstávají v provozu. Obdržely korporátní lak se stylu Najbrt, byly pojmenovány jmény „Máša“ (263.001) a „Dáša“ (263.002) a ve vlastním dvoudenním oběhu slouží k vozbě osobních vlaků na tratích do Tišnova, Žďáru nad Sázavou a Břeclavi.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vlaky.net: Prezývky elektrických rušňov a jednotiek, parných rušňov

LiteraturaEditovat

  • BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha: Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Lokomotiva 263, s. 73. (čeština) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat