Lokomotiva 263

Elektrická lokomotiva řady 263; (dříve S 499.2)
	Lokomotiva 263.001 v Brně
Tovární označení	Škoda 70E
Řada dle Kryšpína (ČSD)	S 499.2
Řada dle UIC (ČR/SR)	263
Základní údaje
Výrobce	Škoda Plzeň
Výroba v letech	1984, 1988
Počet vyrobených kusů	12
Provozovatel	(ČSD, ŽSR), ČD, ZSSK
Období provozu	1984–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	84 200 kg
Adhezní hmotnost	84 200 kg
Délka přes nárazníky	16 800 mm
Rozchod	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´
Trvalý výkon	3 060 kW
Maximální tažná síla	prototypy: 250 kN; série: 300 kN
Trvalá tažná síla	prototypy: 172 kN; série: 176,3 kN
Maximální povolená rychlost	120 km/h
Napájecí soustava	25 kV / 50 Hz
Regulace výkonu	tyristorová pulzní
Přenos kroutivého momentu	kloubové spojky Škoda
Lokomotivní brzda	elektrodynamická; (120–7 km/h); samočinná tlaková; přímočinná; ruční
Vytápění vlaku	elektrické
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Lokomotiva 263 je jednosystémová lokomotiva určená pro provoz pod trakční soustavou se střídavým proudem o napětí 25 kV, 50 Hz. Lokomotiva je přezdívána princezna^[1] a dle starého systému značení jí náleží řada S 499.2.

Vývoj, technika editovat

Řada 263 je vývojovým pokračováním dříve vyráběných lokomotiv řad 163 a 363 a prakticky vrcholem vývoje celé řady lokomotiv, označované jako x6x. Oproti předchozím typům však došlo k rozsáhlému použití polovodičových dílů, kde umožnily minimalizovat počet stykačů v elektrické části lokomotivy a tím zjednodušit údržbu a zvýšit spolehlivost. Zvnějšku je možné tuto řadu odlišit podle jiných žaluzií a hranatějších oken na boku (stejná skříň byla později použita i pro výrobu posledního realizovaného zástupce této platformy, řady 372). Lokomotivy byly objednány jako plánovaná náhrada starších řad 230 a 240, které měly už v té době za sebou 20 let provozu. Přestože šlo o další zdokonalení a nové lokomotivy vynikaly spolehlivostí a lepšími trakčními vlastnostmi než řady 163/363, bylo vyrobeno pouhých 12 kusů a Československé státní dráhy nakonec daly přednost univerzálnějším dvousystémovým lokomotivám řady 363.

Výroba a provoz editovat

Dva prototypy lokomotivy byly plzeňskou Škodovkou (tovární typ 70E) vyrobeny v roce 1984 a o rok později předány ČSD, kde byly zařazeny do depa Jihlava. Po důkladném zkušebním provozu bylo následně přistoupeno k sériové výrobě, z výše uvedeného důvodu ale bylo nakonec vyrobeno jen dalších deset lokomotiv, které byly dodány v roce 1988 do lokomotivního depa v Bratislavě. Po rozdělení Československa získaly nově vzniklé ČD pouze zmíněné dva prototypy, celá desetikusová série zůstala na Slovensku, kde je nyní provozována Železničnou spoločností Slovensko, jež stroje nasazuje na tratě v oblasti Bratislavy a západního Slovenska elektrizované soustavou 25 kV / 50 Hz. Všechny tamní lokomotivy prošly modernizací, která umožňuje jejich provoz s vratnými příměstskými soupravami (push-pull). Oba české kusy byly z LD Jihlava v roce 1995 předány do DKV Brno, a po změně jízdního řádu 11. 12. 2022 byly přesunuty do DKV Plzeň. Obdržely korporátní lak ve stylu Najbrt a na začátku roku 2021 dostala lokomotiva 263 002 retro nátěr ve kterém jezdí dodnes. Obě byly pojmenovány: „Máša“ (263.001) a „Dáša“ (263.002). Objevují se na vlacích v Jihočeském kraji.^[2]