Labouristická strana

britská politická strana
(přesměrováno z Labour Party)

Labouristická strana (Labour Party, Strana práce) je středolevicová politická strana ve Velké Británii. Byla založena na počátku 20. století. Od roku 1920 byla hlavní stranou na levé straně politického spektra v Anglii, Skotsku a Walesu, ale ne v Severním Irsku, kde teprve nedávno zahájila budování své organizační struktury.

Labouristická strana
Labour Party
Datum založení 1900
Předseda Keir Starmer
Sídlo Victoria Street 39, Londýn
Ideologie sociální demokracie
demokratický socialismus
progresivismus
Politická pozice středolevicelevice [1]
Mezinárodní org. Progresivní aliance
Socialistická internacionála (status pozorovatele)
Evropská strana Strana evropských socialistů
Politická skupina EP Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Počet členů 552 000
Barvy červená
Oficiální web http://www.labour.org.uk/
Zisk mandátů ve volbách
Dolní sněmovna:
203/650
Sněmovna lordů:
212/724
Evropský parlament:
20/73
Londýnské shromáždění:
12/25
Skotský parlament:
23/129
Velšské shromáždění:
26/60
Místní samospráva:
4831/21871

Ve volbách roku 1997 strana pod vedením Tonyho Blaira zvítězila, i když se původní velká většina v Dolní sněmovně snížila na 167 křesel a roku 2005 až na 66 poslanců. Labouristé jsou vedoucí silou ve velšské koaliční vládě a opoziční stranou ve Skotském parlamentu. Je členem Strany evropských socialistů a Progresivní aliance, status pozorovatele drží u Socialistické internacionály.

HistorieEditovat

Vznik Labouristické strany se datuje na konec 19. století, kdy začala být zřejmá potřeba vzniku nové strany, která by reprezentovala zájmy městského proletariátu a dělnického hnutí, jehož počet se zvyšoval a který nedávno získal volební právo. Někteří odboroví předáci se začali zapojovat do politiky a Liberální strana podporovala některé z nich jako kandidáty ve volbách.

Roku 1899 člen Doncasterského odborového svazu železničních pracovníků navrhl, aby bylo svoláno jednání Federace odborových svazů, na kterém by došlo ke sjednocení levicově orientovaných skupin a vytvoření jednotné organizace na podporu kandidátů ve volbách. Konference se sešla v únoru 1900 v Memorial Hall za účasti organizací zastupujících asi jednu třetinu členů federace. Na ní byl vytvořen výbor (Labour Representation Comitee), který měl koordinovat podporu kandidátů pro volby do parlamentu.

V prvních volbách roku 1900, které výbor podporoval, získali jeho kandidáti dva mandáty. Krátce nato ale jeho podpora začala narůstat a i vlivem dohody s liberály, která měla zajistit porážku Konzervativní strany, získal ve volbách roku 1906 už 29 křesel. Na prvním jednání se poslanci podporovaní výborem rozhodli přijmout název Labouristická strana a Keir Hardie byl zvolen vůdcem poslanecké skupiny.

V průběhu první světové války se strana rozdělila na tábor podporovatelů konfliktu a odpůrce války, kteří postupně získávali většinu. Ramsay MacDonald, který s válkou nesouhlasil, odstoupil z vedení strany a byl nahrazen Arthurem Hendersonem, který byl brzy poté přijat premiérem H. H. Asquithem do vlády a stal se tak prvním labouristickým členem vlády. Henderson v zájmu sjednocení strany z vlády odstoupil roku 1917. Později došlo k rozkolu Liberální strany, podporu jejich voličů získali labouristé a ve volbách roku 1922 se stali druhou nejsilnější stranou v parlamentu.

Ve volbách roku 1923 vyhrála Konzervativní strana, ale ačkoli měla nejvíce poslanců, ztratila většinu. S podporou Asquithových liberálů vytvořil Ramsay MacDonald v lednu 1924 vládu a stal se prvním labouristickým předsedou vlády. Kabinet byl závislý na podpoře liberálů, nebyl schopen prosadit socialistické zákony a jediným podstatným opatřením bylo zahájení programu pro výstavbu 500 000 nájemních domů pro dělnické rodiny. Vláda se ale rozpadla už po devíti měsících a těsně před dalšími volbami byl zveřejněn Zinovjevův dopis, ze kterého vyplývalo, že labouristé připravují v Británii komunistickou revoluci. Tento dopis je v současnosti považován za podvrh. V opozici MacDonald pokračoval v prosazování umírněné politiky, odsoudil generální stávku roku 1926 s tím, že nejlepší cestou dosažení sociálních reforem je volební podpora labouristů.

Ve volbách roku 1929 labouristé zvítězili a vytvořili menšinovou vládu. Krátce po sestavení kabinetu byla země zasažena hospodářskou krizí. Se zhoršující se ekonomickou situací souhlasil MacDonald s vytvořením národní koaliční vlády, sestavené s konzervativci a liberály. Tato akce byla částí labouristů posouzena jako zrada a MacDonald byl ze strany vyloučen.

Do vlády se strana vrátila roku 1940, jako část válečné koalice, ze které ale na konci války odstoupila a v prvních poválečných volbách zvítězila. Premiér Clement Attlee se svým kabinetem realizoval jedny z nejradikálnějších reforem ve 20. století když provedl znárodnění velkých průmyslových společností a veřejných služeb, položil základy sociálního státu a vytvořili instituci Národní zdravotní služby.

Hospodářský pokles a skandály přivodily konec konzervativní vlády a vítězství labouristů ve volbách roku 1964. Wilsonova vláda realizovala mnoho sociálních reforem týkajících se vzdělání, potratů a homosexuálů. Kabinet podpořil rozšíření všeobecného vzdělání a založil Open University. Wilson se po porážce v roce 1970 vrátil jako premiér v roce 1974 kdy sestavil menšinovou vládu. V tomto období se kabinet potýkal s hospodářskými problémy, nedostatkem podpory v parlamentu a vnitřními spory o vztah k Evropské unii.

Po dlouhém období v opozici a po náhlé smrti jejího vůdce Johna Smithe se stal vůdcem strany roku 1994 Tony Blair. Ten nasměroval politiku strany k centrismu (někdy označováno jako třetí cesta) a prosazoval tento posun jako novou etapu v historii strany – New Labour. Část radikálních členů okolo bývalého předáka hornických odborů Arthura Scargilla stranu opustila a založila vlastní Socialistickou labouristickou stranu, která se ale výrazně neprosadila. Labouristé poté zvítězili ve volbách roku 1997. Blairova vláda ustanovila instrument minimální mzdy, předání části správních pravomocí Skotsku, Walesu a Severnímu Irsku a obnovení správního orgánu nad celým LondýnemGreater London Authority. Velký obrat v podpoře vlády přineslo Blairovo těsné spojenectví s americkým prezidentem Georgem Bushem při zapojení do války v Iráku. Blair oznámil svůj záměr stáhnout se z politiky a roku 2007 se stal jeho nástupcem Gordon Brown. I když poté došlo k jistému obnovení důvěry v labouristy, utrpěla strana roku 2008 porážku ve volbách londýnského starosty.

Ve všeobecných volbách roku 2010 získala Labouristická strana po Konzervativní straně druhý největší počet křesel, ale žádná strana neměla v dolní komoře parlamentu většinu. Vzhledem k tomu, že Labour Party neměla většinu ani s levo-středovými liberálními demokraty, 11. května Gordon Brown rezignoval na pozici premiéra i předsedy strany. Přechodně se předsedkyní strany stala Harriet Harmanová a ve volbách na kongresu labouristů byl jejím vůdcem zvolen Ed Miliband. V roce 2015 byl zvolen předsedou strany Jeremy Corbyn, hned následujícího roku se ho pokusili předem očekávaně[2] jeho odpůrci po referendu o vystoupení Spojeného království z Evropské unie neúspěšně sesadit. Corbyn získal 62 % hlasů a porazil tak protikandidáta Owena Smitha.

Ve všeobecných volbách 2019 utrpěla strana zdrcující porážku, nejhorší od roku 1935.[3] Získala jen 203 mandátů z 650 a oproti předchozím volbám si strana pohoršila o 59 křesel.[3]

Politika stranyEditovat

Strana původně vznikla z iniciativy odborářského hnutí a socialistických stran jako platforma pro podporu zájmů dělnické a nižší třídy, přesto dnes podporuje i zájmy střední třídy. Původně strana prosazovala levicové a socialistické idee jako státní vlastnictví důležitých odvětví průmyslu, zásahy vlády do hospodářství, přerozdělování bohatství, zvyšování práv pro dělníky a sociální skupiny, sociální stát nebo veřejně spravované a financované zdravotnictví a školství. Na konci 80. let začala strana pod vedením Neila Kinnocka, Johna Smithe a Tonyho Blaira zastávat názory podporující regulovanou tržní ekonomiku, což vedlo k tomu, že začala být označována jako sociálně demokratická nebo dokonce jako strana tzv. třetí cesty.

Od roku 2015, po zvolení Jeremyho Corbyna, se britská Labour Party navracela k některým původním demokraticky socialistickým myšlenkám. Labouristická strana se projevuje silně proevropsky, přestože i v rámci ní do odchodu země z EU existovala frakce „Labour Leave“.

Vedení stranyEditovat

KritikaEditovat

V roce 2019 vyšlo najevo, že ve straně byl silně rozšířen antisemitismus, který vedení strany včetně předsedy Jeremyho Corbyna dlouhodobě neřešilo – bylo zaznamenáno více než 130 nevyřešených případů, kde členové strany projevovali nenávistné projevy na adresu Židů včetně jejich vyhlazení. Tresty v takových případech buď nepřišly, nebo byly nízké.[4]

Volební výsledkyEditovat

Volby Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů Výsledek voleb
1900 62 698 1,8 % 2 Vítězství konzervativců
1906 321 663 5,7 % 29 Vítězství liberálů
1910 (leden) 505 657 7,6 % 40 Zablokovaný parlament (menšinová vláda liberálů)
1910 (prosinec) 371 802 7,1 % 42 Zablokovaný parlament (menšinová vláda liberálů)
1918 2 245 777 21,5 % 57 Vítězství konzervativní koalice
1922 4 076 665 29,7 % 142 Vítězství konzervativců
1923 4 267 831 30,7 % 191 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1924 5 281 626 33,3 % 151 Vítězství konzervativců
1929 8 048 968 37,1 % 287 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1931 6 339 306 30,8 % 52 Národní vláda
1935 7 984 988 38,0 % 154 Národní vláda
1945 11 967 746 49,7 % 393 Vítězství labouristů
1950 13 266 176 46,1 % 315 Vítězství labouristů
1951 13 948 883 48,8 % 295 Vítězství konzervativců
1955 12 405 254 46,4 % 277 Vítězství konzervativců
1959 12 216 172 43,8 % 258 Vítězství konzervativců
1964 12 205 808 44,1 % 317 Vítězství labouristů
1966 13 096 629 48,0 % 364 Vítězství labouristů
1970 12 208 758 43,1 % 288 Vítězství konzervativců
1974 (únor) 11 645 616 37,2 % 301 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1974 (říjen) 11 457 079 39,2 % 319 Vítězství labouristů
1979 11 532 218 36,9 % 269 Vítězství konzervativců
1983 8 456 934 27,6 % 209 Vítězství konzervativců
1987 10 029 807 30,8 % 229 Vítězství konzervativců
1992 11 560 484 34,4 % 271 Vítězství konzervativců
1997 13 518 167 43,2 % 419 Vítězství labouristů
2001 10 724 953 40,7 % 413 Vítězství labouristů
2005 9 562 122 35,3 % 356 Vítězství labouristů
2010 8 601 441 29,1 % 258 Zablokovaný parlament (koalice konzervativců a liberálních demokratů)
2015 9 347 326 30,4 % 232 Vítězství konzervativců
2017 12 877 858 40 % 262 Vítězství konzervativců
2019 10 295 607 32,2 % 203 Vítězství konzervativců

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Labour Party (UK) na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat