Všeobecné volby ve Spojeném království 1931

volby

Všeobecné volby ve Spojeném království 1931 se konaly 27. října 1931 a skončily drtivým vítězstvím národní vlády zformované v srpnu. V jejím čele stál Ramsay MacDonald, do vytvoření kabinetu člen Labouristické strany, poté vedoucí vlastní Národní labouristickou organizaci. Po volbách získala hlavní slovo ve vládě Konzervativní strana.

Všeobecné volby ve Spojeném království 1931
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Druh voleb všeobecné
Volební termín 27. říjen 1931
Předchozí volby 1929
Následující volby 1935
Volební účast 76,4 %
Výsledky

Celkem 615 poslanců v Dolní sněmovně
pro většinu třeba 308

Stanley Baldwin Arthur Henderson John Simon
Stanley Baldwin Arthur Henderson John Simon
volební lídr volební lídr volební lídr
Konzervativní strana Labouristická strana Liberální národní strana
předchozí volby
260 mandátů (38,1%)
předchozí volby
287 mandátů (37,1%)
předchozí volby
nová strana
11 377 022 hlasů 6 339 306 hlasů 761 705 hlasů
55,0 % 30,8 % 3,7 %
470 mandátů 52 mandátů 35 mandátů
210 235 35
Herbert Samuel Ramsay MacDonald David Lloyd George
Herbert Samuel Ramsay MacDonald David Lloyd George
volební lídr volební lídr volební lídr
Liberální strana Národní labouristé Nezávislí liberálové
předchozí volby
59 mandátů (23,6%)
předchozí volby
nová strana
předchozí volby
nová strana
1 346 571 hlasů 316 741 hlasů 106 106 hlasů
6,5 % 1,5 % 0,5 %
33 mandátů 13 mandátů 4 mandátů
26 13 4
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Složení Dolní sněmovny po volbách
Složení Dolní sněmovny po volbách
Premiér
Před volbami Ramsay MacDonald,
Národní labouristé
Po volbách Ramsay MacDonald,
Národní labouristé

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Národní vláda (Spojené království).

Cesta k volbám se otevřela v létě roku 1931, kdy byla země paralyzována Velkou hospodářskou krizí. Nezaměstnanost rostla a důvěra v měnu padala; britská ekonomika se pohybovala na hraně kolapsu. Rostl tlak na úsporná opatření, která ale labouristický kabinet zatvrzele odmítal, navzdory mínění premiéra Ramsay MacDonalda. Ten 13. srpna slíbil opozici rozpočtové škrty, s čímž se většina labouristů nehodlala smířit.[1]

Spory mezi premiérem a většinou vlády eskalovaly 23. srpna, kdy kabinet zamítl desetiprocentní snížení podpory v nezaměstnanosti; v reakci na to MacDonald rezignoval. Podporovaný králem Jiřím V. sestavil národní vládu za účasti konzervativců, liberálů a menšiny labouristů. Ta schválila úspory v rozpočtu, zvýšila daně a zrušila zlatý standard. Na přelomu září a října byla Británie z nejhoršího venku a vláda se těšila uznání ze strany médií i veřejnosti.[2]

Na začátku října MacDonald ustoupil tlaku konzervativců na vypsání všeobecných voleb, což definitivně rozdělilo Liberální stranu na tři skupiny. První, vedená sirem Johnem Simonem, byla ochotna v krizi jako této sáhnout k ochranným clům, a tedy zpronevěřit se liberální zásadě volného obchodu; zahrnovala asi polovinu liberálních poslanců. Druhou vedl David Lloyd George, který kvůli zdravotním problémům zanechal předsednictví strany Herbertu Samuelovi; ta stála v silné opozici proti protekcionismu a měla proti účasti ve vládě největší výhrady, Lloyd George sám se velmi obával voleb a v souhlasu s nimi viděl rozkaz k popravě. Mezi těmito dvěma frakcemi stál vůdce strany Samuel, který se též bál konzervativní většiny, ale s kabinetním angažmá opatrně souhlasil.[3]

Z voleb vzešla ohromná většina pro národní vládu; též díky faktu, že se vedení koaličních stran předem dohodla na kandidátech, aby si nekonkurovali ve stejném obvodě. Kabinet získal celkem 67% hlasů a 90% mandátů v Dolní sněmovně, neboli 554 z 615. Suverénně nejsilnější vládní stranou se stali konzervativci s 470 poslanci, následovali je Simonovi liberálové pod hlavičkou Liberální národní strany s 35, Samuelova Liberální strana s 33, MacDonaldovi národní labouristé s 13 a 4 nezávislí podporovatelé vlády. Labouristé získali pouze 52 poslanců, kvůli rozdělení liberálů ale zůstali druhou nejsilnější parlamentní skupinou, přestože bylo poslanců liberální orientace (liberálové, národní liberálové a Lloyd Georgeovi nezávislí liberálové) více než labouristické (labouristé a národní labouristé).

Volby celkově posílily pozici Konzervativní strany v národní vládě, ač v jejím čele zůstal MacDonald. Zpočátku fungovala v kabinetu jistá mezistranická identita, ta však s rostoucím sebevědomím konzervativců slábla a po odchodu Liberální strany z vlády roku 1932 zmizela; konzervativci vládě začali jednoznačně dominovat.[4]

VýsledkyEditovat

470 35 33 13 4 52 9
Konzervativci LN Lib NL N Lab O
Strana Lídr Mandáty Hlasy
Počet v % +/- Počet v % 
Národní vláda
Konzervativní strana  Stanley Baldwin 470 76,4% 210 11 377 022 55,0%
Liberální strana  Herbert Samuel 33 5,4% 26 1 346 571 6,5%
Liberální národní strana  John Simon 35 5,7% 35 761 705 3,7%
Národní labouristé  Ramsay MacDonald 13 2,1% 13 316 741 1,5%
nezávislí  - 4 0,7% 4 100 193 0,5%
Národní vláda celkem Ramsay MacDonald 554 90,1% 236 13 902 232 67,2%
Opozice
Labouristická strana  Arthur Henderson 52 8,5% 235 6 395 065 30,6%
Nezávislí liberálové  David Lloyd George 4 0,7% 4 106 106 0,5%
Nacionalistická strana  Joseph Devlin 2 0,3% 1 72 530 0,4%
Komunistická strana  Harry Pollitt 0 0,0% 0 69 692 0,3%
nezávislí  - 3 0,5% 3 44 257 0,2%
ostatní - 0 0,0% - 115 581 0,6%
celkem - 615 100% - 20 705 463 100%
Hlasy
Konzervativci
55,21 %
Labouristé
31,04 %
Liberálové
6,54 %
Liberální národní strana
3,70 %
Národní labouristé
1,54 %
ostatní
1,98 %
Mandáty
Konzervativci
76,42 %
Labouristé
8,46 %
Liberální národní strana
5,69 %
Liberálové
5,20 %
Národní labouristé
2,11 %
ostatní
2,11 %

ReferenceEditovat

  1. WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 301. 
  2. GLOVER, Julian. Formed in haste. The 1931 election made a mockery of the adversarial system, returning a 550-strong coalition government of Conservatives, Liberals and Labourites [online]. The Guardian, 2005-04-04. Dostupné online. (v angličtině) 
  3. The 1931 general election [online]. Liberal HISTORY. Dostupné online. (v angličtině) 
  4. HOWELL, David. National Labour [online]. Oxford Dictionary of National Biography, 2007-05-24. Dostupné online. (v angličtině)